Systémová teorie jako alternativa

Okruh: alternativní rámec. Jádro námitky: kdo odstraní „pachatele“ a systém nechá, dočká se dalšího.

Rámec epistemické anihilace je postaven kolem dvojice: působící a postižený. Systémová teorie navrhuje jinou jednotku analýzy. Rodina, tým, katedra nebo komunita jsou systémy se zpětnými vazbami, pravidly a rovnováhou, které určují, jak se v nich lidé chovají. Salvador Minuchin v rodinné terapii ukázal, že hranice, hierarchie a koalice uvnitř rodiny vysvětlují chování jejích členů lépe než jejich jednotlivé vlastnosti (Minuchin, 1974). Otázka „kdo manipuluje?“ se v tomto pohledu mění na otázku „jaký systém vytváří a udržuje vzorec, v němž se poznání jednoho člověka podřizuje druhému?“

Námitka v nejsilnější podobě

Ludwig von Bertalanffy formuloval obecnou teorii systémů jako studium celků, jejichž vlastnosti nelze odvodit z vlastností částí (Bertalanffy, 1968; srov. holismus). Gregory Bateson a jeho spolupracovníci popsali dvojnou vazbu: komunikaci, v níž člověk dostává protichůdné požadavky na různých úrovních, nemůže situaci opustit ani ji komentovat (Bateson a kol., 1956) – tedy strukturu, která poškozuje schopnost rozumět realitě a přitom nemusí mít jediného autora. Bateson později tuto myšlenku rozvinul do obecné ekologie mysli, v níž je mysl vlastností vztahů a obvodů informace, ne jen jednotlivého mozku (Bateson, 1972).

Paul Watzlawick, Janet Beavinová a Don Jackson ukázali, že komunikace je kruhová: každé chování je zároveň reakcí i podnětem, a otázka „kdo začal“ je často neřešitelná, protože každý účastník člení sled událostí jinak (Watzlawick a kol., 1967). Murray Bowen popsal, jak rodinné systémy rozdělují úzkost přes trojúhelníky a jak nízká diferenciace členů vede k tomu, že jeden přebírá úsudek druhého (Bowen, 1978). Tento poslední bod je pro knihu klíčový: popisuje ztrátu vlastního úsudku jako vlastnost vztahového pole, ne jen jako výsledek něčího jednání.

Z toho plyne silná výtka: rámec EA zachycuje vzorec, ale přisuzuje ho jednotlivci. Tím přehlíží, že stejný vzorec mohou v daném systému vytvářet i lidé, kteří by jinde nikoho neovládali, a že systém si po odchodu jednoho aktéra najde jiného, který jeho roli převezme. Diane Vaughanová na rozboru rozhodování před havárií raketoplánu Challenger ukázala, že nebezpečné odchylky se mohou v organizaci postupně „normalizovat“, takže je nikdo nevnímá jako odchylky, i když jednotliví lidé jednají v dobré víře (Vaughan, 1996). Intervence zaměřená na jednotlivce pak systém nechá beze změny.

Kde zasahuje tuto knihu

Kniha systémovou rovinu zná: má sekce organizační obrany, kolektivní a institucionální intervence a kapitolu o institucionální anihilaci; teoretické reflexe pracují i s distribuovanou kognicí, podle níž je poznání vlastností celého systému lidí a nástrojů (Hutchins, 1995). Většina technik je ale popsána jako jednání aktéra vůči cíli a klinické části pracují s jednotlivcem.

Kauzalita je v knize převážně lineární: někdo dělá, někdo je zasažen. Systémová teorie by se ptala, co v prostředí umožňuje, odměňuje a skrývá to, co aktér dělá – a co by se stalo, kdyby aktér odešel. Je to otázka, kterou Vaughanová klade organizacím po každém selhání: ne „kdo chyboval“, ale „jaká kultura chybu učinila normální“ (Vaughan, 1996). Kniha tuto otázku klade v sekci organizační obrany, ale v katalogu technik a v kazuistikách ji téměř nepoužívá; to je vlastní hodnocení této stránky, ne naměřený údaj.

Znaky systémového vzorce

Na systémový původ vzorce ukazuje několik znaků. Podobné stížnosti se opakují u různých osob ve stejných rolích; po odchodu jednoho aktéra se vzorec obnoví s jiným; lidé uvnitř popisují chování jako „normální, tak to tu chodí“; a informace o problému existovaly, ale nikdo je nespojil. Vaughanová popsala právě tento souběh jako normalizaci odchylky, v níž organizace postupně přijímá jako běžné to, co by zvenčí vypadalo jako zjevné varování (Vaughan, 1996).

Naopak na převahu individuálního aktéra ukazuje, když se vzorec váže na jednu osobu napříč prostředími, když se opakuje v různých vztazích téhož člověka a když se po jeho odchodu prostředí uvolní. Toto rozlišení je vlastním návrhem knihy; opírá se o Starkovo pojetí donucující kontroly jako strategie konkrétního aktéra, nikoli jako vlastnosti vztahu (Stark, 2007). V praxi se oba znaky často vyskytují současně, a posudek je pak má zapsat oba.

Ilustrační případ

Obecný kompozit: na jedné katedře si během deseti let tři doktorandi postupně stěžují na různé školitele – na izolaci od jiných pracovišť, přivlastňování výsledků, tlak na loajalitu. Každá stížnost se řeší jako individuální případ a jeden školitel odejde. Systémová analýza ukáže společné rysy prostředí: financování doktorandů je zcela závislé na grantu školitele, katedra nemá nezávislého ombudsmana, publikační tlak odměňuje kontrolu nad prací studentů a kultura považuje „věrnost týmu“ za ctnost. V takovém systému se vzorec bude opakovat bez ohledu na osoby, podobně jako se v Minuchinově popisu opakuje rodinný vzorec, dokud se nezmění hranice a hierarchie (Minuchin, 1974).

Účinná intervence proto mění strukturu: oddělí financování od jediného školitele, zavede druhého konzultanta a nezávislý kanál pro stížnosti (srov. Akademický dohled). Zároveň ale nepřestává posuzovat jednání konkrétních školitelů; systémová změna snižuje příležitost, odpovědnost za využití příležitosti zůstává osobní (Stark, 2007).

Co alternativa nevidí

Systémový pohled má známou slabinu. Michele Bogradová namítla, že systémové přístupy k násilí na ženách, které mluví o kruhové kauzalitě a o příspěvku obou partnerů ke vzorci, rozmělňují odpovědnost a nepřímo obviňují oběť (Bograd, 1984). Virginia Goldnerová v širší feministické kritice rodinné terapie ukázala, že pojmy jako rovnováha a homeostáza zakrývají nerovnost moci mezi muži a ženami, kterou systém nevytvořil sám, ale převzal ze společnosti (Goldner, 1985).

Totéž platí pro EA. Systém může vzorec umožňovat, ale konkrétní člověk se rozhoduje, zda ho využije. A mocenská asymetrie není jen vlastnost systému; v rodině nebo v sektě ji často vytvořil a udržuje jeden člověk. Evan Stark u donucující kontroly zdůraznil, že jde o strategii jednoho aktéra zaměřenou na svobodu druhého, nikoli o symetrický konflikt (Stark, 2007). Systémový výklad, který tohle přehlédne, se stává alibi (srov. Mocenská asymetrie v aplikaci EA).

Co si z alternativy vzít

U každého případu má smysl popsat čtyři roviny: jednotlivce, vztah, organizaci nebo komunitu a širší společenské podmínky. Takový ekologický model použila Světová zdravotnická organizace ve zprávě o násilí a zdraví, aby ukázala, že rizikové i ochranné faktory působí na všech úrovních současně (Krug a kol., 2002). Jeho kořenem je Bronfenbrennerova ekologie lidského vývoje, která popsala vnořené systémy od nejbližšího prostředí po kulturní rámec (Bronfenbrenner, 1979). Kniha má nástroje pro všechny roviny v různých sekcích; jde o to je spojit v jednom posouzení.

Druhým poučením je otázka po umožňujících podmínkách: co v systému dovolilo, aby vzorec vznikl, trval a zůstal skrytý, kdo o něm věděl a proč nejednal. Vaughanová ukazuje, že odpověď zřídka zní „nikdo nic nevěděl“; častěji zní „všichni věděli kousek a nikdo neměl důvod ho spojit“ (Vaughan, 1996).

Třetím poučením je intervence i na systém. Vedle ochrany postiženého a odpovědnosti působícího je třeba měnit pravidla, která vzorec umožnila, například rozdělit rozhodovací pravomoci tak, aby žádný jednotlivec neměl úplnou kontrolu nad informacemi a hodnocením druhých (viz Oddělení povinností; Krug a kol., 2002).

Čtvrtým poučením je, že odpovědnost zůstává. Systémová analýza nikdy nenahrazuje přičtení odpovědnosti konkrétnímu jednání; obojí se zapisuje vedle sebe. Goldnerová i Bogradová netvrdily, že systémový pohled je chybný, ale že bez analýzy moci je neúplný a pro ohrožené nebezpečný (Goldner, 1985; Bograd, 1984).

Pátým poučením je použití kruhovosti jen tam, kde je symetrie. Kruhový výklad komunikace, jak ho popsali Watzlawick a spolupracovníci, je užitečný u sporů rovnocenných stran, kde každý reaguje na druhého; tam, kde jedna strana má moc a druhá strach, kruhový jazyk zakrývá to podstatné (Watzlawick a kol., 1967; Bograd, 1984).

Co zůstává otevřené

Jak spojit lineární jazyk odpovědnosti s kruhovým jazykem systémů, aniž by jeden zrušil druhý? Kdo nese odpovědnost za systém, který manipulaci plodí – vedení, zakladatelé, všichni členové? A jak měřit, zda systémová změna skutečně snížila výskyt vzorce, když jednotlivé případy jsou vzácné a různorodé? Ekologický model nabízí rámec pro popis, ale sám neříká, která rovina má v daném případě přednost (Krug a kol., 2002).

Literatura

• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4).
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. Chandler.
• Bertalanffy, L. von (1968). General System Theory. George Braziller.
• Bograd, M. (1984). Family systems approaches to wife battering: A feminist critique. American Journal of Orthopsychiatry, 54(4).
• Bowen, M. (1978). Family Therapy in Clinical Practice. Jason Aronson.
• Bronfenbrenner, U. (1979). The Ecology of Human Development. Harvard University Press.
• Goldner, V. (1985). Feminism and family therapy. Family Process, 24(1).
• Hutchins, E. (1995). Cognition in the Wild. MIT Press.
• Krug, E. G., Dahlberg, L. L., Mercy, J. A., Zwi, A. B., & Lozano, R. (Eds.). (2002). World Report on Violence and Health. World Health Organization.
• Minuchin, S. (1974). Families and Family Therapy. Harvard University Press.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Vaughan, D. (1996). The Challenger Launch Decision: Risky Technology, Culture, and Deviance at NASA. University of Chicago Press.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. W. W. Norton.

Související

Kritické perspektivy

• Teoretický imperialismus – proč potřebujeme konkurenční výklady.
• Politická ekonomie jako alternativa – systém na úrovni společnosti a trhu.
• Mocenská asymetrie v aplikaci EA – moc, kterou systémový výklad nesmí přehlédnout.

Kapitoly

• 6.10 Kolektivní a institucionální intervence – kde kniha pracuje se systémy.
• Institucionální anihilace – destrukce kolektivních epistemických struktur.
• Organizační obrana – strukturální pojistky v organizacích.
• Hutchins: Distribuovaná kognice – poznání jako vlastnost systému.

Pojmy

• Double bind – poškozující komunikační struktura bez jediného autora.
• Holismus – celek víc než součet částí.
• Coercive control – asymetrická strategie, ne kruhový vzorec.