7.41 Clark: Rozšířená mysl a kognitivní artefakty🔗

Teze rozšířené mysli (extended mind thesis) patří k nejdiskutovanějším myšlenkám filozofie mysli posledních desetiletí. Formulovali ji Andy Clark a David Chalmers v krátkém článku, který začíná otázkou, kde končí mysl a kde začíná zbytek světa, a odpovídá, že hranice lebky a kůže nemusí být hranicí kognice (Clark a Chalmers, 1998). Clark tezi rozvíjel v knihách o vtělené a situované kognici, nejsoustavněji v Supersizing the Mind (Clark, 2008). Stránka vykládá argument z primárního textu, shrnuje hlavní námitky a v samostatném, výslovně označeném oddílu ukazuje, proč je teze důležitá pro rozpoznání zásahů do záznamů, na nichž člověk staví své poznávání. Antropologické rozšíření teze vykládá stránka 7.49 Clark: Natural-Born Cyborgs a hluboká integrace s technologiemi.

Předchůdci: vtělená a situovaná kognice🔗

Teze navazuje na proud kognitivní vědy, který zdůrazňuje, že myšlení není jen manipulací symbolů v mozku, ale děje se v souhře mozku, těla a prostředí. Clark tento proud shrnul v knize Being There, kde ukázal, jak organismy využívají struktur prostředí, aby si ušetřily vnitřní výpočet (Clark, 1997). Heslo embodied cognition vykládá tento rámec podrobněji. Příbuzný je i Hutchinsův výzkum lodní navigace, v němž kognitivní úloha probíhá v systému lidí, přístrojů a map, který rozebírá stránka 7.48 Hutchins: Distribuovaná kognice a kulturní artefakty (Hutchins, 1995).

Dalším zdrojem je vývojová psychologie. Pojem lešení (scaffolding) zavedli Wood, Bruner a Ross pro podporu, kterou dospělý poskytuje dítěti při řešení úlohy, dokud ji dítě nezvládne samo (Wood a kol., 1976). Navazuje na Vygotského myšlenku, že vyšší psychické funkce vznikají nejprve v sociální interakci a nástrojích, zejména v jazyce, a teprve poté se zvnitřňují (Vygotsky, 1978).

Aktivní externalismus a princip parity🔗

Clark a Chalmers odlišují svou pozici od sémantického externalismu Putnama a Burgeho, podle nějž obsah myšlenek závisí na vnějším prostředí. Tento externalismus nazývají pasivním, protože vnější faktory v něm nehrají roli v probíhajícím kognitivním procesu. Jejich aktivní externalismus naopak tvrdí, že vnější prvky se na procesu podílejí přímo a v reálném čase (Clark a Chalmers, 1998).

Jádrem argumentu je princip parity. Pokud při řešení úlohy funguje nějaká část světa jako proces, který bychom bez váhání uznali za kognitivní, kdyby probíhal v hlavě, pak je tato část světa podle autorů součástí kognitivního procesu (Clark a Chalmers, 1998). Princip nemá tvrdit, že vnější prvky musí být vnitřním podobné ve všem, ale že místo, kde proces probíhá, samo o sobě nerozhoduje o tom, zda je kognitivní.

Prvním příkladem jsou hráči počítačové hry Tetris, kteří otáčejí padajícími tvary na obrazovce, protože fyzická rotace je rychlejší než rotace v představě. Kirsh a Maglio (1994) tyto pohyby nazvali epistemickými akcemi: nejsou to kroky k cíli hry, ale způsob, jak získat informaci a usnadnit si výpočet. Clark a Chalmers z toho vyvozují, že proces otáčení na obrazovce je součástí kognice stejně jako otáčení v hlavě.

Otto a Inga🔗

Nejznámějším příkladem je dvojice Otto a Inga. Inga se dozví o výstavě v muzeu, rozmyslí si, že muzeum je na Padesáté třetí ulici, a vydá se tam; její přesvědčení bylo uloženo v biologické paměti. Otto trpí Alzheimerovou nemocí a nosí všude zápisník, do něhož si zapisuje nové informace; když se rozhodne jít na výstavu, podívá se do zápisníku a jde tam. Autoři tvrdí, že Otto věřil, kde muzeum je, ještě předtím, než zápisník otevřel, stejně jako Inga věřila před vybavením vzpomínky, a že zápisník tedy plní roli jeho paměti (Clark a Chalmers, 1998).

Aby teze nevedla k absurdnímu rozšíření mysli na každou knihu v knihovně, uvádějí autoři podmínky. Vnější zdroj má být spolehlivě dostupný a běžně používaný, informace v něm má být přijímána víceméně automaticky, bez zvláštní kontroly, má být snadno přístupná, a nejspíše byla v minulosti vědomě přijata (Clark a Chalmers, 1998). Poslední podmínku považují za spornější. Článek končí úvahou, že pokud se rozšiřuje mysl, může se rozšiřovat i já.

Hlavní kritiky a meze🔗

Nejvlivnější kritiku formulovali Adams a Aizawa (2001), kteří obviňují zastánce teze z omylu záměny vazby a konstituce: z toho, že je proces kauzálně těsně spojen s vnějším předmětem, ještě neplyne, že předmět je součástí procesu. Podle nich kognice vyžaduje znak kognitivního, například vnitřní obsah, který nemá zápisník ani obrazovka. Svou kritiku rozvedli knižně (Adams a Aizawa, 2008).

Rupert (2004) navrhl umírněnější alternativu, hypotézu zapuštěné kognice (embedded cognition): kognice v hluboké míře závisí na vnějších oporách, ale probíhá v organismu, a takový popis vysvětluje stejná data s menšími metafyzickými náklady. Sprevak (2009) ukázal, že pokud se teze opírá o funkcionalismus, hrozí jí nekontrolovatelné rozšíření, protože funkcionalismus by připustil i velmi exotické vnější realizace mentálních stavů.

Druhá vlna obhajoby teze opouští princip parity. Sutton (2010) navrhl princip komplementarity: vnější zdroje nejsou cenné tím, že napodobují vnitřní paměť, ale tím, že mají jiné vlastnosti, například trvalost a sdílenost, a doplňují biologickou paměť. Sborník, který vydal Menary (2010), shrnuje tuto debatu. Pro knihu je důležité, že se spor týká metafyziky hranice mysli; to, že vnější záznamy hrají v poznávání zásadní roli, nepopírají ani kritici (Rupert, 2004).

Interpretace pro epistemickou anihilaci🔗

Následující oddíl je interpretací této knihy, nikoli tvrzením Clarka a Chalmerse. Kniha z teze přebírá praktický důsledek, který platí bez ohledu na to, zda přijmeme silnou, nebo umírněnou verzi: lidé staví své přesvědčení na vnějších záznamech, kterým věří automaticky. Kdo upraví zápisník, fotografie, zprávy nebo kalendář druhého, nezasahuje jen do věcí, ale do procesu, jímž si člověk vytváří obraz minulosti. Vzorec, kdy jsou záznamy pozměňovány nebo zpochybňovány tak, aby člověk přestal věřit vlastní paměti, kniha řadí k jevu gaslighting (Clark a Chalmers, 1998; Sweet, 2019).

Druhá interpretace se týká etiky a práva. Carter a Palermos (2016) argumentují, že pokud je zařízení součástí kognitivního systému člověka, může jeho narušení mít morální váhu blízkou útoku na osobu. Kniha tento argument spojuje s heslem coercive control, protože kontrola nad zařízeními a záznamy druhého je v partnerském násilí častým prostředkem kontroly jeho poznávání a jednání (Stark, 2007).

Třetí interpretace se týká kolektivních opor. Archivy, encyklopedie, vědecké časopisy a veřejné rejstříky jsou v Suttonově smyslu vnější pamětí celé společnosti a jejich narušení, zaplavení falešnými záznamy nebo zničení oslabuje schopnost společenství ověřovat fakta. Kniha tento vzorec spojuje s heslem epistemic security a s rozborem faktické pravdy na stránce 7.18 Arendt: Banalita zla a krize úsudku (Sutton, 2010; Arendt, 1967).

Rozpoznání, obrana a právní rámec🔗

Rozpoznávacími znaky zásahu do vnějších opor poznávání jsou nesoulad mezi záznamy a vzpomínkami, který se opakuje a vždy vyznívá ve prospěch téže osoby, náhlé mizení zpráv nebo fotografií, ztráta přístupu k vlastním účtům a rostoucí nedůvěra k vlastním poznámkám. Je třeba je odlišit od běžného zapomínání, technických chyb a od kognitivních poruch, které vyžadují lékařské vyšetření; heslo testování reality popisuje, jak se v klinické praxi s nejistotou o skutečnosti pracuje (Clark a Chalmers, 1998; Stark, 2007).

Obranou je nezávislost a nadbytečnost opor: záznamy uložené na místě, k němuž nemá přístup ten, koho se týkají, svědectví důvěryhodných třetích osob a odborná pomoc při podezření na zásah do zařízení. Český trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb., postihuje mimo jiné neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací (§ 230), nebezpečné pronásledování (§ 354) a týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199). V terapii kniha z teze vyvozuje, že obnova metakognice zahrnuje i obnovu důvěryhodných vnějších opor; postupy uvádí sekce 6. Klinické aplikace (Risko a Gilbert, 2016).

Otevřené otázky🔗

Otevřené zůstává, zda lze podmínky důvěry a dostupnosti, které Clark a Chalmers stanovili pro zápisník, uplatnit na systémy, jejichž obsah se mění bez vědomí uživatele, například na doporučovací algoritmy a jazykové modely. Pokud takový systém splní podmínku automatického přijímání informací, ale jeho obsah určuje někdo jiný, vzniká rozšířená mysl, jejíž část člověku nepatří; jak o takovém stavu uvažovat eticky a právně, zůstává nevyřešeno (Clark, 2008; Carter a Palermos, 2016).

Literatura🔗

• Adams, F., a Aizawa, K. (2001). The bounds of cognition. Philosophical Psychology, 14(1).
• Adams, F., a Aizawa, K. (2008). The Bounds of Cognition. Blackwell.
• Arendt, H. (1967). Truth and politics. The New Yorker.
• Carter, J. A., a Palermos, S. O. (2016). Is having your computer compromised a personal assault? The ethics of extended cognition. Journal of the American Philosophical Association, 2(4).
• Clark, A. (1997). Being There: Putting Brain, Body, and World Together Again. MIT Press.
• Clark, A. (2008). Supersizing the Mind: Embodiment, Action, and Cognitive Extension. Oxford University Press.
• Clark, A., a Chalmers, D. (1998). The extended mind. Analysis, 58(1).
• Hutchins, E. (1995). Cognition in the Wild. MIT Press.
• Kirsh, D., a Maglio, P. (1994). On distinguishing epistemic from pragmatic action. Cognitive Science, 18(4).
• Menary, R. (ed.) (2010). The Extended Mind. MIT Press.
• Risko, E. F., a Gilbert, S. J. (2016). Cognitive offloading. Trends in Cognitive Sciences, 20(9).
• Rupert, R. D. (2004). Challenges to the hypothesis of extended cognition. The Journal of Philosophy, 101(8).
• Sprevak, M. (2009). Extended cognition and functionalism. The Journal of Philosophy, 106(9).
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• Sutton, J. (2010). Exograms and interdisciplinarity: History, the extended mind, and the civilizing process. In R. Menary (ed.), The Extended Mind. MIT Press.
• Sweet, P. L. (2019). The sociology of gaslighting. American Sociological Review, 84(5).
• Vygotsky, L. S. (1978). Mind in Society: The Development of Higher Psychological Processes. Harvard University Press.
• Wood, D., Bruner, J. S., a Ross, G. (1976). The role of tutoring in problem solving. Journal of Child Psychology and Psychiatry, 17(2).

Související🔗

Filozofie mysli

• 7.49 Clark: Natural-Born Cyborgs a hluboká integrace s technologiemi – antropologické rozšíření teze.
• 7.37 Chalmers: Hard Problem of Consciousness – spoluautor teze a jeho teorie vědomí.
• 7.48 Hutchins: Distribuovaná kognice a kulturní artefakty – kognice v systému lidí a nástrojů.
• 7.40 Friston: Active Inference a free energy principle – prediktivní rámec Clarkových pozdních prací.
• 7.13 Polanyi: Tichá znalost a osobní poznání – nástroj jako prodloužení těla.

Glosář

• Embodied cognition – vtělená a situovaná kognice.
• Coercive control – kontrola záznamů jako kontrola poznávání.
• Testování reality – práce s nejistotou o skutečnosti.
• Hermeneutický outsourcing – přenesení výkladu na vnější zdroj.

Praxe

• Filozofie: Intellectual Sovereignty – autonomie vlastního poznávání.