7.27 Putnam: Vnitřní realismus a faktové hodnoty🔗

Hilary Putnam (1926–2016), americký filozof z Harvardovy univerzity, patří k autorům, kteří během kariéry několikrát veřejně změnili zásadní stanoviska. Stál u zrodu funkcionalismu ve filozofii mysli a později jej odmítl, formuloval sémantický externismus, v knize Reason, Truth and History představil vnitřní realismus (internal realism) a v pozdním díle The Collapse of the Fact/Value Dichotomy zpochybnil ostré oddělení faktů a hodnot (Putnam, 1981; Putnam, 2002).

Pro kompendium EA je Putnam užitečný především proto, že hledá cestu mezi dvěma postoji, které manipulace často střídá: naivní jistotou, že „fakta mluví sama za sebe“, a radikální skepsí, podle níž nelze vědět nic. Stránka vykládá jeho teorie podle primárních děl, uvádí hlavní námitky a v samostatném oddílu, označeném jako interpretace knihy, ukazuje jejich použití při rozpoznávání pseudoneutrální rétoriky (Putnam, 2002).

Výklad teorie🔗

Funkcionalismus a jeho opuštění🔗

V 60. letech Putnam navrhl, že mentální stavy jsou funkční stavy organismu, definované vztahy ke vstupům, výstupům a jiným stavům, nikoli určitým fyzikálním materiálem. Bolest tak může být realizována v lidském mozku i v jinak uspořádaném nervovém systému; tato teze mnohonásobné realizovatelnosti se stala hlavním argumentem proti teorii identity mysli a mozku (Putnam, 1975b). V knize Representation and Reality však Putnam funkcionalismus odmítl: obsah mentálních stavů podle něj nelze určit čistě výpočetní organizací, protože závisí na prostředí a společenství mluvčích (Putnam, 1988).

Význam není v hlavě🔗

Důvod tohoto obratu Putnam položil už v eseji The Meaning of „Meaning“. Myšlenkový experiment s Dvojčetem Země, kde se tekutina navlas podobná vodě skládá z jiné látky, ukazuje, že dva mluvčí ve stejném psychickém stavu mohou slovem „voda“ označovat různé věci. Odtud slavná teze, že „významy nejsou v hlavě“ (Putnam, 1975a). Putnam přidává pojem dělby jazykové práce: běžný mluvčí nemusí umět odlišit zlato od kočičího zlata, protože se spoléhá na odborníky ve svém společenství (Putnam, 1975a).

Mozek v kádi🔗

V první kapitole Reason, Truth and History Putnam rozebírá skeptickou hypotézu, že jsme mozky v kádi napojené na počítač, který vytváří iluzi světa. Argumentuje, že tuto hypotézu nelze pravdivě vyslovit: kdybychom byli mozky v kádi, naše slova „mozek“ a „káď“ by neoznačovala skutečné mozky a kádě, s nimiž jsme nikdy nebyli v kauzálním kontaktu, ale nanejvýš obrazy nebo elektrické impulzy v simulaci. Věta „jsme mozky v kádi“ by pak byla nepravdivá, a hypotéza je proto sebevyvracející (Putnam, 1981).

Vnitřní realismus🔗

Vnitřní realismus Putnam staví proti metafyzickému realismu, podle něhož existuje pevný souhrn objektů nezávislých na mysli a jediný pravdivý popis světa z „božího hlediska“. Podle Putnama otázka, z jakých objektů svět sestává, má smysl jen uvnitř určitého pojmového rámce, a pravda je idealizovaná racionální přijatelnost – to, co by bylo oprávněné přijmout za epistemicky ideálních podmínek (Putnam, 1981). Známá formulace zní, že „mysl a svět společně tvoří mysl a svět“. Putnam to podepřel modelově teoretickým argumentem, podle něhož samotná teorie nedokáže určit, k čemu její výrazy referují (Putnam, 1980).

V knize The Many Faces of Realism Putnam rozvíjí pojem pojmové relativity: tentýž soubor věcí lze popsat jako tři objekty, nebo – pokud počítáme i jejich součty – jako sedm, a obě odpovědi jsou správné vzhledem k zvolenému pojmovému schématu (Putnam, 1987). Putnam přitom trvá, že nejde o relativismus: uvnitř rámce o pravdě nerozhoduje libovůle, ale svět.

Přirozený realismus🔗

V 90. letech Putnam vnitřní realismus opustil. V Deweyho přednáškách a v knize The Threefold Cord hájí přirozený (přímý) realismus vnímání, inspirovaný Williamem Jamesem, J. L. Austinem a Johnem McDowellem: ve vnímání jsme v přímém kontaktu se světem, ne s mentálními reprezentacemi, které bychom museli teprve s ním srovnávat (Putnam, 1994; Putnam, 1999). Pojmovou relativitu si ponechal, epistemické pojetí pravdy opustil.

Kolaps dichotomie faktů a hodnot🔗

Kniha The Collapse of the Fact/Value Dichotomy napadá dogma logického pozitivismu, že hodnotové soudy jsou nekognitivní výrazy postojů. Putnam ukazuje, že fakta a hodnoty jsou propletené (entangled): tzv. husté pojmy jako „krutý“ současně popisují a hodnotí a nelze je rozdělit na čistě popisnou a čistě hodnotící složku; i věda předpokládá epistemické hodnoty, jako je koherence, jednoduchost a věrohodnost (Putnam, 2002). Pojem hustých etických pojmů přebírá od Bernarda Williamse (Williams, 1985) a svou argumentaci ilustruje na ekonomii blahobytu Amartyi Sena, která podle něj musí hodnotové soudy otevřeně přiznat (Putnam, 2002).

Kritika a meze teorie🔗

Modelově teoretický argument proti metafyzickému realismu odmítl David Lewis: některé interpretace jsou přípustnější než jiné, protože svět sám obsahuje přirozené vlastnosti, které referenci „přitahují“; Putnamův závěr podle něj platí jen tehdy, pokud tuto objektivní strukturu předem popřeme (Lewis, 1984). Michael Devitt hájí realismus jako metafyzickou tezi nezávislou na teorii pravdy a vyčítá Putnamovi, že obě otázky směšuje (Devitt, 1984).

Argument proti mozku v kádi byl kritizován jako slabší, než se zdá. Anthony Brueckner ukázal, že z něj plyne nanejvýš to, že věta „jsem mozek v kádi“ je v mých ústech nepravdivá, nikoli že mohu vědět, ve kterém z obou světů se nacházím; skeptik tak může svou pochybnost přeformulovat (Brueckner, 1986).

Teze o propletení faktů a hodnot má odpůrce mezi nonkognitivisty. Simon Blackburn tvrdí, že husté pojmy lze analyzovat jako spojení popisu a postoje, a že jejich existence nevyvrací rozlišení popisu a hodnocení, jen ukazuje, že jazyk obojí často spojuje (Blackburn, 1992). A konečně opakované změny Putnamových pozic vedly kritiky k námitce, že vnitřní realismus nikdy nedostal ustálenou podobu; Putnam sám to přiznal, když jej opustil (Putnam, 1994).

Interpretace pro kompendium🔗

Následující oddíl je interpretací knihy, nikoli Putnamovým tvrzením.

Pseudoneutrální fakta🔗

Putnamova analýza hustých pojmů poskytuje kritérium pro rozpoznání rétoriky „jen faktů“. Mluvčí, který tvrdí, že „jen popisuje, co se stalo“, ale užívá slova jako „hysterická“, „nevděčný“ nebo „labilní“, nese hodnocení v samotném popisu (Putnam, 2002). Kompendium za detekční znak považuje odmítnutí přiznat hodnotovou složku výroku, když na ni někdo upozorní. Legitimní odborná zpráva naopak své hodnotové předpoklady pojmenuje, protože podle Putnama je nelze odstranit, jen zviditelnit.

Skepse jako nástroj🔗

Druhý vzorec obrací Putnamův argument proti skepsi. Prostředí, které člověka přesvědčuje, že nemůže věřit ničemu, co vidí, a zároveň mu nabízí jedinou spolehlivou autoritu, nepěstuje kritické myšlení, ale závislost; kompendium jej popisuje jako internalizaci radikálního relativismu a jako indukovanou pochybnost. Putnamův argument ukazuje, že globální skepticismus podkopává sám sebe, protože smysl slov, jimiž se vyslovuje, závisí na kontaktu se světem, který popírá (Putnam, 1981).

Dělba jazykové práce a její zneužití🔗

Dělba jazykové práce je legitimní: spoléháme na odborníky, protože nemůžeme vědět všechno (Putnam, 1975a). Právě proto je zranitelná. Pokud skupina převezme roli odborníka na význam slov a začne je soustavně předefinovávat, mění se tím i to, o čem lze uvažovat; Lifton (1961) tento vzorec nazval „naložením jazyka“ (loading the language). Odlišit jej lze podle toho, zda nový význam je veřejně zdůvodněn a otevřen kritice, nebo vyžadován bez vysvětlení.

Odolnost mezi dvěma extrémy🔗

Putnamova trajektorie nabízí model epistemické odolnosti: přiznat, že popis závisí na pojmovém rámci, a přesto trvat, že svět rozhoduje o tom, co je uvnitř rámce pravdivé (Putnam, 1987). Kompendium tento postoj chápe jako obranu proti oběma pólům – proti nároku manipulátora na jediný „objektivní“ popis i proti relativismu, který rozpouští rozdíl mezi pravdou a lží.

Otevřené otázky🔗

Zůstává sporné, zda lze propletení faktů a hodnot přijmout, aniž by se tím oslabila kritika ideologie, která na rozlišení popisu a hodnocení stojí (Blackburn, 1992). Otevřené je také, jak v praxi rozlišit legitimní odbornou autoritu v dělbě jazykové práce od jejího převzetí skupinou, která si význam slov přivlastní (Putnam, 1975a).

Literatura🔗

• Blackburn, S. (1992). Through thick and thin. Proceedings of the Aristotelian Society, Supplementary Volume, 66.
• Brueckner, A. (1986). Brains in a vat. The Journal of Philosophy, 83(3).
• Devitt, M. (1984). Realism and Truth. Blackwell.
• Lewis, D. (1984). Putnam's paradox. Australasian Journal of Philosophy, 62(3).
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
• Putnam, H. (1975a). The meaning of „meaning“. In Mind, Language and Reality: Philosophical Papers, Volume 2. Cambridge University Press.
• Putnam, H. (1975b). The nature of mental states. In Mind, Language and Reality: Philosophical Papers, Volume 2. Cambridge University Press.
• Putnam, H. (1980). Models and reality. The Journal of Symbolic Logic, 45(3).
• Putnam, H. (1981). Reason, Truth and History. Cambridge University Press.
• Putnam, H. (1987). The Many Faces of Realism. Open Court.
• Putnam, H. (1988). Representation and Reality. MIT Press.
• Putnam, H. (1994). Sense, nonsense, and the senses: An inquiry into the powers of the human mind. The Journal of Philosophy, 91(9).
• Putnam, H. (1999). The Threefold Cord: Mind, Body, and World. Columbia University Press.
• Putnam, H. (2002). The Collapse of the Fact/Value Dichotomy and Other Essays. Harvard University Press.
• Williams, B. (1985). Ethics and the Limits of Philosophy. Fontana.

Související🔗

Teoretické reflexe

• 7. Teoretické reflexe – rozcestník sekce.
• Quine: Síť přesvědčení – holismus, ze kterého Putnamova kritika dogmat vychází.
• Nagel: View from Nowhere – jiné pojetí objektivity a „božího hlediska“.
• Rorty: Kontingence – radikálnější pragmatismus, od něhož se Putnam distancoval.
• McDowell: Mind and World – přímý realismus, k němuž se pozdní Putnam přiklonil.
• Sen: Development as Freedom – ekonomie, na níž Putnam ukazuje propletení faktů a hodnot.

Techniky a glosář

• Internalizace radikálního relativismu – skepse jako nástroj závislosti.
• Loading the language – převzetí dělby jazykové práce.
• Skepticismus – filozofická pozice a její zneužití.

Filozofie knihy

• Epistemická integrita – ochota měnit stanovisko pod tíhou argumentů jako ctnost.