McNamarův klam🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-05.13
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Statistické a pravděpodobnostní klamy
Druh	neformální klam
Anglicky	McNamara fallacy
Jiné názvy	kvantitativní klam, klam měřitelného
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

McNamarův klam je chybný úsudek, při kterém se o úspěchu, kvalitě nebo pravdivosti rozhoduje jen podle toho, co lze snadno spočítat, a to, co se změřit nedá nebo nebylo změřeno, se prohlašuje za nedůležité či neexistující. Ukazatel, který měl být jedním z oken do skutečnosti, se tak stává skutečností samotnou. Klam má dvě složky. První je náhrada: místo obtížné otázky, zda se daří dosahovat cíle, se odpovídá na snadnou otázku, jak se vyvíjí číslo. Kahneman popisuje tentýž mechanismus u intuitivního úsudku jako záměnu cílové otázky za otázku heuristickou, na kterou lze odpovědět rychleji (Kahneman 2011). Druhá složka je vyloučení: neměřené stránky jevu se nejen pomíjejí, ale aktivně se popírá jejich relevance. Výsledný argument pak vypadá exaktně a objektivně, protože se opírá o čísla, a jeho slabina leží právě v tom, co v číslech chybí. Huff tento posun popsal jako číslo „napůl připojené“: dokáže se něco jiného, než co se tvrdí, a obojí se vydává za totéž (Huff 1954).

Původ a souvislosti🔗

Klam nese jméno Roberta McNamary, amerického ministra obrany v šedesátých letech, který do řízení armády přenesl kvantitativní metody řízení velkých podniků. Ve válce ve Vietnamu se jedním z hlavních ukazatelů postupu stal počet zabitých nepřátel. Číslo bylo snadno vykazovatelné a srovnatelné v čase, ale o tom, zda válka směřuje k politickému cíli, vypovídalo málo, a navíc vytvářelo tlak na jeho nadsazování. Sociolog a výzkumník veřejného mínění Daniel Yankelovich popsal na počátku sedmdesátých let sestup, kterým se z rozumného měření stává klam: nejprve se měří, co lze změřit snadno, pak se pomíjí, co změřit nelze, potom se předpokládá, že neměřené není důležité, a nakonec se tvrdí, že neexistuje. Příbuzné postřehy formulovali ekonom Charles Goodhart a sociální psycholog Donald Campbell: ukazatel, který se stane cílem, přestává dobře měřit to, co měřit měl, protože se jednání přizpůsobí ukazateli, a ne cíli. V teorii argumentace jde o porušení relevance, kdy argument odpovídá na jinou otázku, než jaká je předmětem sporu (Walton 2008). V kompendiu má klam zvláštní místo v souvislosti s institucionální anihilací, kde se ukazatele výkonu mohou stát nástrojem, jímž se z hodnocení instituce vytlačí to, co je na její práci podstatné.

Struktura argumentu🔗

Argument má obvykle podobu krátkého řetězu. Premisa uvádí vývoj měřitelného ukazatele: počet vyřízených případů, počet publikací, míru obsazenosti lůžek, počet zásahů. Mlčky přijatá premisa tvrdí, že tento ukazatel je cílem nebo jeho dostatečným zástupcem. Závěr pak hodnotí celou činnost podle ukazatele. Když se objeví námitka, že se nějaká podstatná stránka ztrácí, nastupuje druhá část klamu: námitka se odmítne s tím, že neměřitelné tvrzení je subjektivní, anekdotické nebo neověřitelné, a tedy pro hodnocení irelevantní. Tato obrana je logicky kruhová, protože o relevanci rozhoduje kritérium, jehož úplnost je právě zpochybňována. Kahneman upozorňuje, že intuitivní úsudek pracuje s informacemi, které má k dispozici, a sám od sebe se neptá, co v nich chybí (Kahneman 2011). Měřitelný ukazatel tuto tendenci posiluje, protože to, co je spočítáno, je trvale na očích, kdežto to, co spočítáno není, nemá v rozhodovacích podkladech žádnou podobu. Struktura tak spojuje zamlčení důkazů s reifikací: ukazatel se zvěcní a zbytek se z obrazu vytratí.

Varianty🔗

Klam má několik podob, které se liší tím, kde se náhrada cíle ukazatelem odehraje. V manažerské podobě se o úspěchu organizace rozhoduje podle výkonových čísel, která jsou dostupná v reportech, a stránky práce bez číselného vyjádření se z hodnocení vytrácejí. V klinické podobě se léčba posuzuje podle laboratorní hodnoty nebo skóre dotazníku, ačkoli pacientovi jde o délku a kvalitu života, a zlepšení náhradního ukazatele se vydává za přínos pro pacienta. Ve vědecké podobě se kvalita výzkumu ztotožňuje s počty publikací nebo citací. V bezpečnostní a vyšetřovací podobě se úspěšnost hodnotí počtem zásahů, zadržení nebo uzavřených věcí. Zvláštní podobou je obrácený McNamarův klam, kdy se jev, který měřit nelze, vydává za nejdůležitější právě proto, že se vymyká kontrole, a tím se vyhýbá jakémukoli ověření. Všechny podoby spojuje tatáž struktura: o tom, co se počítá, se rozhoduje dřív, než se položí otázka, co by se počítat mělo (Huff 1954).

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je ztotožnění ukazatele s cílem v jazyce, například když se o kvalitě péče mluví výhradně v počtech výkonů. Druhým znakem je odmítnutí neměřených námitek jako „subjektivních“ nebo „neprokázaných“, aniž by se kdo pokusil je ověřit jinými prostředky. Třetím znakem je růst ukazatele při stagnujícím nebo zhoršeném stavu, o kterém svědčí jiné zdroje, například stížnosti, odchody pracovníků nebo kvalitativní zprávy. Čtvrtým znakem je změna chování směrem k ukazateli: případy se uzavírají rychleji, protože se počítá uzavření, a ne výsledek. Pátým znakem je výběr ukazatelů, které vycházejí příznivě pro toho, kdo je volí. Kunda ukázala, že lidé dokážou s přesvědčením stavět zdánlivě racionální zdůvodnění pro závěr, který chtějí dosáhnout, a volba měřítka je jedním z míst, kde se tento sklon může uplatnit (Kunda 1990). Šestým znakem je převaha přesnosti nad platností: čísla se uvádějí s mnoha desetinnými místy, ale nikdo nevysvětluje, proč by měla vypovídat o tom, na čem záleží (Huff 1954).

Odlišení od platné argumentace🔗

Měření samo klamem není a jeho odmítnutí by bylo opačnou chybou. Bez ukazatelů nelze sledovat vývoj, porovnávat ani odhalovat problémy, které jinak zůstanou skryté, a mnoho zneužití moci se odhalilo právě díky tomu, že někdo začal počítat. Platná argumentace s ukazateli se pozná podle toho, že je výslovně označuje za zástupce, nikoli za cíl, uvádí, co z cíle zachycují a co ne, a počítá s doplňkovými zdroji, které chybějící stránky zachytí. Platný argument také připouští, že neměřené může být důležité, a hledá pro ně jiný způsob doložení: kvalitativní výzkum, odborné posouzení, rozhovory s dotčenými lidmi. Rozdíl je tedy v postoji k tomu, co číslo nezachycuje. Kdo říká „toto zatím neumíme změřit, a proto to posuzujeme jinak“, uvažuje platně. Kdo říká „toto neumíme změřit, a proto to nehraje roli“, dopouští se klamu. V terminologii teorie argumentace jde o to, zda je předložený důkaz relevantní k otázce, kterou dialog skutečně řeší (Walton 2008).

Stav poznání🔗

McNamarův klam není jedním experimentálně zkoumaným jevem, ale souhrnným označením pro vzorec, který popisuje literatura o řízení, o hodnocení veřejných politik a o měření výkonu. Výzkum úsudku poskytuje pro tento vzorec psychologický základ: lidé nahrazují obtížné otázky snadnějšími a přehlížejí informace, které nemají před sebou (Kahneman 2011). Výzkum motivovaného uvažování vysvětluje, proč se ukazatele vybírají a hájí i tehdy, když jejich omezení jsou zjevná: příznivé číslo poskytuje zdůvodnění, které rozhodující osoba ráda přijme (Kunda 1990). Huffova klasická kniha o zneužívání statistik ukazuje, jak snadno se z čísla, které dokazuje něco jiného, stává argument pro to, co se dokázat nepodařilo (Huff 1954). Literatura o manipulaci s ukazateli, spojovaná se jmény Goodharta a Campbella, popisuje mnoho případů, kdy se jednání přizpůsobilo měření a ukazatel ztratil vypovídací hodnotu. Přesné hranice mezi legitimním zjednodušením a klamem však zůstávají věcí úsudku v konkrétním kontextu, ne mechanického pravidla.

Obrana a odpověď🔗

Obranou je vrátit otázku od ukazatele k cíli. Užitečné je ptát se, čeho má číslo dosáhnout, jak dobře to zachycuje a co by se stalo, kdyby číslo rostlo a cíl se přitom vzdaloval. Pokud mluvčí odmítá neměřené námitky, je věcnou odpovědí připomenout, že neměřené není totéž co nedůležité, a navrhnout jiný způsob, jak tuto stránku doložit (Kahneman 2011). V institucích pomáhá, když se k ukazatelům systematicky přidávají kvalitativní zdroje, nezávislé kontroly a hlas lidí, kterých se činnost týká, a když se ukazatele čas od času přezkoumávají, zda nezačaly měřit spíš chování přizpůsobené měření než skutečný výsledek. Ochranou je také rozlišit, kdo ukazatel zvolil a kdo z jeho příznivého vývoje profituje (Kunda 1990). Kompendium se otázkám, jak organizace předcházejí podobným deformacím, věnuje v sekci o organizační obraně. Pro jednotlivce, který se setká s hodnocením vlastní práce výhradně čísly, je oporou dokumentovat i to, co čísla nezachycují, a trvat na tom, aby se o kvalitě rozhodovalo z úplnějšího obrazu (Huff 1954).

Literatura🔗

• Huff, D. (1954). How to Lie with Statistics. New York: W. W. Norton.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Statistické a pravděpodobnostní klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Zamlčení důkazů – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Suppressed evidence)
• Posouvání branek – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Moving the goalposts)
• Jediná příčina – příbuzné heslo (Kauzální klamy, Fallacy of the single cause)
• Zavádějící graf – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Misleading graph)
• Reifikace – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Reification)

V kompendiu

• Institucionální anihilace — destrukce kolektivních epistemických struktur – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Organizační obrana – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Risk score (rizikové skóre) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Zavádějící živost – předchozí heslo rodiny
• Klam hledání jinde – další heslo rodiny