Preferovaný reprezentační systém🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.08
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Preferred representational system
Jiné názvy	PRS, primární reprezentační systém, dominantní smyslový kanál
Obecnější heslo	Reprezentační systémy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Preferovaný reprezentační systém, v anglické literatuře zkracovaný jako PRS, je v modelu NLP smyslový systém, ve kterém člověk podle tohoto modelu nejčastěji vědomě zpracovává zkušenost a o kterém nejčastěji mluví. NLP tvrdí, že většina lidí má jeden takový systém, nejčastěji zrakový, sluchový nebo kinestetický, že ho lze rozpoznat z převládajících smyslových slov v jejich řeči a že komunikace v tomto systému zvyšuje porozumění, důvěru a ochotu spolupracovat (Grinder a Bandler 1976; Bandler a Grinder 1979). Z tohoto pojmu vychází populární dělení lidí na „vizuály“, „auditivce“ a „kinestetiky“, které se rozšířilo daleko za hranice NLP, do škol, firem a obchodních školení. Preferovaný systém je zároveň nejvíce zkoumaným pojmem NLP: v osmdesátých letech na něm stála většina kontrolovaných studií, které se pokoušely ověřit tvrzení oboru. Pro kompendium je proto vzorovým případem: ukazuje, jak se pojem, který výzkum opakovaně nepotvrdil, dál šíří jako samozřejmost a jak se v praxi mění v nálepku, podle níž se o lidech rozhoduje.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že lidé mají „oblíbený“ smyslový kanál, se v NLP objevila v polovině sedmdesátých let. Ve druhém svazku o struktuře magie Grinder a Bandler popsali, že lidé ve své řeči používají slova odkazující k určitému smyslu a že terapeut, který tento jazyk rozpozná a převezme, s klientem lépe komunikuje (Grinder a Bandler 1976). V přepisech seminářů z konce dekády se pojem stal praktickou dovedností a byl spojen s očními přístupovými signály jako dalším způsobem, jak preferovaný systém určit (Bandler a Grinder 1979). Později se v literatuře NLP objevila jemnější rozlišení: preferovaný systém se může lišit podle kontextu, vedle něj existuje vedoucí systém, kterým člověk informace vyhledává, a referenční systém, kterým je ověřuje (O'Connor a Seymour 1990). Pojem se v osmdesátých letech stal předmětem zájmu poradenské psychologie, protože sliboval jednoduchý a naučitelný způsob, jak zlepšit vztah mezi poradcem a klientem. Odtud pochází série studií, které se ho pokusily ověřit. V pozdější době se pojem ocitl i ve vzdělávání, kde se spojil s představou „stylů učení“, a v personalistice, kde se objevuje v nevalidovaných dotaznících.

Struktura vzorce🔗

Pojem stojí na řetězci několika tvrzení, z nichž každé lze samostatně testovat. První tvrzení říká, že lidé mají stabilní preferenci jednoho smyslového systému. Druhé tvrzení říká, že tuto preferenci lze spolehlivě určit, a to z predikátů, z pohybů očí nebo z dotazníku, a že tyto metody se navzájem shodují. Třetí tvrzení říká, že komunikace v preferovaném systému, například přebírání predikátů, má měřitelný přínos: vyšší důvěru, lepší porozumění, větší ochotu souhlasit. Čtvrté, často nevyslovené tvrzení říká, že preferovaný systém vypovídá o dalších vlastnostech člověka, například o jeho schopnostech, tempu nebo vhodnosti pro určitou práci. Vzhledem k tomu, že řetězec je tak dobře rozložitelný, byl výzkum v osmdesátých letech schopen každé tvrzení otestovat (Sharpley 1984). Pro pozorovatele z toho plyne užitečný postup čtení: kdo slyší tvrzení o preferovaném systému, může se ptát, ke kterému článku řetězce se vztahuje. Tvrzení, že člověk právě použil několik zrakových slov, je pozorování. Tvrzení, že je „vizuál“, je zobecnění. Tvrzení, že s ním proto musí být jednáno určitým způsobem nebo že se nehodí pro určitou práci, je závěr, který potřebuje doklad pro všechny předchozí články. Strukturálně je pojem příbuzný typologiím osobnosti, které katalog popisuje jako metaprogramy, a sdílí s nimi slabinu: popis, který zní konkrétně, ale sedí na téměř každého, působí přesvědčivě bez ohledu na to, zda je pravdivý. Psychologie tento jev zná jako Barnumův efekt.

Detekční znaky🔗

Pojem se v praxi rozpoznává podle několika znaků. Člověk je zařazen do typu po krátkém rozhovoru, po vyplnění dotazníku bez uvedené spolehlivosti nebo na základě několika slov, která použil. Zařazení se podává jako trvalá vlastnost: „jste kinestetik“, nikoli „teď jste mluvil o pocitech“. Z typu se vyvozují závěry o schopnostech, o vhodnosti pro roli, o tom, jak se má člověk učit, nebo o tom, proč mu něco nejde. Mluvčí nápadně přebírá smyslová slova druhého a současně vede rozhovor k rozhodnutí; tento postup má v katalogu vlastní stránku jako shoda predikátů. Když se typologie neosvědčí, vysvětlí se to tím, že preference „se mění podle kontextu“ nebo že šlo o vedoucí, nikoli preferovaný systém. Kombinace sebejistého zařazení s neomezenou pružností výkladu je typickým znakem tvrzení, které se nevystavuje testu (Sharpley 1987). Kompendium podobný mechanismus popisuje u nároků na syntetickou odbornost, kde odborně znějící diagnóza nahrazuje doložený poznatek.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je možné jen v nejslabší podobě pojmu. Lidé mohou mít a vědomě vyjadřovat preference, například že se jim lépe učí z textu než z videa nebo že si lépe zapamatují, co si vyzkoušeli. Takové preference jsou užitečné jako informace o pohodlí a mění se podle obsahu a úkolu. Rozumný lektor nabízí látku více způsoby, nikoli proto, že by žáci patřili do různých typů, ale proto, že různé formy výkladu se navzájem doplňují. Satirová ve své práci s rodinami kladla důraz na pozornost k tomu, co konkrétní člověk prožívá a jak to vyjadřuje (Satir 1972), a taková pozornost kategorii nepotřebuje. Manipulativní užití přichází s typologií. Zařazení slouží jako zdůvodnění rozhodnutí, která by vyžadovala validní měření: o povýšení, o přijetí, o studijním zaměření nebo o léčbě. V obchodu slouží přebírání preferovaných slov k vytvoření dojmu podobnosti, o kterém sociální psychologie ví, že zvyšuje sympatie a ochotu vyhovět (Cialdini 2009). Typologie také dává mluvčímu pozici toho, kdo „vidí“ do druhého, a tato pozice sama o sobě zvyšuje jeho autoritu.

Stav důkazů🔗

Preferovaný reprezentační systém je pojem NLP, pro který existuje nejvíce empirických dat, a tato data ho nepodporují. Sharpley ve svém přehledu studií z poradenské psychologie dospěl k závěru, že výzkum nepotvrzuje ani existenci stabilního preferovaného systému, ani shodu mezi metodami jeho určení, ani přínos přizpůsobení predikátů pro vztah poradce a klienta (Sharpley 1984). Když zastánci NLP namítli, že studie byly špatně navrženy, Sharpley odpověděl, že pokud teorii nelze otestovat ani dobře navrženými studiemi, je to problém teorie, nikoli výzkumu (Sharpley 1987). Heap ve svém průběžném hodnocení došel k témuž závěru (Heap 1988) a výbor Národní rady pro výzkum USA nenašel pro tvrzení NLP, včetně tvrzení o reprezentačních systémech, empirickou oporu (Druckman a Swets 1988). Pozdější databázová revize konstatovala, že i novější práce tento obraz nemění (Witkowski 2010). Výzkum ve vzdělávání, který testoval obdobné tvrzení o přizpůsobení výuky smyslové preferenci žáka, rovněž přínos takového přizpůsobení nepotvrdil. Shrnuto: preferovaný reprezentační systém je jedním z mála pojmů NLP, které byly opakovaně a cíleně testovány, a výsledky jsou převážně negativní.

Obrana a zotavení🔗

Proti užití pojmu jako nálepky nebo diagnózy pomáhá jednoduchá zásada: rozhodnutí o člověku smí stát jen na validním měření. Kdo je zařazen do smyslového typu, může se zeptat, jakým nástrojem byl typ určen, jaká je jeho spolehlivost a validita a kde byla publikována; bez těchto údajů zařazení nemá váhu. V pracovním prostředí je možné se proti rozhodnutí opřenému o neověřenou typologii ohradit a žádat, aby se posuzoval skutečný výkon. Proti vlivovému užití, tedy přebírání preferovaných slov za účelem sblížení, pomáhá vědomí, že pocit porozumění může být navozen i čistě formálně, a že o obsahu nabídky nevypovídá (Cialdini 2009). Kompendium se k tomu, jak kognitivní zkreslení podporují víru v typologie, vrací v přehledu kognitivních biasů. Lidé, kteří byli dlouhodobě vedeni k tomu, aby se vnímali jako určitý typ, mohou potřebovat čas na to, aby si znovu dovolili být rozmanití; zotavení zde znamená vrátit se k popisu vlastních zkušeností bez kategorie, která je předem vymezuje.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Reprezentační systémy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Zkušenost je kódována smysly – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Experience is coded in the senses)
• Reprezentační systémy – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Representational systems)
• Auditivně digitální systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Auditory digital system)
• Vedoucí systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Lead system)
• Predikáty – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Predicates)
• Metaprogramy – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Meta-programs (concept))
• Shoda predikátů – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Predicate matching)
• Stav důkazů o NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, State of the evidence on NLP)
• Výzkum preferovaného reprezentačního systému – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Research on the preferred representational system)
• Hodnocení Národní rady pro výzkum USA – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, US National Research Council appraisal)

V kompendiu

• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-9.1.7 Synthetic Expertise Claim – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vedoucí systém – předchozí heslo rodiny
• Predikáty – další heslo rodiny