Lakatosův výzkumný program

Definice

Lakatosův výzkumný program (Lakatosian research programme, metodologie vědeckých výzkumných programů) je pojetí vědy, podle něhož není jednotkou hodnocení jednotlivá teorie, nýbrž posloupnost teorií spojených týmž jádrem a týmiž pravidly rozvoje (Lakatos, 1970). Program má tvrdé jádro, totiž malou množinu tvrzení, která se v daném programu nerevidují; ochranný pás pomocných hypotéz, jimiž se pohlcují empirické konflikty; a heuristiku, tedy pozitivní pravidla, kudy teorii rozvíjet, a negativní pravidla, které kroky jsou zakázány (Lakatos, 1978).

Rozhodující inovací je rozlišení progresivního a degenerativního posunu problému. Posun je progresivní, pokud pomocná hypotéza zavedená kvůli konfliktu předpovídá nová, dosud neznámá fakta, takže empirický obsah programu roste; je degenerativní, pokud hypotéza pouze neutralizuje protidoklad a žádnou novou předpověď nepřináší (Lakatos, 1970). Týž krok může být jedním i druhým podle toho, co z něj dále plyne, takže Lakatosovo kritérium je diachronní: posuzuje se v čase a podle výsledků, ne v okamžiku vyslovení.

Původ a kontext pojmu

Imre Lakatos formuloval metodologii v polemice s dvěma pozicemi. Proti Popperovi namítal, že žádná teorie není vyvrácena jediným nesouhlasným pozorováním, protože experiment testuje vždy celý svazek předpokladů (Lakatos, 1970); tento postřeh přejal od Duhema a Quina, podle nichž lze rozpor s pozorováním vždy umístit do kterékoli části svazku (Quine, 1951). Popperova vlastní pozice byla přitom jemnější, než jak ji pozdější učebnice podávaly, a sám připouštěl, že rozhodnutí o vyvrácení je metodologickou úmluvou (Popper, 1963); kniha ji vede v heslech falsifikace a popperianismus.

Proti Kuhnovi Lakatos namítal, že změnu velkých rámců nelze přenechat sociologii a psychologii vědecké obce, protože by se tím vzdala možnost racionálního hodnocení (Lakatos, 1970). Kuhn sám popisoval normální vědu jako řešení hádanek v rámci paradigmatu a krizi jako stav, v němž se anomálie nahromadí (Kuhn, 1962); srovnání obou pojetí vede heslo Kuhnova revoluce. Lakatosovo řešení je kompromisní: rámce se hodnotí, ale až zpětně, podle toho, který z nich v čase vytvářel nové předpovědi.

Kritika přišla z obou stran. Feyerabend namítl, že Lakatosova pravidla neříkají, kdy je čas program opustit, protože degenerativní program se může po letech zotavit, a že tím ztrácejí normativní sílu (Feyerabend, 1975). Laudan k tomu doplnil, že vědecký pokrok lze lépe popsat jako řešení problémů než jako růst empirického obsahu, protože programy řeší i problémy pojmové (Laudan, 1977). Kniha pojem probírá v kapitole Lakatos a v kartě EA-7.2.4 Lakatos: výzkumný program.

Jak se projevuje

Rozdíl mezi oběma typy posunu se pozná na tom, co se v programu stane po nepříjemném zjištění. Progresivní reakce vyvodí z opravy nový, samostatně ověřitelný důsledek a předloží jej ke zkoušce; degenerativní reakce vysvětlí výsledek dodatečnou podmínkou, z níž nic dalšího neplyne (Lakatos, 1970). Rozhodující je tedy přírůstek testovatelného obsahu, ne elegance vysvětlení.

Situace	Progresivní reakce	Degenerativní reakce
předpověď se nepotvrdila	oprava předpokladu, z níž plyne nový ověřitelný důsledek	výjimka pro tento případ, bez dalších důsledků
protidoklad z nezávislého zdroje	upřesnění podmínek s určením, kde má teorie platit a kde ne	zpochybnění zdroje bez vlastní předpovědi
po několika letech	program předpovídá víc než na začátku	program jen zpětně vysvětluje, co se stalo

Ve skupinách s vysokou kontrolou se tento vzorec projevuje zřetelně po nesplněném proroctví. Festinger a kol. popsali skupinu, která po nesplnění ohlášeného data nejen nezměnila jádro, ale posílila nábor a vysvětlila neúspěch dodatečným výkladem (Festinger a kol., 1956). Z hlediska metodologie jde o učebnicový degenerativní posun: jádro zůstalo, obsah se nezvýšil a závazek členů vzrostl (Lakatos, 1978).

Mechanismus

Strukturně odpovídá degenerativní posun tomu, co kniha vede jako imunizaci proti falsifikaci: každý protidoklad spustí revizi ochranného pásu, která zachová jádro a nevytvoří žádnou novou předpověď (interpretace knihy). Legitimní věda ochranný pás reviduje rovněž; rozdíl není v tom, že se zachraňuje, ale v tom, co ze záchrany dále plyne (Lakatos, 1970).

Z toho vyplývá, proč naivní falzifikacionismus jako obrana nestačí. Požadavek „ukaž mi, co by tvou teorii vyvrátilo“ lze splnit libovolně a kdykoli znovu, protože svazek předpokladů dovoluje přesunout rozpor jinam (Quine, 1951). Užitečnou otázkou proto není, zda je záchrana dovolena, nýbrž jaký má záchrana obsah a zda se v čase opakuje bez přírůstku (Lakatos, 1978).

Druhým rozpoznatelným rysem je skryté tvrdé jádro, tedy přesvědčení, které se chová jako nerevidovatelné, ale prezentuje se jako řízené doklady. Lakatos zdůrazňoval, že poctivý program své jádro vyslovuje otevřeně, protože právě tím umožňuje hodnocení (Lakatos, 1970). Interpretace knihy: kde je jádro skryto, je rozprava o dokladech zdánlivá, protože žádný doklad nemůže mít důsledek, a tím se blíží stavu, který kniha vede jako kognitivní anti-rekurzivitu.

Třetím rysem je zacílení na rozhodovací pravidlo. Konfirmační zkreslení vede k tomu, že se protidoklady systematicky vyhodnocují přísněji než doklady podporující; rozdíl mezi programy tedy nelze posuzovat podle dojmu účastníků, ale podle zaznamenaného průběhu (Laudan, 1977). Kniha k tomu vede heslo konfirmační bias.

Odlišení

Od Popperovy falsifikace se Lakatosovo pojetí liší jednotkou i časovým horizontem: Popper hodnotí teorii podle vyvratitelnosti a dosavadního nevyvrácení, Lakatos program podle vývoje obsahu v čase (Popper, 1963). Od Kuhnova paradigmatu se liší normativním nárokem: Kuhnův popis je především historický a sociologický, Lakatosův má poskytnout měřítko, jímž lze volbu mezi programy odůvodnit (Kuhn, 1962).

Od hermeneutiky se odlišuje oblastí platnosti. Výklad textu nebo jednání nemá za cíl nové předpovědi, takže kritérium přírůstku empirického obsahu na něj nelze přenést přímo; analogie progresivní a degenerativní revize je přesto použitelná, pokud se měří přírůstkem toho, co výklad umožňuje vidět (Laudan, 1977).

Od víry se odlišuje nárokem, který na sebe program bere. Náboženské přesvědčení nemusí být výzkumným programem a nemusí se podle těchto měřítek hodnotit; problém nastává teprve tam, kde se nefalzifikovatelné jádro předkládá jako empirické zjištění (Lakatos, 1978). Tento přechod sleduje heslo pseudověda.

Význam pro Kompendium

Pro knihu je metodologie kanonickým nástrojem k odlišení legitimního epistemického konzervatismu od imunizace. Člověk ani skupina neupouštějí od přesvědčení po prvním protidokladu, a nemají, protože ochranný pás k poznání patří; rozhodující je, zda po revizi něco nového vyplývá (Lakatos, 1970). Kniha proto neoznačuje záchranu jako takovou, nýbrž záchrany, jejichž výsledek je opakovaně bez obsahu (interpretace knihy); zařazení do taxonomie vede heslo taxonomie EA.

Druhým užitím je požadavek poctivého prohlášení jádra. Tam, kde skupina nebo instituce vysloví, která tvrzení nepodléhají revizi kvůli jedinému dokladu a která ano, je rozprava o dokladech možná; kde to vysloveno není, nelze rozhodnout, co by vůbec mohlo mít důsledek (Lakatos, 1978). Širší rámec hrozeb vede heslo epistemická anihilace.

Obrana a zotavení

Pro jednotlivce je použitelným nástrojem vlastní záznam předpovědí. Zapsat si dopředu, co má z přesvědčení plynout, a po čase porovnat zápis se skutečností odstraňuje potíž, kterou Lakatos pokládal za podstatnou: progresivnost nelze posoudit z narativní rekonstrukce, protože ta se přizpůsobí výsledku (Lakatos, 1978). Pojmenovat vlastní jádro otevřeně je přitom poctivější než předstírat, že žádné není (Popper, 1963).

Pro práci s člověkem, který odešel ze skupiny s vysokou kontrolou, je zpětný pohled na řadu degenerativních posunů obvykle účinnější než vyvracení jednotlivých tvrzení, protože ukazuje vzorec, nikoli jednu chybu; Festinger a kol. však zároveň doložili, že vnější tlak na změnu jádra vede k jeho posílení, takže postup musí zůstat na tempu toho, kdo jej dělá (Festinger a kol., 1956). Nácvik vede návod falzifikační myšlení a revize přesvědčení.

Meze a kritika pojmu

První mezí je neurčitost okamžiku. Metodologie dokáže posoudit, že program byl v určitém období degenerativní, ale neříká, kdy je racionální jej opustit, a historie zná programy, které se po dlouhé stagnaci zotavily (Feyerabend, 1975). Z toho plyne praktický důsledek: označení „degenerativní“ je popisem dosavadního záznamu, ne rozsudkem o budoucnosti.

Druhou mezí je měřitelnost obsahu. Pojem nových faktů a přírůstku empirického obsahu se v konkrétních případech vykládá různě a Laudan namítá, že u pojmových problémů nelze přírůstek vůbec takto měřit (Laudan, 1977). Třetí mezí je riziko účelového použití: nálepka degenerativního programu je rétoricky silná a lze jí vyřadit oponenta, u něhož by přísné uplatnění kritéria vedlo k jinému výsledku, a kniha proto u každého takového soudu žádá doložený záznam předpovědí (interpretace knihy).

Literatura

• Festinger, L., Riecken, H. W., & Schachter, S. (1956). When Prophecy Fails. University of Minnesota Press.
• Feyerabend, P. (1975). Against Method. New Left Books.
• Kuhn, T. S. (1962). The Structure of Scientific Revolutions. University of Chicago Press.
• Lakatos, I. (1970). Falsification and the Methodology of Scientific Research Programmes. In: Lakatos, I., & Musgrave, A. (Eds.), Criticism and the Growth of Knowledge. Cambridge University Press.
• Lakatos, I. (1978). The Methodology of Scientific Research Programmes. Philosophical Papers, Vol. 1. Cambridge University Press.
• Laudan, L. (1977). Progress and Its Problems: Towards a Theory of Scientific Growth. University of California Press.
• Popper, K. R. (1963). Conjectures and Refutations. Routledge.
• Quine, W. V. O. (1951). Two Dogmas of Empiricism. The Philosophical Review.

Související

Pojmy

• Falsifikace – rámec, který Lakatos zpřesnil.
• Popperianismus – původní pozice a její pozdější zjednodušení.
• Kuhnova revoluce – druhý pól polemiky.
• Pseudověda – kde se nerevidovatelné jádro vydává za zjištění.
• Konfirmační bias – zranitelnost, na níž degenerativní posun stojí.
• Kognitivní anti-rekurzivita – zatvrdlý koncový stav.
• Hermeneutika – odlišný legitimní rámec pro neempirické revize.

Kniha

• Lakatos – kapitola základních kategorií.
• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – technika, kterou rámec odhaluje.
• EA-7.2.4 Lakatos: výzkumný program – referenční karta.
• Taxonomie EA – zařazení degenerativních vzorců.
• Falzifikační myšlení – nácvik pro jednotlivce.

Strukturní vazby

• Bridge: lakatos-vyzkumny-program – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy