Delfská studie zdiskreditovaných metod🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-22.05
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kritické hodnocení NLP
Druh	pojem
Anglicky	Delphi poll of discredited methods
Jiné názvy	Delphi poll, delfský průzkum
Obecnější heslo	Stav důkazů o NLP
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Delfskou studií zdiskreditovaných metod se v katalogu rozumí expertní průzkum, který Norcross, Koocher a Garofalo publikovali v roce 2006 pod názvem „Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll“ (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Cílem průzkumu bylo doplnit tehdy rozšířené seznamy empiricky podložených léčebných postupů o jejich protějšek: seznam postupů a testů, které odborníci považují za zdiskreditované. Mezi hodnocenými položkami bylo i NLP v roli léčby psychických obtíží a panel ho zařadil mezi zdiskreditované přístupy. Pojem je v katalogu samostatnou položkou proto, že se na tento výsledek často odkazuje, a to jak v kritice NLP, tak v jeho obraně, a obě strany přitom nezřídka zkreslují, co delfský průzkum je a co dokáže. Stránka proto vysvětluje metodu, výsledek a jeho meze, aby čtenář mohl s odkazem zacházet přesně.

Původ a souvislosti🔗

Od devadesátých let se v klinické psychologii prosazoval požadavek, aby se léčebné postupy opíraly o empirické důkazy. Vznikaly seznamy postupů, jejichž účinnost byla doložena kontrolovanými studiemi. Méně pozornosti se dostávalo opačné otázce: které postupy se ukázaly jako neúčinné nebo škodlivé a měly by se opustit. Lilienfeld a spolupracovníci soustavně upozorňují na to, že klinická praxe snáší řadu postupů bez vědecké opory a že rozlišení vědy a pseudovědy je pro ochranu pacientů stejně důležité jako hledání účinných metod (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Delfský průzkum na tuto potřebu odpověděl tím, že se pokusil zachytit, na čem se odborníci shodnou, když hodnotí, co nefunguje.

NLP se do průzkumu dostalo jako jedna z intervencí, které se v té době nabízely k léčbě psychických obtíží, ačkoli pro ně neexistovala opora v kontrolovaných studiích. Kontext tvořily starší přehledy, které klíčová tvrzení NLP nepotvrdily (Sharpley 1987; Heap 1988), a posudek Národní rady pro výzkum USA, který nenašel oporu pro jeho předpoklady (Druckman a Swets 1988). Průzkum tedy nepřinesl nové experimentální údaje o NLP; zaznamenal, jak tyto starší výsledky a celkový stav oboru hodnotí odborná komunita.

Struktura vzorce🔗

Delfská metoda je postup, jímž se zjišťuje a zpřesňuje shoda expertů v otázkách, na které neexistuje přímý experimentální důkaz nebo kde je důkazů mnoho a je třeba je souhrnně posoudit. Experti hodnotí položky anonymně, v dalším kole se dozvědí, jak hodnotila skupina, a mohou své hodnocení upravit. Výsledkem je obraz konsenzu, který je méně ovlivněn dominancí jednotlivců než otevřená diskuse. V průzkumu Norcrosse a spolupracovníků posuzovali experti v oblasti duševního zdraví seznam léčebných postupů a diagnostických testů na škále od „vůbec ne zdiskreditovaný“ po „jistě zdiskreditovaný“ (Norcross, Koocher a Garofalo 2006).

Pro správné čtení výsledku je podstatné, co průzkum měří. Měří úsudek odborníků o tom, zda je postup zdiskreditován, ne účinnost postupu samotného (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Úsudek odborníků se může opírat o experimentální data, o klinickou zkušenost, o teoretickou nepravděpodobnost nebo o kombinaci těchto zdrojů. Silný konsenzus je proto vážným signálem, zvlášť pokud odpovídá přehledům výzkumu, ale nenahrazuje kontrolovanou studii. Tato povaha delfského průzkumu je jeho silou i mezí: dokáže shrnout odborné vědění tam, kde jednotlivé studie nejsou rozhodující, ale je citlivý na složení panelu a na sdílené předsudky expertů.

Detekční znaky🔗

V debatách o NLP se odkaz na delfský průzkum objevuje ve dvou zkreslených podobách, které se vyplatí rozpoznávat. První zkreslení přeceňuje průzkum: tvrdí, že „věda prokázala, že NLP je podvod“. Průzkum však nic takového neprokazuje; zaznamenává konsenzus, který se opírá o jiné práce. Kdo chce tvrdit, že NLP nefunguje, měl by se odvolat na přehledy výzkumu, jako jsou přehledy Sharpleyho nebo Witkowského (Sharpley 1987; Witkowski 2010), a průzkum uvést jako doplňující doklad.

Druhé zkreslení průzkum podceňuje: tvrdí, že jde „jen o názor pár profesorů“, a staví proti němu svědectví spokojených klientů. Tento argument nerozlišuje mezi druhy důkazů. Konsenzus expertů, kteří znají výzkumnou literaturu, není totéž co náhodný názor, a svědectví klientů, byť upřímné, nedokáže odlišit účinek metody od placeba, od přirozeného zlepšení a od výběru úspěšných případů (Gilovich 1991). Typickým znakem druhého zkreslení je, že kritika metody průzkumu nevede k předložení lepších důkazů, ale k odmítnutí jakéhokoli hodnocení. Na stránce NLP jako pseudověda je tento obrat popsán jako součást imunizace proti kritice.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití výsledku je informační a ochranné. Klinik, který pacientovi vysvětluje, proč mu nedoporučuje terapii NLP, může průzkum uvést jako jeden z podkladů vedle přehledů výzkumu. Profesní komory, pojišťovny a vzdělávací instituce mohou výsledek využít při rozhodování, které postupy podporovat nebo hradit. Legitimní je také užití ve výuce, kde průzkum slouží jako příklad toho, jak se formuje a dokumentuje odborný konsenzus. Takové užití odpovídá účelu, kvůli němuž průzkum vznikl: doplnit seznamy podložených postupů o seznam postupů, kterým se má praxe vyhýbat (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Kompendium na stránce o terapeutických přístupech popisuje postupy, které mají na rozdíl od NLP oporu ve výzkumu.

Manipulativní užití nastává tam, kde se výsledek průzkumu vytrhne z kontextu. Může jít o paušální diskreditaci odborníka jen proto, že někdy absolvoval kurz NLP, bez ohledu na to, jaké postupy skutečně používá. Opačně mohou poskytovatelé výcviku průzkum zamlčovat nebo vykreslovat jako ideologický útok, aby si zachovali důvěru klientů. Obě podoby nakládají s konsenzem jako s rétorickou zbraní, ne jako s informací. Výzkum přesvědčování ukazuje, že odkaz na autoritu je účinný nezávisle na tom, zda je oprávněný, a proto je u každého odkazu na odborníky třeba ověřovat, co skutečně řekli (Cialdini 2009).

Stav důkazů🔗

Průzkum sám je doložený a dohledatelný: byl publikován v recenzovaném odborném časopise a jeho závěr o NLP odpovídá ostatním hodnocením (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Z hlediska síly důkazů je třeba ho zařadit na správné místo. Nejsilnější doklady o NLP poskytují přehledy experimentálních studií, které nepotvrdily jeho klíčová tvrzení (Sharpley 1984; Sharpley 1987), rozbor jeho vlastní výzkumné databáze (Witkowski 2010) a systematický přehled účinků na zdraví, který nenašel dostatek kvalitních studií (Sturt a kol. 2012). Delfský průzkum k nim přidává informaci, že odborná komunita z těchto podkladů vyvozuje zdiskreditovanost NLP jako léčebné metody.

Meze průzkumu jsou metodologické. Výsledek závisí na tom, kdo panel tvoří, a jiné složení expertů by mohlo hodnocení posunout. Hodnocení vyjadřuje úsudek k určitému okamžiku a mohlo by se změnit, kdyby se objevily nové kvalitní studie; od doby průzkumu však takové studie, které by závěr zvrátily, nepřibyly v míře, jež by stála za zmínku v pozdějších přehledech (Passmore a Rowson 2019). Průzkum také hodnotil NLP jako léčbu psychických obtíží, ne jako komunikační nebo koučovací přístup; přenos jeho závěru na jiné oblasti je proto třeba odůvodnit dalšími doklady.

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti zkreslení výsledku je přesnost. Kdo cituje průzkum, měl by říci, že jde o expertní konsenzus, a připojit přehledy výzkumu, na které se konsenzus opírá. Kdo se s odkazem setká, může se zeptat, zda mluvčí ví, co delfská metoda měří, a zda zná i experimentální práce. Taková otázka chrání před přeceněním i před podceněním. Obecně platí, že odolnost vůči zavádějícím tvrzením posiluje znalost typických rétorických postupů dřív, než se s nimi člověk setká (van der Linden 2023).

Pro pacienty a klienty, kteří podstoupili léčbu NLP a teprve později se dozvěděli o jejím hodnocení, je důležité, aby informace nevedla k sebeobviňování. Rozhodnutí vyhledat pomoc bylo správné; problém je v nabídce, která slibovala víc, než mohla doložit. Klinik by měl zjistit, zda jejich obtíže přetrvávají, a nabídnout postup s doloženou účinností. Pokud léčba NLP oddálila péči o závažný stav, například o úzkostnou poruchu nebo o následky traumatu, je vhodné se tomuto zpoždění věnovat výslovně, protože oddálení účinné péče patří k hlavním škodám neověřených postupů (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Související otázku zdravotních výsledků rozebírá stránka systematický přehled účinků na zdraví.

Literatura🔗

• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kritické hodnocení NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Stav důkazů o NLP – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Rychlá léčba fobie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Fast phobia cure (V-K dissociation))
• Přesvědčení a zdraví v NLP – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs and health in NLP)
• NLP jako pseudověda – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as pseudoscience)
• Systematický přehled účinků na zdraví – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Systematic review of health outcomes)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.3.4 Empirická výzkumná báze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• NLP jako pseudověda – předchozí heslo rodiny
• Systematický přehled účinků na zdraví – další heslo rodiny