Vizuální reprezentační systém🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Visual representational system
Jiné názvy	V, zrakový systém
Obecnější heslo	Reprezentační systémy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vizuální reprezentační systém je v modelu NLP zrakový kód zkušenosti: vnější vidění a vnitřní obrazy, které si člověk vybavuje ze vzpomínek nebo nově vytváří. Model ho značí písmenem V a rozlišuje vidění vnějšího světa od vnitřní představy a u vnitřních představ obraz vzpomínaný od obrazu konstruovaného, tedy toho, co člověk nikdy neviděl, ale dokáže si ho představit (Bandler a Grinder 1979; Dilts a kol. 1980). Patří k pěti smyslovým systémům, ze kterých NLP skládá popis myšlení, a je mezi nimi nejpropracovanější: na vizuálních představách stojí velká část pozdějších technik, od práce s velikostí, jasem a vzdáleností obrazů po vizualizaci budoucích situací. Pro kompendium je pojem zajímavý tím, že spojuje nespornou skutečnost, totiž že lidé mají zrakové představy, s neověřeným tvrzením, že existuje „vizuální typ“ člověka, kterého lze poznat z řeči a ovlivnit řečí v obrazech.

Původ a souvislosti🔗

Rozdělení zkušenosti podle smyslů je mnohem starší než NLP; psychologie představivosti se zrakovými představami zabývá od svých počátků. Bandler a Grinder ho převzali jako pracovní rozlišení pro analýzu jazyka a chování terapeutů a v seminářích z konce sedmdesátých let z něj udělali praktickou dovednost: posluchač se má naučit poznávat, kdy druhý „myslí v obrazech“ (Bandler a Grinder 1979). V notaci strategií, kterou zavedl svazek Diltse a spolupracovníků, se vizuální systém stal jedním z prvků, z nichž se skládají sekvence vnitřních kroků při rozhodování, učení nebo motivaci (Dilts a kol. 1980). V osmdesátých letech přenesl Bandler pozornost k jemnějším vlastnostem obrazů, které NLP nazývá submodalitami: velikost, jas, barevnost, ostrost, vzdálenost, pohyb a ohraničení obrazu (Bandler 1985). Manželé Andreasovi tento směr dále rozpracovali a popsali, jak se podle NLP mění prožitek, když se změní vlastnosti vnitřního obrazu (Andreas a Andreas 1987). Zrakové predikáty v běžné řeči, jako „vidím, co tím myslíš“ nebo „to je jasné“, přitom kognitivní lingvistika popisuje jako konvenční metafory, ve kterých se porozumění chápe jako vidění (Lakoff a Johnson 1980). Tato souvislost je pro hodnocení pojmu podstatná: obrazná řeč je vlastnost jazyka, nejen jednotlivce.

Struktura vzorce🔗

Model popisuje vizuální systém pomocí několika rozlišení. Zaprvé jde o směr pozornosti: vnější vizuální vnímání oproti vnitřní představě. Zadruhé o časovou a tvůrčí orientaci vnitřní představy: vybavený obraz oproti konstruovanému. Zatřetí o vlastnosti obrazu, tedy vizuální submodality, které mají podle NLP určovat intenzitu a citové zabarvení prožitku. Začtvrté o vnějších znacích, podle nichž se má zrakové zpracování poznat: zrakové predikáty v řeči a pohled vzhůru, který NLP spojuje s vybavováním obrazů v rámci očních přístupových signálů (Bandler a Grinder 1979). Populární příručky k tomu přidávají další údajné znaky „vizuálního typu“, například rychlou řeč, mělké dýchání vysoko v hrudníku nebo potřebu mít věci před sebou nakreslené. Tyto popisy se v praxi šíří jako hotová pravda, ale nemají oporu v kontrolovaném výzkumu. Strukturálně je důležité, že první tři rozlišení se týkají prožitku, který člověk může sám popsat, kdežto čtvrté se týká vnějšího čtení druhého. Právě ve čtvrtém bodě se pojem stává nástrojem vlivu, protože dává mluvčímu dojem, že pozná, jak druhý myslí, dřív než to druhý řekne.

Vztah k technikám kompendia🔗

Vizuální systém je v katalogu výchozím bodem pro celou skupinu postupů, které pracují s vnitřními obrazy: se submodalitami, s představami budoucnosti, s přemístěním obrazu v prostoru nebo s „filmovým“ odstupem od vzpomínky. Ve vlivovém prostředí se tytéž prostředky objevují v podobě, kterou kompendium popisuje u technik vytváření dojmu odbornosti a složitosti: výklad o tom, jak „vaše mysl ukládá obrazy“, zní vědecky, ale nelze ho ověřit a slouží k tomu, aby posluchač přijal autoritu mluvčího (Roderique-Davies 2009). Pro rozpoznání je užitečné sledovat, zda se mluvčí odvolává na doložený výzkum představivosti, nebo jen na vlastní systém pojmů, který si sám potvrzuje.

Detekční znaky🔗

Vizuální systém se jako vlivový nástroj projevuje několika rozpoznatelnými způsoby. Mluvčí nápadně hromadí zrakové výrazy, jakmile je použije druhý, a zrcadlí je zpět: „vidíte to jasně“, „ukážu vám obrázek“, „máte to před očima“. Následuje výzva k vnitřní představě budoucí situace, ve které je nabídka již přijata, například vlastnictví věci nebo život po vstupu do skupiny; tento postup katalog popisuje jako budoucí přehrávání v prodeji. Člověk je zařazen jako „vizuál“ a z tohoto zařazení se vyvozuje, co potřebuje, co mu vyhovuje nebo proč selhává. V náročnější podobě se pracuje s vlastnostmi obrazů: představa nabídky se popisuje jako velká, jasná a blízká, představa alternativy jako malá, šedá a vzdálená. Sociální psychologie ví, že živá a konkrétní představa výsledku zvyšuje jeho subjektivní pravděpodobnost a přitažlivost; tento obecný jev popisuje i výzkum heuristik, podle něhož lidé odhadují pravděpodobnost podle toho, jak snadno si příklad vybaví (Tversky a Kahneman 1974). Detekční znak tedy není samotné použití obrazů, ale jejich spojení s tlakem na rozhodnutí a se zúžením alternativ.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vizuálního rozlišení je běžné a nevyžaduje teorii NLP. Lektor nakreslí schéma, protože obsah je prostorový. Terapeut se ptá, jak se klientovi vzpomínka vybavuje, zda ji vidí jako obraz a jak velký nebo vzdálený ten obraz je, a nechává klienta, aby sám popsal svůj prožitek. Imaginativní postupy mají své místo i ve standardní psychoterapii, kde se představované scény používají například při systematické desenzibilizaci, vždy však v rámci ověřené metody a se souhlasem klienta (Wolpe 1958). Manipulativní užití obrací směr: obraz nevytváří člověk, ale mluvčí, který ho vede k představě, jež slouží jeho cílům. Typ „vizuál“ slouží jako zdůvodnění, proč člověk potřebuje právě tuto nabídku, a obrazná řeč se používá k vytvoření pocitu porozumění, který nahrazuje věcné posouzení. V uzavřených skupinách se řízené představy budoucnosti, ráje nebo katastrofy používají k posílení závazku a strachu z odchodu; Singerová a Lalichová řadí řízenou imaginaci mezi prostředky, které skupiny používají ke změně postojů svých členů (Singer a Lalich 1995). Rozhodující je tedy otázka, kdo obraz vytváří, komu slouží a zda člověk může posoudit nabídku i mimo něj.

Stav důkazů🔗

Existence zrakových představ a jejich vliv na prožívání je předmětem samostatného výzkumu kognitivní psychologie a nezávisí na NLP. Specifická tvrzení NLP o vizuálním systému však výzkum nepotvrdil. Sharpley shrnul studie, které zjišťovaly, zda lze preferenci vizuálního systému spolehlivě určit z predikátů nebo z pohybů očí a zda přizpůsobení jazyka zvyšuje důvěru, a nenašel pro tato tvrzení konzistentní podporu (Sharpley 1984). Heap došel k obdobnému závěru a upozornil, že výsledky dílčích studií jsou nesourodé a nepotvrzují model (Heap 1988). Wiseman a spolupracovníci v sérii experimentů nenašli souvislost mezi směrem pohledu a tím, zda člověk mluví pravdu, což se týká i populárního výkladu, podle něhož pohled vzhůru na jednu stranu prozrazuje konstruovaný obraz (Wiseman a kol. 2012). Že běžná řeč je plná zrakových metafor pro porozumění, vysvětluje kognitivní lingvistika bez potřeby předpokládat vizuální typ mluvčího (Lakoff a Johnson 1980). Souhrnná revize řadí tvrzení o reprezentačních systémech mezi ta, která empirický výzkum spíše vyvrátil, než potvrdil (Witkowski 2010).

Obrana a zotavení🔗

Proti vlivovému použití vizuálního systému pomáhá několik jednoduchých rozlišení. Zrakový výraz v řeči je především jazyková konvence, nikoli okno do mysli, a jeho zrcadlení druhou stranou neříká nic o obsahu nabídky. Živá představa výsledku je zážitek, nikoli důkaz, že výsledek nastane; kdo byl veden k představě, může si položit otázku, jak by věc vypadala bez ní, tedy na papíře, v číslech a s alternativami. Rozhodnutí, které vzniklo uprostřed řízené představy, je rozumné odložit a posoudit v jiném prostředí, kde nepůsobí mluvčí ani jeho obrazy (Cialdini 2009). Zařazení do „vizuálního typu“ lze klidně odmítnout jako neověřenou typologii. Lidé, kteří prošli skupinou, jež pracovala s řízenými představami, popisují po odchodu vtíravé obrazy a pocit, že jejich představivost patří někomu jinému; v takové situaci se doporučuje odborná péče, která pracuje se stabilizací a s obnovou kontroly nad vlastní představivostí, nikoli s dalšími technikami přepisování obrazů (Herman 1992). Kompendium se k vlivu takových prostředí vrací v kapitole o kognitivních vědách a v kritických perspektivách.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Reprezentační systémy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Auditivní reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Auditory representational system)
• Kinestetický reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Kinaesthetic representational system)
• Predikáty – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Predicates)
• Oční přístupové signály – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Eye accessing cues)
• Vizuální kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Visual anchors)
• Vizuální submodality – příbuzné heslo (Submodality, Visual submodalities)
• Pravopisná strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Spelling strategy)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Reprezentační systémy – předchozí heslo rodiny
• Auditivní reprezentační systém – další heslo rodiny