Mocenská asymetrie v aplikaci EA

Okruh: etická kritika · Jádro námitky: kdo klasifikuje, bývá chráněn před tím, aby byl klasifikován

Kniha popisuje epistemickou anihilaci jako jev, který se rodí v mocenské asymetrii: mentor a doktorand, vůdce a člen skupiny, partner, který ovládá peníze a kontakty. To je silná stránka rámce. Kritika mocenské asymetrie obrací pozornost k tomu, kdo bude rámec používat. Diagnostiku, posudky, interní šetření a screening neprovádějí ti nejslabší, ale instituce, odborníci a zaměstnavatelé (Foucault, 1975). Pokud se rámec epistemické anihilace stane jejich nástrojem, může asymetrii, kterou popisuje, sám reprodukovat; kategorie se v praxi uplatňují shora dolů.

Původ námitky: tři pohledy na moc

Politická teorie dvacátého století postupně rozšiřovala, co se za moc považuje. Robert Dahl vymezil moc jako schopnost přimět druhého, aby udělal něco, co by jinak neudělal, a zkoumal ji na otevřených rozhodnutích, v nichž je vidět, kdo prosadil svou (Dahl, 1957). Peter Bachrach a Morton Baratz namítli, že tím se přehlíží „druhá tvář moci“: schopnost zařídit, aby se o některých otázkách vůbec nerozhodovalo, protože se nedostanou na pořad jednání (Bachrach a Baratz, 1962). Steven Lukes oba pohledy spojil a přidal třetí dimenzi: moc utvářet přání a představy druhých tak, aby konflikt ani nevznikl, protože podřízení přijmou výklad, který jim neslouží (Lukes, 1974).

Michel Foucault ukázal, jak se moderní moc uplatňuje skrze vědění o lidech: zkoumání, klasifikaci, záznamy a normy, které rozhodují, kdo je normální (Foucault, 1975; viz moc-vědění a panoptismus). Moc se podle něj nemusí projevovat zákazem; projevuje se tím, že někdo smí o druhých vytvářet spisy. Howard Becker k tomu přidal pozorování z empirického výzkumu: v každé instituci existuje „hierarchie věrohodnosti“, v níž se automaticky víc věří těm, kdo stojí výš, a výzkumník, který dá stejnou váhu hlasu podřízených, je obviňován ze zaujatosti (Becker, 1967).

Kimberlé Crenshawová upozornila, že znevýhodnění se protíná: člověk může být současně znevýhodněn pohlavím, etnicitou a sociální třídou a instituce na tento průsečík často nevidí (Crenshaw, 1989). Miranda Frickerová doplnila, že slabší strana často postrádá i pojmy, jimiž by svou zkušenost srozumitelně vyjádřila, protože tyto pojmy vytvářeli jiní; nazvala to hermeneutickou nespravedlností (Fricker, 2007; srov. hermeneutická marginalizace).

Námitka v nejsilnější podobě

Rámec EA operuje ve všech třech Lukesových dimenzích (Lukes, 1974). Kdo smí pojmenovat jednání jako manipulaci, prosazuje svůj výklad konfliktu, což je první dimenze. Kdo rozhoduje, které jednání se šetří, určuje agendu, což je druhá dimenze. A kategorie, které lidé převezmou, utvářejí to, jak sami sebe a své vztahy chápou, což je dimenze třetí. Ve všech dimenzích má navrch ten, kdo má přístup k odborníkům, právníkům a institucím, a Beckerova hierarchie věrohodnosti mu navíc zajistí, že jeho výklad bude vypadat jako neutrální (Becker, 1967).

Silná verze námitky zní: odborný rámec, jehož použití vyžaduje vzdělání, čas a peníze, bude nevyhnutelně rozdělen nerovně, a proto bude v souhrnu sloužit spíš těm, kdo už moc mají (srov. Foucault, 1975). Skutečnost, že rámec moc popisuje, ho před tím nechrání; spíše dodává jeho uživatelům morální autoritu toho, kdo „ví, jak manipulace funguje“.

Kde zasahuje tuto knihu

Kniha obsahuje rozsáhlé sekce organizační obrany, forenzního a právního rozměru a populačního zdraví, tedy nástroje určené institucím. Zároveň popisuje techniky, jimiž mocní ovládají instituce, například ovládnutí představenstva nebo přepis hodnoticích kritérií, a nabízí návody sebeobrany pro jednotlivce. Rovnováha je tedy alespoň zamýšlena (srov. Lukes, 1974).

Kritika upozorňuje, že v praxi bude rozhodovat přístup: personální oddělení si rámec osvojí snáz než zaměstnanec, který čelí šikaně, a znalec snáz než rodič bez právního zastoupení. Crenshawová by dodala, že nejhůř dopadne ten, u koho se protíná několik znevýhodnění, protože právě jeho zkušenost instituce nejméně rozpoznávají (Crenshaw, 1989).

Ilustrační případ

Obecný kompozit: zaměstnankyně podá stížnost na vedoucího, který ji podle ní soustavně zpochybňuje před týmem a zadržuje jí informace. Organizace najme externího konzultanta, který zná slovník EA. Jeho zpráva konstatuje, že stěžovatelka „mobilizovala kolegy“ a „šířila narativ“, a popíše její jednání jako pseudo-peer mob. Vedoucí, který konzultanta vybral a zaplatil, posouzen není. Kategorie, která v knize popisuje útok na slabšího, se tu obrátila proti slabšímu (srov. Becker, 1967).

Vadný nebyl slovník, ale postup: hodnotitel nebyl nezávislý, posuzoval jen jednu stranu a stěžovatelka neměla možnost se k závěrům vyjádřit. Případ ukazuje i druhou Lukesovu dimenzi: otázka, zda vedoucí zadržoval informace, se do zadání šetření vůbec nedostala (Lukes, 1974).

Znaky, že rámec slouží asymetrii

Mocenské zneužití rámce lze rozpoznat podle struktury postupu dřív než podle obsahu závěrů. Šetření zadává a platí strana, jíž se stížnost týká. Zadání vymezuje, co se šetří, tak, že jednání silnější strany zůstane mimo (Bachrach a Baratz, 1962). Výpovědi nadřízených se přijímají jako popis faktů, výpovědi podřízených jako „vnímání“ (Becker, 1967). Slabší strana nemá přístup ke zprávě ani možnost se vyjádřit. A po šetření následují kroky vůči stěžovateli, které se formálně odůvodňují něčím jiným. Každý z těchto znaků je sám o sobě vysvětlitelný; jejich souběh je vzorcem (srov. Foucault, 1975).

Právní rámec ochrany slabší strany

Část pojistek, které námitka požaduje, už existuje v právu. Směrnice (EU) 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie, a v Česku zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, zakazují odvetná opatření vůči oznamovateli a ukládají vybraným zaměstnavatelům zřídit vnitřní oznamovací systém. Tyto předpisy se nevztahují na každou stížnost na jednání vedoucího, ale stanoví princip, že kdo upozorňuje na protiprávní jednání, nesmí za to být postižen. Pro rámec EA z toho plyne, že posouzení odvety má být samostatnou otázkou každého šetření (srov. Lukes, 1974).

Co námitka neprokazuje

Neprokazuje, že instituce rámec používat nemají. Bez institucí by postižení neměli kam se obrátit; interní šetření, soud a zdravotní péče jsou místa, kde se bezpráví může napravit. Neprokazuje ani, že by každé použití shora bylo zneužitím. Foucaultova analýza moci-vědění je popisná; sama netvrdí, že by každé vědění o lidech bylo nelegitimní, jen že je vždy spojeno s mocí (Foucault, 1975). Námitka tedy žádá, aby postup obsahoval záruky, které asymetrii vyvažují, a aby se vždy ptal, komu závěr prospívá.

Pojistky pro praxi

První pojistkou je nezávislost hodnotitele. Kdo posuzuje stížnost, nesmí být vybrán ani placen jen stranou, jíž se stížnost týká (Becker, 1967); postup rozvádí kapitola Interní vyšetřování.

Druhou pojistkou je obousměrnost. Pokud organizace používá rámec EA k posuzování zaměstnanců, musí stejně dostupný mechanismus sloužit i zaměstnancům k posuzování vedení, jak vyžaduje logika oznamovacích systémů (srov. Bachrach a Baratz, 1962); viz Mechanismus oznamovatelů.

Třetí pojistkou je právo vyjádřit se a odvolat. Každý, o kom se píše závěr, ho má vidět, mít možnost reagovat a napadnout ho u někoho jiného; bez toho se spis podle Foucaulta stává nástrojem moci nad tím, koho popisuje (Foucault, 1975).

Čtvrtou pojistkou jsou zveřejněná kritéria. Kritéria, podle nichž se jednání posuzuje, mají být známa předem, ne vytvořena pro konkrétní případ, aby se zabránilo tomu, co Bachrach a Baratz popsali jako tichou kontrolu agendy (Bachrach a Baratz, 1962).

Pátou pojistkou je otázka „komu to prospívá“. Každý posudek obsahuje úvahu, jak jeho závěr mění rozložení moci mezi stranami, a zda by stejný postup vedl ke stejnému závěru, kdyby si role vyměnily (Lukes, 1974).

Šestou pojistkou je podpora slabší strany. Slabší straně se zajistí přístup k poradenství, ombudsmanovi nebo zastoupení, a to s ohledem na to, že nejméně viditelné bývají zkušenosti lidí s několika znevýhodněními zároveň (Crenshaw, 1989); viz Role ombudsmana.

Sedmou pojistkou je záznam o rozložení moci. V každé zprávě se uvede, kdo šetření zadal, kdo ho platí, kdo rozhoduje o důsledcích a jaké postavení mají jednotlivé strany; čtenář pak může posoudit, zda závěr neodráží spíš hierarchii než fakta (Becker, 1967).

Osmou pojistkou je zvláštní ochrana při odvetě. Pokud po stížnosti následuje přeřazení, hodnocení nebo propuštění stěžovatele, posoudí se tyto kroky samostatně a nezávisle, v duchu zákona č. 171/2023 Sb.; odveta je jedním z nejčastějších způsobů, jak se asymetrie znovu prosadí.

Co zůstává otevřené

Může být rámec, který vyžaduje odbornost, vůbec rozdělen spravedlivě, nebo je jeho nerovné rozdělení stejně nevyhnutelné jako nerovné rozdělení právních služeb (srov. Foucault, 1975)? Kdo hodnotí hodnotitele, když je instituce sama zdrojem problému? A jak zachytit třetí Lukesovu dimenzi, tedy moc, která utváří samotná přání a pojmy, když i kniha je jedním z nástrojů, které pojmy utvářejí (Lukes, 1974)? Frickerová by se ptala ještě jinak: čí zkušenost se v pojmech knihy neobjevuje proto, že její nositelé u jejich tvorby nebyli (Fricker, 2007)?

Literatura

• Bachrach, P., & Baratz, M. S. (1962). Two faces of power. American Political Science Review, 56(4).
• Becker, H. S. (1967). Whose side are we on? Social Problems, 14(3).
• Crenshaw, K. (1989). Demarginalizing the intersection of race and sex. University of Chicago Legal Forum, 1989(1).
• Dahl, R. A. (1957). The concept of power. Behavioral Science, 2(3).
• Foucault, M. (1975). Surveiller et punir: Naissance de la prison. Gallimard.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Lukes, S. (1974). Power: A Radical View. Macmillan.

Související

Kritické perspektivy

• EA jako mocenský nástroj – slovník jako zdroj moci.
• Politická instrumentalizace EA – asymetrie mezi státem a disidentem.
• Politická ekonomie jako alternativa – strukturální zdroje moci.

Kapitoly a techniky

• Organizační obrana – nástroje institucí.
• Interní vyšetřování – kde se asymetrie projevuje nejpříměji.
• Mechanismus oznamovatelů – cesta zdola nahoru.
• EA-2.1.2 Pseudo-peer mob – kategorie, kterou lze obrátit proti slabšímu.
• EA-4.2.5 Whistleblower protection – ochrana toho, kdo upozorňuje.

Pojmy

• Moc-vědění – Foucaultův pojem.
• Panoptismus – moc skrze dohled a záznam.
• Hermeneutická marginalizace – když slabší nemá pojmy pro svou zkušenost.