Sealioning (lachtaní dotazování)

Definice

Sealioning (volně lachtaní dotazování) označuje vzorec, v němž účastník rozpravy zaujme povrchový postoj zdvořilého a rozumného tázání – opakovaně žádá doklady, definice, citace a vysvětlení –, zatímco funkcí dotazování není získat odpověď, nýbrž zatížit druhou stranu. Název je internetový, nikoli odborný: vznikl z webového komiksu Wondermark č. 1062 „The Terrible Sea Lion“, v němž lachtan pronásleduje pár až domů a dožaduje se vysvětlení, proč ve svém životě nechtějí lachtany, přičemž každý projev nevole rámuje jako nezodpovězenou otázku (Malki, 2014). V argumentační teorii se pod tímto jménem žádný pojem nevyskytuje; samotný konverzační manévr však popsán je, a to jako porušení pravidel kritické rozpravy (van Eemeren a Grootendorst, 2004).

Je proto třeba držet dvě vrstvy odděleně. Internetová nálepka je užitečná jako zkratka pro rozpoznatelný vzorec, ale nemá definici, kterou by bylo možné uplatnit v posudku; odborným základem je rozbor důkazního břemene a povinnosti obhajovat vlastní stanovisko (Walton, 2014). Kniha s nálepkou pracuje jako s popisem, nikoli jako s klasifikací (interpretace knihy).

Původ a kontext pojmu

Komiks vyšel v roce 2014 a slovo se rozšířilo v diskusích o organizovaném obtěžování na sociálních sítích (Malki, 2014). Souběžně se používá starší internetová zkratka „jen se ptám“ (just asking questions), která označuje tvrzení vyslovené ve formě otázky, aby se mluvčí nemusel zavázat k jeho obhajobě. Obě nálepky vznikly mimo akademické prostředí a odborná literatura je zpravidla cituje jako lidový popis, k němuž dodává vlastní pojmový aparát (Marwick a Caplan, 2018).

Odborné zázemí má tři linie. První je pragmaticko-dialektická teorie argumentace, podle níž je rozprava řízena pravidly: kdo vyslovil stanovisko, je povinen je obhájit, a nikdo nesmí druhé straně bránit v předložení či obhajobě stanoviska; klamy jsou v tomto pojetí definovány jako porušení těchto pravidel, ne jako chyby v logické formě (van Eemeren a Grootendorst, 2004). Druhou linií je rozbor důkazního břemene: Walton ukazuje, že kdo klade otázky, nenese automaticky nulové břemeno, protože i otázka může nést předpoklad, který je sám tvrzením (Walton, 2014).

Třetí linií je teorie konverzační spolupráce. Grice popsal, že rozhovor se opírá o předpoklad spolupráce, tedy o očekávání, že účastník přispívá přiměřeně k účelu rozhovoru; manévry tohoto typu využívají právě tento předpoklad, protože jeho odepření se jeví jako nezdvořilost (Grice, 1975). Kniha fenomén rozpracovává v kapitole Sealioning.

Čtvrtou, novější linií je literatura o epistemické zátěži. Berenstain zavedla pojem epistemického vykořisťování pro situaci, v níž je od člověka, jenž má zkušenost určitého znevýhodnění, opakovaně požadováno, aby ji vysvětloval a dokládal, přičemž tento požadavek je předkládán jako upřímný zájem o poznání (Berenstain, 2016). Dotson předtím popsala, že mluvčí v takovém prostředí často sám zkrátí nebo zamlčí výpověď, protože nepočítá s porozuměním (Dotson, 2011).

Jak se projevuje

Diagnosticky se vzorec pozná podle znaků procesu, nikoli podle obsahu otázek. Nejspolehlivějším znakem je vztah tazatele k již poskytnutým odpovědím: skutečné tázání odpovědi začleňuje a mění podle nich další otázky, kdežto zde každá otázka předstírá, že předchozí odpověď nezazněla (van Eemeren a Grootendorst, 2004). Druhým znakem je rostoucí standard dokládání, který tazatel na sebe sám neuplatňuje (Walton, 2014).

Třetím znakem je přesun tématu od věci k metaotázce, totiž k tomu, zda má druhá strana „právo“ neodpovědět; v tomto okamžiku se předmětem rozpravy stává oprávněnost odmlčení, ne původní tvrzení (van Eemeren a Grootendorst, 2004). Čtvrtým znakem je kontext: dotazy přicházejí v nevhodné chvíli, v osobním prostoru nebo od více účtů současně, což Marwick a Caplan popsali jako síťové obtěžování, v němž jednotliví účastníci mohou jednat nezávisle a přesto vzniká soustředěný tlak (Marwick a Caplan, 2018).

Na straně adresáta se projevuje vyčerpání a postupné zkracování výpovědi. Dotson tento výsledek popsala jako udušení svědectví, tedy jako sebeomezení mluvčího, který předpokládá, že nebude pochopen (Dotson, 2011); jeho obecnější podobu vede heslo testimoniální nespravedlnost.

Mechanismus

Strukturně stojí vzorec na nákladové asymetrii. Položit otázku je levné, zodpovědět ji nákladné, a tato nerovnost nezávisí na tom, kdo má pravdu; proto lze samotným kladením otázek vyčerpat i stranu, která má doklady (Walton, 2014). Interpretace knihy: kniha pro tento důsledek používá obraz konverzačního odepření služby, tedy zahlcení kapacity, a vede jej spolu s technikou informačního přetížení.

Druhou složkou je nekonečný regres. Každá odpověď může být zpochybněna hlubší otázkou a zdůvodnění nemá přirozený konec, pokud není dopředu dohodnuto, co bude stačit; Walton proto pokládá stanovení důkazního standardu za předběžnou otázku každé rozpravy, ne za její výsledek (Walton, 2014). Regresivní povahu zdůvodnění samu vede heslo infinitní regres.

Třetí složkou je zdvořilost jako ochrana. Forma dotazu je kooperativní, takže jakákoli nevole adresáta vypadá jako bezdůvodná agresivita a lze ji předložit jako doklad jeho nepřátelskosti; Grice ukázal, že právě dodržení povrchové formy spolupráce vytváří očekávání, jehož nesplnění je sankcionováno (Grice, 1975). Čtvrtou složkou je přesun od tvrzení k metaotázce, který kniha vede jako tematickou diverzi.

Odlišení

Od skutečné zvídavosti se vzorec liší tím, že zvídavý tazatel odpovědi začleňuje, připustí, kdy je spokojen, a respektuje omezený čas druhé strany (van Eemeren a Grootendorst, 2004). Od kritické oponentury se liší nesením břemene: oponent vznáší konkrétní námitku a odpovídá za vlastní tvrzení, kdežto zde se břemeno pouze přesouvá (Walton, 2014).

Od úzkostného ujišťování je třeba odlišit opakované dotazování, které vychází z vlastní potřeby jistoty. Takový člověk krátkodobě na uklidnění reaguje, i když mu úleva nevydrží, a jeho ověřování má rozpoznatelnou dynamiku nutkání, ne obtěžování (Rachman, 2002). Od pragmatických potíží se liší funkcí: u člověka s oslabenou pragmatickou kompetencí nemá opakované dotazování zatěžující účel a chybí mu i citlivost pro to, že zatěžuje (Grice, 1975).

Od oprávněného požadavku na doklad se nelze odlišit podle jediné výměny. Rozhodnout lze až podle průběhu, a proto je každé označení konkrétní osoby třeba opřít o pozorovaný vzorec, nikoli o nepohodlnost otázky; nálepka sama je totiž použitelná i k vyřazení legitimní kritiky (Berenstain, 2016).

Klinický, forenzní a etický rámec

Týž vzorec se objevuje mimo sociální sítě. V akademickém vedení má podobu „upřesňujících“ požadavků, které nikdy nekončí; v rodinných konfliktech podobu opakovaného vyšetřování jedné události; ve výsleších podobu otázek, jejichž funkcí je vyčerpat, ne zjistit. Kniha k tomu vede detekční signaturu odpor k upřesnění. Pro forenzní praxi platí, že vyčerpání vyslýchaného snižuje hodnotu výpovědi, takže jde o problém kvality důkazu, ne jen o problém zdvořilosti (Walton, 2014).

Eticky je podstatné, že nikdo nemá epistemickou povinnost odpovídat na dotazování, které nemá kritérium ukončení; odmlčení není přiznáním slabosti tvrzení (van Eemeren a Grootendorst, 2004). Berenstain k tomu dodává, že požadavek vysvětlování předkládaný jako zájem o poznání může být sám formou zátěže, kterou nese jedna strana (Berenstain, 2016).

Obrana a zotavení

Pro postiženého je nejúčinnějším krokem pojmenování vzorce a odkaz na již danou odpověď, bez pokračování v téže výměně; legitimita odpojení je v pragmaticko-dialektickém rámci dána tím, že povinnost obhajovat stanovisko neznamená povinnost obhajovat je opakovaně a bez konce (van Eemeren a Grootendorst, 2004). Druhým krokem je stanovení podmínek rozpravy, tedy požadavek, aby druhá strana předložila vlastní stanovisko a doklady (Walton, 2014). Protokol zotavení vede stránka Sealioning.

Pro komunity a organizace je podstatné rozdělení zátěže: moderace a zastoupení znamenají, že jednotlivec nečelí soustředěnému tlaku sám, což Marwick a Caplan uvádějí jako hlavní rozlišovací znak mezi zvládnutelným a nezvládnutelným obtěžováním (Marwick a Caplan, 2018). Eskalaci do zveřejnění osobních údajů vede heslo Doxing.

Pro profesionála platí, že u klientů, kteří takový tlak zažívají dlouhodobě, je terapeutickým předmětem vyčerpání a vnitřní požadavek „musím odpovědět na všechno“, nikoli obsah otázek; Dotson ukazuje, že dlouhodobé zkracování vlastní výpovědi má samostatné důsledky pro to, co člověk vůbec sdělí (Dotson, 2011). Stav vyčerpání vedou hesla kognitivní anihilace a paralysis by analysis.

Meze a kritika pojmu

První mezí je nepřesnost nálepky. Protože vznikla v internetové diskusi a nemá definici s rozlišovacími znaky, lze ji uplatnit na kohokoli, kdo se vytrvale ptá, a tím vyřadit oprávněnou kritiku z rozpravy; odborné rámce proto pracují s porušením konkrétního pravidla, ne s označením osoby (van Eemeren a Grootendorst, 2004).

Druhou mezí je nepozorovatelnost záměru. Rozlišení dobré a zlé víry je ze vnějšku nedostupné a vzorec lze popsat jen podle průběhu, takže tvrzení o motivu zůstává nedoložené (Walton, 2014). Třetí mezí je chybějící empirie: o rozsahu, průběhu a následcích tohoto vzorce existují převážně kvalitativní popisy z výzkumu online obtěžování, ne měření (Marwick a Caplan, 2018). Širší rámec hrozeb vede heslo epistemická anihilace.

Literatura

• Berenstain, N. (2016). Epistemic exploitation. Ergo.
• Dotson, K. (2011). Tracking epistemic violence, tracking practices of silencing. Hypatia.
• Grice, H. P. (1975). Logic and Conversation. In: Cole, P., & Morgan, J. L. (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts. Academic Press.
• Malki, D. (2014). Wondermark č. 1062: The Terrible Sea Lion.
• Marwick, A. E., & Caplan, R. (2018). Drinking male tears: Language, the manosphere, and networked harassment. Feminist Media Studies.
• Rachman, S. (2002). A cognitive theory of compulsive checking. Behaviour Research and Therapy.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge University Press.
• Walton, D. (2014). Burden of Proof, Presumption and Argumentation. Cambridge University Press.

Související

Pojmy

• Motte and Bailey – doprovodný rétorický vzorec.
• Gish Gallop – zahlcení tvrzeními místo otázkami.
• Infinitní regres – regresivní povaha zdůvodnění.
• Epistemická pokora – ctnost, jejíž jazyk se zneužívá.
• Testimoniální nespravedlnost – nerovné rozdělení důvěryhodnosti.
• Kognitivní anihilace – vyčerpání kognitivních procesů.
• Paralysis by Analysis – stav, do něhož nekonečné dotazování vede.
• Doxing – možná eskalace obtěžování.

Techniky a protokoly

• EA-1.1.2 Informační přetížení – spotřeba epistemické kapacity.
• EA-1.3.3 Tematická diverze – přesun od věci k metaotázce.
• Protokol Sealioning – zotavení a legitimita odpojení.

Strukturní vazby

• Bridge: sealioning – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy