Gaslighting

Definice

Gaslighting je manipulační vzorec, v němž jedna strana soustavně podrývá důvěru druhé strany ve vlastní vnímání, paměť a úsudek, takže dotčený přestává brát sám sebe za spolehlivý zdroj poznání o svém vlastním životě. Filozofická analýza pojmu ho vymezuje jako jednání, jehož cílem není přesvědčit protějšek o konkrétním tvrzení, ale odebrat mu postavení osoby oprávněné vznášet námitky vůbec (Abramson, 2014). Sociologický výklad doplňuje, že vzorec se opírá o nerovnosti, které v prostředí už existují – o rod, o postavení, o přístup k penězům a k institucím – a bez této opory bývá málo účinný (Sweet, 2019).

Rozhodující není jediný výrok, ale opakování a asymetrie. Jedno „to se nestalo“ může být upřímný rozdíl ve vzpomínkách; o gaslightingu se mluví tam, kde rozdíly dopadají soustavně v neprospěch jedné strany, kde druhá strana nikdy nepřipustí vlastní omyl a kde se postupně mění výchozí nastavení dotčeného z „pamatuji si to tak“ na „asi si to pamatuji špatně“ (Stern, 2007). Kniha z téhož důvodu popisuje gaslighting jako vztahovou podobu epistemické anihilace, tedy jako útok na poznávací výbavu člověka, ne na jednotlivé přesvědčení (interpretace knihy).

Co o pojmu říká literatura

Výraz pochází z divadelní hry Patricka Hamiltona Gas Light (Hamilton, 1938) a z její filmové verze George Cukora, v níž manžel přesvědčuje manželku, že ztlumené plynové lampy si jen představuje (Cukor, 1944). Do terapeutické a poradenské literatury pojem přešel ve druhé polovině dvacátého století a širokou známost mu dala práce Robin Sternové, která ho popsala jako vztahový cyklus s podílem obou stran na jeho udržení (Stern, 2007).

Akademické zpracování má několik linií. Kate Abramsonová předložila první systematickou filozofickou analýzu: gaslighting podle ní není omyl ani nedorozumění, ale jednání, které má protějšek vyřadit z role partnera v rozhovoru, a jeho typickým vyústěním je, že se dotčený nakonec sám považuje za nespolehlivého (Abramson, 2014). Paige Sweetová na základě rozhovorů s lidmi, kteří prošli partnerským násilím, ukázala, že účinnost vzorce stojí na sociálních strukturách a institucích: na stereotypu „hysterické ženy“, na nedostatku vlastních příjmů, na hrozbě odebrání dětí (Sweet, 2019).

Druhou linií je epistemologie. Gaslighting bývá řazen k případům testimoniální nespravedlnosti, tedy k újmě, kterou člověk trpí, když je jeho svědectví předem znehodnoceno kvůli tomu, kým je (Fricker, 2007). Navazující práce rozebírají, jak se poškozuje schopnost spoléhat na sebe sama jako na poznávající bytost (Spear, 2020), a jak se vzorec objevuje i tam, kde mluvčí sám sebe považuje za spojence poškozené strany (McKinnon, 2017).

Třetí linií je výzkum donucovací kontroly. Evan Stark popsal partnerské násilí nikoli jako řadu útoků, ale jako režim, v němž pachatel ovládá prostor, peníze, čas a vztahy druhé osoby; zpochybňování toho, co oběť vidí a pamatuje, je v tomto režimu jedním z nástrojů (Stark, 2007). Kniha proto gaslighting vykládá v souvislosti s coercive control a nikdy jako izolovaný komunikační jev.

Jak se projevuje

Prvním pozorovatelným znakem je, že dotčený zpochybňuje vlastní nedávná pozorování, aniž by přibyl jakýkoli nový doklad; spor se netočí o výklad události, ale o to, zda k ní vůbec došlo (Stern, 2007). Druhým znakem je soustavné přerámování emoční reakce na problém sám: podnět zmizí z rozhovoru a tématem se stane přecitlivělost, paranoia nebo „trauma“ dotčeného (Abramson, 2014). Tím se přeruší obě kotvy, o něž se opírá poznání z první osoby – vjem a vzpomínka na jedné straně, emoční signál na straně druhé.

Třetím znakem je selektivní paměť, v níž si podrobnosti „pamatuje“ vždy jen jedna strana, a čtvrtým je úbytek svědků: okruh lidí, kteří by mohli vnímání dotčeného potvrdit, se zužuje a zbývající kontakty procházejí přes manipulující osobu (Stark, 2007). Pátým znakem je odvolávání se na rámce duševního zdraví, jímž se nesouhlas překládá do jazyka příznaků (Sweet, 2019). Behaviorální podobu vzorce zachycuje detekční signatura vzorce gaslightingu.

Na straně dotčeného se po delší době objevuje omlouvání se za vlastní sdělení, nejistota při vyprávění vlastních zážitků, potřeba vše zapisovat a nahrávat a nakonec ústup od vlastního úsudku i v otázkách, kde manipulující osoba není přítomna (Stern, 2007). Herman popisuje tento posun u lidí v dlouhodobě podřízeném postavení jako ztrátu vnitřní opory, kterou nelze napravit jediným vysvětlením (Herman, 1992).

Mechanismus

Člověk ověřuje skutečnost třemi okruhy: vlastním vnímáním a pamětí, emočním signálem a potvrzením od druhých lidí. Gaslighting zasahuje první dva přímo a třetí tím, že nezávislé svědky nahrazuje osobou manipulátora, která se stává jediným arbitrem toho, co se stalo (Abramson, 2014). Právě v tom je podle výkladu knihy osobní obdobou delegitimizace v masovém měřítku: oba vzorce odnímají přístup k potvrzujícím zdrojům (interpretace knihy).

Druhou složkou mechanismu je sociální opora vzorce. Sweetová ukázala, že zpochybnění dopadá tím účinněji, čím víc je v souladu s tím, co si o dotčeném myslí okolí a instituce; manipulující osoba si nemusí vytvářet novou nedůvěru, stačí jí využít tu, která je už k dispozici (Sweet, 2019). Fricker tutéž strukturu popisuje obecněji: předsudek o mluvčím zmenší váhu jeho svědectví ještě dřív, než je vysloveno (Fricker, 2007).

Třetí složkou je čas. Jednotlivé zpochybnění nemá velký účinek; teprve jeho opakování v režimu, z něhož se obtížně odchází, vede k tomu, že dotčený převezme nedůvěru vůči sobě za vlastní (Stark, 2007). Dlouhodobým výsledkem bývá epistemická alienace a epistemické trauma, tedy stavy, které kniha popisuje jako následek, ne jako příčinu (interpretace knihy).

Odlišení

Od upřímného nesouhlasu ve vzpomínkách se gaslighting liší tím, že zdravý spor připouští omyl na obou stranách a lze jej rozhodnout záznamem nebo třetí osobou; kde se rozdíly vždy vyřeší v neprospěch téže strany, nejde o rozdílnou paměť (Stern, 2007). Od lži se liší předmětem útoku: lež mění informaci o světě, gaslighting schopnost informace posuzovat (Abramson, 2014).

Od DARVO a od přesouvání viny se liší tím, co se přesouvá: tam odpovědnost, zde důvěra ve vlastní vnímání; oba vzorce se ovšem často objevují spolu, protože popření je zároveň první fází DARVO (Freyd, 1997). Od kognitivního postižení dotčeného se liší zdrojem „oprav“: paměťové poruchy jsou skutečné a potřebují péči, rozhodující je, zda korekce přicházejí vždy od jedné osoby a v její prospěch (American Psychiatric Association, 2022); sousední plochu popisuje heslo elder abuse.

Inflace pojmu v běžné řeči

Popularita výrazu předběhla jeho obsah. Slovník Merriam-Webster zvolil „gaslighting“ slovem roku 2022 a odůvodnil to mnohonásobným vzestupem vyhledávání, aniž by se přitom změnila klinická nebo filozofická literatura (Merriam-Webster, 2022). V běžném užití dnes slovo často označuje jakýkoli nesouhlas, nepříjemnou zpětnou vazbu, chybnou vzpomínku protistrany nebo politické tvrzení, s nímž mluvčí nesouhlasí – tedy právě ty případy, které akademická analýza od gaslightingu výslovně odděluje (Abramson, 2014).

Takové rozšíření má dvě ceny. Pojem, který označuje všechno, přestává rozlišovat, a tvrzení „tohle je gaslighting“ pak nenese žádnou informaci o struktuře situace (Sweet, 2019). Horší je druhý následek: samo označení se dá použít jako nástroj zpochybnění druhé strany, takže slovo, které mělo pojmenovat útok na důvěryhodnost, se stane jeho dalším prostředkem (Abramson, 2014). Kniha proto trvá na tom, že se o gaslightingu mluví až tehdy, jsou-li přítomny opakování, asymetrie, útok na vnímání i na emoční signál a omezování nezávislých svědků; jinde užívá slabší a přesnější pojmy (interpretace knihy).

Klinický, právní a etický rámec

Gaslighting není diagnózou. Nenajde se v klasifikaci Americké psychiatrické asociace (American Psychiatric Association, 2022) ani v mezinárodní klasifikaci nemocí Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, 2019); jde o popis jednání jedné osoby nebo prostředí, nikoli o stav pacienta. Diagnózu může mít následek – úzkostná porucha, depresivní porucha, posttraumatická stresová porucha nebo obraz blízký komplexní PTSD – a právě rozdíl mezi jednáním a následkem je pro klinickou praxi zásadní (Herman, 1992).

Právně se vzorec zachycuje nepřímo, jako součást širšího režimu kontroly. V České republice k tomu slouží zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zejména § 199 o týrání osoby žijící ve společném obydlí, který nevyžaduje jednotlivý útok, ale soustavné zlé nakládání. V právních řádech, které zavedly samostatnou skutkovou podstatu donucovací kontroly, se zpochybňování vnímání oběti vykládá jako jeden z jejích projevů (Stark, 2007).

Eticky je podstatné, že výpověď člověka po dlouhodobém gaslightingu bývá nejistá, opatrná a plná výhrad, a že tato forma sama nesnižuje její věrohodnost; opačný závěr by vzorec dokončil (Herman, 1992). Zásady, podle nichž kniha s takovým materiálem zachází, popisují etické aspekty Kompendia a postup posuzování věrohodnosti.

Význam pro Kompendium

Kniha řadí gaslighting ke dvěma kódům své taxonomie: ke strategické reinterpretaci, při níž se minulé události zpětně přerámují tak, že původní výklad dotčeného vypadá zmateně, a k latentní emoční modulaci, při níž se emoční reakce soustavně vykládá jako příznak. Oba dílčí vzorce odpovídají znakům, které popisuje filozofická analýza pojmu – zpětné přerámování minulosti a patologizaci emoční odpovědi (Abramson, 2014); samostatné zpracování má technika EA-4.1. Samo rozdělení do kódů je ovšem vlastní soustavou knihy, ne nálezem citované literatury (interpretace knihy); zásady, podle nichž kniha své kódy používá, uvádějí metodologické poznámky.

Kazuistická část knihy pracuje s partnerskou podobou vzorce (Gaslighting v partnerském vztahu) i s podobou institucionální (Pedagogické gaslighting); výcvikovou verzi nabízí scénář Rozpoznání vzorce gaslightingu; institucionální podoba odpovídá tomu, co sociologický výzkum popisuje jako oporu vzorce v institucích (Sweet, 2019). Vlastním pracovním nástrojem knihy je úvaha, zda by vzorec přetrval, kdyby obě strany měly přístup ke stejným písemným nebo nahraným záznamům; tam, kde přetrvá, bývá sporem o postavení mluvčího, ne o fakta (interpretace knihy).

Obrana a zotavení

Pro dotčeného je prvním krokem obnova nezávislých svědků, tedy záznamů a lidí mimo vztah, protože bez vnějšího ověření nelze revidovat ani obsah vzpomínek, ani vlastní důvěru v ně (Herman, 1992). Praktickou podobu má v paměťovém archivu; užitečné je také přestat vstupovat do opakovaných sporů o to, co se stalo, protože právě tento spor je součástí vzorce (Stern, 2007).

Pro profesionála platí, že nemá nastupovat do role dalšího arbitra skutečnosti; úkolem je obnovit vlastní ověřovací okruhy klienta, nikoli je nahradit svými (Abramson, 2014). U párové terapie je třeba zvážit bezpečnost, protože společné sezení může v režimu kontroly posloužit jako další příležitost k přerámování (Stark, 2007). Navazující práci popisují obnova důvěry a metakognitivní rehabilitace.

Pro okolí je nejúčinnější jednoduchá a opakovaná potvrzující zpětná vazba o tom, co člověk skutečně řekl a udělal; obnova vztahů a běžného řádu je součástí zotavení stejně jako odborná péče (Herman, 1992). Pokud vzorec provází omezování kontaktů, navazuje průvodce prevence izolace.

Meze pojmu a kritika

Literatura o gaslightingu je převážně kvalitativní a filozofická; chybějí prospektivní studie, které by vzorec měřily nezávisle na výpovědi dotčeného, a chybí také shoda na tom, zda je pro gaslighting nutný záměr, nebo zda stačí účinek (Abramson, 2014). Sweetová upozorňuje, že bez sociálního rozměru se pojem snadno zužuje na povahové rysy jednotlivců, což odvádí pozornost od institucí, které vzorec umožňují (Sweet, 2019).

Druhou mezí je dvojsečnost pojmu v praxi. Tvrzení o gaslightingu lze vznést i nepravdivě a rozhodovat o něm podle dojmu z vystupování stran je nespolehlivé, protože rozrušený mluvčí působí méně věrohodně než klidný (Freyd, 1997). Kniha proto pojem používá jako popis struktury s určenými znaky, ne jako hodnocení osoby, a riziko nadužití rámce rozebírá kapitola Přesah rámce.

Literatura

• Abramson, K. (2014). Turning up the Lights on Gaslighting. Philosophical Perspectives.
• American Psychiatric Association (2022). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition, Text Revision (DSM-5-TR). American Psychiatric Publishing.
• Cukor, G. (1944). Gaslight. Metro-Goldwyn-Mayer (film).
• Freyd, J. J. (1997). Violations of power, adaptive blindness and betrayal trauma theory. Feminism & Psychology.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Hamilton, P. (1938). Gas Light. Divadelní hra.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
• McKinnon, R. (2017). Allies Behaving Badly: Gaslighting as Epistemic Injustice. In: The Routledge Handbook of Epistemic Injustice. Routledge.
• Merriam-Webster (2022). Word of the Year 2022: gaslighting. Merriam-Webster.
• Spear, A. D. (2020). Epistemic dimensions of gaslighting: peer-disagreement, self-trust, and epistemic injustice. Inquiry.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Stern, R. (2007). The Gaslight Effect. Morgan Road Books.
• Sweet, P. L. (2019). The Sociology of Gaslighting. American Sociological Review.
• World Health Organization (2019). International Classification of Diseases, 11th Revision (ICD-11). WHO.

Související

Pojmy

• Epistemická anihilace – nadřazený pojem knihy.
• Coercive control – režim kontroly, jehož součástí gaslighting bývá.
• Testimoniální nespravedlnost – epistemický rozměr znehodnoceného svědectví.
• DARVO – vzorec reakce na konfrontaci, k odlišení.
• Metakognitivní destrukce – útok na reflexivní sebeuvědomění.
• Epistemická alienace – častý koncový stav.
• Epistemické trauma – následky.
• Metakognice – schopnost, o niž jde.

Kniha

• EA-4.1 Gaslighting – samostatné zpracování techniky.
• Vzorec gaslightingu – detekční signatura.
• Gaslighting v partnerském vztahu – kazuistika.
• Přesah rámce – mez pojmu a kritika.

Strukturní vazby

• Bridge: gaslighting – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy