Epistemická monokultura

Definice

Epistemická monokultura je pracovní pojem knihy pro stav prostředí – vztahu, skupiny, instituce nebo celé společnosti –, v němž zdroje poznání pocházejí z jednoho kořene: z jedné autority, jedné školy, jednoho média nebo jedné ideologie. Zdrojů může být navenek mnoho, ale nejsou nezávislé: opakují tytéž předpoklady, používají tatáž měřítka a nemohou se navzájem opravit. Teoretickou oporou je tvrzení, že objektivita vědeckého poznání nevzniká v hlavě jednotlivce, nýbrž z kritiky mezi lidmi s různými předpoklady (Longino, 1990).

Metafora je převzata z biologie a zemědělství: monokulturní pole je výnosné, ale zranitelné, protože jediný škůdce zasáhne všechny rostliny, které mají stejnou výbavu. Obdobný obraz použila Vandana Shiva pro homogenizaci vědění v globalizovaném prostředí (Shiva, 1993). V epistemické monokultuře prostupuje jediná chyba celý systém, protože chybí nezávislý pohled, který by ji zachytil (interpretace knihy).

Kniha pojem používá v kolektivním rozměru, pro skupiny a instituce; stav jednotlivce, který uznává jediné měřítko pravdy, popisuje heslo epistemický monismus (interpretace knihy). Rozlišení odpovídá tomu, že sociální epistemologie umísťuje nositele objektivity do komunity, ne do osoby (Longino, 2002).

Původ a kontext pojmu

Myšlenkový základ je starší než metafora. John Stuart Mill hájil svobodu projevu mimo jiné tím, že pravda, která není vystavena námitkám, se mění v mrtvé dogma a lidé přestávají rozumět jejím důvodům (Mill, 1859). Helen Longino tento argument proměnila v teorii: objektivita je vlastností postupů komunity, nikoli jednotlivého vědce, a homogenní komunita ji proto ztrácí (Longino, 1990).

Druhou linií je výzkum dělby poznávací práce. Modelování ukazuje, že rozdělení zkoumajících mezi soupeřící přístupy přináší lepší výsledek než soustředění všech na ten momentálně nejslibnější (Kitcher, 1990), a že i přechodná rozmanitost přesvědčení v síti zvyšuje pravděpodobnost, že komunita dojde ke správné odpovědi (Zollman, 2010). Simulace rovněž ukazují, že skupina s rozdílnými způsoby řešení může předstihnout skupinu nejschopnějších jednotlivců, pokud ti řeší problém týmž způsobem (Hong a Page, 2004).

Třetí linií je psychologie rozhodování ve skupině. Janis popsal vzorec, v němž soudržná skupina potlačí námitky ve prospěch zdání shody a dospěje k rozhodnutí, které by žádný její člen samostatně neučinil (Janis, 1972). V uzavřených skupinách s omezeným přístupem k informacím vzniká obdobný stav popsaný jako „ochromená epistemologie“ (Sunstein a Vermeule, 2009).

V knize má pojem technický protějšek v požadavku plurality signálů, podle něhož má přesvědčení vzniknout až ze dvou nezávislých signálů; epistemická monokultura je jeho přesným opakem (interpretace knihy), což odpovídá argumentu o nezbytnosti nezávislé kritiky (Longino, 1990).

Jak se projevuje

Prvním znakem je cirkulární citace: zdroje se odvolávají jeden na druhý, ale při sledování stop vedou k jedinému původci, takže počet odkazů nevypovídá o nezávislosti (Longino, 2002). Detekční podobu má signatura cirkularity citací.

Druhým znakem je jednotný slovník, jehož obraty členové nedokážou přeložit do běžné řeči, a třetím chybějící spor: na zásadní otázky existuje jen jedna odpověď a alternativy se nepřipomínají ani proto, aby byly vyvráceny. Právě to Mill označil za stav, v němž člověk nerozumí ani vlastnímu stanovisku, protože nezná námitky proti němu (Mill, 1859).

Čtvrtým znakem je překvapení zvenčí: členové jsou zaskočeni, když narazí na lidi, kteří samozřejmé pravdy nesdílejí, a reagují odmítnutím místo zvědavostí (Sunstein a Vermeule, 2009). Pátým jsou synchronní omyly, kdy se při chybě rámce mýlí všichni naráz a stejným směrem, což je očekávatelný důsledek chybějící nezávislosti (Zollman, 2010). Šestým je personální homogenita rozhodovacích míst, tedy jeden původ, jedna škola nebo jedna loajalita (Janis, 1972). Detekční rovinu shrnuje signatura monokultury zdrojů.

Mechanismus

Monokultura vzniká odstraněním nezávislosti, nikoli nutně snížením počtu zdrojů; proto se dá udržet i v prostředí, které vypadá bohatě (Longino, 2002). Kniha popisuje tři typické cesty, jimiž nezávislost ubývá (interpretace knihy).

První je selekce vstupů, při níž se do prostředí dostávají jen informace prošlé filtrem jedné autority (selektivní expozice); výsledkem je stav popsaný jako ochromená epistemologie, v níž se přesvědčení nemohou korigovat (Sunstein a Vermeule, 2009). Druhou je personální kontrola, kdy je ten, kdo myslí jinak, odsunut, nepovýšen nebo vyloučen (ovládnutí recenzního řízení, ovládnutí kurikula); tím se odstraní právě ta kritika, z níž podle sociální epistemologie objektivita vzniká (Longino, 1990).

Třetí cestou je algoritmická homogenizace, při níž monokulturu vytvoří doporučovací systém bez jakéhokoli záměru (zkreslení personalizace feedu); jde o strukturální zúžení vstupu, které Nguyen popisuje jako bublinu vznikající opomenutím, ne vyvracením (Nguyen, 2020).

Monokultura je podle knihy předstupněm epistemické singularity: přidá-li se k jednotnosti zdrojů nárok na výlučnou pravdu a trestání odchylky, uzavře se prostředí v jediný výklad (interpretace knihy). Doložená část tohoto přechodu je popsána u uzavřených skupin, které si vytvářejí vlastní pravidla hodnocení dokladů (Sunstein a Vermeule, 2009).

Odlišení

Od epistemického monismu se monokultura liší rovinou: monismus je postoj jednotlivce k měřítku pravdy, monokultura stav prostředí; oba se ovšem podporují, protože komunita bez vnitřní kritiky takový postoj nenapraví (Longino, 1990). Od epistemické bubliny se liší předmětem: bublina popisuje, co člověk nevidí, monokultura to, že i viděné pochází z jednoho kořene (Nguyen, 2020).

Od odborného konsenzu se monokultura liší nezávislostí, ne mírou shody. Shoda mnoha nezávislých výzkumných skupin je silným dokladem právě proto, že prošla vzájemnou kritikou; rozhodující je nezávislost metod, financování a lidí (Longino, 2002). Od kulturní homogenity se liší tím, že společenství se sdílenou tradicí monokulturní být nemusí, pokud připouští vnitřní spor a kontakt s jinými (Mill, 1859).

Význam pro Kompendium

Monokultura je ústředním pojmem kolektivního rozměru epistemické anihilace, protože popisuje poškození na úrovni prostředí, nikoli jednotlivce (interpretace knihy). Historickým případem státem vynucené monokultury je lysenkismus, v němž byla sovětská genetika potlačena administrativní silou a důsledky se projevily v zemědělství i v personálním obsazení oboru (Soyfer, 1994). Krajní případ uzavřeného informačního prostoru představuje severokorejské čučche.

V menším měřítku kniha monokulturu nachází v laboratořích, firmách a online komunitách (tech-bro totalizace) a spojuje ji s technikou konvergentní singularity; zařazení je soustavou knihy podle zásad v metodologických poznámkách a doloženou oporou je zjištění, že soudržná skupina potlačuje námitky i bez vnějšího nátlaku (Janis, 1972).

Obecná, anonymizovaná ilustrace: výzkumný tým vedený jedním dominantním profesorem přijímal po léta jen jeho absolventy, publikoval v časopisech, kde zasedal on nebo jeho spolupracovníci, a recenzenty vybíral z vlastního okruhu. Když se ukázalo, že klíčová metoda trpí systematickou chybou, nikdo v týmu ji nerozpoznal, protože se ji všichni naučili stejně a od stejného člověka; chybu odhalila skupina z jiné země. Nikdo nebyl nepoctivý – selhala nezávislost, ne charakter, což je přesně ten případ, na nějž míří argument o objektivitě jako vlastnosti komunity (Longino, 1990).

Obrana a zotavení

Pro jednotlivce je prvním krokem sledovat původ informací, ne jejich počet, a ptát se, kolik nezávislých lidí tvrzení skutečně ověřilo; bez odpovědi na tuto otázku je počet odkazů bezcenný (Longino, 2002). Záměrné čtení zdrojů z jiné tradice má praktickou podobu v průvodcích rutina napříč zdroji a pluralita paradigmat, a opírá se o poznatek, že i přechodná rozmanitost přesvědčení zvyšuje úspěšnost celé komunity (Zollman, 2010).

Pro instituce je rozmanitost lidí, metod a financování ochranným prvkem, ne ozdobou: skupina s různými postupy překoná skupinu nejschopnějších jednotlivců, kteří postupují stejně (Hong a Page, 2004). Navazují rotace rolí a politika střetu zájmů; vnější posouzení a nezávislý audit jsou nástrojem proti vzorci, v němž soudržnost skupiny potlačí námitku (Janis, 1972).

Pro terapeuty platí, že u člověka z monokulturního prostředí nestačí nabídnout druhý názor; je potřeba obnovit dovednost srovnávat zdroje a rozpoznávat, kdy mají společný kořen, protože jinak se nový názor stane jen další jedinou autoritou (Mill, 1859).

Meze a otevřené otázky

Ne každá shoda je monokultura a ne každá rozmanitost je zárukou pravdy; rozmanitost pomáhá jen tam, kde se kritika skutečně uplatní, a bez společných norem hodnocení dokladů ztrácí účinek (Longino, 2002). Kniha proto pojem nepoužívá k zpochybňování dobře doložených poznatků jen proto, že je sdílí většina (interpretace knihy).

Otevřenou otázkou zůstává, jak nezávislost zdrojů měřit v prostředí, kde většina informací prochází několika velkými platformami; modelové výsledky o užitečnosti rozmanitosti platí pro idealizované sítě, ne pro měřené informační trhy (Zollman, 2010). Tuto otázku rozvádí oddíl otevřené výzkumné otázky.

Literatura

• Hong, L., & Page, S. E. (2004). Groups of diverse problem solvers can outperform groups of high-ability problem solvers. Proceedings of the National Academy of Sciences.
• Janis, I. L. (1972). Victims of Groupthink. Houghton Mifflin.
• Kitcher, P. (1990). The division of cognitive labor. The Journal of Philosophy.
• Longino, H. E. (1990). Science as Social Knowledge. Princeton University Press.
• Longino, H. E. (2002). The Fate of Knowledge. Princeton University Press.
• Mill, J. S. (1859). On Liberty. John W. Parker and Son.
• Nguyen, C. T. (2020). Echo chambers and epistemic bubbles. Episteme.
• Shiva, V. (1993). Monocultures of the Mind. Zed Books.
• Soyfer, V. N. (1994). Lysenko and the Tragedy of Soviet Science. Rutgers University Press.
• Sunstein, C. R., & Vermeule, A. (2009). Conspiracy theories: Causes and cures. Journal of Political Philosophy.
• Zollman, K. J. S. (2010). The epistemic benefit of transient diversity. Erkenntnis.

Související

Příbuzné pojmy

• Epistemický monismus – individuální postoj jediného měřítka.
• Epistemic bubble – prostředí bez protihlasů.
• Epistemická singularita – stav, do kterého monokultura může přerůst.

Kolektivní rovina

• Epistemická komunita – zdravá podoba sdíleného poznání.
• Kolektivní rozměr – kapitola o skupinové a společenské rovině.
• Lysenkismus – státem vynucená monokultura.
• Otevřené výzkumné otázky – mez pojmu.

Detekce a obrana

• Monokultura zdrojů – jak ji poznat v síti zdrojů.
• Cirkularita citací – druhá detekční signatura.
• Pluralita paradigmat – svépomocná obrana.