Přeskočit na obsah

Hermeneutická marginalizace

Pojem Mirandy Frickerové: nerovná účast na tvorbě sdílených pojmů, kvůli níž skupině chybějí slova pro vlastní zkušenost. Znaky, mechanismus a obrana.

Definice

Hermeneutická marginalizace (hermeneutical marginalization) je pojem Mirandy Frickerové z knihy Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing (2007). Označuje situaci, kdy se určitá skupina lidí nepodílí rovnoprávně na vytváření sdílených pojmů a výkladů, jimiž společnost rozumí sociální zkušenosti. Frickerová mluví o kolektivním hermeneutickém zdroji – zásobě pojmů, slov, příběhů a kategorií, kterou má společnost k dispozici. Kdo je z jeho tvorby vyloučen, tomu v něm chybějí pojmy pro to, co sám prožívá.

Hermeneutická marginalizace je podmínkou; jejím důsledkem v konkrétní situaci je hermeneutická nespravedlnost (hermeneutical injustice): člověk nedokáže svou zkušenost srozumitelně pojmenovat ani sám sobě, ani druhým, a proto ji nemůže sdílet ani se domáhat nápravy.

Původ a kontext pojmu

Frickerová pojem rozvinula v rámci sociální epistemologie a feministické epistemologie jako jednu ze dvou základních forem epistemické injustice; druhou je testimoniální nespravedlnost. Ústředním příkladem je zkušenost sexuálního obtěžování v době, kdy pro ni ještě neexistovalo jméno: postižené ženy ji prožívaly jako něco špatného, ale chyběl jim pojem, který by z osobní nepříjemnosti udělal rozpoznatelnou křivdu. Teprve vznik pojmu – v prostředí, kde ženy začaly sdílet své zkušenosti – umožnil, aby se zkušenost stala srozumitelnou a právně uchopitelnou.

Navazující autoři rozvinuli příbuzné pojmy: Kristie Dotsonová contributory injustice (dostupné alternativní pojmy menšin jsou dominantními ignorovány) a Gaile Pohlhausová willful hermeneutical ignorance (aktivní odmítání pojmy marginalizovaných převzít). Kompendium tuto linii zpracovává v kapitole 7.3 Sociální epistemologie EA.

Jak se projevuje

  • člověk popisuje zkušenost opisem, metaforou nebo omluvou („nevím, jak to říct, asi to nic není“);
  • instituce nemá kategorii, do které by stížnost zapadla, a proto ji neeviduje nebo ji zařadí jinam;
  • zkušenost se vykládá jako osobní selhání, přecitlivělost nebo nemoc, protože jiný výklad není k dispozici;
  • při prvním setkání s přesným pojmem přichází úleva a poznání („tak tohle má jméno“);
  • výpověď je pro posluchače nesrozumitelná nebo nepřesvědčivá – ne kvůli předsudku vůči mluvčímu, ale kvůli chybějícímu sdílenému slovníku.

Mechanismus

Strukturně jde o nerovnost na úrovni pojmů, nikoli jednotlivých rozhovorů. Kdo má sociální moc, má i větší podíl na tom, co se ve společnosti pojmenuje a jak; jeho zkušenosti jsou v kolektivním zdroji dobře zastoupeny. Kdo moc nemá, ten se v něm hledá marně. Výsledkem je, že nevýhoda se reprodukuje sama: bez pojmu nelze zkušenost sdílet, bez sdílení nevznikne pojem.

Pro epistemickou anihilaci je hermeneutická marginalizace zvlášť důležitá. Uzavřené skupiny i manipulativní vztahy mohou vytvořit lokální hermeneutickou marginalizaci: člověk uvnitř nemá slova pro to, co se mu děje, protože slovník skupiny nebo partnera je takové pojmy vyloučil nebo převrátil (srov. loading the language, gaslighting).

Odlišení

  • Testimoniální nespravedlnost vzniká z předsudku posluchače vůči mluvčímu; hermeneutická marginalizace je strukturní a nemusí za ní stát nikdo konkrétní.
  • Sémantická afázie v Kompendiu popisuje ztrátu schopnosti vyjádřit význam u jednotlivce; marginalizace se týká skupiny a jejího místa ve společnosti.
  • Diskursivní formace (Foucault) je obecnější rámec pravidel výpovědí; Frickerová se ptá konkrétně po etice a spravedlnosti.
  • Neznalost odborného termínu je individuální a snadno napravitelná; marginalizace znamená, že pojem v kolektivním zdroji vůbec chybí.

Význam pro Kompendium

Celá kniha je do jisté míry odpovědí na hermeneutickou marginalizaci obětí epistemické anihilace: dává jména jevům, které postižení prožívají a nemohou pojmenovat. Pojem je rámcem pro epistemické trauma, pro hermeneutickou erozi a pro kritickou reflexi samotné taxonomie – i její pojmy mohou zkušenost spíše přepsat než vyjádřit (kulturní zaujatost EA kategorií).

Obrana a zotavení

Pro jednotlivce: hledat společenství lidí s podobnou zkušeností, v němž mohou vzniknout slova; číst výpovědi druhých; dovolit si popisovat zkušenost vlastními slovy, i když nejsou „odborná“. Pro profesionály: nabídnout pojem jako hypotézu, ne jako nálepku, a ověřit, zda ho klient přijímá za svůj; zaznamenávat i zkušenosti, které se nevejdou do kategorií. Pro instituce: otevřít tvorbu kategorií lidem, kterých se týkají.

Obecný příklad

Anonymizovaný kompozit: Muž po letech ve vztahu, v němž partnerka soustavně zpochybňovala jeho vzpomínky a vnímání, vyhledá pomoc. Nemá pro svou zkušenost slova: mluví o „hádkách“, o tom, že je „asi zapomnětlivý“, a stydí se, protože obraz muže jako oběti v jeho okolí neexistuje. V poradně poprvé slyší pojem gaslighting a uvědomí si, že popisuje přesně to, co prožíval. Úleva je doprovázena smutkem nad roky, kdy si to vykládal jako vlastní selhání. Jeho dřívější bezmoc nebyla osobní chybou, ale důsledkem toho, že v jeho prostředí pro takovou zkušenost chyběl sdílený pojem.

Meze a otevřené otázky

Pojem předpokládá, že lze rozpoznat, které zkušenosti „chybějí“ v kolektivním zdroji; to je však často patrné až zpětně. Kritici také upozorňují, že rychlé rozšíření nových pojmů může vést k jejich nadužívání, kdy se každá nepříjemná zkušenost vykládá jako křivda. Otevřenou otázkou je, jak nabízet pojmy tak, aby zkušenost vyjádřily, a ne přepsaly.

Literatura

  • Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.

Související

Glosář

Teoretické reflexe a techniky

Související pojmy

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →