Motte and bailey (tvrz a předhradí)

Definice

Motte and bailey, česky volně tvrz a předhradí, je argumentační klam, který spočívá ve střídání dvou různě silných verzí téhož tvrzení podle toho, zda právě hrozí námitka. Formalizoval jej Nicholas Shackel ve stati o metodologii postmoderního myšlení (Shackel, 2005). Název pochází ze středověké hradní architektury: předhradí (bailey) je žádoucí, ale špatně hájitelný dvůr, tvrz (motte) je malá, opevněná a snadno hájitelná věž. Za běžného stavu se obývá předhradí, při útoku se ustoupí do tvrze a jakmile útočník odejde, předhradí se znovu obsadí.

V rétorické podobě je předhradím podstatné, sporné a ambiciózní tvrzení, které chce mluvčí skutečně prosadit, a tvrzí mnohem slabší, téměř triviální tvrzení, které málokdo popře (Shackel, 2005). Jakmile je mluvčí napaden v předhradí, ustoupí do tvrze, vyhraje obranný střet na nesporné půdě, a po odchodu oponenta zachází s tvrzením z předhradí jako s prokázaným.

Co drží ustálená literatura

Shackelův příspěvek je především pojmenování vzorce, který se v teorii argumentace řadí ke klamům spočívajícím v neoznámené změně tvrzení; Shackel sám jej uvádí jako prostředek, jímž lze odolávat kritice bez toho, že by se sporná teze obhájila (Shackel, 2005). Starší oporou je rozbor klamů jako porušení dialogických povinností: Douglas Walton ukázal, že klam není chybou ve formě úsudku, ale porušením pravidel dialogu, do něhož účastníci vstoupili (Walton, 1995).

Pragmaticko-dialektická teorie k tomu doplňuje, které pravidlo je tu porušeno. Frans van Eemeren a Rob Grootendorst formulovali jako jednu z podmínek kritické diskuse požadavek, aby účastník neustupoval od vlastního stanoviska, aniž to oznámí, a aby tvrzení, které obhajuje, bylo totožné s tím, které vyslovil (van Eemeren a Grootendorst, 2004). Právě ta totožnost se v tomto klamu tiše ztrácí.

Proč vzorec funguje, vysvětluje model konverzačního skóre. David Lewis popsal, že účastníci rozhovoru průběžně vedou společný záznam toho, co bylo přijato, a že se tento záznam přizpůsobuje tomu, co nikdo nerozporoval (Lewis, 1979). Robert Brandom na témže základě popsal diskurs jako vedení vzájemných závazků a oprávnění (Brandom, 1994). Tvrzení z předhradí se do skóre zapíše, aniž bylo obhájeno, a odstranit je z něj je potom nákladné.

Omezení literatury je nutné přiznat: žádná empirická studie neměří výskyt tohoto vzorce ani jeho účinek a jeho rozšíření proběhlo převážně v online diskusi o argumentaci, ne v odborných časopisech (Shackel, 2005). Pojem je proto nástrojem popisu, ne měřitelnou proměnnou.

Jak se projevuje

Hlavním rozpoznávacím znakem je rozdíl mezi nejsilnější podobou tvrzení, kterou mluvčí předkládá, když není napaden, a nejslabší podobou, do níž ustupuje, když napaden je; Shackel staví svůj rozbor právě na tomto rozdílu (Shackel, 2005). Jde-li o dvě různá tvrzení, vzorec působí.

Druhým znakem je absence oznámení. Mluvčí se po ústupu nevrací k tomu, co říkal předtím, ani to neodvolá, což je přesně ten úkon, který kritická diskuse vyžaduje (van Eemeren a Grootendorst, 2004). Třetím znakem je obvinění kritika z překrucování, ačkoli kritik cituje silnou verzi; čtvrtým pak opětovné objevení silné verze v pozdější komunikaci jako samozřejmosti, tedy doklad, že se do společného záznamu zapsala (Lewis, 1979).

V blízkých vztazích a ve skupinách má vzorec podobu obratu „já jsem jen říkal, že…“: tvrdá výtka nebo hrozba se po námitce zmenší na nevinnou poznámku, ale její účinek na adresáta zůstává. Evan Stark popsal tento typ drobných, jednotlivě nedokazatelných aktů jako jádro donucovací kontroly, jejíž tíže vzniká právě skládáním (Stark, 2007).

Mechanismus

Klam využívá asymetrii nákladů. Cena za soustavné zpochybňování je vysoká, cena za přepnutí mezi tvrzí a předhradím nízká; při opakování ve mnoha drobných střetech získá ten, kdo přepíná, nezasloužený souhrnný kredit, protože tvrzení z předhradí se stalo součástí pozadí rozhovoru (Lewis, 1979). Brandomův popis skóre dovoluje tuto nespravedlnost vyjádřit přesně: mluvčí si přisvojuje oprávnění, jehož závazek nikdy nesplnil (Brandom, 1994).

Druhou složkou je zátěž na pozornosti protistrany. Lidé podle Dana Sperbera a spolupracovníků průběžně provádějí epistemickou ostražitost, tedy hodnocení zdroje i obsahu sdělení, ale tato schopnost je nákladná a v rychlé výměně se vyčerpává (Sperber a kol., 2010). Vzorec proto nejlépe funguje tam, kde je výměn mnoho a čas krátký.

Vzorec se přirozeně páruje se sealioningem, tedy nepoctivým vyptáváním, které oponenta vyčerpá na nesporné půdě (Walton, 1995), a se zneužitou epistemickou pokorou, kdy mluvčí „jen naznačuje“. V knize funguje jako doručovací mechanismus pro další techniky taxonomie EA: technika zakódovaná v tvrzení z předhradí je chráněna před námitkou možností ustoupit do tvrze (interpretace knihy).

Odlišení

Od poctivého upřesnění vlastního tvrzení se klam liší oznámením. Zpřesnit pozici po námitce je legitimní krok kritické diskuse, pokud mluvčí přizná, že původní tvrzení bylo silnější a nyní je opouští (van Eemeren a Grootendorst, 2004). Od Gish Gallopu se liší tím, že tam jde o množství různých tvrzení, zde o dvě verze jednoho (Walton, 1995).

Od sealioningu se liší předmětem posunu: sealioning zahlcuje otázkami a tvrzení nemění, motte and bailey mění tvrzení a otázky nechává na oponentovi (Walton, 1995). Od běžné dvojznačnosti řeči se liší soustavností: nejasnost sama není klamem, klam vzniká tím, že se nejasnost využívá podle toho, zda hrozí námitka (Shackel, 2005).

Od upřímné změny názoru se nakonec liší tím, že u změny názoru se nové stanovisko udrží i tam, kde se nikdo nebrání; u tohoto vzorce se silná verze vrací, jakmile zmizí odpor (Lewis, 1979).

Význam pro Kompendium

Kniha řadí motte and bailey mezi rétorické techniky s vlastní kapitolou Motte and bailey a detekční signaturou motte-bailey. Důvodem zařazení není samotná nepoctivost v jedné diskusi, ale to, že při dlouhodobém opakování poškozuje schopnost držet se vlastního úsudku; tento přechod od jednotlivého klamu k poškození popisují hesla kognitivní anihilace a epistemická anihilace (interpretace knihy, navazující na Stark, 2007).

Pro čtenáře je vzorec užitečný především jako nástroj sebeobrany v rozhovoru: pojmenovaný vzorec přestává vyčerpávat, protože se pozornost přesune od obsahu obou verzí k jejich střídání (Sperber a kol., 2010). V kazuistikách knihy se objevuje v akademickém prostředí, v politických a online komunitách i v kontrolujících blízkých vztazích.

Obrana a zotavení

Nejspolehlivější obranou je přesný záznam silné verze: co bylo řečeno a kdy. Lewisův model vysvětluje, proč záznam funguje – vrací do společného skóre to, co z něj mlčky vypadlo (Lewis, 1979). Druhou obranou je pojmenování přepnutí a otázka, které z obou tvrzení mluvčí zastává; to je úkon, který kritická diskuse výslovně dovoluje žádat (van Eemeren a Grootendorst, 2004).

Třetí obranou je výslovné přijetí tvrze spolu s uzavřením předhradí, tedy souhlas se slabou verzí a dotaz, zda tím mluvčí silnou verzi opouští; čtvrtou je nenechat se vtáhnout do obhajoby tvrze, kterou nikdo nezpochybňoval (Walton, 1995). Opory v knize jsou asertivní komunikace a ověřování tvrzení; po dlouhodobé expozici v blízkém vztahu navazuje práce s hranicemi (Stark, 2007).

Meze pojmu a kritika

Pojem je snadno zneužitelný jako nálepka. Protože téměř každý mluvčí formuluje totéž jednou silněji a jednou slaběji, lze obvinění z tvrze a předhradí vznést proti komukoli, kdo svou pozici v průběhu diskuse zpřesňuje; Walton proto trvá na tom, že klam je třeba dokazovat z průběhu dialogu, ne z jediného výroku (Walton, 1995).

Druhou mezí je chybějící empirický základ. Shackelova práce je filozofickou analýzou a rozšíření pojmu proběhlo mimo recenzovanou literaturu, takže o jeho skutečné frekvenci ani o účinnosti protiopatření nejsou data (Shackel, 2005). Kniha jej proto drží jako popisný nástroj a nepřipisuje mu měřitelnou závažnost.

Literatura

• Brandom, R. (1994). Making It Explicit: Reasoning, Representing, and Discursive Commitment. Harvard University Press.
• Lewis, D. (1979). Scorekeeping in a language game. Journal of Philosophical Logic.
• Shackel, N. (2005). The Vacuity of Postmodernist Methodology. Metaphilosophy.
• Sperber, D., Clément, F., Heintz, C., Mascaro, O., Mercier, H., Origgi, G., & Wilson, D. (2010). Epistemic vigilance. Mind & Language.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. Oxford University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-dialectical Approach. Cambridge University Press.
• Walton, D. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. University of Alabama Press.

Související

Pojmy

• Epistemická anihilace – nadřazený rámec hrozby.
• Sealioning – doprovodná nepoctivá technika.
• Epistemická pokora – ctnost, jejíž zneužití se s tímto vzorcem páruje.
• Gish Gallop – jiná podoba zvyšování ceny námitky.
• Taxonomie EA – klasifikace, v níž vzorec působí jako doručovací mechanismus.
• Kognitivní anihilace – poškození při dlouhodobé expozici.

Kniha

• Motte and bailey – kapitola mezi ultramarínovými technikami.
• Signatura motte-bailey – detekce v rozhovoru.
• Kompendium EA – úplný taxonomický přehled.

Obrana

• Asertivní komunikace – pojmenování přepnutí.
• Ověřování tvrzení – práce se záznamem silné verze.

Strukturní vazby

• Bridge: motte-and-bailey – most: jak se tento pojem projevuje v kapitolách knihy