Přeskočit na obsah

NLP ve výslechu a vyjednávání

Jak se pojmy NLP dostaly do výslechu, vytěžování a vyjednávání, které z nich výzkum vyvrátil, kde hrozí kontaminace výpovědi a jak se bránit.

Riziko: high

NLP ve výslechu a vyjednávání🔗

PoleHodnota
IdentifikátorNLP-21.08
KatalogNLP vzorce
RodinaVliv a zneužití NLP
Druhvzorec
AnglickyNLP in interrogation and negotiation
Jiné názvyNLP ve vyšetřování
Užitíterapeutické i vlivové
Riziko zneužitívysoké
Vazba na Vaknin 2008odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textutext čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vzorec NLP ve výslechu a vyjednávání označuje užití pojmů a postupů neurolingvistického programování při rozhovorech s podezřelými, svědky, informátory a protistranou v jednání. Patří sem budování raportu, kalibrace výchozího chování, výklad očních pohybů a řeči těla jako znaků lži, přesné otázky odvozené z meta-modelu, otázky s presupozicí a rámcování. Vzorec má dvojí tvář, a proto ho katalog označuje jako dvojí užití. Některé prvky, například důraz na naslouchání a na upřesňování vágních výpovědí, se překrývají s doporučeními dobré praxe. Jiné, zejména čtení lží z očních pohybů a otázky, které předpokládají nezjištěné skutečnosti, jsou výzkumem vyvráceny nebo prokazatelně poškozují kvalitu výpovědi (Wiseman a kol. 2012; Loftus a Palmer 1974). Riziko je vysoké, protože výslech je situace s nerovnou mocí, s vážnými právními důsledky a s člověkem, který často nemůže odejít. Chyba vyšetřovatele, který věří nepodloženému znaku lži, se pak promítá do osudu konkrétního člověka. Vzorec souvisí se stránkami meta-model jako výslechový nástroj a presupozice ve výslechu a svědectví.

Původ a souvislosti🔗

Meta-model vznikl jako soubor otázek, kterými terapeut upřesňuje výpověď klienta a obnovuje to, co bylo v jeho řeči vypuštěno, zkresleno nebo zobecněno (Bandler a Grinder 1975). Oční přístupové signály, tedy tvrzení, že směr pohledu ukazuje, zda si člověk vybavuje obraz, zvuk nebo pocit, a zda jde o vzpomínku, nebo konstrukci, popsali Bandler a Grinder o několik let později (Bandler a Grinder 1979). V původním popisu měly signály sloužit k rozlišení způsobu zpracování, nikoli k odhalování lži, ale v popularizaci a ve výcvicích pro obchod a bezpečnostní složky se z rozlišení „vzpomínka versus konstrukce“ stalo rozlišení „pravda versus lež“. Výcvikový trh od osmdesátých let nabízel kurzy NLP pro vyšetřovatele, vyjednavače a manažery a spojoval je s obecnou představou, že lež lze přečíst z těla. Zároveň se v policejní a vyjednávací praxi rozvíjely přístupy nezávislé na NLP. Krizové vyjednávání klade důraz na aktivní naslouchání, jehož kořeny sahají ke klientsky orientované terapii a k jejímu pojetí empatického porozumění (Rogers 1951). Výzkum výpovědí upozornil na to, jak snadno formulace otázky mění vzpomínku (Loftus a Palmer 1974), a výzkum detekce lži na to, jak slabé jsou neverbální znaky klamání (Vrij 2008).

Struktura vzorce🔗

Pro pozorovatele, například obhájce, soudce, znalce nebo supervizora, lze vzorec rozložit na několik prvků. Prvním je raport vyráběný s cílem získat výpověď: vyšetřovatel projevuje porozumění a blízkost, které mají snížit ostražitost vyslýchaného. Druhým je kalibrace: vyšetřovatel sleduje chování při neutrálních otázkách a odchylky při klíčových otázkách vykládá jako znak lži. Třetím je čtení očních pohybů a řeči těla podle schémat NLP. Čtvrtým jsou otázky, které předpokládají to, co má být teprve zjištěno, například čas, místo nebo motiv činu, jehož spáchání vyslýchaný popírá. Pátým je rámcování, které mění význam činu nebo jeho následků v rozhovoru. Z obranného hlediska je klíčové, že tyto prvky působí odlišně na pravdivou a na nepravdivou výpověď jen tehdy, když jsou spolehlivé. Pokud vyšetřovatel vykládá nervozitu nebo pohled stranou jako lež, vystavuje tlaku především nevinného, nervózního člověka. Pokud otázky obsahují presupozice, mohou se tyto presupozice přenést do výpovědi, a dokonce do paměti svědka (Loftus a Palmer 1974). Prvky, které se v NLP prezentují jako přesné nástroje, se tak mohou stát zdrojem chyb.

Detekční znaky🔗

V záznamu výslechu nebo jednání lze sledovat několik znaků. Vyšetřovatel komentuje směr pohledu, pohyby rukou nebo změny polohy těla a vyvozuje z nich, že vyslýchaný lže. Otázky obsahují skutečnosti, které vyslýchaný sám neuvedl a které nebyly nezávisle zjištěny. Vyslýchanému se sděluje, že jeho „nevědomí“ nebo „tělo“ už prozradilo pravdu, a že stačí ji jen vyslovit. Rozhovor se opakovaně vrací k týmž bodům, dokud výpověď neodpovídá verzi vyšetřovatele. Vyšetřovatel střídá vřelost a tlak a změnu výpovědi odměňuje uvolněním napětí. U svědků a dětí se objevují otázky, které nabízejí odpověď, a opakování otázek, které svědek může vykládat jako signál, že první odpověď byla špatná. Vrij upozorňuje, že vyšetřovatelé často spoléhají právě na znaky, jako je odvracení pohledu nebo neklid, které s klamáním spolehlivě nesouvisejí (Vrij 2008). Pro znalce a obhajobu je proto užitečné posoudit nejen obsah výpovědi, ale i způsob, jakým byla získána; postup popisuje stránka forenzní rozhovor.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní je to, co se kryje s doloženou dobrou praxí. Otevřené otázky, které vyzývají k volnému vyprávění, chrání paměť svědka i práva podezřelého. Upřesňující otázky, které žádají konkrétní údaje místo vágních formulací, mohou výpověď zpřesnit, pokud nepodsouvají odpověď; v tomto omezeném smyslu se s meta-modelem shodují (Bandler a Grinder 1975). Aktivní naslouchání a respekt ke druhé straně jsou základem krizového vyjednávání a jejich legitimita nespočívá v technice, ale v tom, že chrání životy a snižují napětí (Rogers 1951). Vrij doporučuje místo hledání neverbálních znaků lži přístupy, které shromažďují informace a ověřují je, a které zvyšují kognitivní nároky na vymýšlení výpovědi (Vrij 2008). Manipulativní užití nastává, když se nepodložené znaky lži stávají základem obvinění, když otázky podsouvají skutečnosti, když se raport používá k tomu, aby vyslýchaný zapomněl na svá práva, a když je cílem potvrdit předem hotovou verzi, ne zjistit, co se stalo. V odborné literatuře o výslechu je dobře známé, že takový tlak může vést i k nepravdivým přiznáním, zvláště u mladých, unavených, vystrašených nebo snadno ovlivnitelných lidí.

Stav důkazů🔗

Nejjasněji je vyvráceno užití očních přístupových signálů k odhalování lži. Wiseman a spolupracovníci ve třech studiích testovali tvrzení, že lhaní provázejí pohledy určitým směrem, a nenašli pro ně žádnou oporu; zároveň ukázali, že znalost tohoto tvrzení nezlepšila schopnost pozorovatelů rozpoznat lež (Wiseman a kol. 2012). Obecněji Vrij shrnuje, že neverbální chování s klamáním souvisí slabě a nekonzistentně a že lidé včetně profesionálů odhalují lež jen o málo lépe, než by odpovídalo náhodě (Vrij 2008). Pro samotné reprezentační systémy a s nimi spojené oční signály nenašly podporu už starší přehledy výzkumu (Sharpley 1987). Naopak dobře doložen je vliv formulace otázky na výpověď a paměť: v klasickém experimentu odhadovali účastníci vyšší rychlost a častěji si „vybavovali“ rozbité sklo, když otázka použila silnější sloveso (Loftus a Palmer 1974). Meta-model jako takový nebyl jako výslechová metoda ověřen; jeho upřesňující otázky nejsou škodlivé samy o sobě, ale netvoří ucelenou metodu s doloženou validitou. Celkový závěr je tedy jasný: NLP nepřináší výslechu žádný doložený nástroj detekce lži a jeho nekritické užití zvyšuje riziko chyb.

Obrana a zotavení🔗

Pro vyslýchaného je základní obranou trvat na právech: na přítomnosti obhájce, na záznamu výslechu a na možnosti odmítnout výpověď. Pokud vyšetřovatel tvrdí, že tělo nebo oči prozrazují lež, je legitimní odpovědět, že takové tvrzení výzkum vyvrátil, a nenechat se vést ke změně výpovědi tlakem, nikoli vlastní vzpomínkou. Pro svědky platí, že „nevím“ a „nepamatuji si“ jsou plnohodnotné odpovědi a že opakovaná otázka neznamená, že první odpověď byla špatná. Pro obhájce, soudce a znalce je obranou analýza záznamu: jaké otázky padly, zda obsahovaly presupozice, zda se výpověď měnila pod tlakem a zda vyšetřovatel vykládal neverbální chování jako důkaz (Vrij 2008). Pro instituce je obranou výcvik založený na důkazech místo výcviků, které slibují čtení lží z těla, a pravidla, která vyžadují záznam a otevřené otázky. Lidé, kteří prošli nátlakovým výslechem, mohou trpět pocity viny, studu a ztráty důvěry ve vlastní paměť, a to i tehdy, když byli nevinní. Herman zdůrazňuje, že zotavení z vynucené bezmoci začíná obnovou bezpečí a vlastní kontroly a uznáním toho, co se stalo (Herman 1992). Právní rámec popisuje stránka forenzní a právní rozměr.

Literatura🔗

  • Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
  • Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
  • Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
  • Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
  • Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
  • Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
  • Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
  • Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.

Související🔗

Rodina a hierarchie

Příbuzná hesla

V kompendiu

V katalogu

Každé heslo katalogu je hvězda, rodiny jsou souhvězdí. Zvýrazněné jsou heslo NLP-21.08 a jeho obecnější, užší a příbuzná hesla; klepnutím na hvězdu otevřete jiné heslo.

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →