Motivované uvažování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-09.18
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Principy kritické diskuse a teorie argumentace
Druh	pojem a princip
Anglicky	Motivated reasoning
Jiné názvy	motivované usuzování, směrově motivované uvažování
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Motivované uvažování je uvažování, jehož průběh ovlivňuje cíl, kterého chce člověk dosáhnout. Psychologie rozlišuje dva druhy takových cílů. Cíl přesnosti vede k co nejsprávnějšímu závěru, ať je jakýkoli. Směrový cíl vede k určitému, předem žádoucímu závěru: k tomu, že jsem jednal správně, že moje skupina má pravdu nebo že metoda, do které jsem investoval, funguje (Kunda 1990). Když se v tomto katalogu mluví o motivovaném uvažování, myslí se především směrové motivace. Jejich podstatou není lež ani vědomé klamání. Člověk upřímně věří, že dospěl k závěru na základě důkazů, ale to, které důkazy hledal, jak přísně je posuzoval a která pravidla usuzování použil, se přizpůsobilo závěru, který si přál. Pojem je pro katalog důležitý tím, že vysvětluje, proč mnohé klamy vznikají bez úmyslu a proč se tak špatně rozpoznávají u sebe: výběr třešniček, dvojí metr nebo posouvání branek jsou často povrchovými projevy motivovaného uvažování, ne vědomou taktikou.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že přání ovlivňuje přesvědčení, je stará a v různých podobách ji formulovali filozofové od antiky po novověk. Moderní psychologie ji uchopila nejprve v teorii kognitivní disonance, podle které lidé, kteří zjistí rozpor mezi svým jednáním a přesvědčením, mají sklon upravit přesvědčení tak, aby rozpor zmizel (Festinger 1957). Na dlouhou dobu pak výzkum motivace a výzkum kognice šly odděleně a mnohé údajné motivační vlivy se vysvětlovaly čistě kognitivně. Ziva Kunda v souborné studii z roku 1990 ukázala, že obě linie lze spojit: motivace neovlivňuje přesvědčení přímo, ale prostřednictvím kognitivních procesů, které vybírají vzpomínky, konstruují přesvědčení a volí pravidla usuzování (Kunda 1990). Ve stejném období byl souhrnně popsán i příbuzný jev, totiž sklon k potvrzování, tedy hledání a výklad informací ve prospěch dosavadního přesvědčení (Nickerson 1998). Pozdější argumentační teorie uvažování nabídla evoluční výklad: hledání důvodů pro vlastní stanovisko je přirozenou funkcí rozumu, který slouží k přesvědčování druhých (Mercier a Sperber 2011).

Struktura argumentu🔗

Motivované uvažování nemá podobu jediného argumentu, ale vzorce v tom, jak se argumenty vybírají a posuzují. Kunda popisuje tři hlavní cesty. První vede přes paměť: člověk si snáze vybaví poznatky a zkušenosti, které podporují žádoucí závěr. Druhá vede přes konstrukci přesvědčení: z dostupných poznatků se skládá obraz, který se k závěru hodí. Třetí vede přes volbu pravidel: pro vítaný výsledek se použije mírnější měřítko než pro nevítaný (Kunda 1990). Podstatné je omezení, které Kunda zdůrazňuje: motivace nemůže přimět člověka věřit čemukoli. Žádoucí závěr musí být obhajitelný, tedy takový, aby ho bylo možné zdůvodnit i před nestranným pozorovatelem. Lidé proto udržují dojem objektivity a jejich závěry se drží v mezích toho, co důkazy alespoň trochu připouštějí. Z toho plyne charakteristická struktura: nikoli ignorování důkazů, ale asymetrické zacházení s nimi. Gilovich ji vystihl rozlišením dvou otázek: u vítaného závěru se člověk ptá, zda tomu může věřit, u nevítaného, zda tomu musí věřit (Gilovich 1991).

Detekční znaky🔗

Na motivované uvažování ukazuje především asymetrie měřítek. Metodické výhrady se uplatňují na studii s nevítaným výsledkem, ale ne na studii s vítaným, ačkoli obě mají stejné slabiny. Doklady pro žádoucí závěr se přijímají jednotlivě, doklady proti němu se vyžadují v množství, které nikdy nestačí. Pravidla se mění podle výsledku: když se objeví protipříklad, je prohlášen za výjimku, která se nepočítá, což je struktura zvláštní výjimky a hesla žádný pravý Skot. Hledání informací se zastaví ve chvíli, kdy je nalezen vítaný doklad, ale pokračuje, dokud se nenajde, když první nalezený doklad je nevítaný (Kunda 1990; Nickerson 1998). Dalším znakem je silná vazba závěru na identitu, investici nebo předchozí veřejný závazek: čím víc by člověka stál opačný závěr, tím víc je třeba hledat asymetrii. Konečně se motivované uvažování často projevuje i v reakci na kritiku, která se nehodnotí podle obsahu, ale podle toho, kdo ji přináší.

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každé uvažování, které vede k žádoucímu závěru, je motivované v problematickém smyslu. Člověk může mít přání a zároveň dobré důvody, a samotná skutečnost, že závěr je mluvčímu příjemný, nic neříká o jeho pravdivosti. Usuzovat ze zájmu mluvčího na nesprávnost jeho závěru je samo klamem, který katalog popisuje jako bulverismus. Rozumná nedůvěra k závěrům, ve kterých má mluvčí zájem, vede k pečlivějšímu prověření důkazů, ne k jejich odmítnutí. Odlišit je třeba i oprávněnou stabilitu přesvědčení: kdo má pro své přesvědčení silné a opakovaně ověřené důvody, nemusí ho opustit kvůli jedné slabé studii, a přísnější posouzení takové studie může být rozumné, pokud by stejné měřítko uplatnil i na studii opačnou (Kunda 1990). Rozhodujícím kritériem je symetrie: zda by člověk hodnotil stejné důkazy stejně, kdyby vedly k opačnému závěru (Gilovich 1991).

Varianty🔗

Motivované uvažování se projevuje v několika typických oblastech. V oblasti sebeobrazu vede k tomu, že lidé přisuzují úspěchy svým schopnostem a neúspěchy okolnostem. V oblasti skupinové identity vede k tomu, že argumenty a důkazy se hodnotí podle toho, zda podporují stanovisko vlastní skupiny, což je zvlášť patrné v politických sporech, kterým se věnuje kapitola politická a ideologická EA. V oblasti investic a rozhodnutí vede k setrvání u chybného rozhodnutí, protože jeho opuštění by znamenalo přiznat ztrátu; s tím souvisí klam utopených nákladů. V odborné praxi se projevuje jako věrnost metodě, ve které je člověk vyškolen nebo ze které žije, a jako přísnost vůči kritice této metody (Festinger 1957; Kunda 1990).

Stav poznání🔗

Motivované uvažování patří k nejlépe doloženým jevům sociální a kognitivní psychologie. Souborná studie Kundové shrnula řadu experimentů, ve kterých lidé, kterých se nepříznivé zjištění osobně týkalo, hodnotili toto zjištění jako méně přesvědčivé než lidé, kterých se netýkalo, a ve kterých se směrové cíle projevily ve výběru vzpomínek i v přísnosti posouzení (Kunda 1990). Přehled výzkumu sklonu k potvrzování dokládá, že asymetrické hledání a výklad informací se objevují v laboratoři i v odborné praxi, včetně medicíny a soudnictví (Nickerson 1998). Výzkum individuálních rozdílů ukazuje, že schopnost oddělit hodnocení argumentu od vlastního přesvědčení se mezi lidmi liší a souvisí se sklonem k reflexivnímu myšlení (Stanovich a West 2000). Výzkum také naznačuje, že motivace k přesnosti může zlepšit pečlivost zpracování, ale nevede automaticky ke správnějším závěrům, pokud člověk nemá k dispozici správná pravidla usuzování (Kunda 1990). Otevřenou otázkou zůstává, jak velkou část pozorovaných rozdílů mezi skupinami lze připsat motivaci a jakou rozdílným výchozím informacím, které by vedly k rozdílným závěrům i u zcela nestranných lidí.

Obrana a odpověď🔗

Protože motivované uvažování probíhá bez vědomého záměru, je introspekce slabou obranou. Kdo se sám sebe zeptá, zda uvažuje nestranně, obvykle si odpoví kladně, protože dojem objektivity je součástí jevu (Kunda 1990). Účinnější jsou strukturální opatření. Kritéria hodnocení důkazů je vhodné stanovit předem, ještě před tím, než je znám výsledek, jak to dělá předregistrace výzkumu. Užitečný je test symetrie: jak bych hodnotil tuto studii, kdyby její výsledek byl opačný? Ještě účinnější je vystavit svůj závěr kritice lidí, kteří mají jiné stanovisko, protože jednostrannost jednoho se nejlépe koriguje náročností druhého (Mercier a Sperber 2011). Při rozhovoru s někým, kdo motivovaně uvažuje, má malý smysl ho obviňovat ze zaujatosti, protože to vyvolá obranu. Nadějnější je ptát se na kritéria: co by musel vidět, aby změnil názor, a zda by stejné kritérium uplatnil na opačný závěr. V institucích pomáhá oddělit ty, kdo rozhodují o metodě, od těch, kdo hodnotí její výsledky, a omezit tak situace, ve kterých je hodnotitel zároveň zainteresovanou stranou.

Pro klinickou a poradenskou praxi má pojem ještě jeden význam. Lidé, kteří prošli manipulativním vztahem nebo uzavřenou skupinou, se často obviňují, že „viděli jen to, co chtěli vidět“. Takové sebeobviňování je třeba brát s opatrností. Motivované uvažování je běžná lidská výbava, nikoli osobní selhání, jak ukazuje přehled výzkumu, podle něhož přání dospět k určitému závěru ovlivňuje uvažování lidí obecně a bez jejich vědomí (Kunda 1990), a manipulativní prostředí ho cíleně využívá tím, že spojuje určitý závěr s přijetím, bezpečím nebo identitou. Rozpoznat, které motivace závěr podpíraly, je proto součástí zotavení, ne důvodem k hanbě. Širší souvislosti kognitivních zkreslení kompendium shrnuje v oddílu kognitivní biasy.

Literatura🔗

• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Principy kritické diskuse a teorie argumentace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Klam klamu – příbuzné heslo (Formální klamy, Argument from fallacy)
• Odvolání na emoce – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to emotion)
• Odvolání na důsledky – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to consequences)
• Žádný pravý Skot – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, No true Scotsman)
• Zvláštní výjimka – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Special pleading)
• Výběr třešniček – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Cherry picking)
• Posouvání branek – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Moving the goalposts)
• Klam utopených nákladů – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Sunk cost fallacy)
• Bulverismus – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Bulverism)
• Moralistický klam – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Moralistic fallacy)
• Argumentační teorie uvažování – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Argumentative theory of reasoning)

V kompendiu

• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Bayesovské pojetí klamů – předchozí heslo rodiny
• Inokulace proti klamům – další heslo rodiny