7.38 Block: Phenomenal vs. Access Consciousness🔗

Ned Block, americký filozof mysli působící na New York University, v článku o záměně funkcí vědomí ukázal, že slovo „vědomí“ se v psychologii i filozofii používá nejméně ve dvou odlišných smyslech, a že jejich směšování vede k chybným závěrům (Block, 1995). Rozlišení fenomenálního vědomí (phenomenal consciousness, P-vědomí) a přístupového vědomí (access consciousness, A-vědomí) se od té doby stalo jedním z výchozích bodů filozofie mysli i kognitivní neurovědy. Stránka vykládá Blockovu pozici z primárních textů, uvádí hlavní námitky a teprve poté, výslovně jako interpretaci této knihy, ukazuje, proč je rozlišení užitečné pro práci s lidmi, jejichž výpověď o vlastní zkušenosti byla narušena (Block, 2007).

Dva pojmy vědomí🔗

Fenomenální vědomí je podle Blocka prožitek sám: to, jaké to je vidět červenou, cítit bolest nebo slyšet tón. Navazuje tím na Nagelovu formulaci, že organismus má vědomé stavy, pokud „je nějaké být tímto organismem“ (Nagel, 1974). Přístupové vědomí je naproti tomu funkční pojem: stav je A-vědomý, pokud je jeho obsah k dispozici pro volné užití v uvažování, pro racionální řízení jednání a pro řeč (Block, 1995). Block vedle toho rozlišuje ještě sebeuvědomění a monitorovací vědomí, tedy myšlenky vyššího řádu o vlastních stavech; tyto pojmy podle něj také nelze ztotožnit s fenomenálním prožitkem.

Jádrem článku je diagnóza chybného úsudku. Výzkumníci podle Blocka sledují pacienty se slepozrakem (blindsight), kteří po poškození zrakové kůry reagují nad úrovní náhody na podněty ve slepé části zorného pole, ačkoli tvrdí, že nic nevidí (Weiskrantz, 1986). Z toho, že těmto pacientům chybí prožitek i spontánní využití informace, se pak usuzuje na funkci fenomenálního vědomí. Block namítá, že pacientům chybí oba druhy vědomí současně, a závěr o funkci P-vědomí je proto neoprávněný: připisuje fenomenálnímu vědomí funkci, kterou může mít jen přístup (Block, 1995).

Disociace v obou směrech🔗

Aby ukázal, že pojmy jsou alespoň pojmově oddělitelné, uvádí Block případy v obou směrech. Myšlenkový pokus se superslepozrakem popisuje pacienta, který by se naučil informace ze slepého pole spontánně využívat v uvažování i řeči, a měl by tak přístup bez prožitku (Block, 1995). Opačný směr ilustruje příkladem hluku sbíječky, který člověk při rozhovoru slyší, ale uvědomí si ho až ve chvíli, kdy hluk ustane; zpětně pozná, že ho prožíval dříve, než s ním mohl pracovat. Block přiznává, že superslepozrak je hypotetický a že empirické případy čistého P bez A jsou sporné.

Blockův zájem o rozdíl mezi funkcí a prožitkem má starší kořeny. Již v kritice funkcionalismu argumentoval myšlenkovým pokusem, v němž by funkční organizaci mozku napodobovalo obyvatelstvo celé země spojené vysílačkami, a ptal se, zda by takový systém něco prožíval (Block, 1978). Později tuto úvahu zostřil v takzvaném těžším problému vědomí: pokud by existovala bytost funkčně shodná s člověkem, ale s jiným fyzickým podkladem, neměli bychom podle něj žádný spolehlivý způsob, jak rozhodnout, zda je vědomá (Block, 2002).

Přesah prožitku nad přístup🔗

V pozdějších pracích Block hájí silnější tezi, že fenomenální vědomí přesahuje přístup (overflow). Opírá se o klasické Sperlingovy pokusy, v nichž účastníci krátce viděli mřížku písmen, vybavili si jich spontánně jen několik, ale při zvukové nápovědě po zmizení obrazu dokázali vyjmenovat většinu písmen libovolné označené řady (Sperling, 1960). Block z toho vyvozuje, že účastníci prožívali všechna písmena, ačkoli kapacita přístupu stačila jen na část z nich (Block, 2007; Block, 2011).

Block přitom není dualista. Na rozdíl od Chalmerse, jehož pozici vykládá stránka 7.37 Chalmers: Hard Problem of Consciousness, považuje fenomenální vědomí za biologický stav mozku a hledá jeho neurální základ (Block, 2009). Teorie globálního pracovního prostoru (global workspace) podle něj dobře vysvětluje přístup, tedy šíření informace mnoha systémům mysli, ale nemusí vysvětlovat prožitek; za možný kandidát fenomenálního vědomí považuje lokální rekurentní zpracování ve smyslových oblastech (Baars, 1988; Dehaene a Naccache, 2001; Lamme, 2006).

Hlavní kritiky a meze🔗

Nejsoustavnější námitky formuloval Dennett (1991), podle něhož mezi prožitkem a přístupem není žádný další fakt: vědomí je to, co ve skutečném zpracování „vyhraje“ a ovlivní další chování a výpověď. Cohen a Dennett (2011) proto tvrdí, že teorie fenomenálního vědomí oddělitelného od funkce je v principu neověřitelná, protože každý doklad prožitku musí projít nějakým přístupem. Block odpovídá, že stejně jako jinde ve vědě lze o nepozorovaném usuzovat nejlepším vysvětlením (Block, 2011).

Empirická kritika se týká interpretace Sperlingových dat. Kouider a kolegové (2010) navrhují, že účastníci neprožívají všechna písmena v plné určitosti, ale jen obecný dojem „písmen“ a částečné rysy, a že dojem bohatosti je zčásti konstruovaný. Spor o přesah tak zůstává otevřený a pro účely této knihy je třeba ho brát jako hypotézu, nikoli jako hotový výsledek (Kouider a kol., 2010).

Interpretace pro epistemickou anihilaci🔗

Následující oddíl je interpretací této knihy, nikoli Blockovým tvrzením. Pro knihu je rozlišení užitečné proto, že odděluje dvě roviny, na nichž může působení na člověka probíhat: rovinu toho, co člověk prožívá, a rovinu toho, co může o svém prožitku vědět, vybavit si a sdělit. Manipulace, kterou kniha popisuje jako gaslighting, cílí typicky na druhou rovinu: nepopírá prožitek přímo, ale zpochybňuje oprávnění o něm mluvit a důvěru ve vlastní vzpomínku (Block, 1995; Sweet, 2019).

Druhá interpretace se týká klinické práce. Dotazníky a škály, které popisuje heslo self-report, zachycují v Blockově terminologii přístup, tedy to, co je člověk schopen v dané chvíli zformulovat. Stavy jako depersonalizace nebo disociace ukazují, že vztah prožitku, jeho vlastnění a výpovědi o něm se může rozpojit, aniž by šlo o simulaci (Sierra, 2009). Kniha z toho vyvozuje, že chybějící nebo chudá výpověď není důkazem chybějící zkušenosti a že klinický rozhovor nemá být nahrazen jen kontrolním seznamem.

Třetí interpretace se týká umělé inteligence. Blockův těžší problém varuje, že funkční podobnost systému s člověkem neříká, zda systém něco prožívá (Block, 2002). Pro knihu z toho plyne dvojí obrana: nepřipisovat konverzačním systémům prožitky jen proto, že o nich plynně mluví, a zároveň rozpoznat návrh rozhraní, který antropomorfní dojem záměrně posiluje, například aby prohloubil citovou vazbu uživatele. Podrobněji tuto otázku rozebírá stránka 7.36 Searle: Čínský pokoj a kritika silné AI (Searle, 1980).

Rozpoznání, obrana a klinický rámec🔗

Rozpoznávacím znakem narušení na rovině přístupu je, že člověk popisuje rozpor mezi tím, co cítil, a tím, co si „smí“ myslet, nebo že svou zkušenost formuluje jen slovy, která mu někdo jiný opakovaně vkládal do úst. Odlišit je třeba běžné zapomínání, disociativní poruchy diagnostikované podle platných klasifikací a neurologické příčiny, které vyžadují lékařské vyšetření (Weiskrantz, 1986; Sierra, 2009). Rozhodnutí o diagnóze náleží kvalifikovanému klinikovi, nikoli čtenáři této knihy.

Obrana a zotavení se z této perspektivy opírají o obnovu přístupu, nikoli o vnucení nového obsahu. Terapeut pomáhá klientovi znovu najít slova pro vlastní prožitek, respektuje tempo a nepředkládá mu hotový výklad, protože i dobře míněné vkládání interpretací by na rovině přístupu opakovalo strukturu původního působení. Úloze metakognice, tedy schopnosti sledovat vlastní poznávání, se v tomto procesu přikládá ústřední význam (Block, 1995; Flavell, 1979).

Otevřené otázky🔗

Otevřené zůstává, zda je fenomenální vědomí skutečně bohatší než přístup, nebo zda je dojem bohatosti sám výsledkem zpracování, a jak by se tento spor dal rozhodnout bez spoléhání na výpověď. Pro klinickou praxi je stejně důležitá otázka, nakolik lze z neurálních korelátů jednou usuzovat na prožitek u lidí, kteří o něm podat zprávu nemohou (Block, 2007; Cohen a Dennett, 2011).

Literatura🔗

• Baars, B. J. (1988). A Cognitive Theory of Consciousness. Cambridge University Press.
• Block, N. (1978). Troubles with functionalism. Minnesota Studies in the Philosophy of Science, 9.
• Block, N. (1995). On a confusion about a function of consciousness. Behavioral and Brain Sciences, 18(2).
• Block, N. (2002). The harder problem of consciousness. Journal of Philosophy, 99(8).
• Block, N. (2007). Consciousness, accessibility, and the mesh between psychology and neuroscience. Behavioral and Brain Sciences, 30(5–6).
• Block, N. (2009). Comparing the major theories of consciousness. In M. S. Gazzaniga (ed.), The Cognitive Neurosciences IV. MIT Press.
• Block, N. (2011). Perceptual consciousness overflows cognitive access. Trends in Cognitive Sciences, 15(12).
• Cohen, M. A., a Dennett, D. C. (2011). Consciousness cannot be separated from function. Trends in Cognitive Sciences, 15(8).
• Dehaene, S., a Naccache, L. (2001). Towards a cognitive neuroscience of consciousness: Basic evidence and a workspace framework. Cognition, 79(1–2).
• Dennett, D. C. (1991). Consciousness Explained. Little, Brown and Company.
• Flavell, J. H. (1979). Metacognition and cognitive monitoring: A new area of cognitive-developmental inquiry. American Psychologist, 34(10).
• Kouider, S., de Gardelle, V., Sackur, J., a Dupoux, E. (2010). How rich is consciousness? The partial awareness hypothesis. Trends in Cognitive Sciences, 14(7).
• Lamme, V. A. F. (2006). Towards a true neural stance on consciousness. Trends in Cognitive Sciences, 10(11).
• Nagel, T. (1974). What is it like to be a bat? The Philosophical Review, 83(4).
• Searle, J. R. (1980). Minds, brains, and programs. Behavioral and Brain Sciences, 3(3).
• Sierra, M. (2009). Depersonalization: A New Look at a Neglected Syndrome. Cambridge University Press.
• Sperling, G. (1960). The information available in brief visual presentations. Psychological Monographs, 74(11).
• Sweet, P. L. (2019). The sociology of gaslighting. American Sociological Review, 84(5).
• Weiskrantz, L. (1986). Blindsight: A Case Study and Implications. Clarendon Press.

Související🔗

Filozofie mysli

• 7.37 Chalmers: Hard Problem of Consciousness – dualistická odpověď na tentýž problém.
• 7.35 Dennett: Intentional Stance a vrstvy interpretace – hlavní deflační protistrana.
• 7.39 Tononi: Integrated Information Theory (IIT) – konkurenční teorie fenomenálního vědomí.
• 7.29 Nagel: View from Nowhere a paradox objektivity – pojem „jaké to je“.
• 7.5 Kognitivní vědy a EA – širší kognitivněvědní rámec.

Glosář

• Self-report – výpověď jako přístup k prožitku.
• Depersonalizace – rozpojení prožitku a jeho vlastnění.
• Jádrové vědomí – Damasiův pojem příbuzné úrovně.
• Fenomenologie – popis prožitku z první osoby.

Praxe

• 6. Klinické aplikace – práce s výpovědí klienta.