7.33 Nussbaumová: Capabilities approach a lidský rozkvět🔗

Martha C. Nussbaumová, americká filozofka působící na Chicagské univerzitě, rozvinula vlastní verzi přístupu schopností (capabilities approach), který původně formuloval ekonom a filozof Amartya Sen (viz 7.34). Výchozí otázka obou autorů zní: co člověk skutečně může dělat a čím může být? Kvalita života a spravedlnost se podle nich nemají měřit příjmem ani spokojeností, ale reálnými svobodami vést život, který má člověk důvod si cenit (Sen, 1999; Nussbaum, 2011).

Nussbaumová na rozdíl od Sena formuluje určitý seznam deseti centrálních lidských schopností a tvrdí, že důstojný život vyžaduje, aby každý občan dosáhl alespoň prahové úrovně v každé z nich (Nussbaum, 2000). Pro kompendium EA je tento seznam užitečný jako normativní mapa: ukazuje, které lidské schopnosti manipulace a kontrola poškozují, a dává zotavení konkrétní cíl. Toto použití je interpretací knihy, nikoli Nussbaumové.

Výklad teorie🔗

Schopnosti a uskutečnění🔗

Základní rozlišení je mezi schopností (capability) a uskutečněním (functioning). Uskutečnění je to, co člověk skutečně dělá nebo čím je – je najedený, vzdělaný, účastní se politického života. Schopnost je reálná svoboda takové uskutečnění zvolit. Člověk, který se postí z náboženských důvodů, a člověk, který hladoví, mají totéž uskutečnění, ale zcela jinou schopnost (Sen, 1999). Politika má podle Nussbaumové zajišťovat schopnosti, nikoli vynucovat uskutečnění, protože volba zůstává věcí občana (Nussbaum, 2011).

V knize Creating Capabilities Nussbaumová dále rozlišuje vnitřní schopnosti – rysy osoby, jako jsou dovednosti, zdraví nebo emoční zralost – a kombinované schopnosti, tedy vnitřní schopnosti spolu s politickými, sociálními a ekonomickými podmínkami, za nichž je lze uplatnit. Společnost může vnitřní schopnosti rozvíjet, a přesto lidem bránit, aby je uplatnili (Nussbaum, 2011).

Deset centrálních schopností🔗

Seznam zahrnuje život v přirozené délce; tělesné zdraví; tělesnou integritu včetně ochrany před násilím a svobody pohybu; smysly, představivost a myšlení, rozvíjené vzděláním a chráněné svobodou projevu; emoce, tedy schopnost mít vazby k lidem a věcem, milovat a truchlit, aniž by emoční vývoj ničil strach a úzkost; praktický rozum, tedy schopnost utvořit si pojetí dobrého života a kriticky o něm uvažovat; afiliaci, tedy život s druhými a sociální základy sebeúcty; vztah k jiným druhům a přírodě; hru; a kontrolu nad vlastním prostředím, politickou i materiální (Nussbaum, 2000; Nussbaum, 2011).

Dvěma položkám Nussbaumová přisuzuje zvláštní, „architektonickou“ roli: praktický rozum a afiliace prostupují a organizují všechny ostatní, protože teprve díky nim je uplatnění jiných schopností skutečně lidské (Nussbaum, 2000). Seznam je otevřený revizi a schopnosti nelze navzájem směňovat: nedostatek v jedné nevyrovná přebytek v jiné (Nussbaum, 2011).

Důstojnost, práh a politický liberalismus🔗

Nussbaumová odvozuje seznam z intuitivní ideje života hodného lidské důstojnosti a tvrdí, že jej mohou přijmout lidé s různými náboženskými a světonázorovými přesvědčeními jako předmět překrývajícího se konsenzu, podobně jako Rawlsovy principy (Rawls, 1971; Nussbaum, 2011). V knize Frontiers of Justice pak ukazuje, že teorie společenské smlouvy nedokážou dobře zahrnout osoby s postižením, příslušníky jiných národů a zvířata, a přístup schopností nabízí jako úplnější teorii minimální spravedlnosti (Nussbaum, 2006).

Emoce a narativní představivost🔗

Nussbaumová chápe emoce jako hodnotící soudy o tom, co je pro člověka důležité a co leží mimo jeho kontrolu; emoce proto nejsou protikladem rozumu, ale jeho součástí (Nussbaum, 2001). V knize Cultivating Humanity jmenuje tři schopnosti, které má pěstovat vzdělání demokratického občana: sokratovské zkoumání sebe sama, občanství světa a narativní představivost, tedy schopnost představit si, jaké je být na místě jiného člověka (Nussbaum, 1997). Not for Profit varuje, že vzdělávací politika podřízená ekonomickému růstu tyto schopnosti oslabuje (Nussbaum, 2010).

Kritika a meze teorie🔗

Sen odmítá stanovit kanonický seznam schopností. Podle něj má výběr a vážení schopností vzejít z veřejného rozumování v konkrétní společnosti, a pevný seznam formulovaný filozofem by tento demokratický proces předjímal (Sen, 2004). Rozdíl mezi oběma autory je proto zásadní: Sen nabízí rámec pro hodnocení, Nussbaumová částečnou teorii spravedlnosti.

Druhá námitka míří na paternalismus a kulturní podmíněnost seznamu. Susan Moller Okinová upozorňuje, že seznam vznikl bez dostatečného naslouchání chudým ženám, jejichž život má zlepšit, a že nese stopy západní liberální tradice (Okin, 2003). Nussbaumová odpovídá, že seznam je formulován obecně, ponechává konkretizaci jednotlivým společnostem a chrání právě svobodu volby (Nussbaum, 2000).

Třetí okruh kritiky je metodologický. Ingrid Robeynsová rozlišuje obecný přístup schopností jako otevřený rámec od konkrétních teorií, jako je ta Nussbaumové, a připomíná, že schopnosti jsou na rozdíl od uskutečnění obtížně měřitelné, takže empirické studie často měří jen uskutečnění (Robeyns, 2017). Rawlsovská tradice navíc namítá, že měřítko zdrojů je pro veřejnou politiku průhlednější než měřítko schopností (Rawls, 1971).

Interpretace pro kompendium🔗

Následující oddíl je interpretací knihy. Kompendium čte seznam centrálních schopností jako mapu toho, co dlouhodobá manipulace a kontrola poškozují. Evan Stark popisuje donucující kontrolu (coercive control) jako zločin proti svobodě: jejím jádrem není jednotlivý akt násilí, ale soustavné omezování autonomie, kontaktů, financí a každodenních rozhodnutí (Stark, 2007). V jazyce Nussbaumové jde o útok na kombinované schopnosti – člověk může mít dovednosti i vůli, ale nemá podmínky, aby je uplatnil (Nussbaum, 2011).

Které schopnosti jsou zasaženy🔗

Prostředí s vysokou mírou kontroly zasahuje nejčastěji schopnosti, které Nussbaumová označuje za architektonické. Praktický rozum oslabuje zákaz pochybovat a nadřazení doktríny nad vlastní úsudek, který Lifton (1961) popsal jako jádro myšlenkové reformy. Afiliaci oslabuje sociální izolace od rodiny a přátel. Smysly, představivost a myšlení oslabuje kontrola informací, kterou Lifton nazval kontrolou prostředí (milieu control). Kontrolu nad prostředím oslabuje ekonomická závislost, kterou Stark (2007) řadí mezi typické projevy donucující kontroly.

Wolff a de-Shalit (2007) zavedli pojem „korozivního znevýhodnění“: nedostatek v jedné schopnosti vyvolává nedostatky v dalších. Kompendium tento pojem používá k popisu kaskády, v níž izolace vede ke ztrátě informací, ta ke ztrátě úsudku a ta k ekonomické a právní závislosti. Za detekční znak považuje souběh několika zasažených schopností, nikoli jednotlivou ztrátu.

Emoce jako hodnocení🔗

Kognitivní teorie emocí Nussbaumové vysvětluje, proč emoční manipulace není jen „hraním na city“. Pokud je emoce soudem o tom, co je pro člověka důležité, pak prostředí, které střídá zahrnování náklonností (love bombing) s jejím odnímáním, nemění jen nálady, ale přepisuje hodnocení toho, na čem člověku záleží (Nussbaum, 2001). Kompendium proto schopnost emocí – mít vazby, aniž by je ničil strach – považuje za samostatný cíl obrany a za detekční znak bere stav, kdy se náklonnost a strach vážou na tutéž osobu nebo skupinu (Herman, 1992).

Odlišení🔗

Ne každé omezení schopností je manipulací. Klášterní řád, náročný výcvik nebo dočasné omezení kontaktů v léčbě závislosti mohou uskutečnění dobrovolně omezit, ale schopnost odejít, změnit názor a obrátit se na vnější autoritu zůstává zachována (Nussbaum, 2011). Rozhodující je tedy rozdíl mezi uskutečněním a schopností: varovným znakem je, když člověk nejen nedělá, ale už reálně nemůže dělat, co by si zvolil (Sen, 1999).

Obrana a zotavení🔗

Přístup schopností dává zotavení konkrétní cíl, který je širší než ústup symptomů: obnovu vztahů, vlastního úsudku, finanční samostatnosti a účasti na veřejném životě (Nussbaum, 2011). Herman (1992) popisuje závěrečnou fázi zotavení z traumatu jako znovupropojení s druhými a se společností, což odpovídá obnově afiliace. Právní rámec chrání některé schopnosti přímo: český trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) postihuje mimo jiné týrání osoby žijící ve společném obydlí, ačkoli donucující kontrolu jako samostatný trestný čin nezná.

Otevřené otázky🔗

Zůstává otevřené, kdo má v konkrétním případě rozhodnout, že schopnost klesla pod práh – zda postižený, odborník, nebo soud –, a jak se vyhnout paternalismu, před nímž varuje Okin (2003). Otevřená je i otázka měření: jak zachytit ztrátu praktického rozumu, která se navenek projevuje jen jako „svobodná volba“ zůstat (Robeyns, 2017).

Literatura🔗

• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
• Nussbaum, M. C. (1997). Cultivating Humanity: A Classical Defense of Reform in Liberal Education. Harvard University Press.
• Nussbaum, M. C. (2000). Women and Human Development: The Capabilities Approach. Cambridge University Press.
• Nussbaum, M. C. (2001). Upheavals of Thought: The Intelligence of Emotions. Cambridge University Press.
• Nussbaum, M. C. (2006). Frontiers of Justice: Disability, Nationality, Species Membership. Belknap Press.
• Nussbaum, M. C. (2010). Not for Profit: Why Democracy Needs the Humanities. Princeton University Press.
• Nussbaum, M. C. (2011). Creating Capabilities: The Human Development Approach. Belknap Press.
• Okin, S. M. (2003). Poverty, well-being, and gender: What counts, who's heard? Philosophy & Public Affairs, 31(3).
• Rawls, J. (1971). A Theory of Justice. Harvard University Press.
• Robeyns, I. (2017). Wellbeing, Freedom and Social Justice: The Capability Approach Re-Examined. Open Book Publishers.
• Sen, A. (1999). Development as Freedom. Oxford University Press.
• Sen, A. (2004). Capabilities, lists, and public reason: Continuing the conversation. Feminist Economics, 10(3).
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Wolff, J. a de-Shalit, A. (2007). Disadvantage. Oxford University Press.

Související🔗

Teoretické reflexe

• 7. Teoretické reflexe – rozcestník sekce.
• Sen: Development as Freedom – Senova verze přístupu schopností a spor o seznam.
• Honneth: Rozpoznání – sociální základy sebeúcty z pohledu teorie uznání.
• MacIntyre: After Virtue – aristotelská etika ctností jako příbuzná tradice.
• Politická EA – útok na kontrolu nad vlastním prostředím v politickém měřítku.
• Ricoeur: Trojí mimésis – vyprávění jako nástroj narativní představivosti.

Glosář

• Coercive control – kontrola jako soustavné omezování schopností.
• Sociální izolace – útok na afiliaci.
• Milieu control – kontrola informací a myšlení.

Klinická praxe a filozofie knihy

• Sekce 06 – Klinické aplikace – zotavení orientované na obnovu schopností.
• Intelektuální suverenita – praktický rozum jako jádro autonomie.