Předpoklady jako pracovní hypotézy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.20
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	Presuppositions as working assumptions
Jiné názvy	jednat, jako by předpoklady platily
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklady NLP, od tvrzení, že mapa není území, po tvrzení, že každé chování má pozitivní záměr, se v literatuře oboru obvykle neprezentují jako empiricky dokázané pravdy. Jejich status se vymezuje jinak: jde o pracovní hypotézy, se kterými praktik jedná, jako by platily, protože takové jednání podle NLP vede k užitečnějším výsledkům (O'Connor a Seymour 1990). Tato stránka se nezabývá žádným jednotlivým předpokladem, ale právě tímto metapředpokladem, tedy tvrzením o tom, jakou váhu mají ostatní. Má výkladovou povahu, a proto ho katalog nevede jako vlivový vzorec, ale jako pojem, kterému je nutné rozumět, aby bylo možné číst ostatní stránky rodiny. Metapředpoklad je epistemicky zajímavý. Na jedné straně poctivě přiznává, že předpoklady nejsou ověřené teorie. Na druhé straně tímtéž přiznáním vytváří prostor, ve kterém se předpoklady nemohou mýlit: pravdivé být nemusí a užitečnost se posuzuje podle kritérií, která určuje ten, kdo je používá. Rozhodující je, zda si předpoklady svůj status hypotéz udrží i v situaci, kdy je někdo zpochybní.

Původ a souvislosti🔗

Představa, že lze jednat podle předpokladů, o nichž víme, že nemusí být pravdivé, má v dějinách filozofie dlouhou tradici; nejznámější podobou je filozofie „jako by“ Hanse Vaihingera, která považovala mnohé pojmy vědy i běžného života za užitečné fikce. Bližším zdrojem NLP byla obecná sémantika, která trvala na tom, že žádné tvrzení není totožné s tím, co popisuje, a že je proto třeba držet vlastní pojmy jako nástroje, nikoli jako skutečnost (Korzybski 1933). Systemická terapie z okruhu Palo Alta přispěla důrazem na pragmatiku: rozhodující není, zda je výklad situace pravdivý, ale jaké jednání umožňuje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Bandler a Grinder již v raných textech vymezovali svůj přístup jako model, nikoli jako teorii, a zdůrazňovali, že model se posuzuje podle užitečnosti (Bandler a Grinder 1975). V učebnicích z devadesátých let se pak předpoklady staly ustáleným seznamem, který se uvádí na začátku výcviku a jehož status pracovních hypotéz se výslovně připomíná (O'Connor a Seymour 1990). Encyklopedie systemického NLP předpoklady popisuje jako základní přesvědčení, na kterých obor stojí (Dilts a DeLozier 2000). Výchozím předpokladem rodiny je mapa není území.

Struktura vzorce🔗

Metapředpoklad má podobu dvou poloh, mezi kterými lze přecházet. V první, skromné poloze předpoklad tvrdí jen to, že je užitečné jednat, jako by platil; v této podobě je předkládají i úvodní učebnice oboru (O'Connor a Seymour 1990). Takové tvrzení se těžko napadá, protože nic netvrdí o světě. Ve druhé, silné poloze předpoklad tvrdí něco o skutečnosti: že lidé opravdu mají zdroje, které potřebují, že chování opravdu má pozitivní záměr, že selhání opravdu neexistuje. Silná poloha je přitažlivější, protože slibuje vhled, ale je zranitelná, protože ji lze empiricky zpochybnit.

Problém nevzniká tím, že existují obě polohy, ale přecházením mezi nimi podle potřeby. Když se kritik ptá po důkazech, mluvčí se uchýlí do skromné polohy: jde přece jen o pracovní hypotézu. Když jde o přesvědčení účastníků nebo klientů, uplatňuje se silná poloha a předpoklad se podává jako pravda o lidech. Tato struktura se ve filozofii argumentace popisuje jako střídání snadno obhajitelného a odvážného tvrzení. Výsledkem je, že předpoklad nelze vyvrátit v žádné poloze: ve skromné nic netvrdí, v silné se ho při kritice nikdo nezastává. Popperovské kritérium vědeckosti, podle něhož musí tvrzení vymezovat, co by ho vyvrátilo, takovou konstrukci vylučuje; kompendium kritérium rozvádí na stránce o falsifikaci u Poppera. K obecnějším rysům, které podle literatury o pseudovědě signalizují obranu tvrzení před vyvrácením, patří právě dodatečné úpravy statusu tvrzení ve chvíli, kdy je zpochybněno (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Detekční znaky🔗

Pozorovatelným znakem problematického užití je asymetrie mezi tím, jak se o předpokladech mluví v obraně, a tím, jak se s nimi zachází v praxi. Na otázku po důkazech zazní, že nejde o vědecká tvrzení, ale o „užitečné přesvědčení“. Zároveň se ten, kdo předpoklad zpochybní, označí za člověka s „limitujícím přesvědčením“, za nevyspělého nebo za někoho, kdo si „zavírá dveře“. Pochybnost se tak nehodnotí jako legitimní epistemický postoj, ale jako osobní problém. Dalším znakem je kritérium užitečnosti, které nemá vnější měřítko: o tom, zda je předpoklad užitečný, rozhoduje lektor nebo skupina, a jejich hodnocení je vždy kladné. Tosey a Mathison upozorňují, že předpoklady NLP fungují v praxi oboru spíše jako sdílená přesvědčení komunity než jako hypotézy, které by se systematicky testovaly (Tosey a Mathison 2009). Pokud se v jedné promluvě objeví obě polohy současně, tedy „není to dokázané“ i „kdo tomu nevěří, škodí si“, jde o typický vzorec. Souvisí s tím, co kompendium popisuje jako imunizaci proti falsifikaci.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití drží předpoklady důsledně ve skromné poloze a přijímá z toho důsledky. Pracovní hypotéza je dočasná, omezená na určitou situaci, a smí selhat. Terapeut, který k rozhovoru přistupuje s předpokladem, že klient má pro své jednání pochopitelné důvody, přijímá postoj, nikoli tvrzení o světě, a pokud se ukáže, že klient druhým vážně ubližuje, předpoklad nevyužije k omlouvání. Klientsky orientovaná terapie podobně staví na postojích terapeuta, jako je přijetí a respekt ke klientovi, které jsou vlastností vztahu, nikoli tvrzením o klientově povaze (Rogers 1951). V tomto smyslu mohou být pracovní předpoklady užitečným nástrojem, pokud je jejich status přiznaný a pokud se nevyžadují od klienta jako víra.

Manipulativní užití využívá střídání poloh k tomu, aby předpoklady fungovaly jako nezpochybnitelná doktrína, aniž by za ně kdokoli nesl důkazní břemeno. Ve výcvikových a skupinových kontextech se tím vytváří prostředí, ve kterém je pochybnost o předpokladech zároveň pochybností o vlastní hodnotě. Lifton popsal takovou strukturu u uzavřených systémů jako posvátnou vědu, tedy doktrínu, která se prezentuje jako nadřazená zkušenosti a kritickému tázání (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Metapředpoklad sám není empirickým tvrzením, ale jeho důsledky pro testovatelnost oboru jsou dobře popsány. Sharpley v přehledu výzkumu upozornil, že zastánci NLP reagovali na negativní výsledky studií argumentem, že výzkum nezachytil podstatu metody, a položil otázku, zda se tím teorie nestává netestovatelnou (Sharpley 1987). Witkowski po přehledu výzkumné databáze dospěl k závěru, že naprostá většina studií tvrzení oboru nepodporuje a že obor má rysy pseudovědy (Witkowski 2010). Roderique-Davies přirovnává NLP ke kargokultu, který přebírá vnější znaky vědy bez jejího ověřovacího jádra (Roderique-Davies 2009). Lilienfeld, Lynn a Lohr uvádějí mezi varovnými znaky pseudovědy v klinické psychologii nadměrné spoléhání na dodatečné úpravy tvrzení, které je chrání před vyvrácením (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Pro čtenáře kompendia z toho plyne, že přiznání „jde jen o pracovní hypotézu“ je samo o sobě poctivé, ale přestává být poctivé, jakmile se hypotéza nesmí mýlit.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je držet mluvčího u jedné polohy. Pokud jde o pracovní hypotézu, smí selhat, pochybnost o ní je legitimní a nikdo nemá důvod ji od druhých vyžadovat. Pokud jde o tvrzení o skutečnosti, musí být doloženo stejně jako jakékoli jiné tvrzení. Užitečná je otázka, za jakých okolností by mluvčí uznal, že předpoklad v dané situaci neplatí; pokud taková okolnost neexistuje, nejde o hypotézu (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Další obranou je oddělit pochybnost o předpokladu od hodnocení sebe sama: to, že člověk nesdílí přesvědčení skupiny, neznamená, že má „limitující přesvědčení“.

Pro lidi, kteří prošli výcviky nebo skupinami, kde byly předpoklady podávány jako nezpochybnitelné, je součástí zotavení návrat k běžnému epistemickému postoji, ve kterém se přesvědčení drží s mírou odpovídající důkazům. Literatura o odchodu z manipulativních skupin popisuje, že jedním z prvních kroků je obnovit schopnost klást otázky bez pocitu viny (Singer a Lalich 1995). Kompendium nabízí širší rámec pro kritické čtení podobných systémů v oddílu Kritické perspektivy a na stránce katalogu jak číst tvrzení NLP.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Mapa není území – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The map is not the territory)
• Rámec „jako by“ – příbuzné heslo (Reframing a rámce, As-if frame)
• Stav důkazů o NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, State of the evidence on NLP)
• NLP jako pseudověda – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as pseudoscience)
• Falzifikovatelnost NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Falsifiability of NLP)
• Jak číst tvrzení NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, How to read NLP claims)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.2.3 Popper: Falsifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Změna má respektovat celek systému – předchozí heslo rodiny
• Za výsledek komunikace odpovídá komunikátor – další heslo rodiny