Jak číst tvrzení NLP🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-22.14
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kritické hodnocení NLP
Druh	pojem
Anglicky	How to read NLP claims
Jiné názvy	kritické čtení NLP, hodnocení tvrzení NLP
Obecnější heslo	Stav důkazů o NLP
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Jak číst tvrzení NLP je souhrnný pojem tohoto katalogu pro způsob, jakým může odborník nebo poučený laik posoudit výrok, který se odvolává na neurolingvistické programování. Nejde o techniku vlivu ani o metodu NLP, ale o čtenářský rámec, který vychází z kritické literatury o oboru a z obecných zásad posuzování psychologických tvrzení (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Rámec má dvě strany. Chrání před přeceněním, tedy před převzetím slibu, že určitá technika spolehlivě mění chování, myšlení nebo zdraví. A chrání před opačnou chybou, před paušálním zavržením, které přehlédne, že některé jevy, na něž NLP poukazuje, jsou v psychologii dobře popsané, jen jinak vysvětlené a s jiným rozsahem platnosti. Rámec je pro kompendium užitečný proto, že tvrzení NLP se v praxi objevují ve velmi různých prostředích: v terapii, koučinku, prodeji, ve výcviku vyjednavačů, v náborových rozhovorech i v uzavřených skupinách. Čtenář, který umí tvrzení roztřídit, pozná, kde jde o neškodnou komunikační radu a kde o nárok, který si vyžaduje doklad (Witkowski 2010).

Původ a souvislosti🔗

Rámec navazuje na dvě linie. První je kritický výzkum NLP, který od osmdesátých let ukazoval, že testovatelná tvrzení oboru nemají empirickou oporu, a zároveň upozorňoval, že část tvrzení testovatelná není (Sharpley 1984; Sharpley 1987; Heap 1988). Druhou linií je obecná psychologie úsudku a přesvědčování, která popisuje, proč lidé přijímají tvrzení, která přijímat nemají: spoléhají na zkratky, hledají potvrzení, nechají se vést formou sdělení a důvěřují tomu, co slyší od sebevědomých mluvčích v sebevědomém prostředí (Tversky a Kahneman 1974; Gilovich 1991). Kompendium rozebírá tyto mechanismy u heuristik Tverského a Kahnemana. Spojením obou linií vzniká praktická otázka: jaké vlastnosti má tvrzení NLP, které stojí za pozornost, a jaké vlastnosti má tvrzení, které je třeba odložit, dokud nebude doloženo? Na podobném principu stojí inokulační přístup k odolnosti vůči přesvědčování: kdo předem rozumí struktuře argumentu, je méně náchylný k jeho působení (McGuire 1964; van der Linden 2023).

Struktura vzorce🔗

Rámec rozlišuje čtyři druhy tvrzení, která se v textech a projevech NLP mísí. Prvním jsou filozofická východiska, například že mapa není území nebo že zkušenost má strukturu. Ta se neposuzují experimentem, ale soudržností a tím, co z nich skutečně plyne; z teze o omezenosti map neplyne účinnost žádné konkrétní techniky (Korzybski 1933). Druhým jsou popisná tvrzení o lidech, například že smyslová slova odrážejí převládající reprezentační systém. Ta jsou testovatelná a u NLP byla převážně testována s nepříznivým výsledkem (Sharpley 1984). Třetím jsou tvrzení o účinku technik, například že určitý postup odstraní fobii nebo změní přesvědčení. I ta jsou testovatelná, ale vyžadují studie s kontrolní skupinou a se sledováním; takových studií je u NLP málo a jsou převážně slabé (Sturt a kol. 2012). Čtvrtým druhem jsou sliby výsledku, například zaručený úspěch v prodeji nebo ve vztazích. Ty už nejsou tvrzením o světě, ale reklamou, a měly by se tak číst. Druhou osou rámce je úroveň důkazu, který tvrzení provází. Svědectví a demonstrace stojí nejníže, nekontrolované kazuistiky výše, kontrolované studie ještě výše a systematické přehledy nejvýše. Třetí osou je původ jevu: některé jevy, které NLP popisuje, jsou skutečné, ale byly doloženy mimo NLP a s jiným vysvětlením. Nevědomé napodobování partnera v rozhovoru skutečně souvisí se sympatií (Chartrand a Bargh 1999), formulace otázky skutečně ovlivňuje vybavování (Loftus a Palmer 1974) a rámování skutečně mění volbu (Tversky a Kahneman 1981). Tyto nálezy nepotvrzují teorii NLP; ukazují, že NLP některé jevy zachytilo, ale připsalo jim mechanismy a rozsah účinku, které výzkum nedoložil.

Detekční znaky🔗

Tvrzení, které překračuje své doklady, má rozpoznatelné znaky. Slibuje univerzální účinek („funguje u každého“), okamžitou změnu nebo změnu bez námahy. Dokládá se svědectvím, počtem absolventů, slavnými jmény nebo předváděcí ukázkou, ne studií. Používá odborně znějící slovník, který se při bližším dotazu nedá převést do měřitelných pojmů; katalog tento jev popisuje u neurožargonu. Přesouvá se mezi druhy tvrzení: při kritice se stáhne na filozofické východisko („jde jen o užitečný model“), v reklamě vystupuje jako ověřený výsledek. Každý neúspěch připisuje uživateli, nikdy metodě, a tím se stává nevyvratitelným, jak podrobněji rozebírá stránka Falzifikovatelnost NLP. Nabízí schopnost číst druhé lidi, například poznat lež z pohybu očí, kterou výzkum nepotvrdil (Wiseman a kol. 2012). A konečně: tvrzení přichází od někoho, kdo prodává kurz, certifikát nebo službu, které na přijetí tvrzení závisí. Střet zájmů tvrzení nevyvrací, ale zvyšuje nárok na nezávislý doklad.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití rámce je třídicí. Klinik, který pracuje s klientem po kurzu NLP, jím může klientovi pomoci rozlišit, co z kurzu je obecně užitečná dovednost a co nedoložený slib. Personalista nebo nákupčí vzdělávání jím může posoudit nabídku. Výzkumník jím může zpřesnit otázky, které klade. Vyšetřovatel nebo právník, který posuzuje případ, kde se techniky NLP používaly k nátlaku, jím může odlišit tvrzení o metodě od toho, co se skutečně stalo: manipulace nespočívá v tom, že technika fungovala, ale v tom, co bylo učiněno s důvěrou druhého. Pro rozpoznání praxe v rozhovoru slouží samostatná stránka Rozpoznání praktiky NLP v rozhovoru. Manipulativní užití rámce je možné ve dvou směrech. Prodejce NLP může z rámce vybrat jen třetí osu, tedy skutečné jevy z psychologie, a vydávat je za potvrzení celé metody. Kritik může rámec zúžit na první dvě osy a z nepotvrzených popisných tvrzení vyvodit, že každý člověk, který s NLP pracuje, podvádí. Obě zúžení ztrácejí to, co rámec chrání: schopnost posoudit každé tvrzení zvlášť a podle jeho vlastních dokladů. Že je takový postoj možný, ukazuje literatura, která k NLP přistupuje kriticky a zároveň se zájmem o to, proč je obor v praxi přitažlivý (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Rámec sám je metodologický a jeho opodstatnění plyne z toho, co o NLP víme. Přehledy výzkumu z osmdesátých let nenašly oporu pro popisná tvrzení o reprezentačních systémech a predikátech (Sharpley 1984; Sharpley 1987) a k podobnému závěru dospělo nezávislé institucionální hodnocení (Druckman a Swets 1988). Pozdější souhrny potvrdily, že převážná většina kontrolovaných studií tvrzení NLP nepodporuje (Witkowski 2010), že studií účinků na zdraví je málo a jsou slabé (Sturt a kol. 2012) a že ani v koučinku doklady nestačí (Passmore a Rowson 2019). Odborníci v delfské studii zařadili NLP k zdiskreditovaným léčebným přístupům (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Výzkum očních přístupových signálů jako vodítka k odhalování lži pro tento nárok nenašel podporu (Wiseman a kol. 2012). Na druhé straně stojí dobře doložené nálezy obecné psychologie o napodobování, rámování a vlivu formulace na paměť. Rozumný závěr proto není „NLP nefunguje vůbec“, ale „specifická tvrzení NLP nejsou doložena a jevy, které jsou doloženy, nepatří NLP“.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je zvyk klást u každého tvrzení stejné otázky: o jaký druh tvrzení jde, jaký doklad ho provází, kdo ho vznáší a co by z něj měl, a zda jev, na který se odvolává, není dobře popsán jinde a s menšími nároky. Tento zvyk nevyžaduje odborné vzdělání, jen čas a ochotu odložit rozhodnutí. Pomáhá vědomí, že rychlý intuitivní souhlas s přesvědčivě podaným tvrzením je normální reakce, kterou lze dodatečně zkontrolovat (Kahneman 2011). V prostředí, kde se otázky po dokladech vykládají jako odpor nebo nevyspělost, je samotná reakce na otázku informací: kdo na legitimní otázku odpovídá útokem na tazatele, dává najevo, že doklad nemá. Obecnější obranné postupy proti epistemickému nátlaku shrnuje oddíl Obrana a kalibrace. Lidem, kteří tvrzení NLP přijali a jednali podle nich, například investovali do drahého výcviku nebo odložili jinou léčbu, pomáhá zpětné roztřídění toho, čemu věřili, podle stejného rámce. Takové roztřídění nemá sloužit k sebeobviňování, ale k obnově vlastního úsudku: kdo pochopí, proč tvrzení působilo přesvědčivě, získává ochranu i pro příště (van der Linden 2023).

Literatura🔗

• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kritické hodnocení NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Stav důkazů o NLP – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Předpoklady jako pracovní hypotézy – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Presuppositions as working assumptions)
• Kotvení v NLP a efekt ukotvení – příbuzné heslo (Kotvení, NLP anchoring versus the anchoring heuristic)
• Neurožargon – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Neuro-jargon)
• Obrana proti vlivovým vzorcům – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Defence against influence patterns)
• Rozpoznání praktiky NLP v rozhovoru – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Recognising NLP practice in conversation)
• Stav důkazů o NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, State of the evidence on NLP)
• Databáze výzkumu NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP research database)
• Hodnocení Národní rady pro výzkum USA – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, US National Research Council appraisal)
• Výzkum NLP v koučinku – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Research on NLP in coaching)
• Falzifikovatelnost NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Falsifiability of NLP)
• NLP jako kargokultovní psychologie – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as cargo-cult psychology)

V kompendiu

• Obrana a kalibrace: obrana proti epistemické anihilaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.3.4 Empirická výzkumná báze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.3.2 Tversky a Kahneman: Heuristiky – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• NLP jako kargokultovní psychologie – předchozí heslo rodiny