Hodnocení Národní rady pro výzkum USA🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-22.08
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kritické hodnocení NLP
Druh	pojem
Anglicky	US National Research Council appraisal
Jiné názvy	zpráva Enhancing Human Performance, hodnocení pro americkou armádu
Obecnější heslo	Stav důkazů o NLP
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Hodnocením Národní rady pro výzkum USA se v tomto katalogu rozumí posouzení NLP, které vzniklo v osmdesátých letech v rámci širší zprávy o technikách slibujících zlepšení lidského výkonu a které vyšlo jako sborník Enhancing Human Performance (Druckman a Swets 1988). Národní rada pro výzkum je pracovní složkou amerických národních akademií věd; na žádost americké armády sestavila výbor odborníků, který měl posoudit, zda metody nabízené na trhu osobního a profesního rozvoje mají oporu ve výzkumu. NLP bylo jednou z posuzovaných metod. Výbor dospěl k závěru, že pro teoretické předpoklady NLP ani pro jeho účinnost jako nástroje ovlivňování neexistují přesvědčivé doklady. Pro kompendium je hodnocení důležité dvakrát: jako jeden z prvních nezávislých institucionálních soudů o NLP a jako příklad toho, jak se samotný fakt „byli jsme zkoumáni“ dá v marketingu převrátit v tvrzení „byli jsme potvrzeni“.

Původ a souvislosti🔗

V sedmdesátých a osmdesátých letech se na trhu objevila řada metod, které slibovaly rychlé učení, lepší zvládání stresu, zvýšení výkonu nebo silnější vliv na druhé. Ozbrojené síly byly přirozeným zájemcem: výcvik je drahý a každá metoda, která by ho zkrátila nebo zefektivnila, by měla velkou hodnotu. Armáda proto požádala o nezávislé posouzení, místo aby se spolehla na tvrzení prodejců. Výbor posuzoval dostupný výzkum a vedle NLP se zabýval například technikami urychleného učení a parapsychologickými jevy (Druckman a Swets 1988). Ve stejném období shrnoval výzkum NLP Sharpley, jehož přehled studií o preferovaném reprezentačním systému a shodě predikátů nenašel podporu pro klíčová tvrzení (Sharpley 1984), a ve Velké Británii dospěl Heap k podobnému „průběžnému verdiktu“ (Heap 1988). Tři nezávislé práce z různých prostředí se tak v krátké době shodly. NLP v té době stálo na textech zakladatelů, které popisovaly reprezentační systémy, predikáty a oční signály jako pozorovatelné a využitelné jevy (Bandler a Grinder 1979; Dilts a kol. 1980). Právě tato tvrzení byla empiricky nejsnáze testovatelná, a proto se na ně výzkum soustředil.

Struktura vzorce🔗

Jako pojem má hodnocení tři části, které je užitečné od sebe oddělit. První je otázka: podporují dostupné studie předpoklady a účinnost NLP? Druhá je metoda: výbor odborníků posoudil publikovaný výzkum, ne výpovědi praktiků nebo spokojenost účastníků kurzů. Třetí je závěr: tvrzení o preferovaném reprezentačním systému a o tom, že přizpůsobení se smyslovému jazyku druhého zvyšuje vliv, výzkum nepodpořil (Druckman a Swets 1988). Závěr se netýká toho, zda se lidem na kurzech NLP líbilo nebo zda si z nich odnesli užitečné komunikační návyky. Týká se toho, zda existuje doložený mechanismus a doložený účinek. Toto rozlišení se v pozdějších diskusích často ztrácí: zastánci NLP namítají, že výzkum testoval jen úzkou část oboru, kritici odpovídají, že to byla právě ta část, kterou zakladatelé představili jako nejlépe pozorovatelnou (Sharpley 1987). Pro čtenáře je podstatné, že hodnocení neuzavřelo otázku navždy, ale posunulo důkazní břemeno: kdo dnes tvrdí, že NLP funguje, by měl předložit data, která tento závěr překonají. Pozdější přehledy, které shromáždily výrazně víc studií, takové údaje nepřinesly (Witkowski 2010).

Detekční znaky🔗

Hodnocení se v praxi objevuje ve dvou podobách a každá má své znaky. V korektní podobě mluvčí uvádí, kdo hodnocení provedl, co bylo jeho předmětem a k jakému závěru došlo, a nechává posluchači možnost zprávu dohledat. V zkreslené podobě se hodnocení zmiňuje jen obecně („zkoumala nás i americká armáda“, „NLP prošlo vládním hodnocením“), bez uvedení závěru, a souvislost se vojenským prostředím má vzbudit dojem, že metoda je tak účinná, že se o ni zajímají ozbrojené síly. Varovným znakem je přesun od zájmu k potvrzení: to, že se instituce metodou zabývala, se prezentuje jako doklad, že ji přijala. Dalším znakem je selektivní citace, kdy se ze zprávy vybere obecná pasáž o významu komunikace nebo o potřebě dalšího výzkumu a vydává se za podporu NLP. Takové zacházení s institucionální autoritou je obecný rys pseudovědeckých nabídek, které si půjčují prestiž vědy, aniž by přebíraly její postupy (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Kompendium popisuje příbuzný mechanismus u imunizace proti falsifikaci: nepříznivý výsledek se přejmenuje tak, aby přestal být nepříznivý.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití hodnocení je informační. Vyučující metodologie, klinik nebo personalista, který se rozhoduje o nákupu kurzu, může zprávu použít jako jeden z historicky prvních nezávislých posudků a doplnit ji o pozdější přehledy. Takové užití uvádí závěr přesně, odlišuje předmět hodnocení od toho, co hodnoceno nebylo, a nezaměňuje nepřítomnost důkazů za důkaz škodlivosti. Je také férové připomenout, že výbor posuzoval stav výzkumu ke konci osmdesátých let a že se od té doby objevily další studie; pozdější přehledy však obraz nezměnily (Sturt a kol. 2012; Passmore a Rowson 2019). Manipulativní užití je dvojí. Prodejce NLP může zprávu převrátit v reklamu, jak bylo popsáno výše. Opačnou deformací je užití hodnocení jako zbraně proti každému, kdo se o NLP zajímá, bez rozlišení mezi kritickým studiem, terapeutickou praxí s informovaným souhlasem a komerčním slibem zázraku. Obě deformace sdílejí stejný rys: zpráva přestává být zdrojem informací a stává se symbolem, kterým se ukončuje diskuse. Cialdini popisuje, jak samotné symboly autority spouštějí poslušnost, aniž by posluchač zkoumal obsah (Cialdini 2009).

Pro hodnocení tvrzení o vlivu má zpráva ještě jeden význam. Ukazuje, že otázka „funguje to?“ se dá položit i u metod, které se prezentují jako umění nebo řemeslo, a že odpověď lze hledat v datech, ne v charismatu lektora. Kdo posuzuje nabídku výcviku pro tým, vyjednavače nebo zdravotníky, může z tohoto příkladu převzít obecný postoj: tvrzení o mechanismu a o účinku se oddělují od zážitku z kurzu a posuzují se zvlášť. Právě tento postoj NLP ve svých předpokladech samo doporučuje, když mluví o zpětné vazbě a o testování výsledků (O'Connor a Seymour 1990), ale na sebe ho uplatňuje jen zřídka.

Stav důkazů🔗

Hodnocení je v jádru sekundární zdroj: jeho podstatou bylo posouzení existujícího výzkumu, a jeho váha proto závisí na kvalitě tehdejších studií. Ty byly často malé a metodologicky nejednotné, což kritici i zastánci NLP uznávali (Sharpley 1987). Přesto je závěr výboru konzistentní s tím, co ukázaly nezávislé přehledy z téže doby (Sharpley 1984; Heap 1988) i pozdější souhrnné práce. Witkowski prošel databázi výzkumů NLP a konstatoval, že převážná většina kontrolovaných studií tvrzení NLP nepodporuje (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků na zdraví nenašel dostatek kvalitních studií, z nichž by bylo možné účinnost doložit (Sturt a kol. 2012). V delfské studii řadili odborníci na klinickou psychologii NLP v léčbě duševních obtíží k metodám, které považují za zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Hodnocení Národní rady pro výzkum je tedy jedním článkem ve shodném řetězci nezávislých posudků, nikoli osamoceným soudem. Co neříká: neprokazuje, že každá technika, která se pod značkou NLP učí, je bez užitku. Říká, že takový užitek nebyl doložen a že teoretické zdůvodnění, které NLP nabízí, výzkum nepodpořil.

Obrana a zotavení🔗

Obrana proti zneužití hodnocení je jednoduchá a spočívá v otázce na obsah. Kdo slyší, že metodu „zkoumala armáda“, se může zeptat, co přesně zkoumání zjistilo, a dohledat publikovaný závěr (Druckman a Swets 1988). Obecně platí, že zájem instituce o metodu není potvrzením metody; instituce zkoumají i to, co nakonec odmítnou. Druhou obranou je vyžadovat od mluvčího, aby uvedl aktuální přehledy, ne jen historickou zprávu, a aby rozlišoval mezi spokojeností účastníků a měřeným účinkem (Passmore a Rowson 2019). Pro organizace, které rozhodují o vzdělávacích programech, z toho plyne praktické pravidlo: nabídku podloženou odkazem na institucionální autoritu posuzovat podle toho, co autorita skutečně řekla, a vyžádat si empirickou výzkumnou bázi, na kterou se nabídka odvolává. Lidé, kteří do kurzů investovali čas a peníze s vírou, že jde o vědecky ověřenou metodu, mohou po zjištění stavu důkazů prožívat zahanbení nebo vztek. Pomáhá rozlišit vlastní chybu od záměrně zavádějící informace, kterou dostali: kdo se rozhodoval podle nepravdivého tvrzení o důkazech, nerozhodoval se špatně, ale byl uveden v omyl. Odtud vede cesta k věcné revizi toho, co si z kurzu ponechat jako obecnou komunikační dovednost a co opustit jako nedoložený slib (Gilovich 1991).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kritické hodnocení NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Stav důkazů o NLP – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Preferovaný reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Preferred representational system)
• Stav důkazů o NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, State of the evidence on NLP)
• Výzkum preferovaného reprezentačního systému – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Research on the preferred representational system)
• NLP jako pseudověda – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as pseudoscience)
• Databáze výzkumu NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP research database)
• Jak číst tvrzení NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, How to read NLP claims)

V kompendiu

• EA-8.3.4 Empirická výzkumná báze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.4 Metodologické poznámky k taxonomii – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Databáze výzkumu NLP – předchozí heslo rodiny
• Výzkum NLP v koučinku – další heslo rodiny