Přeskočit na obsah

EA-5.3.34 Konvergentní identitární tlak

Vzorec, v němž mnoho souběžných kanálů – vrstevníci, autorita, jazyk, rituály, média – tlačí identitu k jedinému „správnému“ typu. Znaky, odlišení, obrana, zotavení.

EA-5.3.34 Konvergentní identitární tlak

PoleHodnota
EA kódEA-5.3.34
Kategorie5. Ultramární techniky
Subkategorie5.3 Hypertransformativní protokoly
Přístupová úroveňL3 (pro klinickou, forenzní a výzkumnou analýzu)
Riziková úroveňVysoká; u dospívajících velmi vysoká
ReverzibilitaStřední; zpětné rozrůznění identity vyžaduje nové prostředí
Rodičovská kapitolaKapitola 8: Hypertransformativní protokoly

Definice

Konvergentní identitární tlak je vzorec, v němž na člověka současně působí mnoho kanálů, které všechny míří k témuž cíli: k jedinému „správnému“ typu identity. Tlak vychází od vrstevníků, autorit, z jazyka skupiny, z rituálů, uniforem, z obsahu, který člověk čte a sleduje, z hodnocení i z humoru. Žádný z kanálů sám nepůsobí donucujícím dojmem – každý je „jen“ zvyk, vtip, doporučení. Donucení vzniká jejich souběhem.

Přívlastek konvergentní vystihuje strukturu: síla neplyne z intenzity jednoho zdroje, ale z toho, že nezbývá žádný kanál, který by nabízel jinou podobu já. Člověk nemá s čím srovnávat, a tak jednotný typ prožívá jako přirozený.

Původ a kontext pojmu

Teorie sociální identity (Henri Tajfel a John Turner, 1979) popsala, jak se lidé definují přes skupiny, k nimž patří, a jak silně je to vede k odlišení od skupin jiných. Výzkum identity fusion (William Swann a kol., 2009) ukázal, že u některých lidí splývá osobní a skupinová identita do té míry, že jsou ochotni pro skupinu k extrémnímu jednání. Kompendium popisuje cestu k tomuto splynutí: ne jako jednorázovou konverzi, ale jako postupnou konvergenci všech zdrojů sebepojetí k jednomu vzoru.

Mechanismus (strukturní popis)

  1. Pokrytí životních oblastí. Skupina postupně zahrnuje bydlení, přátelství, volný čas, práci nebo studium i vztahy; každá oblast nese tentýž vzor.
  2. Jednotný slovník. Jazyk skupiny pojmenovává, co je „správné“ a co „slabé“, „zrádné“, „nenormální“.
  3. Viditelné znaky příslušnosti. Oblečení, gesta, symboly, předepsané chování (dominantní tělesné hieroglyfy).
  4. Rozptýlená kontrola. Odchylku nekárá jedna autorita, ale všichni: posměch, chlad, „dobře míněná“ rada. Proto se tlak těžko pojmenovává.
  5. Uzavření informačního prostředí. Obsah, který člověk sleduje, potvrzuje jediný typ (selektivní expozice, epistemická bublina).
  6. Cena odchylky. Odchýlit se znamená ztratit všechny vztahy naráz, protože všechny jsou uvnitř skupiny.

Fenomenologické znaky (pohled zevnitř)

ZnakJak ho člověk popisuje
„My“ místo „já“Na otázky o sobě odpovídá za skupinu.
Ztráta jiných podob sebeNeví, kým by byl „mimo“.
Úzkost z odlišnostiDrobná odchylka (hudba, kamarád) vyvolává strach.
Pocit přirozenosti„Takhle prostě normální lidé jsou.“
Vyčerpání ze sebekontrolyNeustálé hlídání, zda odpovídá vzoru.

Detekční markery (pohled pozorovatele)

MarkerCo může naznačovat
Všechny vztahy a aktivity se odehrávají v jedné skupiněPokrytí životních oblastí
Řeč, vzhled a názory se rychle sjednocují se skupinouKonvergence znaků
Odchylky jiných se komentují posměchem nebo opovrženímRozptýlená kontrola
Dřívější zájmy a přátelé mizí bez vysvětleníZtráta alternativních zdrojů já
Informační zdroje jsou jen skupinovéUzavřené prostředí; srov. monokultura zdrojů

Rizikové kontexty

Extremistická hnutí, elitní internátní školy a akademie, vojenská a polovojenská prostředí, uzavřené náboženské komunity, sportovní akademie, online subkultury, ale i firemní kultury, které nabízejí „rodinu“. Zvláštní riziko nese dospívání, kdy se identita teprve utváří a potřeba příslušnosti je nejsilnější.

Odlišení

  • Socializace. Každé prostředí utváří identitu; zdravá socializace však ponechává souběžné zdroje (rodinu, přátele, zájmy) a toleruje odlišnost.
  • Dospívající hledání identity. Erik Erikson (1968) popsal dospívání jako období zkoušení různých identit; přechodné přimknutí ke skupině je normální. Vzorcem se stává, když jsou všechny ostatní cesty uzavřeny a odchylka trestána.
  • Profesní socializace. Lékař, voják nebo právník přebírá profesní identitu, ale zůstává mu i život mimo profesi.
  • EA-5.3.36 Identitární singularita. Výsledný stav, kdy je identita zhuštěná do jediného bodu; konvergentní tlak je proces, který k němu může vést.
  • EA-5.3.30 Konvergentní hypertransformace. Souběh mnoha identitárních technik; konvergentní tlak je jeho sociální, rozptýlená složka.

Klinický a právní rámec

V péči o dospívající i dospělé je důležité nepostavit se proti skupině frontálně – člověk by vnímal útok na sebe. Užitečné je zjistit, které zdroje identity ještě zbývají, a pomoci je posílit. U dospívajících je nutná spolupráce s rodinou a školou (protokol pro adolescenty).

Právně může být relevantní ochrana dětí v internátních a výchovných zařízeních (ochrana dětí) a v případě extremistických hnutí trestní odpovědnost za konkrétní jednání, nikoli za identitu.

Obrana a neutralizace

Pro jednotlivce. Udržovat alespoň jeden vztah a jednu činnost mimo skupinu (diverzifikace sítě). Všímat si, kdy se vlastní volby mění jen proto, že „se to tak dělá“. Pěstovat vědomí mnohosti vlastního já (správa mnohočetného já).

Pro instituce. Ve školách a výcvikových zařízeních hlídat, zda prostředí nepokrývá všechny oblasti života žáků, podporovat kontakt s rodinou a vnějším světem, sledovat šikanu jako nástroj rozptýlené kontroly (školní prevence).

Zotavení

Po odchodu ze skupiny zůstává člověk bez vztahů a bez jasného obrazu sebe. Zotavení znamená znovu rozrůznit identitu: zkoušet nové činnosti, vztahy a role bez tlaku na jediný správný typ. U lidí z extremistických hnutí se osvědčují programy odchodu s průvodcem, který prošel podobnou cestou. Pomáhají trénink identitní odolnosti a středně-dobá rekonstrukce identity.

Případy, které vzorec ukazují

Exit z extrémní pravice (homogenizace identity k jedinému „správnému“ typu), elitní internátní škola (tlak na shodu se vzorem absolventa), vojenská totalizace a online radikalizace.

Literatura

  • Tajfel, H., & Turner, J. C. (1979). An integrative theory of intergroup conflict. In W. G. Austin & S. Worchel (Eds.), The Social Psychology of Intergroup Relations.
  • Swann, W. B., Jr., Gómez, Á., Seyle, D. C., Morales, J. F., & Huici, C. (2009). Identity fusion. Journal of Personality and Social Psychology.
  • Erikson, E. H. (1968). Identity: Youth and Crisis.

Související

Kapitola a sourozenci

Příbuzné vzorce

Pojmy

Obrana a zotavení

Související pojmy

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →