Pořadí otázek meta-modelu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-03.15
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Meta-model
Druh	pojem
Anglicky	Order of Meta Model challenges
Jiné názvy	hierarchie výzev meta-modelu, pořadí výzev
Obecnější heslo	Meta-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Pořadí otázek meta-modelu, někdy označované jako hierarchie výzev, je představa, že jazykové kategorie meta-modelu nemají stejnou váhu a že záleží na tom, na kterou z nich tazatel v rozhovoru reaguje dřív. Meta-model sám je soubor kategorií, které zachycují vypouštění, zkreslování a zobecňování v řeči, a ke každé z nich patří typ otázky, která má chybějící informaci doplnit nebo omezení zviditelnit (Bandler a Grinder 1975). Z toho, že kategorií je mnoho a že téměř každá věta jich obsahuje několik, vyplývá praktický problém: tazatel nemůže reagovat na všechno a jeho výběr určuje, kam se rozhovor posune. Tato stránka popisuje pořadí jako pojem: co o něm tvrdí tradice NLP, jak se projevuje v pozorovatelném rozhovoru a proč je pro kompendium důležité. Nejde o návod, v jakém sledu otázky klást; z defenzivního hlediska je podstatné, že pořadí a tempo otázek mohou rozhovor buď otevírat, nebo ho měnit ve výslech.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder v prvním svazku popsali kategorie meta-modelu uspořádané podle tří procesů modelování a zdůrazňovali, že terapeut volí reakci podle toho, co v řeči klienta ochuzuje jeho model světa a co je pro dosažení změny podstatné (Bandler a Grinder 1975). Druhý svazek rámec rozšířil o reprezentační systémy a o práci s inkongruencí mezi slovním a mimoslovním sdělením, takže volba reakce se měla řídit i tím, co terapeut pozoruje mimo slova (Grinder a Bandler 1976). V pozdější tréninkové literatuře se objevují různé návrhy pořadí. Jedny dávají přednost kategoriím s největším dosahem, tedy zobecněním a pravidlům, která se týkají mnoha situací naráz; jiné doporučují nejdřív doplnit vypuštěné informace, aby měl tazatel o čem mluvit; další zdůrazňují, že pořadí má určovat cíl rozhovoru a stav vztahu. Tato pozdější doporučení se mezi sebou liší a nevycházejí ze srovnávacího výzkumu; jejich společným jmenovatelem je spíš zkušenost trenérů než ověřený poznatek. Pro kompendium je pojem důležitý tím, že ukazuje, jak se z nástroje porozumění stává nástroj tlaku, když se pořadí a tempo otázek oddělí od reakcí dotazovaného; tomuto užití se věnuje stránka meta-model jako výslechový nástroj.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má pojem tři roviny. První je výběr: z řady kategorií přítomných ve výroku tazatel reaguje na jednu, a tím určuje, který aspekt zkušenosti se bude dál rozvíjet (Bandler a Grinder 1975). Reakce na univerzální kvantifikátor („nikdy“) posune rozhovor k výjimkám, reakce na nespecifikované sloveso k popisu konkrétního jednání. Druhou rovinou je sled: otázky na sebe navazují a každá otázka pracuje s odpovědí na předchozí. Třetí rovinou je tempo a dávkování: kolik otázek přichází za sebou, zda mezi nimi zaznívá shrnutí a zda má dotazovaný prostor odpovědět vlastními slovy.

Tradice NLP sama upozorňovala, že otázky meta-modelu kladené bez raportu a bez citlivosti k reakcím působí jako útok (O'Connor a Seymour 1990). Tím nepřímo přiznává, že struktura otázky sama o sobě nerozhoduje o jejím účinku; rozhoduje kontext, tempo a vztah. Motivační rozhovory k tomu dodávají empiricky lépe podložený rámec: když tazatel klade mnoho uzavřených nebo konfrontačních otázek a málo naslouchá a shrnuje, dotazovaný se spíš brání a rozhovor ztrácí spolupracující povahu (Miller a Rollnick 2013). Z toho plyne pozorovatelné rozlišení. V otevírajícím rozhovoru se otázky řídí odpověďmi, střídají se se shrnutím a končí, když dotazovaný zkušenost dostatečně popsal. V uzavírajícím rozhovoru jdou otázky v předem daném sledu, rychlost roste a každá nepřesnost odpovědi se stává záminkou pro další otázku.

Detekční znaky🔗

Pozorovatelné znaky problematického užití jsou soustředěny v rovině tempa a vztahu. Otázky „kdo přesně“, „jak přesně“, „podle čeho to víš“ a „co by se stalo, kdyby“ přicházejí v rychlém sledu, často bez čekání na úplnou odpověď. Tazatel neshrnuje, co slyšel, ale rovnou se ptá dál. Dotazovaný začíná odpovídat stále kratšími větami, opravuje se, omlouvá za nepřesnost nebo ztichne. Motivační rozhovory tento sled popisují jako past otázek a odpovědí, v níž dotazovaný přechází do pasivní role a odpovídá stále stručněji (Miller a Rollnick 2013). Sled otázek vyústí v závěr, který tazatel vyslovuje místo dotazovaného, například že dotazovaný „vlastně nic neví“ nebo „si to celé vymyslel“. Tento vzorec má blízko k mechanismu, který kompendium popisuje jako informační přetížení: počet a rychlost požadavků převyšují kapacitu člověka je zpracovat.

Dalším znakem je publikum. Na seminářích osobního rozvoje se meta-model někdy předvádí veřejně: lektor „rozebírá“ výrok účastníka před skupinou a sled otázek slouží jako ukázka jeho dovednosti. Pro účastníka to může znamenat veřejné zahanbení, a skupinová dynamika mu ztěžuje rozhovor ukončit. Singerová a Lalichová popisují podobné veřejné konfrontace v některých skupinových programech jako prostředek, který oslabuje sebedůvěru jednotlivce a posiluje autoritu vedoucího (Singer a Lalich 1995). Pozorovatel by si měl všímat i toho, jak se skupina chová po skončení rozboru: pokud ostatní účastníci začnou sami sebe „opravovat“ dřív, než promluví, a přestanou vyslovovat zobecnění i tam, kde jsou přirozená, ukazuje to, že veřejné dotazování nevedlo k přesnějšímu myšlení, ale k opatrnosti a autocenzuře.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vychází z toho, že pořadí slouží dotazovanému. Kliniky, psychology a vyšetřovatele vede strukturovaný rozhovor k tomu, aby nejdřív nechali člověka vyprávět vlastními slovy, a teprve potom doplňovali podrobnosti otevřenými otázkami; tento princip popisuje kompendium u strukturovaného screeningového rozhovoru. Terapeutické přístupy zaměřené na klienta zdůrazňují, že porozumění vzniká v atmosféře přijetí, ve které má klient prostor svou zkušenost zkoumat sám (Rogers 1951). V takovém rámci je výběr kategorie, na kterou se tazatel zeptá, aktem pozornosti: jedna otázka v pravou chvíli otevře víc než deset otázek v řadě.

Manipulativní užití odděluje pořadí od dotazovaného. Sled otázek se nevolí podle toho, co člověk potřebuje sdělit, ale podle toho, k jakému závěru má rozhovor dojít. Typickým cílem je zpochybnit věrohodnost výpovědi, zlomit odpor proti návrhu nebo předvést převahu tazatele. V prodeji se sled otázek může uspořádat tak, aby každá námitka zákazníka byla „rozložena“ dřív, než ji stihne domyslet. V kontrolujících vztazích se podobný sled objevuje jako výslech po návratu domů, kde každá nepřesnost v popisu dne slouží jako doklad nepoctivosti. Tosey a Mathison upozorňují, že dovednosti NLP jsou neutrální vůči cíli a že jejich etická hodnota závisí na tom, komu slouží (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že existuje optimální pořadí otázek meta-modelu, neexistuje empirická opora. Navrhovaná pořadí se v tréninkové literatuře liší a nejsou výsledkem srovnávacích studií. Výzkum NLP jako celku je kritiky hodnocen jako metodologicky slabý a málo podporující (Sharpley 1987; Witkowski 2010), a meta-model se v kontrolovaných studiích objevuje jen zřídka. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních studií pro jakékoli doporučení (Sturt a kol. 2012). Lépe podložené jsou poznatky z jiných oblastí, které se pořadí a tempa otázek týkají nepřímo. Literatura motivačních rozhovorů, opřená o rozsáhlý výzkum procesu rozhovoru, doporučuje převahu reflexí nad otázkami a popisuje, že konfrontační styl vyvolává u klienta spíš obranu než změnu (Miller a Rollnick 2013). Psychologie svědectví ukazuje, že formulace otázek ovlivňuje odpovědi i pozdější vzpomínky (Loftus a Palmer 1974). Z toho lze rozumně usuzovat, že pořadí a tempo dotazování mají vliv, ale nelze z toho vyvozovat, že NLP disponuje ověřeným postupem, jak tento vliv přesně řídit.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je zpomalení. Kdo se ocitne pod rychlým sledem otázek, má právo odpovídat po jedné, požádat o zopakování otázky, říct „nevím“ nebo „to teď posuzovat nechci“ a rozhovor přerušit. Druhou obranou je pojmenovat strukturu: konstatovat, že rozhovor se změnil ve výslech, a navrhnout jiný formát, například písemné shrnutí nebo pokračování jindy. Třetí obranou je odmítnout publikum: veřejný „rozbor“ vlastního výroku lze odmítnout a požádat o rozhovor v soukromí. Pro odborníky, kteří s meta-modelem pracují, je ochranou druhých vědomá kontrola tempa: střídat otázky se shrnutím, sledovat známky zahlcení a ukončit dotazování, když dotazovaný přestává mluvit vlastními slovy. U lidí, kteří zažili opakované výslechové rozhovory ve vztahu nebo ve skupině, se v klinické praxi pracuje s obnovou pocitu, že mají právo na nepřesnost, na mlčení a na vlastní tempo vyprávění, a terapeut sám se vyhýbá dotazování, které by připomínalo prožité výslechy (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Meta-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Meta-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Raport – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Rapport)
• Univerzální kvantifikátor – příbuzné heslo (Meta-model, Universal quantifier)
• Meta-model jako výslechový nástroj – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model as an interrogation tool)
• Zpětné shrnutí – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Backtracking)
• Chunking dolů – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Chunking down)

V kompendiu

• EA-6.1.1 Screeningový strukturální rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.2 Informační přetížení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Presupozice v meta-modelu – předchozí heslo rodiny
• Meta-model jako výslechový nástroj – další heslo rodiny