Definice
Diskursivní formace (formation discursive, discursive formation) je pojem Michela Foucaulta z knihy L'Archéologie du savoir (1969, Archeologie vědění). Označuje soubor pravidel, podle nichž v určité oblasti a době vznikají výpovědi: jaké předměty lze vůbec pojmenovat, kdo a z jaké pozice smí mluvit, jakými pojmy se mluví a jaké strategie a teorie jsou v ní myslitelné. Diskursivní formace není jeden text ani jedna teorie, ale pravidelnost v rozptýleném množství výpovědí – například psychiatrický diskurz o šílenství v určitém období nebo lékařský diskurz o nemoci.
Pravidla diskursivní formace si mluvčí obvykle neuvědomují. Nejsou zapsána jako zákon, a přesto rozhodují o tom, co bude slyšet jako smysluplné, odborné a pravdivé, a co jako šum, laická představa nebo nesmysl.
Původ a kontext pojmu
Foucault pojem rozvinul jako metodické shrnutí svých dřívějších historických prací o šílenství, o zrodu kliniky a o humanitních vědách (Les Mots et les choses, 1966). Nazval svou metodu archeologií: nezkoumá, co autoři chtěli říct, ale za jakých podmínek mohli říct to, co řekli. V pozdějších pracích, zejména v přednášce L'Ordre du discours (1971) a v knize Surveiller et punir (1975), propojil analýzu diskurzu s analýzou moci; odtud pochází pojem moc-vědění.
Kompendium Foucaulta zpracovává v kapitole 7.1 Filosofický rámec EA a v referenčních kartách EA-7.1.1 Power/Knowledge a EA-7.1.2 Discipline & Punish.
Jak se projevuje
Diskursivní formace je vidět především na svých hranicích:
- určité zkušenosti nelze v dané instituci vyjádřit tak, aby byly vzaty vážně – chybí pro ně uznaná kategorie;
- o tom, kdo smí mluvit, rozhoduje pozice (titul, funkce, příslušnost), ne obsah výpovědi;
- stejné tvrzení zní v jednom prostředí jako odborný poznatek a v jiném jako laický dojem;
- nové pojmy vstupují do oboru jen přes schválené kanály a s jazykovou úpravou, která je přizpůsobí;
- lidé mluví o sobě slovy, která jim nabídla instituce, a jinými slovy už o sobě mluvit neumějí.
Mechanismus
Strukturně diskursivní formace předchází jednotlivým tvrzením. Neříká, co je pravda, ale vymezuje pole, v němž se o pravdě rozhoduje. To má dvojí dopad. Za prvé umožňuje poznání: bez sdílených pravidel by nebylo odborného jazyka ani vědy. Za druhé vylučuje: co pravidlům neodpovídá, se nedostane do hry. Moc v tomto pojetí nepůsobí jen zákazem, ale především produkcí – vytváří kategorie, identity a normy, v nichž se lidé poznávají.
Pro epistemickou anihilaci je klíčové, že uzavřené skupiny a instituce mohou vytvořit vlastní, velmi úzkou diskursivní formaci. Ta pak určuje, co člen smí vůbec myslet, a dělá kritiku zevnitř nevyslovitelnou (srov. loading the language).
Odlišení
- Ideologie v marxistickém pojetí je falešný obraz skutečnosti; diskursivní formace se otázce pravdy a lži vyhýbá a zkoumá podmínky vzniku výpovědí.
- Paradigma (Kuhn, viz paradigm shift) se týká vědeckého společenství a jeho vzorových řešení; diskursivní formace je širší a zahrnuje i nevědecké praktiky.
- Jazyková hra (Wittgenstein) zdůrazňuje pravidla užití slov v praxi; Foucault se ptá po historickém a institucionálním vzniku pravidel a po jejich vztahu k moci.
- Hermeneutická marginalizace (Fricker) popisuje důsledek pro skupiny, které se na tvorbě sdílených pojmů nepodílejí.
Význam pro Kompendium
Pojem dovoluje popsat EA na úrovni instituce a kultury: proč oběť manipulace „nemá slova“, proč je její výpověď odbyta a proč se změna nepodaří jedním faktem. Je rámcem pro epistemickou injustici, pro panoptismus a pro kritickou reflexi samotné knihy – i taxonomie EA je diskursivní formace a může vylučovat (viz EA jako mocenský nástroj).
Obrana a zotavení
Obranou je zviditelnění pravidel: ptát se, kdo zde smí mluvit, jaké kategorie máme k dispozici a co se do nich nevejde. Pro jednotlivce po odchodu z uzavřeného prostředí znamená zotavení i jazykovou práci – najít slova mimo slovník skupiny. Pro profesionály je to výzva k pokoře: diagnostické kategorie jsou užitečné, ale nesmí přehlušit zkušenost, kterou neumějí pojmenovat.
Obecný příklad
Anonymizovaný kompozit z institucionálního prostředí: Pracovnice popisuje, že ji nadřízený dlouhodobě zpochybňuje, přepisuje její výstupy a před ostatními ji líčí jako nespolehlivou. Když se obrátí na personální oddělení, formulář stížnosti nabízí kategorie „konflikt na pracovišti“ a „neshoda v pracovním stylu“. Její zkušenost do nich zapadne jen zkresleně a vyřízení končí doporučením „zlepšit komunikaci“. Diskursivní formace instituce tu není zlý úmysl nikoho konkrétního; je to soubor kategorií a postupů, v nichž její zkušenost nemůže zaznít jako to, čím je. Rozpoznat to znamená ptát se nejen „co se stalo“, ale i „jak o tom tady lze vůbec mluvit“.
Meze a otevřené otázky
Foucaultova analýza je historická a kritická, ne diagnostická: neříká, jak rozhodnout konkrétní spor. Pojem je také snadné rozšířit tak, že vysvětluje všechno – a pak nevysvětluje nic. Otevřenou otázkou pro Kompendium je, jak jeho vlastní taxonomie může pojmenovat dosud nepojmenované zkušenosti, aniž by vytvořila novou uzavřenou formaci, do které se lidé musí vejít.
Literatura
- Foucault, M. (1966). Les Mots et les choses. Gallimard.
- Foucault, M. (1969). L'Archéologie du savoir. Gallimard.
- Foucault, M. (1971). L'Ordre du discours. Gallimard.
- Foucault, M. (1975). Surveiller et punir. Gallimard.
Související
Glosář
- Moc-vědění – pozdější Foucaultův pojem.
- Panoptismus – disciplinární moc.
- Hermeneutická marginalizace – vyloučení z tvorby pojmů.
- Jazyková hra – Wittgensteinův příbuzný pojem.
- Loading the language – zúžení diskurzu v uzavřené skupině.
Techniky a reflexe
- EA-7.1.1 Foucault: Power/Knowledge – referenční karta.
- 7.1 Filosofický rámec EA – Foucault v rámci knihy.
- EA jako mocenský nástroj – kritická reflexe taxonomie.