Kinestetický reprezentační systém🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Kinaesthetic representational system
Jiné názvy	K, pocitový systém, tělesný systém
Obecnější heslo	Reprezentační systémy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kinestetický reprezentační systém je v modelu NLP kód zkušenosti, do kterého se řadí vše, co člověk „cítí“: hmat, teplota, tlak, poloha a pohyb těla, vnitřní tělesné vjemy a také emoce. Model ho značí písmenem K a obvykle rozlišuje vnější kinestetiku, tedy dotyk a vnímání těla v prostoru, od vnitřní kinestetiky, tedy útrobních pocitů a citů (Bandler a Grinder 1979; Dilts a kol. 1980). Spojení tělesného vjemu a emoce do jediné kategorie je pro NLP charakteristické a je zároveň jedním z bodů, na které míří odborná kritika: pocit chladu v rukou a pocit studu jsou v tomto modelu stejný druh reprezentace. Pro kompendium je kinestetický systém důležitý ze dvou důvodů. Tělo je místem, kde se ukládá zkušenost stresu a traumatu, a proto se s ním pracuje v řadě legitimních terapií. A tělesné pocity druhého se dají snadno vykládat zvenčí, takže pojem otevírá prostor pro to, aby někdo jiný určoval, co člověk „ve skutečnosti cítí“.

Původ a souvislosti🔗

Důraz na tělesné prožívání převzalo NLP částečně z gestalt terapie. Perls zdůrazňoval vědomí přítomného okamžiku a tělesných projevů a vedl klienty k tomu, aby si všímali, co právě cítí a dělají, místo aby o sobě jen mluvili (Perls 1969). Satirová ve své práci s rodinami sledovala, jak se rozpory mezi slovy a tělem projevují v držení těla a v tělesném napětí (Satir 1972). Bandler a Grinder tyto podněty zařadili do systému smyslových kódů a kinestetický systém v něm stál vedle zraku a sluchu jako jeden ze tří hlavních kanálů. V přepisech jejich seminářů se objevuje i pohled dolů, který model spojuje s přístupem k pocitům, a kinestetické predikáty jako „cítím“, „uchopit“, „těžké“ nebo „pevná půda pod nohama“ (Bandler a Grinder 1979). Kinestetický systém je také východiskem pojmu kotvy: dotyk na určitém místě těla má podle NLP spojit tělesný vjem s prožitým stavem, což výslovně odkazuje k podmiňování v Pavlovově tradici (Pavlov 1927). Pozdější NLP rozpracovalo kinestetické submodality, například umístění, teplotu, tlak nebo směr pohybu pocitu v těle (Bandler 1985).

Struktura vzorce🔗

Model popisuje kinestetický systém v několika rovinách. První rovinou je vnější kinestetika: hmat, pohyb, poloha a rovnováha, tedy to, co fyziologie zná jako taktilní a proprioceptivní vnímání. Druhou rovinou je vnitřní kinestetika: útrobní pocity, napětí, svírání, teplo nebo chlad, a s nimi emoce. Některé verze modelu doplňují ještě třetí rovinu, hodnotící pocity o pocitech, například pocit viny za vlastní hněv. Ke každé rovině se vztahují kinestetické submodality, které mají podle NLP určovat intenzitu prožitku. Pozorovatelné znaky, podle kterých se má kinestetické zpracování poznat, jsou kinestetické predikáty, pohled dolů, pomalejší a hlubší hlas a dýchání nízko v břiše (Bandler a Grinder 1979). Strukturálně je důležité, že spojení tělesného vjemu a emoce do jedné kategorie umožňuje snadný přechod mezi nimi: kdo umí ovlivnit tělesný stav, ovlivňuje podle modelu i emoci, a kdo vykládá tělesný projev, vykládá tím i cit. Na tomto přechodu stojí jak terapeutické využití, například práce s tělesným uvolněním, tak vlivové užití, při němž se tělesný projev druhého prohlásí za důkaz jeho skrytých pocitů. S pojmem úzce souvisí synestezie, tedy vazba, při které obraz nebo zvuk okamžitě vyvolá tělesný pocit.

Vztah k technikám kompendia🔗

Kinestetický systém propojuje katalog NLP s těmi částmi kompendia, které se zabývají tělem jako místem, kde se manipulace i trauma projevují nejdříve. Tělesná únava, nedostatek spánku, vyčerpávající program nebo dlouhé sezení v přeplněném sále mění tělesný stav a s ním i schopnost posuzovat; tyto vlivy se v popisech uzavřených skupin opakují (Singer a Lalich 1995; Hassan 1988). Pojmy NLP zde nepřinášejí nový mechanismus, ale slovník, kterým lze tělesné změny vykládat jako „proces“ nebo „průlom“. Pro rozpoznání je užitečné rozlišovat mezi tělesným stavem, který vyvolalo prostředí, a výkladem, který k němu přidává mluvčí. Stav je fakt, výklad je tvrzení, které lze odmítnout. Kompendium se k vtělené zkušenosti vrací v textu o Merleau-Pontyho vtělenosti.

Detekční znaky🔗

Vlivové užití kinestetického systému má několik rozpoznatelných podob. Mluvčí zařazuje druhého jako „kinestetika“ a vyvozuje z toho, že je „citový“, „pomalý“ nebo „nevhodný pro analytickou práci“. Opakovaně se dotýká ruky nebo ramene druhého v okamžicích silného prožitku, například smíchu, dojetí nebo souhlasu, a stejný dotyk se pak vrací v rozhodujícím okamžiku. Tělesné pocity druhého vykládá s jistotou, kterou nemá: tlak na hrudi je „odpor“, slzy jsou „průlom“, uvolnění je „potvrzení, že máme pravdu“. V uzavřených skupinách se tělesné projevy, které by mohly signalizovat nesouhlas, únavu nebo strach, přejmenovávají na fázi procesu, kterou je třeba „prodýchat“ nebo „projít“, takže tělo přestává být zdrojem vlastní informace. Lifton popsal, že totalistická prostředí nárokují výklad celé zkušenosti člověka a podřizují ji doktríně (Lifton 1961). Výklad tělesných pocitů zvenčí je jednou z cest, jak se to děje na nejosobnější úrovni.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce s tělesným prožíváním je součástí řady ověřených přístupů. Relaxační techniky využívají vztahu mezi svalovým napětím a úzkostí a Wolpe je zařadil do systematické desenzibilizace, kde se uvolnění spojuje s postupným vystavováním obávaným situacím (Wolpe 1958). Terapie traumatu dnes zdůrazňují, že tělesné reakce, například ztuhnutí, bušení srdce nebo pocit nebezpečí, jsou součástí traumatické paměti a že stabilizace těla předchází práci se vzpomínkami; kompendium tento rámec popisuje na stránce o van der Kolkovi. Ve všech těchto přístupech zůstává výklad pocitu na klientovi: terapeut se ptá, co člověk cítí a kde, a nevnucuje mu odpověď. Manipulativní užití obrací tento vztah. Výklad pocitu přebírá mluvčí, tělesný projev se stává důkazem pro jeho tvrzení a dotyk se používá jako nástroj, kterým se navozený stav později vyvolá znovu. Herman zdůrazňuje, že u lidí s traumatickou zkušeností je kontrola nad vlastním tělem a nad tím, kdo se ho dotýká, základní podmínkou bezpečí (Herman 1992). Prostředí, které tuto kontrolu nerespektuje, i když se odvolává na terapeutické cíle, narušuje právě to, co by mělo léčit.

Stav důkazů🔗

Tělesná povaha emocí a význam těla pro prožívání stresu jsou v psychologii a medicíně dobře doloženy, ale nezávisí na NLP. Specifická tvrzení NLP o kinestetickém systému, tedy že lze kinestetický typ spolehlivě určit z predikátů, pohybů očí nebo dýchání a že přizpůsobení kinestetickému jazyku zlepšuje komunikaci, se v kontrolovaných studiích nepotvrdila (Sharpley 1984; Heap 1988). Souhrnná revize výzkumu NLP konstatuje, že většina empirických prací nepodporuje ani tato, ani další klíčová tvrzení oboru (Witkowski 2010). Systematický přehled zdravotních výsledků intervencí NLP nenašel dostatek kvalitních studií, které by umožnily doporučit je pro jakoukoli klinickou potíž, včetně potíží s tělesnou složkou (Sturt a kol. 2012). Spojení tělesného vjemu a emoce do jedné kategorie je navíc pojmově sporné: kognitivní přístupy ukazují, že emoce zahrnují i hodnocení situace, nejen tělesný stav (Beck 1976). Model tedy pojmenovává reálnou oblast prožívání, ale jeho specifická tvrzení a typologie nejsou podložena.

Obrana a zotavení🔗

Proti vlivovému užití kinestetického systému pomáhá několik zásad. Tělesný pocit patří člověku, který ho prožívá, a jeho výklad mu nikdo nemůže autoritativně nadiktovat; kdo slyší, že jeho tlak na hrudi „znamená odpor“, může tento výklad odmítnout a vzít pocit jako signál k zastavení. Opakovaný dotyk v emočně silných chvílích je rozumné vnímat vědomě a v případě nepohodlí ho odmítnout; souhlas s dotykem lze kdykoli odvolat. Rozhodnutí přijaté ve stavu silného tělesného prožitku, například na intenzivním semináři, je vhodné odložit a posoudit v klidu a mimo prostředí, které ho vyvolalo; popisy skupinového vlivu ukazují, že únava, emoční vypětí a tlak skupiny oslabují kritické posouzení (Singer a Lalich 1995). U lidí, kteří prošli skupinou, v níž se jejich tělesné projevy soustavně vykládaly zvenčí, se zotavení opírá o obnovu vztahu k vlastnímu tělu: o to, že člověk znovu smí cítit únavu, strach nebo odpor a považovat je za platnou informaci (Herman 1992). Kompendium se k tělesné stránce zkušenosti vrací také v kapitole o kognitivních vědách, kde popisuje vtělené poznávání jako legitimní teoretický rámec, nikoli jako techniku vlivu.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Reprezentační systémy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vizuální reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Visual representational system)
• Čichový a chuťový systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Olfactory and gustatory systems)
• Predikáty – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Predicates)
• Synestezie v NLP – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Synaesthesia (NLP sense))
• Stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, State)
• Kotva – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Anchor (concept))
• Kinestetické kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Kinaesthetic anchors)
• Kinestetické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic submodalities)
• Kinestetický swish – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic swish)

V kompendiu

• EA-8.2.9 Rámec van der Kolka: tělo a trauma – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.1.10 Merleau-Ponty: vtělenost – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Auditivní reprezentační systém – předchozí heslo rodiny
• Čichový a chuťový systém – další heslo rodiny