Zvláštní výjimka🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-03.06
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy předpokladu
Druh	neformální klam
Anglicky	Special pleading
Jiné názvy	dvojí metr, výjimka pro sebe, special pleading
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Zvláštní výjimka, v anglické literatuře special pleading, je argument, který uplatňuje obecné pravidlo, měřítko nebo kritérium na druhé, ale vlastní případ, vlastní skupinu nebo oblíbenou teorii z něj vyjímá, aniž by uvedl důvod, který by se týkal toho, kvůli čemu pravidlo platí. Mluvčí tak fakticky pracuje se dvěma měřítky a vydává je za jedno. Klam nespočívá v samotné existenci výjimky, protože rozumná pravidla výjimky mají, ale v tom, že výjimka je vytvořena ad hoc, pro potřebu sporu, a její zdůvodnění by mluvčí neuznal, kdyby se ho dovolávala druhá strana. Damer popisuje tento klam jako uplatňování zásad na jiné osoby bez ochoty uplatnit je na sebe nebo na situaci, na níž má mluvčí zájem, aniž by bylo doloženo, že jeho situace výjimku skutečně opravňuje (Damer 2009). Klam patří mezi klamy předpokladu, protože skrytě předpokládá, že mluvčí nebo jeho případ jsou zvláštní, a tento předpoklad nikdy nepředloží k posouzení. V kompendiu má zvláštní postavení, protože dvojí metr je jedním z nosných prostředků nerovných vztahů, od rodiny až po uzavřené skupiny.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že argument má platit bez ohledu na to, kdo ho používá a v čí prospěch, prostupuje celou tradici teorie argumentace i etiky. V etice ji vyjadřuje požadavek univerzalizovatelnosti: morální soud, který člověk vynese o jednom případu, musí vynést o každém případu, který se od něj neliší v morálně relevantním ohledu. V právu jí odpovídá zásada rovnosti před zákonem a požadavek, aby se rozlišovalo jen podle kritérií, která souvisejí s účelem normy. V teorii argumentace ji lze vyjádřit pomocí Toulminova modelu: zobecnění, o něž se úsudek opírá, připouští výjimky, ale ty mají podobu podmínek vyvrácení, které jsou součástí argumentu a lze je posoudit, nikoli dodatečných úniků (Toulmin 1958). Ve filozofii vědy se se zvláštní výjimkou setkáváme v podobě ad hoc hypotéz, které mají teorii zachránit před nepříznivým pozorováním: tvrzení o nějaké schopnosti se doplní o podmínku, že se schopnost neprojevuje právě za kontrolovaných podmínek. Popper takové tahy popsal jako způsob, jak teorii zbavit vyvratitelnosti, a tím i empirického obsahu (Popper 1959). Klam je proto příbuzný imunizaci proti falsifikaci i klamu Žádný pravý Skot.

Struktura argumentu🔗

Struktura má čtyři prvky. Prvním je obecné pravidlo P, které mluvčí uznává a uplatňuje („tvrzení je třeba doložit“, „sliby se mají dodržovat“, „kdo selže, nese odpovědnost“). Druhým je případ druhé strany, na který mluvčí pravidlo uplatní. Třetím je vlastní případ mluvčího, který pravidlu z hlediska jeho účelu odpovídá stejně. Čtvrtým je tvrzení, že vlastní případ je výjimkou, podložené buď ničím, nebo rysem, který s účelem pravidla nesouvisí („já jsem jiný“, „u nás je to složitější“, „mně to přísluší“). Klamné je přechodné spojení druhého a čtvrtého prvku: rozdíl mezi případy se tvrdí, ale nedoloží, a kritérium rozdílu by mluvčí neuznal, kdyby ho uplatnila druhá strana. V teorii vědy má tatáž struktura podobu dvojího měřítka pro doklady: studie, které podporují vlastní stanovisko, se přijímají bez výhrad, a studie, které mu odporují, se odmítají pro metodické vady, které mají i ty příznivé. Tento rozdíl v přísnosti hodnocení je jedním z nejlépe doložených projevů motivovaného uvažování (Kunda 1990). Zvláštní výjimka se tak může projevit i bez výslovného tvrzení, jen v tom, jak nerovnoměrně se měřítko užívá.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je nesoulad mezi tím, jak mluvčí hodnotí jednání druhých, a jak hodnotí vlastní jednání ve srovnatelné situaci. Druhým znakem jsou formulace, které vlastní případ prohlašují za zvláštní bez dalšího zdůvodnění („to je něco jiného“, „u mě je to výjimečné“, „pravidla jsou pro ty, kdo nemají přehled“). Třetím znakem je, že zdůvodnění výjimky se týká osoby nebo postavení mluvčího, a ne podstaty pravidla. Čtvrtým znakem je pohyblivost: výjimka se objevuje vždy jen tehdy, když by pravidlo mluvčímu uškodilo, a mizí, když mu prospívá. V partnerských vztazích s prvky donucující kontroly se tento vzorec projevuje jako soubor pravidel, který platí jen pro jednoho z partnerů a jehož dodržování druhý kontroluje; Stark popisuje podrobnou regulaci každodenního života jako jednu z hlavních složek donucující kontroly (Stark 2007). V hierarchických skupinách se objevuje jako nárok vedoucí osoby na výjimky z pravidel, které ostatní zavazují, což kompendium popisuje ve vzorci guru a adept. Ve vědecké a odborné debatě je znakem nerovnoměrná přísnost při hodnocení důkazů (Nickerson 1998).

Odlišení od platné argumentace🔗

Platná výjimka se od zvláštní výjimky liší tím, že její důvod souvisí s účelem pravidla, je obecný a platil by pro každého v téže situaci. Sanitka smí překročit rychlost proto, že pravidlo o rychlosti chrání životy a sanitka veze člověka v ohrožení života; tentýž důvod by platil pro kteréhokoli řidiče sanitky. Platná je také výjimka, která byla předem veřejně stanovena a kterou může posoudit i druhá strana, například zákonné osvobození nebo předem dohodnuté úlevy. Toulminovo pojetí podmínek vyvrácení vystihuje tento rozdíl: výjimka je součástí argumentu, má vlastní oporu a dá se zpochybnit (Toulmin 1958). Je také třeba odlišit zvláštní výjimku od oprávněného upozornění na rozdíl mezi případy, které se jen zdají podobné; tvrzení, že dva případy nejsou srovnatelné, je samo argumentem a musí být podloženo, ale pokud podloženo je, nejde o klam. Opačnou chybou je odmítnout každou výjimku jako dvojí metr, čímž se z pravidla stane mechanická norma, která ignoruje relevantní okolnosti; tento problém popisuje heslo Příliš široké zobecnění. Kritérium relevance rozdílu je proto klíčové: rozhoduje, zda rozdíl souvisí s tím, co pravidlo chrání (Damer 2009).

Stav poznání🔗

Empirická psychologie dvojí metr popisuje pod několika názvy. Výzkum motivovaného uvažování ukázal, že lidé přísněji hodnotí doklady, které ohrožují žádoucí závěr, a mírněji ty, které ho podporují, a že tuto nerovnost nevnímají jako zaujatost, protože pro každé jednotlivé hodnocení mají po ruce důvod (Kunda 1990). Přehled výzkumu konfirmačního zkreslení dokládá tentýž jev u vědců i laiků a ukazuje, že nerovnoměrná přísnost se týká jak výběru, tak hodnocení dokladů (Nickerson 1998). Argumentační teorie uvažování vykládá tuto asymetrii jako důsledek toho, že lidské uvažování slouží k přesvědčování druhých a k hodnocení jejich argumentů: k cizím argumentům jsou lidé kritičtí, kdežto argumenty pro vlastní stanovisko vyhledávají a posuzují shovívavě (Mercier a Sperber 2011). Práce o individuálních rozdílech v uvažování ukazují, že lidé se liší v tom, jak dobře dokážou při hodnocení úsudku odhlédnout od vlastních přesvědčení, a že tyto rozdíly souvisejí s kognitivními schopnostmi i se stylem myšlení (Stanovich a West 2000). Z toho plyne, že zvláštní výjimka často není vědomou taktikou, ale spontánním projevem zaujatosti, což však nic nemění na tom, že v nerovném vztahu může fungovat jako nástroj kontroly.

Obrana a odpověď🔗

Nejpřímější odpovědí je otázka po relevanci rozdílu: čím se vlastní případ mluvčího liší od případu druhé strany právě v tom ohledu, kvůli kterému pravidlo existuje? Pokud mluvčí takový rozdíl uvede a je věcný, jde o platnou výjimku a spor se přesune k posouzení tohoto rozdílu. Pokud ho neuvede, nebo uvede rys, který s účelem pravidla nesouvisí, je oprávněné trvat na tom, že pravidlo platí pro obě strany stejně, nebo pro žádnou. Užitečným testem je obrácení rolí: přijal by mluvčí totéž zdůvodnění, kdyby ho uvedla druhá strana? Test odpovídá požadavku, aby se argumenty posuzovaly nezávisle na tom, kdo je předkládá (van Eemeren a Grootendorst 2004). Při hodnocení odborných tvrzení je obranou předem stanovit kritéria kvality dokladů a uplatnit je na všechny studie stejně. V terapeutické a poradenské práci s lidmi, kteří žili ve vztahu s jednostrannými pravidly, je důležité pojmenovat dvojí metr jako vzorec, protože jeho dlouhodobé působení vede k tomu, že člověk považuje nerovnost za samozřejmou a vlastní nároky za neoprávněné (Stark 2007). Kompendium souvisejícím mechanismům věnuje přehled kognitivních biasů.

Literatura🔗

• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy předpokladu – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Ty taky – příbuzné heslo (Klamy relevance, Tu quoque)
• Dvě křivdy dávají právo – příbuzné heslo (Klamy relevance, Two wrongs make a right)
• Žádný pravý Skot – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, No true Scotsman)
• Příliš široké zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Sweeping generalisation)
• Výběr třešniček – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Cherry picking)
• Nefalzifikovatelné tvrzení – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Unfalsifiability)
• Posouvání branek – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Moving the goalposts)
• Klamné odvolání na precedent – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Fallacious appeal to precedent)
• Nekonzistence – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Inconsistency)
• Rozlišení bez rozdílu – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Distinction without a difference)
• Motivované uvažování – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Motivated reasoning)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Žádný pravý Skot – předchozí heslo rodiny
• Ukvapené zobecnění – další heslo rodiny