Časová orientace🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.15
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Time orientation
Jiné názvy	orientace na minulost, přítomnost a budoucnost
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Časová orientace je v neurolingvistickém programování metaprogram, který popisuje, ke které časové rovině člověk při přemýšlení a rozhodování přednostně obrací pozornost: k minulosti, k přítomnosti, nebo k budoucnosti. Člověk orientovaný na minulost podle tohoto výkladu posuzuje nové situace podle zkušenosti, hledá precedenty a ptá se, jak to dopadlo dříve. Člověk orientovaný na přítomnost reaguje na to, co se děje teď, a těžko odkládá uspokojení. Člověk orientovaný na budoucnost uvažuje v plánech, cílech a důsledcích. NLP tento metaprogram spojuje s představou, že lidé si čas kódují prostorově, na takzvané časové ose, a že způsob tohoto kódování souvisí s tím, jak člověk prožívá plánování, termíny a vzpomínky (James a Woodsmall 1988). Pro kompendium je metaprogram důležitý proto, že přesun pozornosti mezi časovými rovinami patří k běžným vlivovým prostředkům: odvedení od minulých faktů k představované budoucnosti nebo od dlouhodobých důsledků k okamžitému rozhodnutí.

Původ a souvislosti🔗

Rozpracování časové orientace v NLP je úzce spjato s prací Tada Jamese a Wyatta Woodsmalla, kteří v knize o terapii časové osy spojili výklad toho, jak si lidé ukládají čas, s výkladem metaprogramů a hodnot jako základů osobnosti (James a Woodsmall 1988). Rozlišení na takzvané prožívání „v čase“ a „mimo čas“ kompendium vykládá na samostatné stránce „V čase“ a „mimo čas“; časová orientace je s ním příbuzná, ale netýká se prostorového uspořádání vzpomínek, nýbrž toho, ke které rovině se pozornost obrací. Hall a Bodenhamer zařadili časové zaměření do svého rozsáhlého katalogu metaprogramů a zdůraznili, že se může lišit podle kontextu: člověk může být v práci zaměřen na budoucnost a v osobním životě na minulost (Hall a Bodenhamer 1997).

Myšlenka, že lidé se liší vztahem k časovým rovinám, má i mimo NLP dlouhou tradici. Psychologie pracuje s pojmem časové perspektivy a s dotazníkovými měřítky, která se pokoušejí rozlišit například zaměření na minulost, přítomný požitek a budoucí cíle; tato tradice je metodologicky vzdálená intuitivním kategoriím NLP. Výzkum úsudku navíc ukazuje, že lidé při plánování soustavně podceňují čas a náklady a přeceňují příznivý výsledek, a to bez ohledu na svůj „typ“ (Kahneman 2011). Pro defenzivní čtení je užitečnější tato obecná zranitelnost plánování než typologie, protože se týká každého.

Struktura vzorce🔗

Metaprogram má dvě vrstvy. První je rozpoznání: z řeči se usuzuje, kterou časovou rovinu člověk zmiňuje, jaké slovesné časy používá a zda při rozhodování argumentuje zkušeností, aktuální potřebou, nebo cílem (Hall a Bodenhamer 1997). Druhou je přizpůsobení: sdělení se formuluje tak, aby mluvilo k převažující rovině. Člověku zaměřenému na minulost se nabídka podá jako pokračování osvědčeného, člověku zaměřenému na přítomnost jako okamžitý užitek, člověku zaměřenému na budoucnost jako krok k cíli.

Pro analýzu vlivu je však podstatnější jiná struktura, která na typologii nezávisí: řízený přesun pozornosti mezi rovinami. Kdo chce, aby druhý přehlédl nepříznivá minulá data, přesouvá rozhovor k budoucnosti; kdo chce, aby přehlédl dlouhodobé náklady, přesouvá jej k přítomnému užitku; kdo chce ospravedlnit nynější oběť, slibuje budoucí odměnu. Kompendium popisuje příbuzný jazykový prostředek na stránce o budoucím přehrávání v prodeji. V blízkých vztazích se objevuje podoba, kdy se výzva „nežij minulostí“ používá k tomu, aby se nemluvilo o minulém ubližování, a tím se zabránilo jeho pojmenování. V uzavřených skupinách se současné strádání vyvažuje obrazem budoucnosti, která přijde, pokud člověk vydrží; Singerová a Lalichová popisují, jak slib budoucího naplnění udržuje členy ve skupině i tehdy, když přítomnost přináší hlavně ztráty (Singer a Lalich 1995).

Detekční znaky🔗

Zneužití časové orientace se pozná podle několika znaků. Mluvčí přisuzuje druhému časovou orientaci a z ní vyvozuje, o čem se nemá mluvit: „vy jste přece člověk budoucnosti, nezdržujme se tím, co bylo“. Otázky na minulé výsledky, reference nebo dřívější chování se odmítají jako lpění na minulosti. Rozhodnutí se váže na lhůtu, která nemá věcný důvod, a odklad se líčí jako promarnění příležitosti. Budoucí přínos se popisuje živě a konkrétně, budoucí náklady obecně nebo vůbec. V mentorských a institucionálních vztazích se podobně projevuje kontrola času, kdy mentor řídí čas svěřence, odkládá posudky a termíny a tím udržuje jeho závislost, jak kompendium popisuje na stránce o akademické kontrole času. U člověka, na kterého je vzorec dlouhodobě uplatňován, se objevuje pocit, že nemá právo vracet se k minulým křivdám, a zároveň napjaté očekávání budoucnosti, která stále nepřichází. Kahneman upozorňuje, že živě představený budoucí scénář působí věrohodněji, než odpovídá jeho skutečné pravděpodobnosti (Kahneman 2011).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je otevřené a uznává oprávněnost všech časových rovin. Terapeutka, která se klienta při rozhodování o stěhování zeptá, zda víc vychází ze zkušenosti, nebo z toho, kam chce dojít, a co z toho je pro něj teď užitečnější, mu pomáhá uvidět vlastní perspektivu. Kognitivní terapie pracuje s tím, že úzkost bývá spojena s předpověďmi ohrožení a deprese s negativním pohledem na sebe, svět a budoucnost, a pomáhá klientovi uvidět, jak tyto předpovědi ovlivňují jeho prožívání přítomnosti (Beck 1976). Takové užití nezakrývá žádnou rovinu a klient si sám volí, kam se dívat.

Manipulativní užití používá časovou orientaci k řízení toho, co se smí vzít v úvahu. Prodejce, který na otázku po minulých výsledcích fondu odpoví, že klient je přece zaměřený na budoucnost, odvádí pozornost od jediných ověřitelných dat, která má klient k dispozici. Rámování rozhodnutí jako možného zisku nebo možné ztráty mění volby lidí, i když se objektivní situace nemění (Tversky a Kahneman 1981), a přesun mezi časovými rovinami tento efekt může zesilovat: ztráta „teď“ se líčí jako nevyhnutelná, zisk „potom“ jako jistý. Rozhodující otázky jsou: Smí se mluvit o minulosti, když je pro věc podstatná? Jsou budoucí náklady popsány stejně konkrétně jako budoucí přínosy? A má lhůta věcný důvod?

Stav důkazů🔗

Časová orientace jako metaprogram NLP nebyla podle dostupných přehledů ověřena kontrolovanými studiemi, které by doložily spolehlivost jejího rozpoznávání z řeči nebo její předpovědní hodnotu. Kritická hodnocení NLP shrnují, že obor své kategorie obvykle nevystavuje psychometrickému ověření a že většina jeho tvrzení nemá oporu v kvalitním výzkumu (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdraví nenašel dostatek kvalitních studií pro jakékoli doporučení a upozornil na metodologické slabiny té malé části výzkumu, která existuje (Sturt a kol. 2012). Totéž platí pro terapii časové osy, s níž je metaprogram spojen. Doloženy jsou naopak obecné poznatky, které se tématu dotýkají: lidé podléhají optimismu při plánování (Kahneman 2011) a jejich volby se mění podle toho, zda je výsledek rámován jako zisk nebo ztráta (Tversky a Kahneman 1981). Tyto poznatky vysvětlují účinnost časových přesunů ve vlivové komunikaci lépe než typologie a platí pro každého, bez ohledu na údajnou orientaci.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na úplnosti časového obrazu. Při každém větším rozhodnutí je legitimní ptát se na minulost věci, tedy na výsledky, reference a dosavadní chování druhé strany, i když mluvčí tvrdí, že to není důležité. Stejně tak je užitečné požadovat, aby budoucí náklady a rizika byly popsány stejně konkrétně jako budoucí přínosy. Lhůty, které nemají věcný důvod, lze odmítnout; rozhodnutí odložené o den ztrácí část vazby na živý obraz budoucnosti, který mluvčí vytvořil (Cialdini 2009). Pokud někdo opakovaně odmítá mluvit o minulém ubližování s poukazem na to, že je třeba „jít dál“, je to signál, že minulost je pro něj nepohodlná, ne že je nepodstatná.

Zotavení po vztazích nebo skupinách, které soustavně zakazovaly minulost nebo slibovaly budoucnost, zahrnuje obnovu souvislého příběhu vlastního života. Herman popisuje, že zotavení z traumatu vyžaduje rekonstrukci toho, co se stalo, a jeho začlenění do vlastní historie, a že teprve potom se otevírá budoucnost, která není jen únikem (Herman 1992). Pomáhá zapisovat si události s daty, vracet se k nim v bezpečném prostředí a učit se rozlišovat mezi plánem, který si člověk zvolil, a budoucností, kterou mu někdo vnutil jako odměnu za vytrvání. Kompendium se příbuznému tématu věnuje i na stránce o implantaci budoucího vydírání.

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Časová osa – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Timeline (concept))
• Elicitace časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Eliciting the timeline)
• „V čase“ a „mimo čas“ – příbuzné heslo (Časová osa, In time and through time)
• Časová perspektiva – příbuzné heslo (Časová osa, Time perspective)
• K cíli a od problému – příbuzné heslo (Metaprogramy, Toward and away from)
• Budoucí přehrávání v prodeji – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Future pacing in sales)

V kompendiu

• EA-2.2.6 Akademická kontrola času – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.2.10 Implantace budoucího vydírání – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Struktura pravidel – předchozí heslo rodiny
• Emoční zvládání – další heslo rodiny