Definice
DES-II (Dissociative Experiences Scale II, Škála disociativních zážitků, druhá verze) je sebeposuzovací dotazník (self-report), který slouží k screeningu – vyhledávání – disociativních zážitků u dospělých. Obsahuje 28 položek popisujících zážitky jako „zjistit, že jsem na místě, a nevědět, jak jsem se tam dostal“, „mít pocit, že se dívám sám na sebe“ nebo „být tak pohlcen fantazií, že mi připadá skutečná“. U každé položky respondent odhaduje, jak velkou část času (v procentech od 0 do 100) se mu to stává, pokud není pod vlivem alkoholu nebo drog.
DES-II není diagnostický nástroj. Vysoké skóre znamená, že je namístě podrobnější klinické vyšetření, ne že člověk má disociativní poruchu.
Původ a kontext
Původní škálu DES publikovali Eve Bernsteinová (později Bernstein Carlsonová) a Frank W. Putnam v roce 1986. Verze DES-II, kterou popsali Carlsonová a Putnam v roce 1993, zachovala položky a změnila formát odpovědi na stupnici procent po desetinách, což usnadňuje vyplňování a vyhodnocení. Nástroj patří k nejpoužívanějším screeningovým metodám v oblasti disociace a byl přeložen do mnoha jazyků.
Používají ho především klinici a výzkumníci v psychiatrii, klinické psychologii a psychotraumatologii: jako první krok u pacientů s podezřením na disociativní symptomatiku, ve výzkumu traumatu a při sledování průběhu léčby. V Kompendiu jej uvádí příloha Diagnostické dotazníky a nástroje a referenční karta EA-8.1.7.
Co měří
Celkové skóre je průměr všech 28 položek (0–100). Faktorové analýzy v literatuře obvykle popisují tři oblasti:
- amnestická disociace – mezery v paměti, nalezené věci, o jejichž původu člověk neví;
- depersonalizace a derealizace – odcizení od vlastního těla, myšlenek nebo okolí (viz depersonalizace);
- absorpce a imaginativní pohlcení – ponoření do činnosti nebo fantazie se ztrátou kontaktu s okolím.
Z osmi položek, které nejlépe odlišují patologickou disociaci, sestavili Waller, Putnam a Carlsonová (1996) tzv. DES-T (taxon); používá se ve výzkumu k odhadu příslušnosti k patologické skupině.
Interpretace
V klinické literatuře se jako orientační hranice pro další vyšetření nejčastěji uvádí celkové skóre kolem 30. Hodnoty nad touto hranicí jsou častější u lidí s disociativními poruchami a s PTSD, ale nejsou s nimi totožné. Pásma uvedená v příloze Kompendia jsou pracovní orientací, nikoli normou. Potvrzení vyžaduje strukturovaný klinický rozhovor, například SCID-D (Marlene Steinbergová) nebo DDIS (Colin Ross), a posouzení zkušeným odborníkem.
Meze interpretace
- Screening, ne diagnóza. Falešně pozitivní i falešně negativní výsledky jsou běžné.
- Absorpce je v běžné populaci častá – hluboké soustředění, čtení, hry –, a proto vysoké skóre v této oblasti samo o sobě nesvědčí o patologii.
- Sebeposouzení závisí na vhledu, ochotě a porozumění položkám; u lidí s výraznou amnézií může být zkreslené oběma směry (viz self-report).
- Kulturní a jazykové vlivy: v některých kulturách se disociativní zážitky prožívají a pojmenovávají jinak; překlady by měly být validované.
- Stav vs. rys: DES-II se ptá na obecnou četnost, ne na stav v daný okamžik; akutní reakce po zátěži může skóre dočasně zvýšit.
- Nejde o měřítko manipulace. Vysoké skóre po pobytu ve skupině s vysokou mírou kontroly nebo v násilném vztahu může souviset s expozicí, ale kauzální závěr z dotazníku nevyplývá.
Význam pro Kompendium
Kompendium využívá DES-II jako jeden z indikátorů, zda techniky narušující orientaci, paměť a prožívání sebe (zejména v kapitole 5) zanechaly disociativní následky. Výsledek pomáhá rozhodnout o stabilizaci před jakoukoli prací s traumatickým obsahem – viz akutní narušení a 6.2 Diferenciální diagnostika.
Etické poznámky
Vyplňování může u některých lidí vyvolat vzpomínky nebo úzkost; nástroj patří do rukou kvalifikovaného odborníka, který dokáže výsledek citlivě sdělit a nabídnout návaznou péči. Výsledek se nemá používat mimo klinický kontext, např. v soudním sporu bez znaleckého posouzení (viz znalec).
Příklad použití
Anonymizovaný kompozit: Klientka po odchodu z dlouhodobého násilného vztahu uvádí výpadky paměti, pocit, že se „dívá na svůj život zvenčí“, a ztrátu orientace v čase. Terapeutka v úvodní fázi použije DES-II jako jeden z orientačních nástrojů. Celkové skóre je zvýšené, zejména v položkách depersonalizace a amnézie. Terapeutka výsledek nevykládá jako diagnózu, ale jako důvod k podrobnějšímu vyšetření a k důrazu na stabilizaci; s klientkou ho probírá srozumitelně a bez nálepek. Opakované vyplnění po několika měsících péče slouží ke sledování změny.
Literatura
- Bernstein, E. M., & Putnam, F. W. (1986). Development, reliability, and validity of a dissociation scale. Journal of Nervous and Mental Disease, 174(12), 727–735.
- Carlson, E. B., & Putnam, F. W. (1993). An update on the Dissociative Experiences Scale. Dissociation, 6(1), 16–27.
- Waller, N. G., Putnam, F. W., & Carlson, E. B. (1996). Types of dissociation and dissociative types. Psychological Methods, 1(3), 300–321.
Související
Diagnostika
- Diagnostické dotazníky a nástroje – DES-II v diagnostické baterii EA.
- EA-8.1.7 Dissociative Experiences Scale-II – referenční karta.
- 6.1.3 Self-report instrumenty – kalibrace sebeposuzovacích nástrojů.
- IES-R – doplňkový nástroj pro distres vázaný na událost.
Glosář
- Disociace – měřený jev.
- Disociativní amnézie – klinická porucha paměti.
- Depersonalizace – jedna z měřených oblastí.
- PTSD – častá souběžná diagnóza.