Disociativní amnézie

Definice

Disociativní amnézie je neschopnost vybavit si důležité autobiografické informace – zpravidla traumatické nebo silně zatěžující povahy –, která přesahuje běžné zapomínání a nemá organickou příčinu (poranění mozku, epilepsie, intoxikace, neurodegenerace). Výpadek se nejčastěji týká ohraničeného období nebo konkrétní události (lokalizovaná amnézie), někdy jen části události (selektivní amnézie), vzácně celé identity a životní historie (generalizovaná amnézie).

DSM-5 i MKN-11 ji řadí mezi disociativní poruchy. Zvláštní formou je disociativní fuga: amnézie spojená s neplánovaným cestováním nebo bloudění a někdy s nejistotou ohledně vlastní identity; DSM-5 ji uvádí jako specifikaci disociativní amnézie.

Původ a kontext pojmu

Popisy „hysterické“ amnézie a fugy patří k základům moderní psychiatrie konce 19. století (Pierre Janet, který rozvinul pojem disociace). Ve 20. století se o ně opírala klinika válečných neuróz. Od 80. let 20. století se pojem stal předmětem jedné z nejostřejších odborných kontroverzí: sporu o potlačené a znovuobjevené vzpomínky.

Na jedné straně stojí klinici a výzkumníci traumatu (Herman 1992, Freyd 1996), kteří dokládají, že zapomenutí a pozdější vybavení zážitků zneužívání se vyskytuje, zejména pokud pachatelem byla blízká osoba (teorie traumatu ze zrady). Na druhé straně výzkum paměti (Elizabeth Loftusová a další) prokázal, že sugestivní terapeutické a vyšetřovací postupy mohou vytvořit nepravdivé vzpomínky, které člověk upřímně považuje za skutečné. Historický rozbor sporu podává Hnutí znovuobjevené paměti. Současný odborný konsenzus připouští obojí a klade důraz na opatrnost.

Jak se projevuje

• „Díra“ v autobiografii: člověk ví, že určité období proběhlo, ale nemá na ně vzpomínky nebo jen útržky.
• Zjištění, že udělal nebo zažil věci, o kterých neví (svědectví druhých, dokumenty).
• Fragmentované vzpomínky bez časové souvislosti; viz Fragmentace narativu.
• Obtíž umístit události v čase; viz Temporální dezorientace.
• Člověk se amnézií často netrápí, nebo si jí není vědom; upozorní ho okolí.
• Častý souběh s dalšími disociativními příznaky (Depersonalizace), s depresí, úzkostí a s posttraumatickými příznaky.

Mechanismus

Klinická literatura vysvětluje disociativní amnézii jako narušení integrace paměti, vědomí a identity v situaci zátěže, kterou nelze zvládnout ani jí uniknout. Zkušenost není uložena nebo zpřístupněna jako souvislý autobiografický záznam. Freydová doplňuje sociální rozměr: pokud je dítě závislé na osobě, která mu ubližuje, je „nevědění“ adaptivní – umožňuje udržet vztah, na němž závisí přežití.

Kompendium se k pojmu vrací ze dvou směrů:

• jako k možnému následku dlouhodobé zátěže v kontrolujících vztazích a skupinách;
• jako ke zranitelnosti, kterou lze zneužít: kde v paměti chybí souvislý záznam, může ho vyplnit výklad dodaný zvenčí. Techniky, které s pamětí a časovou souvislostí pracují, popisuje EA-5.3.19 Autobiografická amnestizace, EA-5.3.8 Mnemonická rekonfigurace a EA-5.1.10 Temporální dekoherence.

Druhý bod platí i pro pomáhající profese: terapeut, který mezery v paměti vyplňuje vlastními hypotézami, může nechtěně vytvořit nepravdivou vzpomínku. Odpovědný přístup proto „neloví“ vzpomínky, ale stabilizuje a nechává obsah přicházet bez sugesce.

Obecný příklad (kompozit). Žena po odchodu z dlouholetého kontrolujícího manželství zjistí, že si z několika let téměř nic nepamatuje – ví, kde bydleli a kde pracovala, ale chybějí jí konkrétní události. Bývalý partner jí nabízí vlastní „verzi“ těch let, v níž byla nemocná a on se o ni staral. Terapeutka neposkytuje protinarativ ani nepátrá po skrytých zážitcích; pomáhá klientce nejprve stabilizovat současnost a teprve pak společně s ní sestavuje časovou osu z dokumentů, e-mailů a výpovědí přátel. Některé mezery zůstanou – a klientka se učí, že je nemusí nikdo zaplnit cizím příběhem.

Odlišení

• Od organické amnézie: úraz hlavy, epileptický záchvat, mrtvice, demence, alkoholové výpadky, účinky léků. Organická amnézie obvykle postihuje ukládání nových informací a má jiný průběh; vyšetření je nezbytné.
• Od běžného zapomínání a od infantilní amnézie: chybějící vzpomínky z raného dětství nejsou disociativní amnézie.
• Od PTSD: u PTSD může být neschopnost vybavit si důležitý aspekt události jedním z příznaků; disociativní amnézie je samostatná porucha s širším výpadkem.
• Od simulace: ve forenzních kontextech je nutné posouzení odborníkem; viz Detekce simulace. Samotné pochybnosti o simulaci nesmějí vést k automatickému zpochybnění výpovědi.
• Od nepravdivé vzpomínky: opak problému – místo chybějící vzpomínky je přítomna vzpomínka na něco, co se nestalo. Rozlišení vyžaduje vnější doklady.

Význam pro Kompendium

Pojem je důležitý pro forenzní kapitoly (Disociace ve forenzní praxi, Sugestibilita) a pro klinické vyšetření (EA-6.1.8 Disociativní spektrum assessment). Karta QR EA-5.1.10 jej spojuje s temporální dekoherencí. Spor o znovuobjevené vzpomínky je pro knihu zároveň varováním: rámec, který hledá skryté oběti, může sám vytvářet nepravdivé příběhy (Iatrogenic harm).

Obrana a zotavení

Pro postiženého:

• Nechat mezery v paměti být, dokud není zajištěna stabilita; tlak na „vybavení“ škodí.
• Opírat se o vnější záznamy: dokumenty, fotografie, svědectví důvěryhodných lidí; viz Paměťový archiv.
• Být opatrný vůči komukoli, kdo „ví“, co se v mezeře stalo.

Pro profesionála:

• Nejdřív vyloučit organické příčiny, pak stabilizace a bezpečí.
• Nesugestivní postup: otevřené otázky, žádné hypnotické ani „regresní“ techniky pro vybavování, dokumentace toho, jak se obsah objevil.
• Ve forenzním kontextu postupovat podle Forenzní dokumentace a vést rozhovor podle zásad forenzního rozhovoru.
• Akutní disociativní stavy: Akutní disociativní stav po EA.

Literatura

• American Psychiatric Association: DSM-5 (2013), kapitola disociativních poruch.
• Judith L. Herman: Trauma and Recovery (1992).
• Jennifer J. Freyd: Betrayal Trauma: The Logic of Forgetting Childhood Abuse (1996).
• Elizabeth F. Loftus, Katherine Ketcham: The Myth of Repressed Memory (1994).

Související

Pojmy

• Disociace – nadřazená skupina jevů.
• Betrayal trauma – proč se zapomíná zneužití blízkou osobou.
• Depersonalizace – častý souběžný disociativní příznak.
• Iatrogenic harm – riziko sugestivní terapie.

Forenzní a klinická praxe

• Disociace ve forenzní praxi – posuzování výpovědí.
• Hnutí znovuobjevené paměti – historie kontroverze.
• EA-6.1.8 Disociativní spektrum assessment – vyšetření.

Techniky a pomoc

• EA-5.3.19 Autobiografická amnestizace – zneužití mezer v paměti.
• Paměťový archiv – vnější opora paměti.