Výběr třešniček🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-03.09
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy předpokladu
Druh	neformální klam
Anglicky	Cherry picking
Jiné názvy	selektivní výběr dokladů, vybírání hrozinek, cherry picking
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Výběr třešniček, v angličtině cherry picking, je argumentační vada, při níž mluvčí z většího souboru dokladů vybírá ty, které podporují jeho závěr, a předkládá je, jako by reprezentovaly celek. Jednotlivé doklady mohou být pravdivé a ověřitelné; klamné je mlčky obsažené tvrzení, že ukazují, jak se věci mají obecně. Název odkazuje k sběrači, který si ze stromu vybírá jen zralé plody a pak podle nich chválí celou úrodu. Vadu lze popsat jako porušení požadavku dostatečnosti: premisy jsou relevantní a přijatelné, ale nestačí k závěru, protože jejich výběr je zkreslený (Johnson a Blair 1977). Od příbuzného zamlčení důkazů se liší důrazem: výběr třešniček popisuje aktivní vyhledávání a předvádění příznivých příkladů, zamlčení důkazů vynechání nepříznivých; v praxi jde často o dvě strany téže operace. Klam patří mezi klamy předpokladu, protože jeho síla stojí na nevysloveném předpokladu reprezentativnosti, který posluchač bez přístupu k celému souboru nemůže ověřit.

Původ a souvislosti🔗

Problém selektivního užívání dokladů je starší než jeho dnešní název. Francis Bacon v začátcích novověké vědy upozorňoval, že lidská mysl si všímá případů, které potvrzují to, čemu už věří, a případy opačné přehlíží nebo odbývá; John Stuart Mill v teorii indukce zdůrazňoval, že k průkaznému závěru je třeba zkoumat i případy, v nichž zkoumaný jev nenastal, a ne jen ty, v nichž nastal (Mill 1843). Ve dvacátém století se problém přesunul do oblasti statistiky a veřejné komunikace. Huff ve známé populární knize ukázal, jak lze ze správných čísel vytvořit zavádějící obraz volbou vzorku, výřezu časové řady nebo srovnávacího bodu (Huff 1954). V medicíně a v dalších empirických oborech se z poznání o selektivním výběru a zveřejňování výsledků vyvinuly postupy systematických přehledů a předem registrovaných protokolů, které mají výběr dokladů oddělit od toho, jaký výsledek doklady ukazují. V psychologii odpovídá klamu konfirmační zkreslení, tedy sklon vyhledávat, vykládat a pamatovat si informace tak, aby potvrzovaly již přijaté přesvědčení (Nickerson 1998). Kompendium systémovou obdobu, při níž je výběr informací vnucen celému prostředí, popisuje jako selektivní expozici.

Struktura argumentu🔗

Argument má zjevnou a skrytou část. Zjevnou částí jsou doklady d1 … dn, které podporují závěr Z, a samotný závěr. Skrytou částí je premisa „d1 … dn jsou reprezentativní pro celý soubor D“, bez níž by z dokladů nebylo možné usuzovat na obecný závěr. Klam spočívá v tom, že soubor D obsahuje i doklady, které Z nepodporují nebo mu odporují, a mluvčí je buď zná, nebo je při běžné péči znát mohl. Selektivní výběr se může týkat několika rovin: jednotlivých případů (svědectví spokojených klientů), časového výřezu (období, kdy ukazatel rostl), měřítek (jen ty výstupy studie, které vyšly příznivě), zdrojů (jen studie jedné skupiny autorů) i citátů (jen ta věta, která se hodí, což se blíží vytržení z kontextu). Zvláštní podobou je výběr po skončení pozorování, kdy se teprve podle výsledků určí, co se bude počítat jako úspěch; tento krok popisuje heslo Texaský střelec. Ve všech případech je úsudek formálně nevinný a jeho vada je viditelná jen při srovnání s celkem, který posluchač nevidí (Kahneman 2011).

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je chybějící jmenovatel: mluvčí uvádí, kolik případů jeho závěr podporuje, ale neuvádí, z kolika byly vybrány. Druhým znakem jsou doklady, které jsou nápadně jednotné, ačkoli téma je v odborné debatě sporné. Třetím znakem je nevysvětlený výřez, například graf, který začíná nebo končí v neobvyklém bodě, nebo srovnání s obdobím, které bylo výjimečné (Huff 1954). Čtvrtým znakem je odbývání nepříznivých dokladů bez věcného rozboru, často obecnou poznámkou o jejich kvalitě, která by se stejně dobře hodila i na doklady příznivé. Pátým znakem je převaha anekdot a svědectví nad systematickými údaji tam, kde systematické údaje existují. V digitálním prostředí se znak projevuje tím, že výběr provádí algoritmus podle zájmu uživatele, takže uživatel vidí soubor dokladů, který nikdo výslovně nevybral, a přesto je jednostranný; kompendium tento rozměr popisuje v kapitole EA v digitálním věku. V uzavřených skupinách je znakem řízený přístup k informacím, kdy skupina rozhoduje o tom, které zprávy o vnějším světě se k členům dostanou (Hassan 1988).

Odlišení od platné argumentace🔗

Výběr dokladů je nevyhnutelný: nikdo nemůže předložit všechno. Platný výběr se od výběru třešniček liší tím, že se řídí kritérii, která nezávisejí na tom, zda doklad závěr podporuje, že tato kritéria jsou známa nebo dohledatelná a že výběr zahrnuje i nepříznivé doklady, které kritéria splňují. Systematický přehled, který předem stanoví, jaké studie zahrne, a zahrne i ty, které účinek nenašly, je opakem výběru třešniček, i když výsledný soubor je menší než souhrn všech publikovaných prací. Legitimní je také ilustrační příklad, pokud je jako ilustrace označen a mluvčí netvrdí, že dokazuje obecný závěr. Rozhodujícím testem je, zda by mluvčí byl ochoten předložit i doklady, které jeho stanovisku odporují, a zda vysvětlí, proč je nepovažuje za rozhodující. Govier u argumentů, které váží důvody pro a proti, zdůrazňuje, že protidůvody patří do argumentu a mají být výslovně zváženy (Govier 2010). Stejně je třeba odlišit výběr třešniček od oprávněného upozornění na jediný rozhodující doklad: tvrzení o všech případech vyvrací jediný řádně doložený protipříklad, a kdo ho předloží, nevybírá selektivně, ale ukazuje mez obecného tvrzení (Popper 1959).

Vztah k technikám kompendia🔗

V manipulativní komunikaci má výběr třešniček zvláštní výhodu: mluvčí nemusí vyslovit nic nepravdivého, a proto se jeho tvrzení obtížně vyvracejí. Kdo na ně odpovídá, musí nejprve zrekonstruovat celek, který posluchač nevidí, a teprve pak ukázat, že vybrané doklady jsou nereprezentativní; taková odpověď je delší, pracnější a méně zapamatovatelná než původní výběr. Tato nerovnováha se zvětšuje, když se výběr opakuje z více zdrojů a vytváří dojem, že příznivé doklady jsou všude. V hádkách ve vztazích se klam objevuje jako výběr minulých událostí, které mají doložit obecnou charakteristiku druhého („pamatuješ si, jak jsi tehdy…“), zatímco události, které by obraz narušily, se nepočítají. V institucionálních sporech se projevuje výběrem dokumentů, svědků nebo pasáží z korespondence. Ve všech těchto podobách se výběr třešniček propojuje s ukvapeným zobecněním: vybrané případy slouží jako základ obecného závěru, který by celý soubor nepodpořil. Rozpoznání proto vyžaduje sledovat nejen to, co bylo řečeno, ale i to, co v předloženém souboru chybí (Kahneman 2011).

Stav poznání🔗

Psychologické zdroje klamu jsou dobře doloženy. Nickerson ve svém přehledu shrnul rozsáhlý výzkum, podle něhož lidé vyhledávají spíše informace slučitelné s tím, čemu věří, nepříznivé informace hodnotí přísněji a na příznivé si snáze vzpomenou; jev se ukazuje u laiků i odborníků (Nickerson 1998). Kahneman popsal sklon intuitivního myšlení vytvářet soudržný příběh z toho, co je právě k dispozici, a nebrat v úvahu, co chybí, takže selektivní soubor dokladů působí přesvědčivě právě proto, že je soudržný (Kahneman 2011). Motivované uvažování vysvětluje, proč výběr často není vědomý: lidé při hledání dokladů pro žádoucí závěr postupují jinak než při hledání dokladů pro závěr nežádoucí, a přitom si zachovávají dojem nestrannosti (Kunda 1990). Výzkum psychologické inokulace ukazuje, že předem vysvětlená struktura zavádějící argumentace snižuje její účinek na posluchače, i když se konkrétní obsah liší (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Gilovich doplňuje, že nepotvrzující případy jsou často méně nápadné, a proto se do soukromé „evidence“ jednotlivce vůbec nedostanou (Gilovich 1991).

Obrana a odpověď🔗

Základní obranou je otázka po celku: z jakého souboru byly doklady vybrány, podle jakých kritérií a jak vypadají ty, které vybrány nebyly? Tato otázka nezpochybňuje pravdivost předložených dokladů, ale jejich reprezentativnost, a proto je vůči ní obtížné se bránit odkazem na to, že doklady jsou pravdivé. U číselných údajů je užitečné žádat celou časovou řadu, absolutní i relativní hodnoty a srovnání s kontrolní skupinou (Huff 1954). U odborných tvrzení je obranou spoléhat se na systematické přehledy s předem stanovenými kritérii místo na jednotlivé studie, a to platí i pro vlastní stanovisko: kdo kritizuje výběr třešniček u druhých, měl by stejná kritéria uplatnit i na doklady, které se mu hodí. Pro profesní praxi, například při posuzování výpovědí nebo při sestavování znaleckého posudku, je důležité zaznamenávat i doklady, které hypotézu nepodporují, a vysvětlit, proč byly odmítnuty (Nickerson 1998). V uzavřených informačních prostředích je obranou obnovení přístupu k nezávislým zdrojům, protože bez znalosti celku nelze výběr vůbec rozpoznat. Souvislosti s dalšími zkresleními kompendium uvádí v přehledu kognitivních biasů.

Literatura🔗

• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Huff, D. (1954). How to Lie with Statistics. New York: W. W. Norton.
• Johnson, R. H., & Blair, J. A. (1977). Logical Self-Defense. Toronto: McGraw-Hill Ryerson.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy předpokladu – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Zvláštní výjimka – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Special pleading)
• Ukvapené zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Hasty generalisation)
• Falešná ekvivalence – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, False equivalence)
• Zamlčení důkazů – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Suppressed evidence)
• Texaský střelec – příbuzné heslo (Kauzální klamy, Texas sharpshooter)
• Zkreslení přežitím – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Survivorship bias)
• Zkreslený výběr – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Sampling bias)
• Simpsonův paradox – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Simpson's paradox)
• Klam hledání jinde – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Look-elsewhere effect)
• Zavádějící graf – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Misleading graph)
• Vytržení z kontextu – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Quoting out of context)
• Falešná vyváženost – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, False balance)
• Vybírání podivínů – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Nutpicking)
• Argument jedinou studií – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Single-study fallacy)
• Klam rovnováhy důkazů – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Balance-of-evidence fallacy)
• Motivované uvažování – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Motivated reasoning)

V kompendiu

• EA-1.1.1 Selektivní expozice – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.7 EA v digitálním věku — algoritmy, AI, generativní modely, deepfakes – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Příliš široké zobecnění – předchozí heslo rodiny
• Falešná ekvivalence – další heslo rodiny