Mezinárodní spolupráce v EA

Dezinformační kampaně, online komunity, obchodování s lidmi i nadnárodní skupiny s vysokou kontrolou nerespektují hranice. Odpověď na ně musí být mezinárodní – a zároveň musí odolat tomu, aby se „boj proti manipulaci“ stal mezinárodně uznávanou záminkou k cenzuře.

Vymezení

Žádná mezinárodní organizace se epistemickými útoky nezabývá pod tímto názvem. Mnoho institucí ale pracuje na jejich částech: na informačním prostředí, svobodě projevu, prevenci násilí, duševním zdraví, obchodování s lidmi a prevenci násilného extremismu. Mezinárodní rozměr není nahodilý: tam, kde se fakticita stává předmětem organizovaného zpochybňování, je ohroženou hodnotou sdílená realita, na níž závisí sama možnost společného jednání napříč hranicemi (Arendt, 1951). Tato stránka mapuje hlavní aktéry a oblasti, kde spolupráce dává smysl; kulturní a právní srovnání nabízí sekce mezinárodní perspektivy.

Hlavní aktéři

Aktér	Relevantní činnost
OSN – Rada pro lidská práva	Zvláštní zpravodajka pro svobodu projevu se v roce 2021 věnovala dezinformacím a jejich vztahu ke svobodě názoru a projevu; Rabatský akční plán (2012) k rozlišení podněcování od chráněného projevu
UNESCO	Mediální a informační gramotnost, zásady pro správu digitálních platforem (2023)
WHO	Infodemický management, duševní zdraví, prevence násilí (rámec WHO)
Rada Evropy	Evropská úmluva o lidských právech a judikatura štrasburského soudu, Istanbulská úmluva (2011), zpráva Information Disorder (2017)
OBSE	Představitel pro svobodu médií, pozorování voleb (ODIHR)
Evropská unie	DSA, AI Act, systém včasného varování proti dezinformacím (2019), pracovní skupina East StratCom (2015) (EU politika)
Specializovaná centra	Evropské centrum excelence pro boj s hybridními hrozbami (Helsinky), centrum NATO pro strategickou komunikaci (Riga)
Sítě a iniciativy	Síť pro povědomí o radikalizaci (RAN) EU, Christchurch Call (2019), Globální internetové fórum pro boj proti terorismu (GIFCT)

Oblasti spolupráce

Nejpřímější je sdílení poznatků o kampaních, protože koordinované operace běží často ve více zemích současně a včasná výměna informací umožní připravenost; samy tyto operace přitom využívají model propagandy, v němž filtry vlastnictví, zdrojů a rámování předurčují, co se jako „zpráva“ prosadí (Chomsky a Herman, 1988; ruský vliv – vzorce EA, sovětská aktivní opatření). Dále je to výzkum a data: srovnatelné definice, nástroje a otevřená data umožní mezinárodní srovnání (financování výzkumu), a s nimi souvisí terminologie, tedy převod pojmů mezi jazyky a kulturami bez ztráty významu (česko-anglická terminologie, bilingvální mostové strategie). Nezbytná je ochrana lidí v přeshraničních situacích – obětí obchodování s lidmi (Palermský protokol OSN z roku 2000), členů nadnárodních skupin a uprchlíků z autoritářských režimů (obchodování s lidmi, protokol pro survivors obchodování) – spolu se sdílením dobré praxe (exit programy, linky pomoci, vzdělávací materiály, metody evaluace) a s dialogem s platformami, které působí globálně a vůči jednotlivým státům mají silnou vyjednávací pozici.

Spolupráce ovšem naráží na pojmovou roztříštěnost. Bez společného jazyka nelze porovnávat jevy, sdílet data ani hodnotit opatření, a mezinárodní úsilí proto potřebuje sdílený rámec, který odliší nepravdivý obsah (mis-information), záměrně škodlivý obsah (dis-information) a pravdivý obsah užitý ke škodě (mal-information), neboť každý z nich vyžaduje jinou odpověď a směšování pojmů vede k nepřiměřeným zásahům (Wardle a Derakhshan, 2017). Harmonizace definic, ukazatelů a metodik je proto předpokladem všeho ostatního; teprve na ní lze stavět sdílené databáze, srovnávací výzkum a společné hodnocení účinnosti.

Principy

Vedoucím principem je lidskoprávní základ: mezinárodní standardy svobody projevu (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, čl. 19) připouštějí omezení jen zákonem, z legitimního důvodu a v nezbytném rozsahu, a boj proti dezinformacím jimi musí projít, aby nástroj ochrany poznání sám nesloužil k jeho potlačení (lidská práva – EA standardy; Fricker, 2007). S ním souvisí mnohostrannost, tedy zapojení občanské společnosti, výzkumu a zasažených, nikoli jen vlád, a kulturní citlivost, neboť pojmy manipulace, autority a rodiny mají v různých kulturách odlišný význam (kulturní zaujatost). Konečně platí princip transparentnosti – zveřejňování metod a výsledků –, protože tajná „protipropaganda“ by se sama stala tím, proti čemu má působit (propaganda; Chomsky a Herman, 1988).

Rizika a pojistky

Nejzávažnějším rizikem je export cenzury: autoritářské státy přijímají „zákony proti dezinformacím“ a „proti extremismu“, které slouží k potlačení opozice a novinářů, a odvolávají se přitom na mezinárodní debatu, takže demokratické státy musejí dbát, aby jejich vlastní nástroje nebyly snadno kopírovatelné k represi, neboť jazyk ochrany reality lze obrátit v jazyk jediné povolené reality (Arendt, 1951; EA jako mocenský nástroj). Druhým je sekuritizace, při níž převaha bezpečnostních aktérů vytlačí zdravotní, vzdělávací a sociální přístup. Třetím je geopolitická asymetrie – pozornost se soustředí na kampaně „protivníků“, zatímco domácí nebo spojenecké manipulace zůstávají stranou (Chomsky a Herman, 1988). Čtvrtým je teoretický imperialismus, tedy vnucení jednoho výkladového rámce celému světu (teoretický imperialismus).

Evaluace

Mezinárodní spolupráce se hodnotí obtížně; použitelné jsou ukazatele procesu (sdílené standardy, společné databáze, společné výzkumné projekty), výsledků (rychlost reakce na přeshraniční kampaně, počet podpořených přeshraničních obětí) a vedlejších účinků (hodnocení svobody projevu nezávislými organizacemi). Zvláště důležité je sledovat, zda opatření přijatá ve jménu mezinárodní spolupráce neslouží jinde k represi, protože účinnost nelze posuzovat odděleně od toho, jak je nástroj využíván v zemích s odlišnou mírou ochrany práv; hodnocení vedlejších účinků na svobodu projevu proto patří k jádru evaluace, nikoli na její okraj (Arendt, 1951).

Modelová situace

Výzkumníci ze tří zemí zjistí, že podobná síť účtů šíří stejné upravené zdravotní informace v různých jazycích. Místo izolovaných zpráv sdílejí metodiku a data přes evropskou síť observatoří digitálních médií, společně informují platformy a zdravotnické úřady a zveřejní zprávu s popisem metody, aby ji mohli ověřit i nezávislí odborníci. Zdravotnické úřady pak koordinují srozumitelnou komunikaci v dotčených jazycích. Spolupráce přitom zůstává v mezích nezávislého výzkumu: cílem je popsat a ověřit metodu, nikoli vydat úřední „seznam pravdy“, takže každé zjištění je zveřejněno způsobem, který umožňuje jeho přezkoumání a případné zpochybnění jinými týmy. Komunikace úřadů v dotčených jazycích přitom vzniká ve spolupráci s místními komunitami, aby odpovídala jejich kontextu a nebyla vnímána jako zásah zvenčí; teprve tím se z mezinárodní koordinace stává skutečná pomoc, nikoli jen výměna zpráv mezi institucemi.

Kontrolní otázky pro praxi

• Projde opatření testem zákonnosti, legitimního cíle a nezbytnosti podle čl. 19 Paktu?
• Je spolupráce transparentní a zapojuje občanskou společnost?
• Nemohou být sdílené nástroje snadno zneužity represivními státy?
• Věnuje se pozornost i domácím a spojeneckým manipulacím?
• Jsou pojmy převedeny s ohledem na kulturní kontext?

Limitace a otevřené otázky

Mezinárodní instituce mají omezenou vynutitelnost a mnoho závisí na ochotě států a firem, přičemž zájmy států se liší – co jeden označí za dezinformaci, druhý za legitimní názor. Otevřenou otázkou zůstává, zda je možná globální shoda na minimálních standardech informační integrity, která by nebyla zneužitelná k represi (Arendt, 1951).

Literatura

• Arendt, H. (1951). The Origins of Totalitarianism. Harcourt, Brace & Co.
• Chomsky, N., & Herman, E. S. (1988). Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media. Pantheon Books.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Wardle, C., & Derakhshan, H. (2017). Information Disorder: Toward an Interdisciplinary Framework for Research and Policy Making. Council of Europe.

Související

Sesterské stránky

• EU politika k epistemickým útokům – regionální právní rámec.
• Rámec veřejné politiky – pilíř spolupráce v celku.

Mezinárodní právo

• Mezinárodní trestní právo – EA – nejzávažnější případy.
• Prevence genocidy – EA – propaganda jako předstupeň.
• Mezinárodní právo – forenzní pohled.

Zdroje

• Mnohojazyčné zdroje EA – materiály v dalších jazycích.

Teorie a glosář

• Wardle: typologie dezinformací – rámec Rady Evropy.
• Info-ops – informační operace.