Teoretický imperialismus – EA jako totalizující rámec

Okruh: metodologická kritika. Jádro námitky: rámec, který se stane jediným jazykem, vytvoří monokulturu, před níž sám varuje.

Kniha je ambiciózní. Nabízí taxonomii stovek technik od tónu hlasu po ovládnutí institucí, má vlastní notaci, vlastní protokoly diagnostiky, obrany i zotavení a propojuje se s filozofií, právem, organizační praxí a populačním zdravím. Taková šíře je přínosem: dává společný slovník oborům, které spolu dosud nemluvily. Kritika teoretického imperialismu upozorňuje na stinnou stránku téže šíře – rámec epistemické anihilace (EA), který má jméno pro všechno, snadno přestane slyšet jiná vysvětlení, ačkoli složité jevy podle filozofie vědy obvykle vyžadují více vzájemně se doplňujících modelů (Mitchell, 2003).

Původ pojmu

Výraz „vědecký imperialismus“ (scientific imperialism) použil John Dupré pro tendenci úspěšné vědecké myšlenky rozšiřovat se daleko za oblast, v níž byla původně ověřena, a nárokovat si vysvětlení jevů, pro něž nemá dostatečnou oporu. Jako příklady uváděl evoluční psychologii a ekonomické modely racionální volby aplikované na rodinu, náboženství nebo lásku (Dupré, 1994). Dupré tuto kritiku zasadil do širšího obrazu světa, který podle něj nemá jednu základní úroveň popisu, ale mnoho překrývajících se řádů, z nichž žádný nemá výsadní postavení (Dupré, 1993).

Pro rámec, jako je EA, je Dupréova diagnóza relevantní ve dvou směrech. Zaprvé, kniha přenáší pojmy z jedné oblasti – manipulace v uzavřených skupinách a v násilných vztazích – do mnoha dalších, od akademie po politiku a platformy. Zadruhé, úspěch rámce v původní oblasti mu propůjčuje autoritu i tam, kde ho nikdo neověřil. Imperialismus v tomto smyslu není otázkou zlé vůle, ale nekontrolovaného přenosu (Dupré, 1994).

Námitka v nejsilnější podobě

Paul Feyerabend tvrdil, že pokrok poznání závisí na množství soupeřících teorií a že každá metodologie, která si nárokuje výlučnost, ochuzuje vědu o alternativy, s nimiž by mohla být porovnána (Feyerabend, 1975). Thomas Kuhn ukázal, že dominantní paradigma určuje, které otázky se vůbec kladou a které anomálie se přehlédnou; vědci v období normální vědy nejsou nepoctiví, ale vidí svět přes pojmy, jimiž je paradigma vybavilo (Kuhn, 1962).

V psychoterapii existuje dlouhá linie úvah o tom, že různé terapeutické školy dosahují srovnatelných výsledků a že velkou část účinku nesou společné faktory jako terapeutický vztah. Saul Rosenzweig na to upozornil už v roce 1936 metaforou z Alenky v říši divů, podle níž „všichni vyhráli a všichni musí dostat cenu“ (Rosenzweig, 1936). Lester Luborsky a kolegové tuto tezi o čtyři desetiletí později podpořili srovnáním kontrolovaných studií (Luborsky, Singer a Luborsky, 1975) a Bruce Wampold ji rozpracoval v rozsáhlé syntéze (Wampold, 2001). Je-li to tak, žádný jednotlivý rámec si nemůže nárokovat monopol na porozumění lidskému trápení.

Aplikováno na knihu: když se poškození důvěry ve vlastní úsudek automaticky popíše jako výsledek technik EA, zmizí z obrazu vývojová historie člověka, rodinný systém, traumata nesouvisející s manipulací, sociální a ekonomické podmínky, tělesná onemocnění. George Engel před takovým zúžením varoval už v biomedicíně, když navrhl biopsychosociální model jako protiváhu k redukci nemoci na jedinou úroveň vysvětlení (Engel, 1977). Rámec, který je vždy po ruce, je vždy použit.

Kde zasahuje tuto knihu

Riziko se nejvíc projevuje ve třech rysech. Zaprvé v nárocích na úplnost: hub kompendia mluví o „prvním uceleném taxonomickém systému“ a taxonomie se rozrůstá do stále jemnějších podkategorií. Zadruhé ve slovníku: kniha vytváří vlastní termíny pro jevy, které jiné obory už popsaly jinak, a čtenář nemusí poznat, že jde o tentýž jev. Psychometrie zná tuto vadu jako „jangle fallacy“: předpoklad, že dvě věci jsou různé, protože mají různá jména (Kelley, 1927). Zatřetí v tom, že alternativní rámce se v knize objevují hlavně jako doplněk, nikoli jako možná lepší vysvětlení.

Kniha přitom sama popisuje epistemickou monokulturu a epistemický monismus jako poškozující stavy a mezi kompetence supervizora řadí multiparadigmatickou fluenci. Kritika tedy knihu měří jejími vlastními měřítky. Kenneth Kendler pro psychiatrii navrhl stanovisko „vysvětlujícího pluralismu“, podle něhož duševní poruchy mají příčiny na mnoha úrovních – od genů po kulturu – a žádná z nich nemá výsadní postavení (Kendler, 2005); rámec EA by se do takového obrazu vešel jako jedna z úrovní, ne jako jeho střed.

Ilustrační případ

Obecný kompozit: šestnáctiletý chlapec se během roku stáhne od rodiny a tráví noci v online komunitě s radikálními názory. Rodiče přinesou výtisky z knihy a ptají se, kterou technikou je jejich syn „anihilován“. Popis v pojmech EA může být částečně přesný – komunita opravdu izoluje, zesměšňuje pochybnosti a nabízí jednoduchý výklad světa. Výzkum radikalizace ale ukazuje, že extremistické skupiny přitahují zejména lidi, kteří zažívají ztrátu významu a uznání, a že skupina jim nabízí cestu, jak významu dosáhnout (Kruglanski a kol., 2014).

Úplný obraz proto potřebuje víc: dospívání a hledání identity, šikanu ve škole, která mu předcházela, rozvod rodičů, depresivní příznaky, které nikdo neléčil. Urie Bronfenbrenner popsal vývoj člověka jako výsledek vzájemného působení vnořených systémů – rodiny, školy, vrstevníků, institucí a kultury (Bronfenbrenner, 1979). Intervence vedená jen rámcem EA by se soustředila na „odhalení technik“; intervence vedená více rámci by se zabývala i tím, proč komunita nabídla něco, co chlapec jinde nenacházel (srov. Systémová teorie jako alternativa).

Co námitka neprokazuje

Neprokazuje, že rámec EA je zbytečný nebo že všechny teorie jsou stejně dobré. Pluralismus neznamená relativismus: některá vysvětlení jsou lépe doložená než jiná a některé jevy – soustavné cílené podkopávání cizího úsudku – jiné rámce zachycují špatně. Právě proto kniha vznikla. Sandra Mitchell nazvala tento postoj integrativním pluralismem: různé modely se nevylučují, ale každý platí za určitých podmínek, a úkolem je určit, kdy který (Mitchell, 2003).

Ani teze o společných faktorech neznamená, že na obsahu teorie nezáleží. I v kontextuálním modelu, který Wampold a Imel rozpracovali, musí léčba nabídnout přesvědčivé vysvětlení obtíží a postupy, které z něj vyplývají (Wampold a Imel, 2015); rámec, který přesně pojmenuje určitý typ poškození, může být právě takovým vysvětlením. Námitka žádá, aby rámec EA věděl, kde končí, ne aby přestal existovat.

Pojistky pro praxi

První pojistkou je povinná alternativa. U každého případu se formulují aspoň dvě vysvětlení z jiných rámců – vývojového, systémového, traumatického, sociálního, somatického – a výslovně se uvede, proč rámec EA přidává něco, co ony nezachytí. Pojistka převádí do praxe Engelův biopsychosociální model (Engel, 1977) i Kendlerův vysvětlující pluralismus (Kendler, 2005).

Druhou pojistkou je překladový slovník. U termínů knihy se uvádí ustálený ekvivalent z psychologie, psychiatrie nebo sociologie, pokud existuje (srov. Česko-anglická terminologie EA). Tím se zabrání chybě, kterou Kelley (1927) popsal u psychologických testů: že nový název vytvoří zdání nového jevu a odřízne ho od literatury, která o něm už existuje.

Třetí pojistkou je vědomé rozhodnutí rámec nepoužít. Pokud jiný rámec vysvětluje situaci úplně a EA nepřidává žádnou rozhodovací informaci, rámec se nepoužije. Je to přímá odpověď na Dupréovu kritiku: úspěšná teorie má mít hranice své aplikace stanovené evidencí, ne vlastní ambicí (Dupré, 1994).

Čtvrtou pojistkou je mezioborový tým. Složité případy se posuzují s odborníky, kteří vycházejí z jiných škol (viz Supervizní rámce). Bruce Wampold a Zac Imel ve druhém vydání své syntézy shrnují doklady, že výsledky péče závisejí výrazně na vztahu a na tom, zda výklad dává smysl samotnému klientovi (Wampold a Imel, 2015); tým s více výklady má větší šanci takový výklad najít.

Pátou pojistkou je číst alternativy jako rovnocenné partnery. Oddíl alternativních rámců této sekce není příloha, ale soubor možná lepších vysvětlení. Feyerabend (1975) by připomněl, že teprve srovnání s alternativou ukáže, co dominantní rámec nevidí; bez srovnání se slabiny rámce jeví jako vlastnosti světa.

Šestou pojistkou je zápis o tom, co rámec nepřidal. Pokud posudek dospěje k závěru, že rozhodující vysvětlení pochází z jiného rámce, zapíše se to výslovně. I takový výsledek je cenná informace o mezích taxonomie a odpovídá tomu, co Kuhn (1962) nazval anomálií: údaj, který paradigma nevysvětluje, je nutné zaznamenat, ne potlačit.

Co zůstává otevřené

Je otázka, jak má rozsáhlá taxonomie zůstat otevřená, aniž by se rozpadla. Kuhn by řekl, že bez sdíleného paradigmatu nevznikne kumulativní práce (Kuhn, 1962); Feyerabend by odpověděl, že sdílené paradigma je cena, kterou platíme slepotou (Feyerabend, 1975). Mitchell (2003) nabízí třetí cestu: místo jednoho paradigmatu soubor modelů s výslovně vymezenými podmínkami platnosti.

Kniha zatím nerozhodla, zda chce být paradigmatem, nebo nástrojem mezi jinými nástroji – a tato volba určuje, jak má psát o svých hranicích. Interpretací této stránky je, že poctivější je druhá možnost; pak by ale každá kapitola měla uvádět, kdy rámec EA nepoužívat, stejně pečlivě, jako uvádí, kdy ho použít (srov. Dupré, 1994).

Literatura

• Bronfenbrenner, U. (1979). The Ecology of Human Development: Experiments by Nature and Design. Harvard University Press.
• Dupré, J. (1993). The Disorder of Things: Metaphysical Foundations of the Disunity of Science. Harvard University Press.
• Dupré, J. (1994). Against scientific imperialism. PSA: Proceedings of the Biennial Meeting of the Philosophy of Science Association, 1994(2).
• Engel, G. L. (1977). The need for a new medical model: A challenge for biomedicine. Science, 196(4286).
• Feyerabend, P. (1975). Against Method. New Left Books.
• Kelley, T. L. (1927). Interpretation of Educational Measurements. World Book Company.
• Kendler, K. S. (2005). Toward a philosophical structure for psychiatry. American Journal of Psychiatry, 162(3).
• Kruglanski, A. W., Gelfand, M. J., Bélanger, J. J., Sheveland, A., Hetiarachchi, M., & Gunaratna, R. (2014). The psychology of radicalization and deradicalization: How significance quest impacts violent extremism. Political Psychology, 35(S1).
• Kuhn, T. S. (1962). The Structure of Scientific Revolutions. University of Chicago Press.
• Luborsky, L., Singer, B., & Luborsky, L. (1975). Comparative studies of psychotherapies: Is it true that „everyone has won and all must have prizes“? Archives of General Psychiatry, 32(8).
• Mitchell, S. D. (2003). Biological Complexity and Integrative Pluralism. Cambridge University Press.
• Rosenzweig, S. (1936). Some implicit common factors in diverse methods of psychotherapy. American Journal of Orthopsychiatry, 6(3).
• Wampold, B. E. (2001). The Great Psychotherapy Debate: Models, Methods, and Findings. Lawrence Erlbaum.
• Wampold, B. E., & Imel, Z. E. (2015). The Great Psychotherapy Debate: The Evidence for What Makes Psychotherapy Work (2nd ed.). Routledge.

Související

Kritické perspektivy

• Přesah rámce – když EA vysvětluje všechno – logická stránka téhož rizika.
• Systémová teorie jako alternativa – nejdůležitější konkurenční výklad.
• Trauma-informovaný rámec – jiný výklad týchž projevů.
• Dekoloniální epistemologie – imperialismus v doslovném, historickém smyslu.

Kapitoly a techniky

• Feyerabend: Anti-Method – filozofické východisko námitky.
• Kuhn: Paradigmatické revoluce – paradigma a přehlížené anomálie.
• EA-3.2.2 Multiparadigmatická fluence – kompetence, která riziko vyvažuje.

Pojmy

• Pluralismus – princip, o který se pojistky opírají.
• Epistemická monokultura – stav, kterému se má kniha sama vyhnout.