Destruktivní cirkularita

Definice

Destruktivní cirkularita je vlastní název knihy z její původní taxonomie (2025), v níž se jmenuje v obráceném pořadí „Cirkularita destruktivní“; v odborné literatuře takový termín ustálený není. Označuje podobu kruhového myšlení, která na rozdíl od hermeneutického kruhu nevede k hlubšímu porozumění, ale k neplodné smyčce: myšlení se vrací do stejného bodu, každý pokus o pokrok vyvolá požadavek, který jej ruší, a východisko chybí. Pojem ukazuje na dobře popsané jevy, zejména na neproduktivní opakované myšlení a ruminaci (Watkins 2008; Nolen-Hoeksema 1991) a na regres požadavků na reflexivitu, který rozebírala sociologie vědeckého poznání (Woolgar 1988; Ashmore 1989).

Výklad, že smyčku může zvenčí udržovat jiná osoba a že je pak podobou epistemické anihilace, je interpretací knihy. Kruhovost sama o sobě vadou není: Gadamer ukázal, že porozumění se vždy pohybuje mezi předporozuměním a textem a že tento kruh je produktivní (Gadamer 1960). Pojem míří jen na smyčky, které porozumění neprohlubují a nemají výstup.

Původ a kontext pojmu

Původní taxonomie řadí destruktivní cirkularitu mezi rekurzivní poruchy myšlení. Původní taxonomie uvádí hodnocení závažnosti a vratnosti; to nemá empirickou oporu a kniha je nepřebírá. Jako typické projevy uvádí myšlenkové smyčky, neschopnost postupu a frustrující opakování, jako obranu vnější přerušení cyklu a rozbor rekurzivních vzorců z vyšší úrovně. Obě obrany odpovídají metakognitivní terapii, podle níž ruminaci neudržuje obsah myšlenek, ale přesvědčení o užitečnosti dalšího přemýšlení a ztráta kontroly nad pozorností (Wells 2009).

Sociologie vědeckého poznání zná vzorec z vlastní historie. Požadavek, aby výzkumník reflektoval svou pozici, lze uplatnit i na reflexi samu, a tak dále bez konce; Woolgar a Ashmore tuto potíž rozebrali jako problém reflexivity a ukázali, že jí nelze uniknout dalším patrem reflexe (Woolgar 1988; Ashmore 1989). Bourdieu naopak hájil reflexivitu jako kolektivní a metodickou praxi, která má zlepšit výzkum, nikoli jej zastavit (Bourdieu a Wacquant 1992).

Kniha z hesla původní taxonomie přebírá jen pojmenování, projevy a obranu. Údaje o průběhu a podmínkách vzniku nereprodukuje, protože by z popisu dělaly postup; drží se svého etického rámce a zásady dvojího užití, podle níž se zveřejňuje to, co chrání, a ne to, co usnadňuje zneužití (National Research Council 2004).

Jak se projevuje

Prvním znakem je návrat bez přírůstku. Po každém kole se člověk ocitá u stejné otázky a nedokáže říct, co se od minulého kola změnilo. Watkins rozlišuje konstruktivní a nekonstruktivní opakované myšlení podle toho, zda je konkrétní a vede k řešení, nebo abstraktní, hodnotící a bez výstupu (Watkins 2008). Destruktivní cirkularita má rysy druhého typu: smyčka je abstraktní, sebehodnotící a nemá kritérium ukončení.

Druhým znakem je požadavek, který se sám obnovuje. Každé splnění vytváří nový nedostatek téhož druhu, například reflexi, která „nereflektuje sama sebe“. Bateson a spolupracovníci popsali, jak sdělení na různých logických úrovních mohou vytvořit situaci, v níž je každá odpověď chybná a vystoupit z ní nelze (Bateson a kol. 1956); tuto strukturu glosář vede jako double bind. Třetím znakem je frustrace a únava, které rostou s počtem kol, a pocit, že problém je v člověku samém.

Ilustrační kompozit, anonymizovaný a složený z více situací, vypadá takto. Výzkumnice v sociologii vědy předloží článek a dostane připomínku, že nereflektuje svou epistemologickou pozici. Doplní reflexi a dozví se, že nereflektuje pozici, z níž reflektuje; doplní další úroveň a připomínka se opakuje. Text naroste o desítky stran, které původní argument neposouvají. Rozpoznávacím znakem v kompozitu není požadavek reflexivity, který je oprávněný, ale to, že žádné jeho splnění nemůže uspět (Ashmore 1989).

Mechanismus

Strukturně jde o smyčku, z níž chybí výstupní podmínka. Produktivní kruh má výstup: interpret se k textu vrací s pozměněným předporozuměním a kruh se tím otevírá do spirály (Gadamer 1960). Destruktivní cirkularita výstup nemá, protože požadavek je formulován tak, že každá odpověď jej obnoví. Kniha to interpretuje jako přesun kritéria úspěchu mimo dosah člověka, nikoli jako logickou chybu v jeho myšlení.

Kompozit zároveň ukazuje, že pojem původní taxonomie spojuje dvě odlišné struktury. Návrat do stejného bodu je kruh; postup k vyšším a vyšším patrům reflexe je infinitní regres. Kniha je rozlišuje: regres zachycuje rekurzivní paralýza a technika EA-2.5.8 Rekurzivní spirála pochybnosti, kruh destruktivní cirkularita. V praxi se obě struktury vyskytují společně a psychopatologie popisuje jejich krajní podobu jako hyperreflexivitu, v níž se vlastní prožívání stává předmětem neustálé reflexe (Sass 1992).

Odlišení

Od logické vady se destruktivní cirkularita liší tím, kde kruh leží. Cirkulární argumentace předpokládá to, co má dokázat, a jde o vadu argumentu; destruktivní cirkularita je stav procesu myšlení, který může tvořit i bezvadné kroky. Od hermeneutického kruhu se liší výstupem: hermeneutické porozumění se s každým kolem mění a prohlubuje, kdežto destruktivní smyčka zůstává stejná (Gadamer 1960).

Od náročné recenze nebo supervize se vzorec liší tím, zda je požadavek splnitelný. Dobrá recenze požaduje reflexi v rozsahu, který slouží argumentu, a přijme rozumnou odpověď; metodická reflexivita v Bourdieuově smyslu má výzkum zpřesnit (Bourdieu a Wacquant 1992). Akademický spor o meze reflexivity je legitimní debatou; vzorcem se stává teprve tehdy, když z něj jedna strana činí podmínku, kterou druhá nemůže nikdy splnit.

Od klinických stavů je třeba vzorec odlišit pečlivě. Ruminace provází depresi a prodlužuje její epizody (Nolen-Hoeksema 1991), opakující se pochybnosti a potřeba ujištění patří k obsedantně-kompulzivní poruše a k úzkostným stavům (American Psychiatric Association 2022). Tyto stavy vycházejí zevnitř a trvají napříč situacemi, kdežto destruktivní cirkularita v pojetí knihy je vázána na vztah nebo prostředí; klinický stav ji však může napodobit i zesílit, a proto patří do diferenciální diagnostiky.

Od techniky EA-2.5.8 Rekurzivní spirála pochybnosti se vzorec liší strukturou i zdrojem. Spirála je regres, v němž pochybnost míří na sebe samu a otevírá stále vyšší patra, a udržuje ji metakognitivní přesvědčení, že je nutné přemýšlet až do jistoty (Wells 2009); destruktivní cirkularita je kruh, který se vrací do stejného bodu, protože vnější požadavek se každým splněním obnoví.

Klinický, právní a etický rámec

Destruktivní cirkularita není diagnóza. Klinicky zasluhují pozornost její následky, zejména ruminace, úzkost, vyčerpání a ztráta důvěry ve vlastní úsudek. Metakognitivní terapie nabízí pro ruminaci ověřený rámec: nepracuje s obsahem smyčky, ale s přesvědčením, že je nutné v ní pokračovat (Wells 2009). V akademickém prostředí platí stejný institucionální rámec jako u jiných podob zneužívajícího vedení (Tepper 2000).

Právně jde většinou o vztah s vnitřními předpisy instituce; doktorské studium se v Česku řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a vnitřními předpisy školy, které umožňují obrátit se na orgány dohlížející na studijní program. Eticky platí, že popis vzorce nesmí sloužit k odmítání oprávněných požadavků na reflexivitu; o vzorci lze mluvit, až když je doloženo, že žádná odpověď nemůže obstát; tak to vymezuje etický kodex knihy.

Obrana a zotavení

Obranou, kterou navrhuje i původní taxonomie, je vnější přerušení cyklu. Pomáhá požádat o výslovné kritérium úspěchu („co přesně by tuto připomínku vypořádalo?“) a zapsat je; neexistuje-li, je to sám o sobě rozpoznávací znak. Metakognitivní terapie učí odložit smyčku na vyhrazený čas a přesunout pozornost, místo aby se člověk snažil smyčku dořešit (Wells 2009); praktické postupy popisuje metakognitivní monitorování.

Druhou obranou je rozbor smyčky z vyšší úrovně, ale jen jednou a s cílem pojmenovat strukturu, ne v ní pokračovat. Konkrétní a na řešení zaměřené myšlení je podle výzkumu opakem nekonstruktivní ruminace a lze je trénovat (Watkins 2008). Zotavení spočívá v obnově metakognice a v přijetí, že reflexe má rozumnou mez; dlouhodobě k němu vede metakognitivní rehabilitace.

Meze pojmu

Pojem nemá vlastní empirickou validaci a v původní taxonomii slučuje kruh s regresem. Kniha jej proto užívá úzce, pro smyčky bez výstupu ve vztahu nebo prostředí, a regres odkazuje k sousedním pojmům. Nebezpečím je i zneužití pojmu proti oprávněné kritice, včetně požadavků na metodickou reflexivitu, které hájí Bourdieu (Bourdieu a Wacquant 1992): ne každá opakovaná připomínka je smyčkou, protože opakuje-li se, může to znamenat, že nebyla vypořádána. Rozlišovacím měřítkem zůstává splnitelnost požadavku, jak ji kniha vymezuje ve svých metodologických poznámkách.

Literatura

• American Psychiatric Association (2022). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition, Text Revision (DSM-5-TR). American Psychiatric Association Publishing.
• Ashmore, M. (1989). The Reflexive Thesis: Wrighting Sociology of Scientific Knowledge. University of Chicago Press.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1.
• Bourdieu, P., & Wacquant, L. J. D. (1992). An Invitation to Reflexive Sociology. University of Chicago Press.
• Gadamer, H.-G. (1960). Wahrheit und Methode. J. C. B. Mohr (Paul Siebeck).
• National Research Council (2004). Biotechnology Research in an Age of Terrorism. National Academies Press.
• Nolen-Hoeksema, S. (1991). Responses to depression and their effects on the duration of depressive episodes. Journal of Abnormal Psychology, 100.
• Sass, L. A. (1992). Madness and Modernism: Insanity in the Light of Modern Art, Literature, and Thought. Basic Books.
• Tepper, B. J. (2000). Consequences of abusive supervision. Academy of Management Journal, 43.
• Watkins, E. R. (2008). Constructive and unconstructive repetitive thought. Psychological Bulletin, 134.
• Wells, A. (2009). Metacognitive Therapy for Anxiety and Depression. Guilford Press.
• Woolgar, S. (Ed.) (1988). Knowledge and Reflexivity: New Frontiers in the Sociology of Knowledge. Sage.

Související

Pojmy

• Hermeneutický kruh – produktivní kruh, od něhož se vzorec odlišuje.
• Rekurzivní paralýza – regres reflexe, který se s kruhem často pojí.
• Cirkulární argumentace – logická vada, nikoli stav procesu.
• Infinitní regres – nekonečný řetězec zdůvodnění.
• Double bind – požadavek, jemuž nelze vyhovět na žádné úrovni.
• Kognitivní bludištění – sousední vzorec z původní taxonomie: pohyb vpřed bez návratu.

Kniha

• EA-2.5.8 Rekurzivní spirála pochybnosti – technika s nejbližším mechanismem.
• EA-5.1.13 Hyperreflexivita – krajní podoba reflexe nad reflexí.
• Metakognitivní monitorování – praktická obrana.
• Metakognitivní rehabilitace – dlouhodobé zotavení.