Historie NLP🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-22.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kritické hodnocení NLP
Druh	pojem
Anglicky	History of NLP
Jiné názvy	vznik NLP, dějiny neurolingvistického programování
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Historií NLP se v tomto katalogu rozumí doložitelný vývoj neurolingvistického programování od jeho vzniku na začátku sedmdesátých let po současnou podobu rozvětveného oboru výcviků, škol a certifikací. Stránka se omezuje na fakta, která jsou dobře doložená primární literaturou a obecně přijímaná: kdo obor založil, kde a kdy vznikl, z jakých terapeutických vzorů vycházel a jaké publikace vymezily jeho jednotlivé etapy. Podrobnosti osobních sporů, přesná data jednotlivých událostí a nedoložené historky, které se v literatuře NLP tradují, zde záměrně chybějí. Historie je pro kompendium důležitá ze dvou důvodů. Vysvětluje, proč NLP vypadá tak, jak vypadá: jako soubor technik odvozených z pozorování několika výjimečných terapeutů, ne jako teorie vybudovaná z výzkumu. A ukazuje, jak snadno se vyprávění o původu mění v legitimizační mýtus, který má zakrýt slabou důkazní základnu (Tosey a Mathison 2009; Witkowski 2010).

Původ a souvislosti🔗

NLP založili Richard Bandler a John Grinder na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz na začátku sedmdesátých let. Bandler byl tehdy student, Grinder vyučoval lingvistiku. Jejich výchozí otázka byla praktická: co přesně dělají terapeuti, kteří dosahují mimořádných výsledků, a lze to popsat tak, aby se to mohli naučit i jiní? Za vzory si zvolili Fritze Perlse, zakladatele gestalt terapie, Virginii Satirovou, jednu z hlavních postav rodinné terapie, a později Miltona Ericksona, psychiatra známého nepřímými formami hypnózy. Podrobněji se těmto vzorům věnuje stránka Kořeny NLP: Satirová, Perls, Erickson. Prvním výsledkem byla dvojice knih The Structure of Magic, v nichž autoři spojili pozorování terapeutického jazyka s transformační gramatikou a vytvořili meta-model, soubor otázek k obnovení vypuštěné, zkreslené nebo zobecněné informace (Bandler a Grinder 1975; Grinder a Bandler 1976). Lingvistickým zázemím byla Chomského teorie hloubkové a povrchové struktury věty (Chomsky 1965). Následovaly dva svazky o hypnotických technikách Miltona Ericksona, které daly vzniknout Milton-modelu jako zrcadlovému protějšku meta-modelu (Bandler a Grinder 1975b; Grinder, DeLozier a Bandler 1977).

Etapy vývoje🔗

Nejpozději na konci sedmdesátých let se ustálil název neurolingvistické programování a obor se začal šířit seminářovou formou. Kniha Frogs into Princes, sestavená z přepisů seminářů, představila veřejnosti reprezentační systémy, oční přístupové signály a kotvení jako dovednosti, které se lze naučit za několik dní (Bandler a Grinder 1979). Současně vyšel první svazek, který měl obor zastřešit teoreticky (Dilts a kol. 1980), a další knihy o transu a o reframingu (Grinder a Bandler 1981; Bandler a Grinder 1982). Kolem zakladatelů se utvořil okruh spolupracovníků, kteří metodu přenášeli do párové terapie, práce s metaforou a klinické praxe (Cameron-Bandler 1978; Gordon 1978; Lankton 1980). V osmdesátých a devadesátých letech obor rostl přidáváním nových modelů: submodalit (Bandler 1985; Andreas a Andreas 1987), časové osy (James a Woodsmall 1988), práce s přesvědčeními a logickými úrovněmi (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990), metaprogramů (Charvet 1997; Hall a Bodenhamer 1997) a jazykových vzorců pro změnu přesvědčení (Dilts 1999). Grinder s dalšími spolupracovníky rozvinul vlastní směr nazvaný Nový kód (Grinder a DeLozier 1987; Grinder a Bostic St. Clair 2001). Popularizační učebnice pak NLP představily širokému okruhu čtenářů jako soubor dovedností pro práci, obchod i osobní život (O'Connor a Seymour 1990).

Struktura vzorce🔗

Z hlediska struktury má historie NLP dva výrazné rysy. Prvním je vznik modelováním: obor nevycházel z hypotézy, kterou by testoval, ale z popisu chování vybraných odborníků, z něhož se odvozovala pravidla. Takový postup může být užitečný pro objevování, ale sám o sobě nerozliší, které prvky chování jsou pro výsledek podstatné a které jsou náhodné. Druhým rysem je růst přidáváním: nové modely se k oboru připojovaly bez toho, aby se starší revidovaly podle výsledků výzkumu. Tvrzení o preferovaném reprezentačním systému se tak v učebnicích udržela i poté, co je přehledové práce nepodpořily (Sharpley 1984; Sharpley 1987). Výsledkem je obor, jehož obsah se rozšiřuje, ale nezpřesňuje. K tomu se přidalo institucionální rozdrobení: NLP nemá společný odborný orgán, který by stanovil standardy výcviku nebo etiky, a vedle sebe působí mnoho škol a certifikačních organizací s vlastními úrovněmi a tituly. Tento rys rozebírá stránka o trhu certifikací v rodině o vlivu a zneužití.

Detekční znaky🔗

Historie NLP se v marketingu i v některé literatuře oboru přepisuje a tento přepis má rozpoznatelné znaky. Prvním je posun původu k vědě: obor se líčí jako výsledek neurovědeckého výzkumu nebo jako objev o fungování mozku, ačkoli vznikl z pozorování terapeutů a z lingvistiky (Bandler a Grinder 1975). Druhým je výpůjčka autority: jména Satirové, Perlse a Ericksona se uvádějí jako záruka, jako by jejich uznání a klinická zkušenost přecházely na každý kurz, který se na ně odvolává. Třetím je mýtus rychlosti: vyprávění o jednorázových zázračných proměnách klientů, které nejsou doloženy jinak než vyprávěním. Čtvrtým je mlčení o kritice: historie se líčí jako nepřetržitý růst bez zmínky o tom, že nezávislé hodnocení ze sklonku osmdesátých let nenašlo pro předpoklady oboru oporu (Druckman a Swets 1988). Kompendium popisuje obecnější mechanismy přepisování původu kolem charismatických zakladatelů u kultů vedení; u NLP jde častěji o obchodní přepis než o kultovní, ale struktura je podobná (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití historie je vysvětlující. Klinik, který se setká s klientem po kurzu NLP, nebo výzkumník, který posuzuje nabídku výcviku, z historie pochopí, odkud jednotlivé techniky pocházejí, s jakým nárokem vznikly a jak se k nim vyjádřil výzkum. Pro vyšetřovatele a právníky může být užitečné vědět, že pojmy jako „certifikovaný trenér NLP“ nemají jednotný obsah. Historie také umožňuje férově uznat, co NLP přineslo: upozornilo na jazykovou stránku terapeutického rozhovoru a zpřístupnilo širší veřejnosti prvky Ericksonovy práce, které popisovali už jeho spolupracovníci (Haley 1973; Erickson, Rossi a Rossi 1976). Manipulativní užití historie je legitimizační: vyprávění o původu nahrazuje doklad o účinku. Odkaz na slavné terapeuty, na univerzitní prostředí vzniku nebo na desítky let existence oboru se nabízí jako důvod, proč metodě věřit. Délka existence a popularita však nejsou doklady účinnosti a odkaz na ně patří k typickým argumentům pseudovědy (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Stav důkazů🔗

Historie oboru je dobře doložena jeho vlastními publikacemi, které umožňují sledovat, kdy se který model objevil a s jakým nárokem. Empirické hodnocení těchto nároků provázelo obor od osmdesátých let a jeho výsledky jsou konzistentní. Přehledy studií nenašly oporu pro tvrzení o reprezentačních systémech a shodě predikátů (Sharpley 1984; Sharpley 1987). Nezávislá hodnocení z konce osmdesátých let dospěla k podobnému závěru (Heap 1988; Druckman a Swets 1988). Pozdější souhrny potvrdily, že převážná většina kontrolovaných studií tvrzení NLP nepodporuje (Witkowski 2010), že kvalitních studií účinků na zdraví je nedostatek (Sturt a kol. 2012) a že ani v koučinku nejsou doklady dostatečné (Passmore a Rowson 2019). Historie NLP je tedy historií oboru, který rostl nezávisle na výsledcích výzkumu. To neznamená, že zakladatelé nepozorovali nic skutečného; znamená to, že jejich pozorování nebyla převedena do podoby, kterou by výzkum potvrdil.

Obrana a zotavení🔗

Obrana proti zneužití historie spočívá v oddělení tří otázek: odkud metoda pochází, kdo ji používá a zda funguje. Odpověď na první dvě otázky neříká nic o třetí. Kdo slyší, že metoda „vychází z práce Miltona Ericksona“, se může zeptat, v čem přesně, a zda byl tento prvek samostatně ověřen; Ericksonova práce i výzkum hypnózy mají vlastní literaturu, kterou lze číst nezávisle na NLP (Kirsch a Lynn 1995). Kdo slyší, že obor „existuje přes padesát let“, může si připomenout, že dlouhá existence je slučitelná s neúčinností. Pro čtenáře kompendia je užitečné mít po ruce historický kontext studia manipulace a epistemických traumat, do něhož NLP zapadá jako jeden z mnoha komerčních systémů vlivu druhé poloviny dvacátého století. Lidem, kteří prošli výcvikem a kteří po seznámení s historií a stavem výzkumu ztratili důvěru v to, čemu se naučili, pomáhá rozlišit, co si z výcviku odnesli jako obecně platnou dovednost, například pozorné naslouchání, a co jako nedoložené tvrzení. Takové třídění chrání před dvěma extrémy, slepým lpěním i úplným zavržením vlastní zkušenosti (Gilovich 1991).

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Cameron-Bandler, L. (1978). They Lived Happily Ever After: A Book about Achieving Happy Endings in Coupling. Cupertino: Meta Publications.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Gordon, D. (1978). Therapeutic Metaphors: Helping Others through the Looking Glass. Cupertino: Meta Publications.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Grinder, J., & Bostic St. Clair, C. (2001). Whispering in the Wind. Scotts Valley: J & C Enterprises.
• Grinder, J., & DeLozier, J. (1987). Turtles All the Way Down: Prerequisites to Personal Genius. Scotts Valley: Grinder & Associates.
• Grinder, J., DeLozier, J., & Bandler, R. (1977). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 2. Cupertino: Meta Publications.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lankton, S. (1980). Practical Magic: A Translation of Basic Neuro-Linguistic Programming into Clinical Psychotherapy. Cupertino: Meta Publications.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kritické hodnocení NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Kořeny NLP: Satirová, Perls, Erickson – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Meta-model – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model)
• Milton-model – příbuzné heslo (Milton-model, Milton Model)
• Modelování excelence – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Modelling excellence)
• Nový kód NLP – příbuzné heslo (Strategie a modelování, NLP New Code)
• Trh certifikací NLP – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, The NLP certification market)
• Kořeny NLP: Satirová, Perls, Erickson – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Roots of NLP: Satir, Perls, Erickson)

V kompendiu

• 2.2 Historický kontext studia epistemických traumat – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.3.1 Základní literatura – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Falzifikovatelnost NLP – předchozí heslo rodiny
• Kořeny NLP: Satirová, Perls, Erickson – další heslo rodiny