Panoptismus (panopticism)

Definice

Panoptismus (panopticism) je pojem, který Michel Foucault rozvíjí v knize Dohlížet a trestat pro rozptýlený disciplinární mechanismus podle vzoru Panoptika Jeremyho Benthama – architektonického návrhu kruhové věznice, v níž ústřední inspekční věž vidí do každé cely, sama však zůstává neviditelná (Foucault, 1975). Bentham návrh předložil jako reformní architekturu pro věznice, chudobince i školy, u níž měla být úspora dozoru předností (Bentham, 1791).

Foucaultův postřeh zní, že účinnost Panoptika nespočívá v neustálém dohledu, nýbrž ve strukturní asymetrii: protože pozorovaný nemůže v žádném okamžiku ověřit, zda je právě pozorován, musí se chovat, jako by pozorován byl stále, a vnější pohled se tak stává vnitřním (Foucault, 1975). Podstatné jsou tři rysy – asymetrická viditelnost, neověřitelnost pozorování a zvnitřnění, jímž subjekt přebírá roli vlastního pozorovatele (Foucault, 1975).

Foucault zobecňuje od architektury k sociálnímu mechanismu: panoptismus je diagram moci oddělitelný od vězeňského kontextu, působící ve školách, továrnách, nemocnicích i armádách, a jeho produktivním rysem je, že disciplinovaný subjekt vyrábí jako vedlejší účinek viditelnosti, bez výslovného použití síly (Foucault, 1975).

Původ a kontext pojmu

Pojem patří do Foucaultova širšího programu, v němž jsou vědění a moc chápány jako neoddělitelné; souběžný pojem rozebírá heslo moc-vědění (Foucault, 1975). V knize na rozbor navazuje kapitola 7.1 Filosofický rámec EA a karta EA-7.1.2 Foucault: Discipline & Punish.

Teorie dohledu Foucaulta rychle překročila. David Lyon ukázal, že v elektronickém prostředí nejde o pohled do cely, nýbrž o zpracování záznamů, které pozorovaného předem třídí do kategorií (Lyon, 1994). Gilles Deleuze navrhl, že disciplinární společnost je nahrazována společností kontroly, v níž nejsou lidé zavíráni do uzavřených prostorů, ale průběžně modulováni (Deleuze, 1990). Kevin Haggerty a Richard Ericson popsali dohlížející soustavu sestavenou z mnoha oddělených systémů, které nemají jedno centrum ani jeden účel (Haggerty a Ericson, 2000).

Pro digitální hospodářství rozvinula vlastní rámec Shoshana Zuboffová, podle níž je sběr chování zdrojem předpovědních produktů, a jeho logikou tedy není disciplína, nýbrž předvídání a ovlivňování (Zuboff, 2019); v knize jí odpovídá kapitola 7.56 Zuboff: Surveillance Capitalism.

Co o účinku dohledu říká empirický výzkum

Foucaultův rozbor je historicko-filozofický, ale jeho ústřední předpoklad – že vědomí možného pozorování mění chování – byl zkoumán i empiricky. Po odhalení rozsáhlého zpravodajského sledování byl zaznamenán pokles vyhledávání citlivých témat na Wikipedii, tedy chování, které nikdo nezakázal (Penney, 2016).

Experimentální práce dále ukázala, že připomínka sledování snižuje ochotu vyjádřit názor, který člověk vnímá jako menšinový, a to především u lidí, kteří sledování považují za oprávněné (Stoycheff, 2016). V pracovním prostředí je doloženo, že monitorování mění chování i tam, kde zůstává neurčité, a že jeho přijetí závisí především na průhlednosti kritérií (Ball, 2010).

Interpretace knihy: Kompendium z toho vyvozuje umírněný závěr. Panoptismus je výkladový rámec, nikoli měřená veličina; doložen je účinek vědomí možného pozorování na vyjadřování a jednání, nikoli tvrzení o trvalé přestavbě osobnosti (Penney, 2016).

Jak se projevuje

Prvním pozorovatelným znakem je předběžná sebecenzura i neškodných projevů, protože člověk neví, co a kdy je hodnoceno; právě tento posun byl zachycen u vyhledávání citlivých témat (Penney, 2016). Druhým je nesoulad průhlednosti: kritéria hodnocení zůstávají neurčitá, zatímco každý výrok hodnoceného je zaznamenán, což je v pracovním dohledu popisováno jako hlavní zdroj nedůvěry (Ball, 2010).

Třetím znakem je hodnocení sebe pohledem instituce i v soukromí, tedy stav, který Foucault popisuje jako zvnitřnění pohledu (Foucault, 1975). Čtvrtým je, že pochybnost o sobě vzniká bez konkrétního obviňujícího – chybí pachatel, kterého by šlo pojmenovat –, a vzorec proto nelze popsat jako čin jednotlivce (Haggerty a Ericson, 2000). Pátým je, že přerušení pozorování, například dovolenou nebo odchodem z organizace, nepřináší okamžitou úlevu, neboť sebedohled byl mezitím osamostatněn (Foucault, 1975).

Mechanismus a užití v knize

Interpretace knihy: Kompendium chápe panoptismus jako strukturní šablonu epistemické újmy v institucionálním měřítku. Zatímco vzorce popisované na úrovni dvojice působí mezilidským jednáním, institucionální podoba působí režimy viditelnosti a hodnoticími systémy, které vytvářejí sebecenzurující a o sobě pochybující subjekty bez úmyslného činu kteréhokoli jednotlivce (Foucault, 1975).

Vzorce delegitimizace přenesené do institucí působí přes panoptickou asymetrii: hodnocený je plně viditelný, zatímco kritéria zůstávají neprůhledná, a vzniká strukturní autocenzura, kterou rozebírá kapitola 3.2 Scénáře epistemické delegitimizace (Ball, 2010). Původní verze tohoto hesla je přiřazovala ke kódům EA-1.2.x, které však v taxonomii označují argumentační techniky; toto přiřazení bylo opraveno.

Zvnitřněný hodnotící pohled odpovídá tomu, co kniha popisuje jako metakognitivní destrukci v institucionálním měřítku: pozorování už není potřeba, protože hodnoticí pohled byl pohlcen do vlastního reflexivního aparátu (Foucault, 1975). Oddíl 03. Základní kategorie chápe panoptickou strukturu jako jednu z kategoriálních podmínek, za nichž se vzorce mezilidského působení škálují na masový účinek.

Odlišení

Od legitimního dohledu a odpovědnosti se panoptický mechanismus liší třemi vlastnostmi: audit, supervize a kontrola kvality nejsou samy panoptické, jsou-li kritéria veřejná, pozorování ohraničené a existuje-li odvolání; právě průhlednost kritérií rozhoduje o přijetí monitorování v praxi (Ball, 2010).

Od paranoidního prožívání se liší doložitelností: u panoptismu je asymetrie skutečná a zjistitelná v uspořádání instituce, zatímco u persekučních přesvědčení chybí vnější struktura, která by obavy vysvětlovala, a posouzení patří do klinické kompetence (Freeman, 2007). Rozlišení vyžaduje jak klinické posouzení, tak zmapování prostředí, protože obě situace se mohou vyskytovat současně (Freeman, 2007).

Od epistemické nespravedlnosti se liší předmětem: Frickerová popisuje, komu se nevěří, panoptismus popisuje, jak viditelnost formuje to, co lidé vůbec řeknou; oba jevy se často sčítají, protože kdo mlčí, nemůže být ani vyslechnut (Fricker, 2007). Od společnosti kontroly se odlišuje mechanismem: kontrola nepracuje s uzavřením a normou, nýbrž s průběžnou modulací (Deleuze, 1990).

Právní a etický rámec

Dohled v zaměstnání je v Česku omezen zákoníkem práce, zákon č. 262/2006 Sb., který sledování zaměstnanců bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zakazuje a vyžaduje předchozí informování o jeho rozsahu a způsobech. Zpracování osobních údajů podléhá obecnému nařízení o ochraně osobních údajů, nařízení (EU) 2016/679, a zákonu č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů; obě úpravy stojí na zásadách účelového omezení a minimalizace, tedy na požadavcích, které panoptickou neurčitost přímo vylučují.

Ochranu těch, kdo asymetrii pojmenují, upravuje zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů; organizační podobu popisuje kapitola ochrana oznamovatelů. Interpretace knihy: obecným kritériem je, že dohled je tím méně škodlivý, čím více je pozorovatel sám pozorovatelný a čím jasnější jsou pravidla (Zuboff, 2019).

Obrana a zotavení

Pro jednotlivce je obranou pojmenovat asymetrii – kdo vidí, co vidí a podle jakých kritérií –, protože neurčitost je právě tím, co sebedohled udržuje (Foucault, 1975). Pomáhá oddělit skutečná pravidla od domnělých, neboť předpokládaná pravidla bývají přísnější než skutečná (Ball, 2010), a vyhledávat prostředí bez hodnocení, v nichž lze sebedohled vědomě odložit (Stoycheff, 2016).

Pro organizaci je obranou zveřejnit hodnoticí kritéria, omezit sběr dat na výslovný účel a zavést odvolací mechanismy; tyto kroky jsou shodné s požadavky právní úpravy i s tím, co výzkum uvádí jako podmínku přijetí dohledu (Ball, 2010). Pro terapeuta je úkolem pracovat se zvnitřněným hodnotitelem jako s převzatou perspektivou, jejíž mechanismus popisuje heslo introjekce, ne jako s osobnostním rysem (Freeman, 2007). Stav odcizení od vlastního poznání popisuje heslo epistemická alienace, celý jev v plném měřítku heslo epistemická anihilace (Foucault, 1975).

Meze a kritika pojmu

Historická kritika zpochybnila Foucaultovo čtení Benthama: podle archivního rozboru byl Benthamův projekt v mnoha ohledech jiný, než jak jej Foucault podává, a jeho ekonomická a reformní stránka je v Dohlížet a trestat potlačena (Semple, 1993). Pojem je navíc v teorii dohledu považován za přežitý: skutečné systémy nemají jedno centrum, jeden účel ani jedno publikum, takže vysvětlovací síla obrazu věže je omezená (Haggerty, 2006).

Druhou mezí je sklon vysvětlovat panoptismem vše, co se týká viditelnosti, čímž se ztrácí rozdíl mezi dohledem, tříděním a ovlivňováním (Lyon, 1994). Z hlediska knihy je proto podstatné nevyvozovat z pojmu tvrzení o jednotlivci: panoptismus popisuje uspořádání, ne duševní stav, a sebedohled ani sebecenzura nejsou diagnózou (Freeman, 2007). Otevřenou otázkou zůstává, nakolik jsou doložené účinky viditelnosti trvalé, a tedy zda zveřejnění kritérií sebedohled skutečně uvolňuje (Stoycheff, 2016).

Literatura

• Ball, K. (2010). Workplace surveillance: An overview. Labor History.
• Bentham, J. (1791). Panopticon; or, The Inspection-House.
• Deleuze, G. (1990). Post-scriptum sur les sociétés de contrôle. L'autre journal.
• Foucault, M. (1975). Surveiller et punir: Naissance de la prison. Gallimard (česky Dohlížet a trestat).
• Freeman, D. (2007). Suspicious minds: The psychology of persecutory delusions. Clinical Psychology Review.
• Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
• Haggerty, K. D. (2006). Tear down the walls: On demolishing the panopticon. In: Lyon, D. (Ed.), Theorizing Surveillance. Willan.
• Haggerty, K. D., & Ericson, R. V. (2000). The surveillant assemblage. British Journal of Sociology.
• Lyon, D. (1994). The Electronic Eye: The Rise of Surveillance Society. University of Minnesota Press.
• Penney, J. W. (2016). Chilling effects: Online surveillance and Wikipedia use. Berkeley Technology Law Journal.
• Semple, J. (1993). Bentham's Prison: A Study of the Panopticon Penitentiary. Clarendon Press.
• Stoycheff, E. (2016). Under surveillance: Examining Facebook's spiral of silence effects. Journalism & Mass Communication Quarterly.
• Zuboff, S. (2019). The Age of Surveillance Capitalism. PublicAffairs.
• Nařízení (EU) 2016/679 (2016). Obecné nařízení o ochraně osobních údajů.
• Zákon č. 110/2019 Sb. (2019). Zákon o zpracování osobních údajů.
• Zákon č. 171/2023 Sb. (2023). Zákon o ochraně oznamovatelů.
• Zákon č. 262/2006 Sb. (2006). Zákoník práce.

Související

Pojmy

• Moc-vědění – souběžný Foucaultův pojem.
• Epistemická injustice – Frickerové strukturní epistemická újma.
• Epistemická anihilace – fenomén v plném měřítku.
• Metakognitivní destrukce – zvnitřněný sebedohled.
• Epistemická alienace – odcizení sobě samému.
• Delegitimizace – vzorec přenesený do institucí.
• Introjekce – mechanismus převzetí hodnotícího pohledu.

Kniha

• 7.1 Filosofický rámec EA – Foucault v kontextu knihy.
• EA-7.1.2 Foucault: Discipline & Punish – referenční karta.
• 7.56 Zuboff: Surveillance Capitalism – digitální pokračování.
• Základní kategorie – kategoriální struktury.
• Ochrana oznamovatelů – organizační obrana.

Strukturní vazby

• Bridge: panopticism – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy