Výzkum očních přístupových signálů🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-22.03
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kritické hodnocení NLP
Druh	pojem
Anglicky	Research on eye accessing cues
Jiné názvy	výzkum pohybů očí v NLP
Obecnější heslo	Stav důkazů o NLP
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Výzkumem očních přístupových signálů se v katalogu rozumí studie, které testovaly tvrzení NLP o vztahu mezi směrem pohybu očí a druhem mentální činnosti. Podle modelu NLP se pohled při vybavování obrazů, zvuků, pocitů nebo vnitřního dialogu stáčí do typických směrů, takže pozorovatel může z pohybu očí odvodit, v jakém smyslovém systému druhý právě myslí, a zda si něco vybavuje, nebo konstruuje (Bandler a Grinder 1979; Dilts a kol. 1980). Model popisuje stránka oční přístupové signály; tato stránka se zabývá tím, co o něm zjistil výzkum. Pojem zahrnuje dvě vrstvy: testy původního tvrzení o smyslových systémech a testy populárního rozšíření, podle něhož pohled „doprava nahoru“ nebo „doleva nahoru“ prozrazuje, zda člověk mluví pravdu. Druhá vrstva má zvláštní význam pro vyšetřovatele a posuzovatele výpovědí, protože se v praxi objevuje jako domnělý ukazatel věrohodnosti.

Původ a souvislosti🔗

Schéma očních signálů je jedním z nejznámějších prvků NLP. Zakladatelé ho předložili jako zobecnění vlastních pozorování a jako nástroj kalibrace, tedy zpřesněného vnímání druhého člověka (Bandler a Grinder 1979). V systematičtějším výkladu je schéma zasazeno do modelu strategií, kde slouží k rozkladu myšlenkových sledů na jednotlivé smyslové kroky (Dilts a kol. 1980). Myšlenka nevznikla ve vzduchoprázdnu: psychologie se v šedesátých a sedmdesátých letech zabývala laterálními pohyby očí jako možným ukazatelem aktivity mozkových hemisfér. NLP z této souvislosti převzalo obecnou představu, že pohled souvisí s druhem myšlení, ale vytvořilo podrobnější schéma, které v té podobě v psychologii neexistovalo.

Populární tvrzení o odhalování lži není součástí původního modelu v tom smyslu, že by ho zakladatelé formulovali jako test pravdivosti. Vzniklo rozšířením rozlišení mezi „vybavenou“ a „konstruovanou“ představou: pokud pohled ukazuje konstrukci, mluvčí si prý vymýšlí. V této podobě se šířilo v kurzech prodeje, vyjednávání a v populárních textech o řeči těla. Wiseman a spolupracovníci uvádějí rozšířenost tohoto přesvědčení mezi praktiky jako důvod, proč je podrobili experimentálnímu testu (Wiseman a kol. 2012).

Struktura vzorce🔗

Tvrzení o očních signálech se dá testovat několika způsoby a výzkum je postupně vyzkoušel. Nejjednodušší test se ptá, zda se pohled při úlohách vyžadujících různé druhy představ stáčí do předpovězených směrů. Druhý test se ptá, zda se určení smyslového systému z očí shoduje s jeho určením z predikátů nebo ze sebehodnocení. Třetí test se týká lži a ptá se, zda směr pohledu odlišuje pravdivé výpovědi od nepravdivých, a zda lidé, kteří se schéma naučí, odhalují lež lépe. Odpovědi na první dva testy shrnuly přehledy z osmdesátých let (Sharpley 1984; Heap 1988), odpověď na třetí test přinesla studie publikovaná v roce 2012 (Wiseman a kol. 2012).

Pro posouzení výsledků je důležitá logika chyby. Kdyby schéma platilo jen zčásti, například jen u některých lidí nebo jen v některých situacích, nemohlo by sloužit jako spolehlivý nástroj čtení druhého. Zastánci NLP proto uvádějí, že schéma se musí u každého člověka „kalibrovat“ zvlášť. Tato výhrada však zároveň činí tvrzení obtížně testovatelným, protože jakýkoli nesoulad lze vysvětlit nesprávnou kalibrací (Sharpley 1987). Souvislost s hodnocením preferovaného systému, které mělo oční signály využívat, popisuje stránka výzkum preferovaného reprezentačního systému.

Detekční znaky🔗

Neoprávněné užití schématu se v praxi projevuje několika znaky. Mluvčí tvrdí, že z pohledu druhého „vidí“, co si myslí, zda si něco vybavuje, nebo zda lže. Směr pohledu se uvádí jako argument pro nebo proti věrohodnosti výpovědi, často bez ohledu na obsah, konzistenci a nezávislé doklady. Při hodnocení rozhovorů se zaznamenávají pohyby očí jako „indikátory“ a výsledky se interpretují podle schématu. V náborových, prodejních nebo vyšetřovacích kurzech se schéma vyučuje jako dovednost odhalování klamu. Všechny tyto znaky mají společné, že se pozorování, které má nanejvýš slabou souvislost s myšlením, mění v závěr o člověku, ačkoli experimenty souvislost směru pohledu se lží nenašly (Wiseman a kol. 2012).

Pro posuzovatele výpovědí je podstatný i opačný znak: přirozené odvrácení pohledu při přemýšlení, při vzpomínání na bolestnou událost nebo z kulturních důvodů může být mylně vyloženo jako známka nepravdivosti. Výzkum klamání upozorňuje, že neverbální projevy jsou obecně slabými ukazateli lži a že lidé, včetně profesionálů, je přeceňují (Vrij 2008). U obětí traumatu a u lidí z odlišného kulturního prostředí je riziko chybného úsudku zvlášť vysoké. Zkreslení, která k takovému úsudku vedou, popisuje přehled kognitivních biasů.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je skromné. Lidé při přemýšlení skutečně často uhýbají pohledem a pozorný terapeut si může všimnout, že klient se „zahleděl“ a potřebuje čas. Takové pozorování slouží pozornosti k druhému a nevyvozuje se z něj nic o obsahu jeho myšlení ani o jeho pravdivosti. Legitimní je také výuka schématu jako příkladu tvrzení, které bylo testováno a neobstálo. Takový výklad má hodnotu pro kurzy kritického myšlení i pro výcvik vyšetřovatelů, protože ukazuje, jak snadno se z jednoduchého a názorného schématu stane domnělé poznání, a jak silně lidé spoléhají na intuitivní ukazatele, které působí přesvědčivě, i když nejsou spolehlivé (Gilovich 1991; Wiseman a kol. 2012).

Manipulativní užití má dvě podoby. První je vytváření dojmu nadpřirozené vnímavosti: mluvčí předstírá, že z očí čte myšlenky, a tím si buduje autoritu, která oslabuje kritičnost druhého. Tento postup je příbuzný se vztahem guru a adepta, kde domnělá zvláštní schopnost vůdce slouží k ospravedlnění jeho výkladů. Druhá podoba je zneužití schématu k hodnocení věrohodnosti: k odmítnutí stížnosti, svědectví nebo výpovědi oběti. Tato podoba může způsobit vážnou škodu, protože se opírá o zdánlivě odborný argument, který nemá empirický základ (Vrij 2008; Wiseman a kol. 2012). Forenzní standardy vedení rozhovoru proto pracují s obsahem výpovědi a jeho ověřováním, ne s výkladem pohybů očí; podrobněji je popisuje stránka o forenzním rozhovoru.

Stav důkazů🔗

Výsledky výzkumu jsou v obou vrstvách negativní. Přehledy studií z osmdesátých let nenašly konzistentní podporu pro tvrzení, že pohyby očí spolehlivě ukazují smyslový systém, ani pro jejich shodu s predikáty (Sharpley 1984; Heap 1988). Komise Národní rady pro výzkum USA neshledala pro předpoklady NLP vědeckou oporu (Druckman a Swets 1988). Pozdější rozbor výzkumné databáze NLP řadí oční signály mezi tvrzení, která výzkum nepodpořil (Witkowski 2010).

Populární tvrzení o lži testovali Wiseman a spolupracovníci v sérii studií. V laboratorní části nenašli souvislost mezi směrem pohledu a tím, zda účastníci mluví pravdu, nebo lžou. Účastníci, kteří byli se schématem seznámeni, neodhalovali lež lépe než kontrolní skupina. V analýze záznamů veřejných vystoupení lidí, o nichž se později ukázalo, že lhali, se předpovězený vzorec pohledu rovněž neobjevil (Wiseman a kol. 2012). Autoři z výsledků vyvodili, že přesvědčení o souvislosti pohledu a lži je neopodstatněné a že by se mělo opustit. Tyto závěry jsou v souladu s obecnou literaturou o detekci klamu, podle níž neexistuje žádný neverbální projev, který by spolehlivě ukazoval lež (Vrij 2008).

Obrana a zotavení🔗

Obranou je především znalost výsledků. Kdo ví, že směr pohledu nic neříká o pravdivosti (Wiseman a kol. 2012), nenechá se zviklat tvrzením, že ho druhý „prokoukl“. V situacích, kde se rozhoduje o věrohodnosti, je legitimní a vhodné výslovně požadovat, aby hodnocení vycházelo z obsahu a dokladů, a namítnout, že výklad pohybů očí nemá oporu ve výzkumu. U posudků a protokolů je možné žádat odstranění takových „indikátorů“ nebo připojit vyjádření, které na stav výzkumu odkazuje.

Pro lidi, jejichž výpověď byla odmítnuta na základě pohledu nebo jiných neverbálních projevů, je důležité vědět, že chyba nebyla na jejich straně. Takové odmítnutí může prohloubit epistemické zranění, zejména u obětí, které už předtím zažily zpochybňování vlastní zkušenosti; obnova důvěry ve vlastní vnímání probíhá ve vztahu, kde je výpověď brána vážně (Herman 1992). Pro profesionály, kteří se schéma naučili ve výcviku, je užitečné ho vědomě opustit a nahradit postupy vedení rozhovoru, které jsou ověřené. Související tvrzení o odhalování lži shrnuje stránka detekce lži v NLP.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kritické hodnocení NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Stav důkazů o NLP – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vedoucí systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Lead system)
• Oční přístupové signály – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Eye accessing cues)
• Meta-model jako výslechový nástroj – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model as an interrogation tool)
• Pravopisná strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Spelling strategy)
• Kalibrace souhlasu a nesouhlasu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Yes/no calibration)
• Detekce lži v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Lie detection claims in NLP)
• NLP ve výslechu a vyjednávání – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in interrogation and negotiation)
• Výzkum preferovaného reprezentačního systému – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Research on the preferred representational system)

V kompendiu

• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.3.4 Empirická výzkumná báze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Výzkum preferovaného reprezentačního systému – předchozí heslo rodiny
• NLP jako pseudověda – další heslo rodiny