Kořeny NLP: Satirová, Perls, Erickson🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-22.12
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kritické hodnocení NLP
Druh	pojem
Anglicky	Roots of NLP: Satir, Perls, Erickson
Jiné názvy	zdroje NLP, modelovaní terapeuti
Obecnější heslo	Historie NLP
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kořeny NLP jsou terapeutické a teoretické zdroje, z nichž neurolingvistické programování při svém vzniku čerpalo. Jádrem jsou tři terapeuti, jejichž práci zakladatelé na začátku sedmdesátých let pozorovali a popisovali: Virginie Satirová z rodinné terapie, Fritz Perls z gestalt terapie a Milton Erickson z klinické hypnózy. K nim se přidávají teoretické výpůjčky z lingvistiky, obecné sémantiky, kybernetiky a teorie komunikace. Stránka popisuje, co NLP od každého zdroje převzalo a v jaké podobě, a zabývá se otázkou, která je pro kompendium klíčová: co z tohoto původu plyne a co neplyne pro hodnocení oboru. Původ v práci uznávaných terapeutů je v NLP častým argumentem; ve skutečnosti říká, odkud techniky pocházejí, ne zda v podobě, kterou jim NLP dalo, fungují (Tosey a Mathison 2009; Roderique-Davies 2009). Širší rámec vzniku oboru shrnuje stránka Historie NLP.

Původ a souvislosti🔗

Virginie Satirová patřila k zakladatelským postavám rodinné terapie. Kladla důraz na sebehodnotu, na shodu mezi tím, co člověk říká a co sděluje tělem a tónem, a na typické komunikační postoje, které lidé zaujímají pod tlakem: usmiřování, obviňování, chladnou racionalitu a rozptylování, proti nimž stavěla vyrovnanou, shodnou komunikaci (Satir 1972). NLP tyto postoje převzalo jako komunikační kategorie Virginie Satirové a pojem kongruence zařadilo mezi své základní pojmy. Fritz Perls rozvíjel gestalt terapii s důrazem na přítomný okamžik, na uvědomování si toho, co člověk právě prožívá, a na práci s vnitřními protiklady osobnosti; jeho styl je dobře zachycen v záznamech seminářů (Perls 1969). Od něj NLP převzalo pozornost k neverbálním projevům, k jazyku přítomné zkušenosti a k rozhovoru mezi „částmi“ člověka. Milton Erickson byl psychiatr, který pracoval s nepřímou sugescí, s metaforou a s využitím toho, co klient do sezení přináší; jeho přístup popsali spolupracovníci a žáci ještě před vznikem NLP (Haley 1973; Erickson, Rossi a Rossi 1976). Z jeho jazyka NLP odvodilo Milton-model (Bandler a Grinder 1975b; Grinder, DeLozier a Bandler 1977).

Teoretické výpůjčky🔗

Vedle tří terapeutů čerpalo NLP z několika teoretických tradic. Z transformační gramatiky převzalo rozlišení hloubkové a povrchové struktury věty, na němž postavilo meta-model (Chomsky 1965; Bandler a Grinder 1975). Z obecné sémantiky převzalo výrok, že mapa není území (Korzybski 1933). Z kybernetické psychologie převzalo model zpětnovazební smyčky TOTE, z něhož vyšel pojem strategie (Miller, Galanter a Pribram 1960). Od Gregoryho Batesona a okruhu výzkumníků komunikace převzalo představu úrovní učení a komunikace, zájem o paradoxní sdělení a teorii dvojné vazby (Bateson a kol. 1956; Bateson 1972). Z pragmatiky lidské komunikace převzalo axiom, že nelze nekomunikovat, a pojetí změny jako přerámování situace (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967; Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Tyto zdroje jsou různorodé a mají velmi odlišný vědecký status: lingvistická teorie, filozofická teze, kognitivní model i klinické pozorování. NLP z nich vybíralo jednotlivé prvky a spojovalo je do praktických postupů, aniž by přebíralo jejich původní teoretické souvislosti nebo výhrady.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně je vztah NLP k jeho kořenům vztahem modelování: zakladatelé pozorovali, co terapeuti dělají a říkají, a z pozorování odvozovali vzorce, které měly být přenositelné na kohokoli (Bandler a Grinder 1975). Tento postup má tři charakteristické rysy. Za prvé odděluje techniku od kontextu. Satirová, Perls i Erickson pracovali v rámci dlouhé klinické přípravy, se znalostí psychopatologie a s vlastní etikou vztahu; NLP z jejich práce převzalo pozorovatelné chování, ale ne tento rámec. Za druhé odděluje techniku od teorie. Každý z terapeutů měl vlastní představu o tom, proč jeho postup pomáhá; NLP tyto představy nahradilo jednotnou řečí o reprezentacích, stavech a strategiích. Za třetí předpokládá, že přenesením povrchu se přenese i účinek. Právě tento předpoklad kritici označují za jádro problému: napodobení vnější podoby úspěšné praxe nezaručuje, že se napodobí to, co ji činilo úspěšnou (Roderique-Davies 2009). U Ericksonovy práce je navíc sporný už samotný pojem hypnotického transu, z něhož NLP vychází, protože výzkum hypnózy se rozdělil na stoupence zvláštního stavu vědomí a na přístupy, které hypnotické jevy vysvětlují očekáváním, motivací a sociálním kontextem (Kirsch a Lynn 1995).

Detekční znaky🔗

Odkaz na kořeny se v nabídkách NLP objevuje ve dvou rozpoznatelných podobách. Věcný odkaz uvádí, z čí práce technika vychází, a dodává, že NLP ji upravilo. Legitimizační odkaz používá jména terapeutů jako záruku: kurz „předává to nejlepší ze Satirové, Perlse a Ericksona“, lektor se představuje jako pokračovatel jejich odkazu, ačkoli s nimi nemá přímou profesní vazbu, a zkrácený výcvik se vydává za ekvivalent jejich dlouhé klinické přípravy. Varovným znakem je také selektivní líčení: z Ericksona se zdůrazňuje „nevědomé ovlivňování“, ale vynechává se, že pracoval jako psychiatr v klinickém rámci a s klienty, kteří o pomoc žádali. Z Perlse se zdůrazňuje konfrontační styl, ale vynechává se jeho teoretické zázemí. Dalším znakem je nepoměr mezi jmény a odkazy: nabídka uvádí jména, ale žádné práce samotných terapeutů ani jejich žáků. Takové zacházení s autoritou patří k obecným vzorcům, jimiž si nevědecké přístupy půjčují prestiž (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití znalosti kořenů je interpretační. Klinik, který chápe, odkud pochází určitá technika NLP, ji může porovnat s původní prací a s tím, co o původní práci víme; často zjistí, že přímější a lépe zdokumentovaný přístup existuje mimo NLP. Výzkumník může sledovat, které prvky se při přenosu ztratily a které přibyly. Satirová, Perls a Erickson mají vlastní literaturu, kterou lze číst bez prostředníka (Satir 1972; Perls 1969; Erickson a Rossi 1979), a kompendium přehledně popisuje terapeutické přístupy, které se dnes v péči o lidi po manipulaci používají. Manipulativní užití je přenos prestiže: uznání, kterého se těmto terapeutům dostalo v jejich oborech, se přenáší na NLP jako celek a od něj na konkrétního prodejce kurzu. Ve vlivových a skupinových prostředích může odkaz na „techniky velkých terapeutů“ sloužit i k tomu, aby účastník přestal posuzovat, co se s ním děje, protože předpokládá, že se mu dostává terapeutické péče. Sugesce, které se v takovém prostředí uplatňují bez klinického rámce a bez souhlasu, nejsou Ericksonovou metodou, ale jejím vytržením z kontextu.

Stav důkazů🔗

Původ v práci uznávaných terapeutů nenahrazuje doklad o účinnosti technik NLP. Výzkum, který testoval konkrétní tvrzení NLP, jejich podporu převážně nenašel (Sharpley 1987; Witkowski 2010), a to bez ohledu na to, z čí práce byla tvrzení odvozena. Kritici upozorňují, že NLP převzalo vnější podobu terapeutické praxe a vědeckého jazyka, aniž by převzalo postupy, jimiž se ověřuje účinek (Roderique-Davies 2009). Vstřícnější autoři přistupují k NLP jako k fenoménu praxe, který stojí za pochopení, ale připouštějí, že empirická opora oboru je slabá (Tosey a Mathison 2009). Hodnocení samotných zdrojových přístupů je samostatná otázka a stránka ho nerozhoduje. Pro hypnózu existuje rozsáhlý experimentální výzkum, který ale vede k závěrům odlišným od pojetí transu v NLP (Kirsch a Lynn 1995). Je proto třeba odlišovat tři roviny: co dělali původní terapeuti, co z toho popsalo NLP a co o každé z těchto rovin říká výzkum.

Obrana a zotavení🔗

Obrana spočívá v tom, že se odkaz na kořeny vrací k původním pramenům. Kdo slyší, že technika „pochází od Ericksona“, se může zeptat, ze které jeho práce, a srovnat ji s tím, co popsali jeho spolupracovníci (Haley 1973; Rosen 1982). Kdo slyší, že kurz předává „Satirovou“, může zjistit, zda lektor prošel výcvikem v rodinné terapii, nebo zda jen převzal několik kategorií. Rozhodující otázka zní, zda je rámec, v němž se technika používá, srovnatelný s rámcem původní práce: zda jde o dobrovolný vztah, v němž klient žádá o pomoc, zda praktik umí rozpoznat stavy, které vyžadují jinou péči, a zda nese odpovědnost vůči profesnímu orgánu. Lidé, kteří prošli intenzivními skupinovými semináři inspirovanými konfrontačním stylem nebo hypnotickým jazykem a kteří z nich odcházejí zmateni či destabilizováni, potřebují často nejprve stabilizaci a obnovu důvěry ve vlastní vnímání, ne další techniky. Herman zdůrazňuje, že zotavení začíná bezpečím a obnovou kontroly nad vlastní zkušeností (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Erickson, M. H., & Rossi, E. L. (1979). Hypnotherapy: An Exploratory Casebook. New York: Irvington.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grinder, J., DeLozier, J., & Bandler, R. (1977). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 2. Cupertino: Meta Publications.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Rosen, S. (Ed.) (1982). My Voice Will Go with You: The Teaching Tales of Milton H. Erickson. New York: W. W. Norton.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kritické hodnocení NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Historie NLP – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Modelování – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Modelling (concept))
• Meta-model – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model)
• Milton-model – příbuzné heslo (Milton-model, Milton Model)
• Ericksonovská hypnóza – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Ericksonian hypnosis)
• Modelování excelence – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Modelling excellence)
• Integrace polarit – příbuzné heslo (Práce s částmi, Polarity integration)
• Komunikační kategorie Virginie Satirové – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Satir categories)
• Historie NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, History of NLP)
• NLP jako kargokultovní psychologie – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as cargo-cult psychology)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.3 Teoretické základy a konceptuální rámec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Historie NLP – předchozí heslo rodiny
• NLP jako kargokultovní psychologie – další heslo rodiny