7.37 Chalmers: Hard Problem of Consciousness🔗

David Chalmers, australský filozof působící na New York University, pojmenoval v článku z roku 1995 otázku, která od té doby organizuje velkou část filozofie mysli: proč je zpracování informace v mozku vůbec provázeno prožitkem (Chalmers, 1995). Tuto otázku nazval těžkým problémem vědomí (hard problem of consciousness) a v knize The Conscious Mind ji rozpracoval v argument proti materialismu a v návrh naturalistického dualismu (Chalmers, 1996). Stránka vykládá jeho pozici z primárních textů, uvádí hlavní kritiky a v samostatném, výslovně označeném oddílu ukazuje, proč je rozlišení prožitku a funkce důležité pro obranný rámec této knihy.

Snadné a těžký problém🔗

Chalmers odlišuje snadné problémy vědomí od těžkého. Snadné problémy se týkají funkcí: jak organismus rozlišuje podněty, integruje informace, podává zprávu o svých stavech, zaměřuje pozornost a řídí chování. Snadné nejsou proto, že by byly jednoduché, ale proto, že víme, jaký druh vysvětlení by stačil: popis mechanismu, který funkci vykonává (Chalmers, 1995). Těžký problém se ptá, proč je výkon těchto funkcí doprovázen prožitkem, tedy proč je „nějaké“ být tímto systémem, v Nagelově smyslu (Nagel, 1974).

Hledisko	Snadné problémy	Těžký problém
Předmět	funkce: rozlišení, integrace, výpověď, pozornost	prožitek: „jaké to je“
Typ vysvětlení	popis mechanismu, který funkci vykonává	není jasné, jaký mechanismus by stačil
Příklad otázky	jak mozek zpracovává barvu	proč je zpracování barvy prožíváno

Navazuje přitom na Levinův pojem vysvětlovací mezery (explanatory gap): i kdybychom znali všechny fyzikální podrobnosti procesu bolesti, zůstala by otázka, proč jsou spojeny právě s tímto prožitkem (Levine, 1983). Chalmers tvrdí, že tato mezera není dočasná, ale principiální, protože každé funkční vysvětlení vysvětluje jen funkce.

Argument zombie a argument vědění🔗

Hlavním Chalmersovým argumentem je argument z představitelnosti filozofického zombie: bytosti, která je fyzikálně i funkčně totožná s člověkem, chová se stejně a mluví o svých prožitcích, ale nic neprožívá. Pojem zombie v tomto smyslu zavedl do filozofie Kirk (1974). Chalmers argumentuje, že taková bytost je bez rozporu představitelná, z představitelnosti plyne metafyzická možnost a z možnosti plyne, že vědomí není jen fyzikální skutečnost, protože fyzikální fakta by se mohla vyskytnout i bez něj (Chalmers, 1996).

Druhou oporou je Jacksonův argument vědění. Myšlenkový pokus popisuje vědkyni Mary, která zná všechny fyzikální fakty o vidění barev, ale celý život žila v černobílém prostředí; když poprvé uvidí červenou, dozví se podle Jacksona něco nového, a fyzikální vědění proto není úplné (Jackson, 1982). Chalmers oba argumenty chápe jako různé cesty k témuž závěru.

Naturalistický dualismus a psychofyzikální zákony🔗

Z argumentů Chalmers nevyvozuje existenci duše, ale vlastnostní dualismus, který nazývá naturalistickým: fenomenální vlastnosti jsou základní vlastnosti světa, které na fyzikálních vlastnostech závisí podle přírodních, psychofyzikálních zákonů (Chalmers, 1996). Takové zákony navrhuje hledat pomocí principů. Princip strukturní koherence říká, že struktura prožitku odpovídá struktuře informace dostupné pro globální řízení chování. Princip organizační invariance tvrdí, že dva systémy se stejnou jemnou funkční organizací mají stejné prožitky; podporuje ho myšlenkovými pokusy s postupnou výměnou neuronů za křemíkové součástky, při nichž by prožitek nemohl nepozorovaně vyhasnout ani se proměnit.

Jako spekulativní hypotézu Chalmers navrhuje dvouaspektovou teorii informace, podle níž má informace fyzikální i fenomenální stránku. Později systematicky rozebral možnosti, jak vědomí zapojit do přírody, a vážně zvažuje russellovský monismus a panpsychismus, tedy pozice, podle nichž jsou fenomenální nebo protofenomenální vlastnosti základem fyzikálních struktur (Chalmers, 2010). Příbuznou, ale samostatnou teorii představuje stránka 7.39 Tononi: Integrated Information Theory (IIT).

V novější práci Chalmers formuloval metaproblém vědomí: proč jsme přesvědčeni, že existuje těžký problém, a proč o prožitku mluvíme tak, jak mluvíme. Metaproblém je podle něj sám snadným problémem, protože jde o vysvětlení chování a výpovědí, a jeho řešení by mohlo vrhnout světlo i na problém těžký (Chalmers, 2018).

Hlavní kritiky a meze🔗

Dennett (1991) považuje těžký problém za iluzi: jakmile vysvětlíme všechny funkce, včetně toho, proč se nám zdá, že máme neredukovatelné prožitky, nezbude nic dalšího k vysvětlení. Tuto linii radikalizuje iluzionismus, podle něhož fenomenální vlastnosti v Chalmersově smyslu neexistují a úkolem je vysvětlit, proč se zdají existovat (Frankish, 2016). Churchland (1996) kritizovala samotné rozdělení na snadné a těžké problémy jako předčasné, protože o snadnosti problému nelze rozhodnout předem.

Materialisté, kteří vysvětlovací mezeru uznávají, ji vykládají jinak. Podle takzvané strategie fenomenálních pojmů vzniká mezera z toho, jak o prožitcích uvažujeme, nikoli z toho, čím prožitky jsou: fenomenální pojmy jsou zvláštní způsob, jak myslet na fyzikální stavy, a proto se nám zdá, že zombie je představitelný (Papineau, 2002). Spor se tak přesouvá k otázce, zda z představitelnosti plyne možnost.

Vlastní potíží Chalmersovy pozice je riziko epifenomenalismu. Pokud je fyzikální svět kauzálně uzavřený a vědomí není fyzikální, není jasné, jak by prožitek mohl ovlivnit chování, včetně výpovědí o prožitku. Chalmers tento paradox fenomenálního soudu sám otevřeně rozebírá a považuje ho za nejzávažnější námitku proti své teorii (Chalmers, 1996).

Interpretace pro epistemickou anihilaci🔗

Následující oddíl je interpretací této knihy, nikoli Chalmersovým tvrzením. Kniha z těžkého problému přebírá normativní důsledek: popis člověka z třetí osoby, jakkoli úplný, nevyčerpává jeho zkušenost z první osoby. Z toho neplyne, že je výpověď z první osoby neomylná, ale plyne z toho, že ji nelze přepsat pouhým poukazem na vnější ukazatele. Vzorec, kdy je člověku opakovaně sdělováno, že to, co prožívá, „ve skutečnosti“ prožívat nemůže, protože tomu vnější fakta neodpovídají, kniha popisuje jako součást jevu gaslighting (Chalmers, 1995; Sweet, 2019).

Druhá interpretace se týká redukcionismu v institucích a v klinické praxi. Klient, který podle výkonových ukazatelů funguje, může přesto trpět; terapie, která by se spokojila s funkčními výsledky, by opomíjela rovinu, kterou Chalmers nazývá těžkou. Kniha proto pokládá subjektivní prožitek za samostatný cíl péče, aniž by tím zpochybňovala hodnotu měření (Chalmers, 1996; Sierra, 2009).

Třetí interpretace se týká umělé inteligence. Velké jazykové modely mluví o prožitcích plynně, a Chalmers sám upozorňuje, že z jejich výpovědí nelze na vědomí usuzovat, a podrobně zvažuje důvody pro a proti připsání vědomí současným i budoucím systémům (Chalmers, 2023). Pro knihu z toho plyne dvojí opatrnost: nepřipisovat systémům prožitky jen na základě výpovědí a rozpoznat návrhy, které takový dojem záměrně vytvářejí, například aby posílily citovou závislost uživatele. Souvislosti rozvádí stránka 7.36 Searle: Čínský pokoj a kritika silné AI (Searle, 1980).

Rozpoznání, obrana a klinický rámec🔗

Rozpoznávacím znakem z této perspektivy je situace, v níž je prožitek člověka systematicky vykládán jen z vnějších ukazatelů a jeho vlastní popis je odmítán jako irelevantní, nebo v níž je člověk tlačen, aby svůj prožitek popisoval výhradně slovy druhého. Je třeba ji odlišit od běžné klinické praxe, která vlastní výpověď doplňuje o pozorování a měření, a od situací, kdy výpověď zkresluje porucha, například depersonalizace nebo psychotické prožívání, jež vyžadují odborné posouzení (Sierra, 2009).

Obranou je obnova uznání první osoby: terapeut i instituce přijímají výpověď o prožitku jako data, která mají vlastní váhu, a vysvětlují, proč a jak ji doplňují jinými zdroji. Fenomenologický přístup, který kniha popisuje heslem fenomenologie, nabízí metody, jak prožitek popsat bez předčasného výkladu (Nagel, 1974; Chalmers, 1996). Konkrétní klinické postupy uvádí sekce 6. Klinické aplikace.

Otevřené otázky🔗

Otevřené zůstává, zda je těžký problém skutečný, nebo je, jak tvrdí iluzionisté, artefaktem našich pojmů, a zda by vyřešení metaproblému vědomí přineslo i odpověď na problém těžký. Pro praxi je naléhavá otázka, jak zacházet s nejistotou o vědomí umělých systémů, aby nevznikalo ani neoprávněné připisování, ani lhostejnost (Chalmers, 2018; Chalmers, 2023).

Literatura🔗

• Chalmers, D. J. (1995). Facing up to the problem of consciousness. Journal of Consciousness Studies, 2(3).
• Chalmers, D. J. (1996). The Conscious Mind: In Search of a Fundamental Theory. Oxford University Press.
• Chalmers, D. J. (2010). The Character of Consciousness. Oxford University Press.
• Chalmers, D. J. (2018). The meta-problem of consciousness. Journal of Consciousness Studies, 25(9–10).
• Chalmers, D. J. (2023). Could a large language model be conscious? arXiv, 2303.07103.
• Churchland, P. S. (1996). The hornswoggle problem. Journal of Consciousness Studies, 3(5–6).
• Dennett, D. C. (1991). Consciousness Explained. Little, Brown and Company.
• Frankish, K. (2016). Illusionism as a theory of consciousness. Journal of Consciousness Studies, 23(11–12).
• Jackson, F. (1982). Epiphenomenal qualia. The Philosophical Quarterly, 32(127).
• Kirk, R. (1974). Zombies v. materialists. Proceedings of the Aristotelian Society, Supplementary Volumes, 48.
• Levine, J. (1983). Materialism and qualia: The explanatory gap. Pacific Philosophical Quarterly, 64(4).
• Nagel, T. (1974). What is it like to be a bat? The Philosophical Review, 83(4).
• Papineau, D. (2002). Thinking about Consciousness. Oxford University Press.
• Searle, J. R. (1980). Minds, brains, and programs. Behavioral and Brain Sciences, 3(3).
• Sierra, M. (2009). Depersonalization: A New Look at a Neglected Syndrome. Cambridge University Press.
• Sweet, P. L. (2019). The sociology of gaslighting. American Sociological Review, 84(5).

Související🔗

Filozofie mysli

• 7.38 Block: Phenomenal vs. Access Consciousness – rozlišení prožitku a přístupu.
• 7.35 Dennett: Intentional Stance a vrstvy interpretace – hlavní deflační protistrana.
• 7.29 Nagel: View from Nowhere a paradox objektivity – perspektiva první osoby.
• 7.39 Tononi: Integrated Information Theory (IIT) – teorie vědomí jako integrované informace.
• 7.41 Clark: Rozšířená mysl a kognitivní artefakty – Chalmersova spolupráce s Clarkem.

Glosář

• Redukcionismus – převádění prožitku na funkce.
• Fenomenologie – popis zkušenosti z první osoby.
• Depersonalizace – klinická změna prožívání sebe.
• Theory of mind – připisování mentálních stavů druhým.

Praxe

• 6. Klinické aplikace – subjektivní prožitek jako cíl péče.