Systematický přehled účinků na zdraví🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-22.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kritické hodnocení NLP
Druh	pojem
Anglicky	Systematic review of health outcomes
Jiné názvy	Sturtův přehled, NLP a zdravotní výsledky
Obecnější heslo	Stav důkazů o NLP
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Systematickým přehledem účinků na zdraví se v katalogu rozumí práce Sturtové a spolupracovníků, publikovaná v roce 2012 v časopise britských praktických lékařů, která se ptala, zda intervence NLP zlepšují zdravotní výsledky (Sturt a kol. 2012). Systematický přehled je druh výzkumu, který podle předem stanoveného postupu vyhledá všechny dostupné studie k určité otázce, posoudí jejich kvalitu a shrne jejich výsledky. Jeho hodnota spočívá v tom, že omezuje selektivní výběr studií, který je v debatách o kontroverzních metodách běžný. Přehled dospěl k závěru, že pro tvrzení o zlepšení zdraví po intervencích NLP neexistuje dostatek důkazů, a výslovně dodal, že tento závěr odráží malý počet a nízkou kvalitu dostupných studií. Pojem je v katalogu samostatnou položkou proto, že NLP se nabízí i lidem s úzkostí, fobiemi, závislostmi nebo chronickými obtížemi, a pro ně má otázka důkazů přímý praktický význam.

Původ a souvislosti🔗

Tvrzení o zdravotních účincích provázejí NLP od jeho počátků. Rané texty popisují rychlé odstranění fobií a dalších obtíží pomocí práce s představami a jejich vlastnostmi (Bandler 1985). Pozdější autoři rozšířili rámec na vztah mezi přesvědčeními a zdravím a tvrdili, že změna přesvědčení může příznivě ovlivnit průběh nemoci (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Tato tvrzení se šířila prostřednictvím výcviků, svépomocné literatury a soukromé praxe, často mimo zdravotnický systém a bez dohledu, který se vztahuje na léčebné postupy. Stránky přesvědčení a zdraví v NLP a rychlá léčba fobie popisují, jak tato tvrzení vypadají a co o nich víme.

Starší hodnocení NLP se soustředila na testovatelné předpoklady o reprezentačních systémech a na poradenský kontext, nikoli na zdravotní výsledky (Sharpley 1987; Heap 1988). Expertní průzkum zařadil NLP mezi zdiskreditované léčebné metody, ale nepředložil nový souhrn studií (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Systematický přehled tak vyplnil mezeru: poprvé souhrnně a podle stanoveného postupu posoudil, co studie říkají o zdravotních účincích NLP.

Struktura vzorce🔗

Logika systematického přehledu má několik prvků, které je užitečné znát i pro čtení jiných přehledů. Na začátku stojí jasně formulovaná otázka a kritéria, podle nichž se studie do přehledu zařazují. Následuje vyhledávání v databázích odborné literatury, výběr studií podle kritérií, posouzení jejich metodologické kvality a shrnutí výsledků. Přehled Sturtové a spolupracovníků postupoval tímto způsobem a do závěrečného souboru zařadil jen malý počet kontrolovaných studií, které se týkaly různých zdravotních obtíží (Sturt a kol. 2012).

Pro výsledek je rozhodující posouzení kvality. Studie, které přehled našel, byly podle autorů malé, různorodé a metodologicky slabé, takže z nich nebylo možné vyvodit spolehlivý závěr (Sturt a kol. 2012). Autoři proto formulovali závěr opatrně: nenašli doklady, že by intervence NLP zlepšovaly zdravotní výsledky, a upozornili, že jde o důsledek nedostatku kvalitního výzkumu, nikoli o přesvědčivý doklad, že NLP nemá žádný účinek. Toto rozlišení mezi „nedostatkem důkazů o účinku“ a „důkazem o nepřítomnosti účinku“ je v hodnocení léčebných metod zásadní. Pro pacienta z něj však plyne totéž: postup, jehož účinek není doložen, by neměl nahrazovat postup, jehož účinek doložen je.

Pro čtenáře, který přehled hodnotí, je užitečné vědět, čím se liší od výběrového shrnutí. Výběrové shrnutí může autor sestavit tak, aby obsahovalo jen studie, které podporují jeho názor, a čtenář nemá jak poznat, co zůstalo stranou. Systematický přehled naopak popisuje, kde a jak se hledalo a proč byla která studie vyřazena, takže jeho postup lze zopakovat a zkontrolovat. Právě tato kontrolovatelnost je důvodem, proč mu klinická medicína přisuzuje větší váhu než jednotlivým studiím nebo přehledům bez stanoveného postupu (Sturt a kol. 2012).

Detekční znaky🔗

Výsledky přehledu pomáhají rozpoznat typické rysy nadsazených zdravotních slibů. Prvním rysem je slib rychlosti a trvalosti: jedno sezení, okamžitá a trvalá úleva. Druhým rysem je šíře indikací: tatáž metoda prý pomáhá při úzkosti, fobii, bolesti, alergii, závislosti i nadváze. Třetím rysem je odrazování od standardní péče, ať výslovné („léky jen tlumí příznaky“), nebo skryté v rámci, podle něhož je nemoc projevem „nevědomého programu“. Čtvrtým rysem je odkaz na svědectví vyléčených, který nahrazuje odkaz na studie. Svědectví mají u zdravotních obtíží zvláště malou výpovědní hodnotu, protože mnoho obtíží kolísá a zlepšuje se i bez léčby a lidé připisují zlepšení tomu, co udělali naposledy (Gilovich 1991). Pátým rysem je přenesení odpovědnosti na pacienta: pokud se zlepšení nedostaví, je to prý proto, že pacient „nechtěl změnu“ nebo měl „sekundární zisk“. Tento rys je eticky zvlášť problematický, protože zatěžuje nemocného viníkem jeho nemoci.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití přehledu je rozhodování o péči. Praktický lékař, psycholog nebo koordinátor programu podpory zdraví může přehled využít jako podklad pro rozhodnutí, zda metodu doporučit, hradit nebo zařadit do programu. Legitimní je také užití v informovaném souhlasu: pokud se pacient chce podrobit intervenci NLP, má právo vědět, že její účinek není doložen. Sami autoři přehledu z něj vyvodili, že dostupné důkazy neopravňují vynakládat prostředky zdravotní péče na NLP mimo výzkumné účely (Sturt a kol. 2012). Kompendium na stránce o populačním zdraví a prevenci zasazuje taková rozhodnutí do širšího rámce péče o veřejné zdraví.

Manipulativní užití má obvyklé dvě podoby. Zastánci NLP mohou opatrný závěr přehledu interpretovat jako „věda zatím neví“ a vyvodit z toho, že metoda může fungovat, takže je legitimní ji nabízet jako léčbu. Tato interpretace obrací důkazní břemeno: povinnost doložit účinek má ten, kdo léčbu nabízí, ne ten, kdo ji odmítá (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Opačně mohou kritici zkreslit závěr jako „prokázáno, že NLP nefunguje“, což přehled netvrdí. Přesné čtení je důležité i proto, že pacienti, kteří se cítí odbyti nálepkou, mohou ztratit důvěru v odborníky a obrátit se k poskytovatelům, kteří jim slibují víc.

Stav důkazů🔗

Systematický přehled je nejlepším dostupným souhrnem výzkumu o zdravotních účincích NLP a jeho závěr je jednoznačný ve své opatrnosti: dostupné studie neposkytují dostatečné doklady o tom, že intervence NLP zlepšují zdravotní výsledky (Sturt a kol. 2012). Tento závěr je v souladu s rozborem výzkumné databáze NLP, který ukázal převahu nepodpůrných a metodologicky slabých prací (Witkowski 2010), s expertním průzkumem, který NLP zařadil mezi zdiskreditované léčebné metody (Norcross, Koocher a Garofalo 2006), a s kritickým přehledem pro koučink, který konstatuje trvající nedostatek kvalitního výzkumu (Passmore a Rowson 2019).

Je třeba otevřeně říci, kde je výzkum tenký. O většině konkrétních technik, které se v NLP používají k léčbě, neexistuje žádná kontrolovaná studie. Pokud by některá z nich měla účinek, mohl by plynout z prvků sdílených s jinými přístupy, například z představivostní expozice nebo z terapeutického vztahu, které jsou zkoumány v jiných rámcích (Wolpe 1958). Takový účinek by však nebyl dokladem specifického mechanismu, který NLP tvrdí, a neopravňoval by nabízet NLP jako náhradu ověřené léčby.

Obrana a zotavení🔗

Obranou pacienta je klást poskytovateli tytéž otázky, které klade systematický přehled: jaké studie metodu podporují, jak byly velké, s jakou kontrolní skupinou a kdo je provedl. Pokud odpověď chybí nebo se omezí na svědectví, je rozumné metodu nepovažovat za léčbu. Zvláště důležité je nepřerušovat probíhající léčbu bez porady s lékařem a nezačínat „alternativní“ postup místo ověřeného u závažných stavů. U obtíží, jako jsou úzkostné poruchy, fobie nebo následky traumatu, existují postupy s doloženou účinností, například kognitivně behaviorální terapie, která vychází z kognitivního modelu emočních poruch (Beck 1976).

Lidé, kteří podstoupili intervenci NLP bez účinku a slyšeli, že je to jejich vina, potřebují především slyšet, že neúspěch metody nevypovídá o jejich vůli ani charakteru. Zotavení zahrnuje návrat k péči, která má oporu ve výzkumu, a někdy také zpracování studu nebo hněvu z toho, že byli uvedeni v omyl. Klinik by měl tuto zkušenost brát vážně a přijímat ji bez hodnocení, jak to popisuje přístup zaměřený na klienta (Rogers 1951), a zároveň se vyhnout zesměšňování, které by u pacienta mohlo posílit nedůvěru k odborné péči. Souhrnné postavení přehledu mezi ostatními hodnoceními popisuje stránka stav důkazů o NLP, postupy s doloženou oporou přehled terapeutických přístupů.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kritické hodnocení NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Stav důkazů o NLP – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Rychlá léčba fobie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Fast phobia cure (V-K dissociation))
• Alergický vzorec – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Allergy pattern)
• Přesvědčení a zdraví v NLP – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs and health in NLP)
• Delfská studie zdiskreditovaných metod – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Delphi poll of discredited methods)
• Výzkum NLP v koučinku – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Research on NLP in coaching)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Populační zdraví a prevence – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.3.4 Empirická výzkumná báze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Delfská studie zdiskreditovaných metod – předchozí heslo rodiny
• Databáze výzkumu NLP – další heslo rodiny