#fauly-relevance
29 stránek se štítkem #fauly-relevance.
Všechny stránky 29
- Útok na osobuKlam, v němž se místo tvrzení nebo argumentu napadá ten, kdo ho vyslovil: struktura, detekční znaky, kdy je námitka k osobě oprávněná a jak odpovědět.
- Odvolání na většinuKlam, který o pravdivosti tvrzení rozhoduje podle počtu lidí, kteří mu věří: kdy je mínění většiny důkazem, kdy jen preferencí a kdy uměle vyrobeným zdáním.
- Anonymní autoritaKlam „vědci prokázali“ a „odborníci tvrdí“: autorita bez jména a bez dohledatelného zdroje, kterou nelze prověřit. Struktura, znaky, odlišení a obrana.
- Červený sleďKlam, v němž mluvčí místo odpovědi na sporný bod uvede jiné, nesouvisející téma: jak odvedení pozornosti poznat, odlišit od relevantní odbočky a jak se k otázce vrátit.
- Chronologický snobismusOdmítnutí myšlenky proto, že je stará nebo pochází z doby, která o něčem jiném nevěděla: jak se pozná, proč není totéž co vyvrácení a kdy je stáří tvrzení relevantní.
- Dvě křivdy dávají právoOspravedlnění vlastního provinění tím, že se druhá strana provinila dříve: jak se klam pozná, čím se liší od sebeobrany a nároku na nápravu a jak oddělit obě jednání.
- Falešná útěcha (relativní nedostatek)Stížnost nebo kritika se odmítá poukazem, že jinde je hůř. Jak falešnou útěchu (relativní nedostatek) poznat, kdy je srovnání legitimní a jak odpovědět.
- Genetický klamKlam, který o pravdivosti nebo hodnotě tvrzení, metody či instituce rozhoduje podle jejich původu: kdy původ nic nedokazuje a kdy je součástí důkazu.
- Irelevantní závěrArgument, jehož premisy dokládají něco jiného, než co se tvrdí: ignoratio elenchi jako obecný klam relevance, jeho podoby, detekční znaky a odpověď vracející spor k otázce.
- Kontrola tónuOdmítnutí sdělení kvůli emoci nebo tónu, s nímž je předneseno: jak se pozná přesun od obsahu k formě, kdy je požadavek na formu legitimní a jak trvat na projednání věci.
- LichotkaPochvala adresáta místo důvodu pro tvrzení: jak lichotka nahrazuje argument, proč působí, jak ji odlišit od věcného uznání a jak oddělit pochvalu od rozhodnutí.
- Odvolání na nepatřičnou autorituKlam, který tvrzení opírá o autoritu nepříslušnou, zaujatou nebo osamocenou: kritické otázky k argumentu odborností a rozdíl mezi důvěrou a podřízením.
- Odvolání na bohatství nebo chudobuPravdivost tvrzení odvozená z majetku nebo chudoby mluvčího: ad crumenam a ad lazarum, proč status působí jako doklad a kdy je úspěch relevantním údajem.
- Odvolání na důsledkyKlam, který z žádoucích nebo nežádoucích důsledků tvrzení vyvozuje jeho pravdivost či nepravdivost: kdy jsou důsledky relevantní, kdy ne a jak na klam odpovědět.
- Odvolání na emoceKlam, v němž vyvolaná emoce zastupuje důvod pro závěr: kdy je odkaz na city relevantní, kdy manipulativní, podle čeho se to pozná a jak na něj odpovědět.
- Odvolání na nevědomostZávěr z toho, že něco nebylo prokázáno nebo vyvráceno: kdy jde o klam a přesun důkazního břemene, kdy o rozumný závěr z negativního nálezu a jak to rozlišit.
- Odvolání na novostKlam, který z toho, že je metoda, teorie nebo produkt nový, vyvozuje, že je lepší: jak ho poznat, kdy je novost skutečným dokladem a jak na něj odpovědět.
- Odvolání na přirozenostKlam, který z toho, že je něco přírodní nebo přirozené, vyvozuje, že je to dobré, zdravé nebo správné: jak ho poznat v medicíně, morálce i reklamě a jak odpovědět.
- Odvolání na síluKlam, v němž hrozba sankce nebo násilí nahrazuje důvody pro přijetí stanoviska: jak ho poznat ve vztazích, institucích a skupinách a jak se mu bránit.
- Odvolání na soucitKlam, v němž utrpení nebo bezmoc mluvčího či někoho jiného zastupuje důvody pro závěr: kdy je soucit relevantní, kdy manipulativní a jak na něj odpovědět.
- Odvolání na strachKlam, v němž vyvolaná obava zastupuje důvody pro závěr: jak se strašení liší od oprávněného varování, jak ho poznat v politice i v uzavřených skupinách a jak odpovědět.
- Odvolání na tradiciKlam, který z délky trvání nějaké praxe nebo přesvědčení vyvozuje jeho správnost: jak ho poznat, kdy je tradice skutečným dokladem a jak na něj odpovědět.
- Okolnostní útok na osobuKlam, který tvrzení zamítá kvůli zájmu, postavení nebo situaci mluvčího: kdy je poukaz na střet zájmů důvodem k ověření a kdy náhradou za vyvrácení.
- Otrávení studnyPreventivní diskreditace: zdroj, svědek nebo kritik se znehodnotí dřív, než promluví, takže nic z toho, co řekne, už nemá váhu. Struktura, znaky a obrana.
- Rozjetý vlakKlam, který přijetí názoru, výrobku nebo kroku zdůvodňuje rostoucím počtem stoupenců a obavou ze zaostání: struktura, znaky, vyrobené trendy a obrana.
- Slaměný panákKlam, v němž se místo skutečného stanoviska vyvrací jeho zkreslená, slabší podoba: jak zkreslení poznat, odlišit od poctivého shrnutí a jak se vrátit k původnímu stanovisku.
- Ty takyKlam, který výtku odmítá poukazem na to, že se jejímu obsahu nevyhýbá ani kritik: struktura, znaky, rozdíl mezi nekonzistencí mluvčího a nepravdou tvrzení.
- Vina asociacíKlam, který osobu nebo návrh hodnotí podle toho, s kým jsou spojeni: struktura, znaky, kdy je spojení věcným důvodem a jak se vrátit k vlastnostem věci.
- WhataboutismOdpověď na kritiku protiotázkou „a co vy?“: jak se pozná přesun pozornosti k cizímu selhání, kdy je srovnání oprávněnou námitkou konzistence a jak se vrátit k věci.