Kognitivní biasy

Podsekce Kognitivní biasy shromažďuje zkreslení lidského usuzování, o která se opírá velká část technik popsaných v sekci 03. Neobsahuje úplný katalog zkreslení – ten by vydal na samostatnou knihu –, ale ta, která se v manipulaci opakují nejčastěji a jejichž znalost má největší obrannou hodnotu.

Proč biasy patří do taxonomie manipulace

Kognitivní bias není porucha ani známka nízké inteligence. Amos Tversky a Daniel Kahneman ukázali, že lidé při úsudku za nejistoty používají zjednodušující pravidla – heuristiky –, která většinou fungují dobře, ale za určitých podmínek vedou k soustavným, předvídatelným chybám (Tversky a Kahneman 1974). Kahneman později tento výzkum shrnul do rozlišení rychlého, intuitivního a pomalého, uvážlivého myšlení (Systém 1 a Systém 2); zkreslení vznikají hlavně tam, kde se rychlé myšlení nechá bez kontroly (Kahneman 2011).

Pro Kompendium je podstatná právě předvídatelnost. Chyba, která je náhodná, se nedá zneužít; chyba, která nastává za známých podmínek, ano. Manipulace proto biasy nevytváří, ale vytváří podmínky, v nichž se projeví nejsilněji: časový tlak, únavu, emoční vypětí, zahlcení informacemi a izolaci od jiných zdrojů. Obrana tedy nespočívá v tom, „nemít biasy“, ale v rozpoznání podmínek a v návratu k pomalému, ověřujícímu myšlení.

Zkreslení, která se v manipulaci opakují

Nejprostudovanějším je konfirmační zkreslení – sklon hledat a vážit doklady, které potvrzují dosavadní přesvědčení. Peter Wason ho popsal na jednoduché úloze, v níž lidé ověřovali hypotézu jen příklady, které ji mohly potvrdit (Wason 1960), a Raymond Nickerson ukázal, že se objevuje u laiků i odborníků (Nickerson 1998). V manipulaci se zneužívá tak, že se člověku nejprve vštípí výklad a pak se mu dodávají jen potvrzující podněty; podrobně ho rozebírá stránka Konfirmační bias.

Druhou skupinou jsou zkreslení opakování a dostupnosti. Lynn Hasher a spolupracovníci zjistili, že výroky, které lidé slyšeli opakovaně, hodnotí jako pravdivější než nové výroky stejného druhu (Hasher, Goldstein a Toppino 1977). Na tomto „efektu iluzorní pravdy“ stojí strategie zaplavování veřejného prostoru tvrzeními, kterou glosář popisuje jako firehose of falsehood, a příbuzná technika informačního přetížení.

Třetí skupinou je poslušnost vůči autoritě a sociální důkaz. Stanley Milgram ukázal, jak daleko jsou lidé ochotni jít na pokyn autority v situaci, která odpovědnost přesouvá na ni (Milgram 1974), a Robert Cialdini popsal autoritu, sociální důkaz, závazek a konzistenci jako principy, jimiž se řídí ochota vyhovět (Cialdini 1984). Kompendium tyto principy nepopisuje jako návod, ale jako vzorce, které vysvětlují, proč lidé zůstávají v prostředí, které jim škodí – včetně zkreslení utopených nákladů, kdy dosavadní investice brání odchodu (Arkes a Blumer 1985).

Čtvrtou skupinou je snižování nesouladu. Leon Festinger popsal, že rozpor mezi přesvědčením a skutečností vyvolává nepříjemné napětí, které lidé často řeší změnou výkladu skutečnosti místo změny přesvědčení (Festinger 1957). Na tom stavějí techniky, které člověku nabízejí výklad, jenž rozpor „vysvětlí“ – například imunizace proti falsifikaci.

Slepá skvrna a obrana

Emily Pronin a spolupracovníci ukázali, že lidé snadno vidí zkreslení u druhých, ale u sebe je podceňují; nazvali to slepou skvrnou vůči biasu (Pronin, Lin a Ross 2002). Proto znalost biasů sama nechrání. Obranou jsou spíš strukturální opatření: zpomalit rozhodnutí, která se mají udělat „hned“, hledat informace, které by vlastní názor vyvrátily, ověřovat tvrzení u nezávislých zdrojů a udržovat vztahy mimo prostředí, kde se tlak odehrává. Pro profesionály platí totéž: klinik, který o klientovi rychle utvoří závěr, je stejně náchylný ke konfirmačnímu zkreslení jako kdokoli jiný, a diferenciální diagnostika je v podstatě jeho institucionalizovanou korekcí.

Průvodce podsekcí

Stránka Konfirmační bias je zatím jediným podrobným článkem podsekce: popisuje mechanismus, znaky, zneužití v manipulaci a obranu. Definice pojmů najdete v glosáři – kognitivní bias, konfirmační bias, heuristika a epistemická bublina. Techniky, které na biasech stavějí, jsou v kapitole 3.1, zejména selektivní expozice a falešné dilema.

Literatura

• Arkes, H. R., & Blumer, C. (1985). The psychology of sunk cost. Organizational Behavior and Human Decision Processes, 35(1).
• Cialdini, R. B. (1984). Influence: The Psychology of Persuasion. William Morrow.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford University Press.
• Hasher, L., Goldstein, D., & Toppino, T. (1977). Frequency and the conference of referential validity. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 16(1).
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. Farrar, Straus and Giroux.
• Milgram, S. (1974). Obedience to Authority: An Experimental View. Harper & Row.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2).
• Pronin, E., Lin, D. Y., & Ross, L. (2002). The bias blind spot: Perceptions of bias in self versus others. Personality and Social Psychology Bulletin, 28(3).
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157).
• Wason, P. C. (1960). On the failure to eliminate hypotheses in a conceptual task. Quarterly Journal of Experimental Psychology, 12(3).

Související

• 03. Základní kategorie – nadřazená sekce.
• Konfirmační bias – podrobný článek podsekce.
• Kognitivní bias – heslo glosáře.
• Systém 1 a Systém 2 – dvojí režim myšlení.
• Firehose of falsehood – zneužití efektu opakování.
• Imunizace proti falsifikaci (EA-1.3.1) – výklad, který ruší nesoulad.