NLP jako pseudověda🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-22.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kritické hodnocení NLP
Druh	pojem
Anglicky	NLP as pseudoscience
Jiné názvy	pseudovědecký charakter NLP
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Pojem „NLP jako pseudověda“ označuje hodnocení, podle něhož neurolingvistické programování vykazuje rysy pseudovědy: používá vědecky znějící jazyk a odvolává se na vědecké autority, ale jeho specifická tvrzení buď nebyla podpořena testy, nebo jsou formulována tak, že je testovat nelze, a obor na negativní výsledky nereaguje jejich zapracováním (Witkowski 2010). Jde o kvalifikované hodnocení, ne o nadávku. Pseudovědou se v metodologii nerozumí jakékoli chybné tvrzení, protože i věda se mýlí, ale soubor tvrzení, který se prezentuje jako věda a přitom se vyhýbá mechanismům, jimiž se věda opravuje (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Stránka shrnuje, kdo a podle jakých kritérií NLP takto hodnotí, jaké argumenty používá a v čem je hodnocení třeba zpřesnit, aby zůstalo spravedlivé. Pro kompendium je pojem důležitý tím, že mnohé jevy, které kniha popisuje, se opírají o podobnou kombinaci vědeckého lesku a nevyvratitelnosti.

Původ a souvislosti🔗

Otázka vědeckého statusu NLP se objevila už v prvních přehledech výzkumu. Sharpley ve svém druhém přehledu nastolil alternativu, kterou nese i název článku: buď výzkum přinesl data, která NLP nepodporují, nebo je NLP teorií, kterou nelze otestovat; v obou případech nemůže nárokovat postavení empiricky podložené metody (Sharpley 1987). Heap ve stejném období dospěl k „průběžnému verdiktu“, že tvrzení NLP byla zkoumána a nepotvrdila se (Heap 1988). Po roce 2000 se objevila hodnocení, která NLP přímo zařazují mezi pseudovědy. Witkowski po rozboru výzkumné databáze NLP uzavřel, že obor má charakter pseudovědeckého ornamentu, tedy vědeckého slovníku, pod nímž chybí empirický obsah (Witkowski 2010). Roderique-Davies použil Feynmanův obraz kargokultovní vědy, která napodobuje vnější podobu vědy bez její podstaty, a položil otázku, zda právě takovou napodobeninou není NLP (Roderique-Davies 2009).

Na opačné straně stojí autoři, kteří k NLP přistupují vstřícněji. Tosey a Mathison ho studují jako jev, jemuž je třeba porozumět, a připomínají, že zakladatelé ho nepředkládali jako vědeckou teorii, ale jako soubor modelů a epistemologický postoj (Tosey a Mathison 2009). Tato námitka je důležitá, ale hodnocení nemění: kdo se vzdá nároku na vědecký status, nemůže zároveň propagovat metodu jako „vědecky ověřenou“ nebo „neurovědeckou“, jak se to v komerčním NLP běžně děje. Podrobněji tuto otázku rozvádí rozbor imunizace proti falsifikaci.

Struktura vzorce🔗

Hodnocení NLP jako pseudovědy se opírá o několik kritérií, která metodologie klinické psychologie uvádí jako varovné znaky. Lilienfeld a spolupracovníci k nim řadí mimo jiné nadměrné užívání dodatečných hypotéz, které chrání tvrzení před vyvrácením, absenci sebeopravného mechanismu, důraz na potvrzení místo na vyvracení, vyhýbání se nezávislému recenznímu řízení, spoléhání na svědectví a anekdoty, nepropojenost s ostatním věděním a mimořádná tvrzení bez mimořádných důkazů (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Kritici NLP ukazují, že většinu těchto znaků lze u NLP doložit.

Nejčastěji uváděným znakem je dodatečná imunizace. Když studie nenašly vztah mezi predikáty, pohyby očí a preferovaným systémem, zastánci namítli, že výzkumníci model nepochopili, že systémy se mění podle kontextu nebo že je třeba kalibrovat každého jednotlivce zvlášť. Každá z těchto námitek může být sama o sobě rozumná, ale dohromady činí tvrzení nevyvratitelným, protože pro každý negativní výsledek existuje vysvětlení (Sharpley 1987). Druhým znakem je absence sebeopravy: tvrzení, která výzkum nepodpořil, se ve výcvicích nadále vyučují bez výhrady (Witkowski 2010). Třetím znakem je nepropojenost: NLP používá neurologický slovník, ale jeho modely nevycházejí z neurovědy. Rozpor mezi vnější podobou vědy a jejím obsahem je jádrem kritiky, která NLP přirovnává ke kargokultu (Roderique-Davies 2009). Čtvrtým znakem je opora ve svědectvích, tedy v příbězích úspěšných klientů a trenérů, které nemohou odlišit účinek metody od jiných vlivů (Gilovich 1991).

Detekční znaky🔗

V konkrétní komunikaci se pseudovědecký charakter tvrzení rozpoznává podle několika pozorovatelných rysů. Slovník je vědecký, ale nepřesný: „neurologické programy“, „přeprogramování nevědomí“, „kódy mozku“. Tvrzení jsou silná a obecná: metoda pomáhá při úzkosti, fobiích, prodeji, vztazích i sportovním výkonu. Výzkum se cituje selektivně nebo vůbec, zato se uvádí množství certifikovaných praktiků, počet absolventů a jména slavných uživatelů. Kritika se odbývá tvrzením, že kritici metodu „nezažili“ nebo jí „nerozumějí“. Neúspěch metody se vykládá jako chyba uživatele, nikdy jako doklad, že metoda nefunguje. Právě tyto rysy, tedy obrácení důkazního břemene, opora ve svědectvích a nejasný slovník, uvádí metodologická literatura jako typické varovné znaky pseudovědy v klinické praxi (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Tento soubor znaků není specifický pro NLP a kompendium ho popisuje i u terminologické mystifikace, kde odborně znějící jazyk slouží k vytvoření zdání hloubky.

Opačným znakem, který rovněž stojí za pozornost, je nepřesná kritika. Označit cokoli za „pseudovědu NLP“ jen proto, že to vypadá podobně, je stejně nepoctivé jako nadsazená propagace. Spravedlivé hodnocení rozlišuje mezi konkrétním tvrzením, které bylo testováno a neobstálo, tvrzením, které testováno nebylo, a prvkem, který NLP převzalo z jiného, ověřeného přístupu. Takové rozlišení uplatňují i autoři, kteří NLP studují jako kulturní a profesní jev a jeho nároky na účinnost nepřijímají (Tosey a Mathison 2009).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu slouží ochraně veřejnosti a profesní etice. Klinik, učitel nebo vyšetřovatel, který zná kritéria pseudovědy, může posoudit nabídku výcviku nebo terapie a informovat klienty, kolegy či instituce. Legitimní je i akademická výuka, která NLP používá jako případovou studii toho, jak se nevyvratitelný systém tvrzení chrání a šíří. Popperovské pojetí falzifikovatelnosti, které kompendium rozebírá na stránce o Popperově falsifikaci, poskytuje pro takovou výuku přesný rámec, a obecné principy rozlišování vědy a pseudovědy v klinické psychologii shrnuje příslušná literatura (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Manipulativní užití má opět dvě podoby. Zastánci NLP mohou pojem zneužít tak, že jeho užívání vydávají za důkaz zaujatosti „establishmentu“ a stylizují NLP do role pronásledované inovace. Takový rámec dělí svět na zasvěcené a nevědomé a posiluje skupinovou soudržnost výcvikového prostředí. Druhou podobou je zneužití nálepky k diskreditaci člověka: v konfliktu se o protistraně řekne, že „používá NLP“, a tím se zpochybní vše, co říká, bez posouzení obsahu. Obě podoby nahrazují posouzení konkrétního tvrzení identitou nebo nálepkou, tedy tahem, který teorie argumentace popisuje jako útok na osobu místo posouzení argumentu (Walton 2008).

Stav důkazů🔗

Hodnocení NLP jako pseudovědy se opírá o empirické a metodologické práce, které stránka stav důkazů o NLP shrnuje podrobně. Klíčová testovatelná tvrzení nebyla podpořena (Sharpley 1984; Sharpley 1987; Heap 1988). Odborná komise nenašla oporu pro předpoklady ani účinnost NLP (Druckman a Swets 1988). Rozbor databáze, kterou sestavili sami zastánci NLP, ukázal převahu nepodpůrných výsledků (Witkowski 2010). Expertní průzkum zařadil NLP mezi zdiskreditované metody (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Systematický přehled účinků na zdraví nenašel dostatek kvalitních důkazů (Sturt a kol. 2012).

Je třeba přiznat i meze tohoto hodnocení. Pojem pseudověda je metodologické hodnocení celku, ne výsledek jednoho experimentu, a o jeho přesných hranicích se ve filozofii vědy vedou spory. Mnohé jednotlivé techniky NLP nebyly nikdy kontrolovaně testovány, a o jejich účinku proto nelze říci nic jistého ani v kladném, ani v záporném smyslu. Kritický přehled pro koučink konstatuje nedostatek kvalitních důkazů a doporučuje opatrnost (Passmore a Rowson 2019).

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti pseudovědeckým tvrzením je naučit se klást otázky, které pseudověda nesnáší: za jakých okolností by tvrzení neplatilo, jaká studie ho testovala, co říkají nezávislé přehledy a jak obor zareagoval na negativní výsledky. Výzkum psychologické imunizace ukazuje, že lidé, kteří se předem seznámí s typickými rétorickými postupy dezinformací, jim pak lépe odolávají (van der Linden 2023). Tento přístup lze přenést i na pseudovědu: kdo zná její rysy, pozná je v nové podobě.

Pro lidi, kteří prošli intenzivním výcvikem a přijali jeho rámec, může být poznání, že metoda nemá vědeckou oporu, spojené se ztrátou, studem nebo pocitem podvedení. Je užitečné rozlišit mezi tím, co si člověk z výcviku odnesl a co mu skutečně slouží, a tím, co mu bylo slíbeno. Zotavení zahrnuje obnovu vlastního kritického úsudku, často i odstup od skupiny, která metodu nesla, a přijetí, že se mohl nechat přesvědčit, aniž by byl naivní. U prostředí s rysy kultu, kde nevyvratitelný systém tvrzení slouží k udržení loajality, kompendium odkazuje na rámec vzorce guru a adepta a na literaturu o myšlenkové reformě (Lifton 1961).

Literatura🔗

• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kritické hodnocení NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Falzifikovatelnost NLP – zvláštní případ tohoto hesla
• NLP jako kargokultovní psychologie – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Vědecký žargon jako argument – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy hodnot, přírody a vědy, Scientism by jargon)
• Předpoklady jako pracovní hypotézy – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Presuppositions as working assumptions)
• Trh certifikací NLP – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, The NLP certification market)
• Neurožargon – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Neuro-jargon)
• Stav důkazů o NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, State of the evidence on NLP)
• Delfská studie zdiskreditovaných metod – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Delphi poll of discredited methods)
• Databáze výzkumu NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP research database)
• Hodnocení Národní rady pro výzkum USA – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, US National Research Council appraisal)
• Falzifikovatelnost NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Falsifiability of NLP)
• NLP jako kargokultovní psychologie – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as cargo-cult psychology)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.2.3 Popper: Falsifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Výzkum očních přístupových signálů – předchozí heslo rodiny
• Delfská studie zdiskreditovaných metod – další heslo rodiny