Kruhové uvažování v detekci EA

Okruh: metodologická kritika. Jádro námitky: když definice techniky a důkaz o ní splývají, posudek nic nezjišťuje.

Zatímco Přesah rámce se ptá, zda je nefalzifikovatelná teorie jako celek, tato kritika míří na jednotlivý posudek. Hodnotitel slyší popis chování, rozpozná v něm techniku a techniku pak uvede jako vysvětlení chování. Mezi popisem a vysvětlením ale nepřibyla žádná nová informace. Výsledkem je cirkulární argumentace: závěr je skrytě obsažen v premise, a argument proto nemůže přesvědčit nikoho, kdo závěr předem nepřijímá (Walton, 1991). Pro rámec epistemické anihilace (EA) je to riziko zvlášť citlivé, protože jeho posudky mívají důsledky pro vztahy, péči o děti i soudní řízení.

Logická povaha kruhu

Logika zná tuto vadu od Aristotela pod jménem petitio principii, „předpokládání toho, co se má dokázat“. Douglas Walton ukázal, že kruhovost není vadou formální platnosti – kruhový argument je formálně platný –, ale vadou dialogickou: argument nesplní svou funkci, protože premisa není pro oponenta přijatelnější než závěr (Walton, 1991). Tato analýza je pro posudek důležitá. Hodnotitel, který techniku „dokazuje“ jejím popisem, nepochybil v logice, ale v tom, že nepřinesl nic, co by mohl přijmout skeptický, ale poctivý čtenář posudku – soudce, kolega nebo druhá strana.

Je třeba odlišit dva jevy. Definice je legitimně tautologická: říká, co slovo znamená, a nic netvrdí o světě. Vadné je teprve použití definice jako vysvětlení, když se z toho, že chování odpovídá definici, vyvozuje, že je přítomna technika jako jeho příčina. Tautologie se tu převléká za kauzální tvrzení, a protože zní odborně, snadno unikne pozornosti (Walton, 1991).

Námitka v nejsilnější podobě

Věta „partner použil gaslighting, protože popíral, co se stalo“ zní jako diagnóza, ale je to tautologie: gaslighting je soustavné zpochybňování cizího vnímání a úsudku. Pojmenování neříká nic o tom, zda popírání bylo nepravdivé, zda bylo soustavné a zda vedlo k podkopání druhého. Kate Abramson ve filozofické analýze zdůrazňuje, že gaslighting se neliší od obyčejného nesouhlasu tím, že někdo tvrdí opak, ale tím, že usiluje o to, aby druhý ztratil oporu pro vlastní nezávislý úsudek (Abramson, 2014). Právě tyto otázky přitom rozhodují. Jestliže partner popírá událost, která se nestala, nejde o gaslighting, ale o spor, v němž má pravdu on.

Kruh posilují dobře popsaná zkreslení úsudku. Konfirmační bias vede hodnotitele k hledání a nadhodnocování dat, která potvrzují první hypotézu, a Raymond Nickerson ve velkém přehledu ukázal, jak všudypřítomný je v laickém i odborném uvažování (Nickerson, 1998). Ukotvení (anchoring) způsobuje, že první informace – často nálepka, se kterou klient přichází – určuje výklad všeho dalšího (Tversky a Kahneman, 1974). Kahneman (2011) obě zkreslení vykládá jako projev rychlého, intuitivního myšlení, které vytváří souvislý příběh z dostupných dat a nepostřehne, co v nich chybí.

Pat Croskerry popsal tato a příbuzná zkreslení jako častý zdroj diagnostických chyb v medicíně a ukázal, že je lze cíleně omezovat (Croskerry, 2003). Howard Garb shrnul výzkum klinického úsudku v psychologii a doložil, že zkušenost hodnotitele sama o sobě před těmito chybami spolehlivě nechrání; chrání spíše strukturované postupy a zpětná vazba o správnosti dřívějších závěrů (Garb, 1998). U EA je riziko zvlášť vysoké, protože materiálem posudku je převážně vyprávění jedné strany a zpětná vazba o správnosti závěru obvykle chybí.

Kde zasahuje tuto knihu

Kniha popisuje techniky převážně skrze jejich znaky: co dělá působící a co prožívá postižený. Detekční markery jsou proto zčásti totožné s definicí. To je u taxonomie nevyhnutelné; problém vzniká, když se z rozpoznání markeru přímo vyvozuje přítomnost techniky. Kapitola diagnostických indikátorů sice obsahuje pravidlo diferenciálního vyloučení (R4) a varuje před falešnou pozitivitou, ale nestanoví, jakou nezávislou evidenci musí mít hodnotitel, než techniku označí za doloženou. Garb (1998) by v tom viděl typickou mezeru: pravidlo, které vyzývá k opatrnosti, ale nepředepisuje krok, jímž se opatrnost projeví.

Druhé místo je vstup do posudku. Lidé dnes často přicházejí s vlastním pojmenováním („jsem obětí narcistického zneužívání“, „byl to gaslighting“), které převzali z popularizačních textů. Nick Haslam popsal jev, který nazval plíživým rozšiřováním pojmů (concept creep): psychologické pojmy škody a patologie se v posledních desetiletích rozšiřují na stále mírnější a různorodější zkušenosti (Haslam, 2016). Pokud hodnotitel takovou nálepku přijme jako výchozí bod, zbytek rozhovoru ji jen ilustruje, a kruh se uzavře dřív, než posudek začal.

Ilustrační případ

Obecný kompozit: klientka uvádí, že ji bývalý partner „gaslightoval“ – tvrdil, že na rodinné oslavě urazila jeho matku, což ona popírá. Kruhový posudek: popírání její verze je gaslighting, gaslighting vysvětluje její zmatek. Rozpojený posudek postupuje jinak. Nejprve odliší pozorování (partner opakovaně tvrdil X) od výkladu. Pak hledá nezávislá data: zprávy, svědky, jiné situace téhož typu. Ptá se, zda šlo o jednu spornou událost, nebo o vzorec napříč tématy, a zda partner zároveň omezoval její přístup k jiným zdrojům ověření; právě vzorec jednání napříč oblastmi života odlišuje donucující kontrolu od jednotlivého konfliktu (Stark, 2007).

Teprve poté posudek zvažuje alternativy. Daniel Schacter shrnul, jak paměť běžně selhává – zkresluje, doplňuje a podléhá sugesci –, a to zvlášť u emočně vypjatých událostí, které si účastníci později vybavují každý po svém (Schacter, 2001). Alternativou je proto odlišná vzpomínka obou stran, dále oboustranný konflikt nebo vlastní obtíže klientky s pamětí. Závěr může znít „vzorec soustavného popírání je doložen“ i „nelze rozhodnout“; obojí je poctivější než kruh.

Co námitka neprokazuje

Neprokazuje, že by výpověď postiženého neměla váhu. Nedůvěra ke svědectví obětí je sama formou epistemické nespravedlnosti: Miranda Fricker popsala, jak předsudek vůči mluvčímu snižuje důvěryhodnost, kterou mu posluchač přizná, a tím mu upírá postavení poznávajícího subjektu (Fricker, 2007). V mnoha případech je vyprávění jediným dostupným zdrojem a jeho odmítnutí by bylo jen jinou, opačnou chybou (srov. Riziko obviňování oběti).

Neprokazuje ani, že by každé interpretativní poznání bylo kruhové. Hermeneutický kruh, v němž se porozumění celku a částí vzájemně zpřesňuje, je podle Gadamera podmínkou každého porozumění, nikoli jeho vadou, pokud vykladač své předporozumění vystavuje textu a je ochoten je opravit (Gadamer, 1960). Kruh je vadný teprve tehdy, když se uzavře, tedy když nová data už nemohou výklad změnit.

Pojistky pro praxi

První pojistkou je oddělit pozorování od výkladu. V záznamu se nejprve popíše, co kdo udělal a řekl, a teprve v samostatné části, jak to hodnotitel vykládá. Hal Arkes doporučil jako jeden z hlavních způsobů, jak omezit chyby klinického úsudku, výslovně zaznamenávat data dřív, než je hodnotitel zařadí do hypotézy, a vyhýbat se tomu, aby pozdější výklad přepsal původní pozorování (Arkes, 1981).

Druhou pojistkou je triangulace. Za doloženou se technika považuje jen tehdy, je-li vzorec chování potvrzen z více nezávislých zdrojů, je patrný dopad na postiženého a byla výslovně zvážena alternativní vysvětlení. Pojem triangulace převzal Norman Denzin do sociálních věd jako kombinaci různých zdrojů dat, metod a pozorovatelů, jejímž účelem je, aby se slabiny jednoho přístupu nepromítly do závěru (Denzin, 1970; viz rozhovor s třetími osobami a potvrzení třetí stranou).

Třetí pojistkou je rozlišit nálepku klienta a hypotézu hodnotitele. Vlastní pojmenování klienta se zaznamená a respektuje, ale nepřebírá; je to údaj o tom, jak člověk svou zkušenost rozumí, ne závěr posudku. Pojistka míří přímo na efekt ukotvení (Tversky a Kahneman, 1974) a na rozšiřování pojmů, které popsal Haslam (2016).

Čtvrtou pojistkou je zjišťovat pravdivost popírání. U technik založených na popírání reality je nutné vždy zjišťovat, co se skutečně stalo, protože bez toho nelze techniku od sporu odlišit. Abramson (2014) i Sweet (2019) shodně ukazují, že gaslighting předpokládá, že popíraná skutečnost nastala a že popírání slouží ke změně mocenského postavení; obojí je třeba doložit, nikoli předpokládat.

Pátou pojistkou je princip vstřícného výkladu. Před závěrem o manipulaci hodnotitel formuluje nejlepší nemanipulativní výklad téhož chování. Donald Davidson popsal princip vstřícnosti (principle of charity) jako podmínku, bez níž nelze druhému vůbec porozumět: vykladač musí předpokládat, že druhý je převážně racionální a že jeho přesvědčení jsou převážně pravdivá (Davidson, 1973; srov. Davidson: princip charity).

Šestou pojistkou je supervize. Hraniční případy se předkládají v individuální supervizi kolegovi, který nezná výchozí hypotézu. Falender a Shafranske (2004) chápou klinickou supervizi jako kompetenci s vlastními standardy, jejímž úkolem je mimo jiné odhalovat slepá místa supervidovaného, nikoli jen potvrzovat jeho postup.

Sedmou pojistkou je záznam o alternativách. V závěru posudku se vyjmenují zvážená alternativní vysvětlení a důvod, proč byla odmítnuta nebo ponechána otevřená. Taková povinnost je institucionální podobou strategie „zvaž opak“, která podle experimentů zmírňuje sklon vykládat nová data ve prospěch původního názoru (Lord, Lepper a Preston, 1984).

Co zůstává otevřené

Nejisté je, jak postupovat tam, kde nezávislá data z povahy věci chybějí – u techniky, která se odehrává mezi čtyřma očima a nezanechává stopy. Výzkum posuzování klamu ukazuje, že lidé včetně profesionálů rozlišují pravdivé a nepravdivé výpovědi jen o málo lépe než náhodně, a to i tehdy, když jsou o své přesnosti přesvědčeni (Bond a DePaulo, 2006). Posudek proto nemůže kruh rozpojit dojmem z výpovědi; zbývá mu poctivě přiznat, že některé otázky rozhodnout nelze (srov. Posuzování věrohodnosti).

Otevřené je i to, jak velkou roli má v posudku hrát úmysl působícího, který se obvykle nedá zjistit jinak než z chování – a tedy znovu kruhem (viz intencionalita). Daniel Dennett ukázal, že připisování úmyslů je strategie výkladu chování, která je užitečná, pokud předpovídá, ale sama nezaručuje, že úmysl v připsané podobě existuje (Dennett, 1987). Kniha zatím nerozhodla, zda techniku definuje úmysl, nebo účinek, a dokud to nerozhodne, zůstává tato část kruhu otevřená.

Literatura

• Abramson, K. (2014). Turning up the lights on gaslighting. Philosophical Perspectives, 28.
• Arkes, H. R. (1981). Impediments to accurate clinical judgment and possible ways to minimize their impact. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 49(3).
• Bond, C. F., & DePaulo, B. M. (2006). Accuracy of deception judgments. Personality and Social Psychology Review, 10(3).
• Croskerry, P. (2003). The importance of cognitive errors in diagnosis and strategies to minimize them. Academic Medicine, 78(8).
• Davidson, D. (1973). Radical interpretation. Dialectica, 27.
• Dennett, D. C. (1987). The Intentional Stance. MIT Press.
• Denzin, N. K. (1970). The Research Act: A Theoretical Introduction to Sociological Methods. Aldine.
• Falender, C. A., & Shafranske, E. P. (2004). Clinical Supervision: A Competency-Based Approach. American Psychological Association.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Gadamer, H.-G. (1960). Wahrheit und Methode. Mohr Siebeck.
• Garb, H. N. (1998). Studying the Clinician: Judgment Research and Psychological Assessment. American Psychological Association.
• Haslam, N. (2016). Concept creep: Psychology's expanding concepts of harm and pathology. Psychological Inquiry, 27(1).
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. Farrar, Straus and Giroux.
• Lord, C. G., Lepper, M. R., & Preston, E. (1984). Considering the opposite: A corrective strategy for social judgment. Journal of Personality and Social Psychology, 47(6).
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2).
• Schacter, D. L. (2001). The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers. Houghton Mifflin.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Sweet, P. L. (2019). The sociology of gaslighting. American Sociological Review, 84(5).
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157).
• Walton, D. N. (1991). Begging the Question: Circular Reasoning as a Tactic of Argumentation. Greenwood Press.

Související

Kritické perspektivy

• Přesah rámce – když EA vysvětluje všechno – kruh na úrovni celé teorie.
• Riziko falešně pozitivních detekcí – co kruh způsobí v číslech.
• Riziko obviňování oběti – opačné riziko: nedůvěra k výpovědi.

Kapitoly a postupy

• 6.1 Diagnostické indikátory a markery EA – pravidla R4 a R5 a limity diagnostiky.
• Collateral Interview Protokol – zdroj nezávislých dat.
• Posuzování věrohodnosti – forenzní standard pro práci s výpovědí.

Pojmy

• Cirkulární argumentace – logická forma vady.
• Konfirmační bias – psychologický motor kruhu.
• Hermeneutický kruh – legitimní protějšek, který zůstává otevřený.