Pragmatická kompetence (pragmatic competence)

Definice

Pragmatická kompetence je schopnost mluvčího a posluchače užívat a vykládat jazyk ve společenském kontextu. Zahrnuje (a) rozpoznání řečových aktů (žádost, slib, hrozba, prohlášení), (b) odvození implikatury – významu, který je sdělen, ale není doslova řečen, (c) dodržování konverzačních maxim kvantity, kvality, relace a způsobu (Grice 1975), (d) modulaci rejstříku, zdvořilosti a nepřímosti a (e) rozpoznání kontextových vodítek včetně ironie, sarkasmu a metafory. Liší se od gramatické a sémantické kompetence a rozvíjí se socializací, ne formální výukou.

Původ a kontext pojmu

Pragmatiku jako obor vymezil Charles Morris (1938) jako třetí pilíř sémiotiky vedle syntaxe a sémantiky. H. P. Grice (1975) dodal operativní rámec principu kooperace a čtyř maxim – porušení maximy je signálem, že posluchač má hledat implikovaný význam. John Searle rozvinul teorii řečových aktů (Speech Acts, 1969) navazující na J. L. Austina. Dan Sperber a Deirdre Wilsonová nabídli alternativní výklad v teorii relevance.

Klinicky se pragmatická kompetence narušuje při lézích pravé hemisféry (deficit interpretace metafor a sarkasmu), u poruch autistického spektra (doslovnost, potíže s teorií mysli) a u schizofrenie (rozvolněná soudržnost diskurzu). Diagnostické nástroje zahrnují Right Hemisphere Language Battery a TOPL-2 (Test of Pragmatic Language); obor klinické pragmatiky shrnuje Louise Cummingsová (Clinical Pragmatics, 2009).

Jak se projevuje

Zachovaná pragmatická kompetence se ukazuje jako schopnost:

• pochopit, co druhý „myslel“, i když to neřekl;
• rozpoznat nepřímou žádost, výčitku nebo hrozbu skrytou ve zdvořilé formě;
• zachytit ironii a vědět, kdy se nemá brát doslova;
• všimnout si, že odpověď „neodpovídá na otázku“ (porušení relace);
• přizpůsobit řeč situaci a vztahu.

Oslabená kompetence se projevuje doslovností, nejistotou, „jak to bylo myšleno“, opakovaným dotazováním a snadnou zranitelností vůči výkladu, který nabídne druhá strana.

Mechanismus

V kontextu vyšetřování manipulativních vzorců a klinické diagnostiky je pragmatická kompetence klíčovým měřítkem. Člověk s narušenou pragmatickou kompetencí (autismus, schizofrenie, frontotemporální demence, raná psychóza) hůř rozpozná, že je manipulován prostřednictvím implikatury – typický vektor gaslightingu spočívá právě v tom, že manipulátor neříká nic falzifikovatelného, ale implikuje to. Pak může kdykoli tvrdit, že „nic takového neřekl“. Naopak člověk s rozvinutou pragmatikou dokáže odhalit double bind a další konverzační pasti.

Strukturálně jde o využití mezery mezi tím, co je řečeno, a tím, co je sděleno: odpovědnost za implikovaný význam se přesouvá na posluchače („to sis vyložil ty“). Popis slouží k rozpoznání a obraně.

Odlišení

• Od sémantické afázie – ta postihuje porozumění významu slov a vět; pragmatický deficit může být přítomen současně, ale týká se užití v kontextu.
• Od nedostatečné znalosti jazyka – cizinec může mít zachovanou pragmatickou kompetenci v mateřštině a v druhém jazyce ji jen dočasně postrádat.
• Od kulturních rozdílů – míra nepřímosti a zdvořilosti se mezi kulturami liší; „nepochopení“ nemusí být deficitem.
• Od manipulativního využití – vysoká pragmatická kompetence manipulátora není porucha, ale dovednost; diagnostika se týká zranitelnosti posluchače, ne „talentu“ mluvčího.

Význam pro Kompendium

V rozhovorech při due diligence i v klinické praxi je posouzení pragmatické kompetence respondenta nezbytné pro správný výklad výpovědi: doslovná pravda spojená s manipulativní implikaturou je v právu i obchodu častější formou klamu než přímá lež. Praktické aplikace z původní verze hesla:

1. Kalibrace rozhovoru – před hodnocením výpovědi (zejména v klinicky citlivých kontextech) ověřit výchozí úroveň pragmatické kompetence – zda dotyčný správně vykládá hypotetické scénáře, ironii a podmíněné konstrukce.
2. Detekce manipulace v textové komunikaci – rozbor záznamů chatu z kultovního prostředí typicky odhalí systematické porušování Griceových maxim ze strany vůdce: přehnané zdůrazňování (porušení kvantity), strategická vágnost (porušení způsobu), záměrné nepravdy maskované jako „duchovní pravdy“ (porušení kvality).
3. Rozbor veřejných projevů politických aktérů – signalizace přes implikaturu (tzv. dog whistle, „psí píšťalka“) je zachytitelná jen pragmatickou analýzou; sémantické prohledávání ji nepostihne.

Pojem souvisí s technikou EA-1.1.3 Terminologická mystifikace a s detekční signaturou Hustota žargonu.

Obrana a zotavení

• Pro dotčeného: převádět implikované na výslovné („Myslíš tím, že…?“), zaznamenávat doslovné formulace a nespoléhat na pozdější paměť; u důležitých dohod trvat na písemné podobě.
• Pro lidi s oslabenou pragmatikou: dohodnout si s blízkými přímou komunikaci, mít důvěryhodnou osobu, s níž lze sporné zprávy probrat, a znát typické pasti (dvojí vazba, nejasné sliby).
• Pro profesionála: při výslechu nebo rozhovoru klást otázky jednoznačně, nepoužívat sugestivní implikatury a ověřit, jak respondent otázku pochopil (srov. forenzní rozhovor).

Literatura

• Charles W. Morris: Foundations of the Theory of Signs (University of Chicago Press, 1938).
• H. P. Grice: „Logic and Conversation“, in P. Cole, J. Morgan (eds.): Syntax and Semantics 3: Speech Acts (Academic Press, 1975).
• John R. Searle: Speech Acts: An Essay in the Philosophy of Language (Cambridge University Press, 1969).
• Dan Sperber, Deirdre Wilson: Relevance: Communication and Cognition (2. vyd., Blackwell, 1995).
• Louise Cummings: Clinical Pragmatics (Cambridge University Press, 2009).

Související

Pojmy

• Sémantická afázie – ztráta porozumění významu, kde se podílí i pragmatický deficit.
• Gaslighting – manipulace, která využívá pragmatickou nejednoznačnost.
• Double Bind – rozporná struktura sdělení odhalitelná jen na pragmatické rovině.
• Narativní identita – sebeutváření v soudržném diskurzu, které pragmatickou kompetenci vyžaduje.
• Reality Testing – ověřování reality, které závisí na přesném pragmatickém výkladu.
• Theory of Mind – schopnost přisuzovat druhým úmysly, na které výklad implikatur stojí.

Kniha

• ToM exploitation – zneužití teorie mysli a výkladu úmyslů.
• 7.10 Wittgenstein: Jazykové hry a forma života – filosofické zázemí jazyka v užití.