Kotva🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.32
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Anchor (concept)
Jiné názvy	kotvení, spouštěč stavu
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kotvou se v neurolingvistickém programování rozumí podnět, který u člověka vyvolává určitý vnitřní stav nebo reakci, protože se s tímto stavem dříve spojil. Kotvou může být dotek, gesto, tón hlasu, slovo, místo, vůně nebo hudba. Typickým příkladem z běžného života je píseň, která člověku připomene určité období a vyvolá náladu, kterou tehdy prožíval. NLP tvrdí, že takové vazby vznikají neustále a samovolně a že je lze také záměrně vytvářet, vyvolávat a měnit; tomuto záměrnému postupu říká kotvení (Bandler a Grinder 1979). Pojem kotvy je třeba odlišit od kotvení v psychologii rozhodování, kde jde o jev, při němž úvodní číslo ovlivňuje následný odhad; s kotvou v NLP smyslu ho spojuje jen název (Tversky a Kahneman 1974). Kompendium se tomuto rozlišení věnuje na stránce o kotvení a ukotvení odhadu. Pro kompendium je pojem důležitý proto, že popisuje skutečný mechanismus asociativního učení, který se uplatňuje v terapii i v reklamě, a zároveň mechanismus, kterým se v kontrolujících vztazích vytvářejí spouštěče strachu nebo úlevy vázané na osobu, která vztah ovládá.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že podnět může získat schopnost vyvolat reakci tím, že se opakovaně objevuje spolu s jiným podnětem, pochází z výzkumu podmiňování. Pavlov popsal, jak zvířata začnou reagovat na původně neutrální podnět, který předcházel podání potravy, a položil tím základy studia podmíněných reflexů (Pavlov 1927). Bandler a Grinder tuto myšlenku přenesli do práce s lidmi a s emocemi. Tvrdili, že vazbu mezi podnětem a stavem lze u člověka vytvořit rychle, často po jediném spojení, pokud je stav dostatečně intenzivní a podnět je přesně načasovaný a jedinečný (Bandler a Grinder 1979). V základní teoretické práci oboru pak kotvení popsali jako obecný proces, kterým se části zkušenosti spojují tak, že jedna vyvolává ostatní (Dilts a kol. 1980). Na tomto pojmu stojí celá rodina technik, kterou kompendium popisuje v části o kotvení. NLP mluví o kotvách pozitivních, které mají vyvolat zdrojový stav, například klid nebo sebedůvěru, i o kotvách negativních, které vyvolávají nežádoucí reakce a vznikly bez záměru.

Struktura vzorce🔗

Kotva má tři složky: podnět, stav, se kterým je spojen, a historii, ve které se spojení vytvořilo. NLP klade důraz na to, že podnět má být jedinečný, aby se nespojoval s jinými zážitky, a že ke spojení má dojít v době, kdy je stav na vrcholu (Bandler a Grinder 1979). V běžném životě vznikají kotvy samovolně, opakováním nebo silou jednoho zážitku. Pro analýzu vlivu jsou podstatné dvě vlastnosti tohoto mechanismu. První je, že spojení nemusí být vědomé: člověk může reagovat na podnět, aniž by věděl, proč. Druhou je, že ten, kdo podnět ovládá, ovládá do jisté míry i reakci. V reklamě se značka opakovaně spojuje s příjemnými obrazy, hudbou nebo pocitem sounáležitosti, aby později sama vyvolávala podobné pocity. V kontrolujících vztazích se určité gesto, tón hlasu nebo slovo spojí s trestem nebo hrozbou, takže později stačí ono gesto, aby vyvolalo strach. Stark popisuje, jak se v kontrolujících vztazích drobné signály a pravidla stávají prostředky, kterými pachatel řídí každodenní chování oběti, aniž by musel opakovaně použít násilí (Stark 2007). Opačným směrem se spojí s pachatelem úleva: když po napětí přichází jeho usmíření, stává se jeho přítomnost signálem bezpečí, a to posiluje vazbu, která oběti škodí.

Detekční znaky🔗

Zneužití kotvy se pozná spíš podle vzorce vztahu než podle jednotlivé situace. Znakem je, že určitý podnět spojený s druhou osobou, například pohled, tón hlasu, dotek nebo konkrétní slovo, vyvolává u člověka okamžitý strach, ztuhnutí nebo naopak úlevu, a že tato reakce je nepřiměřená samotnému podnětu. Dalším znakem je, že druhá osoba na takovou vazbu odkazuje a vydává ji za důkaz, že pohoda člověka na ní závisí, například slovy „beze mě se tak dobře cítit nebudeš“. Ve skupinách se kotvy vytvářejí opakovaným spojováním rituálů, hudby, hesel a intenzivních společných zážitků; po odchodu ze skupiny pak tytéž podněty mohou vyvolávat silné stesky nebo úzkost. Kompendium podobné mechanismy cíleného vyvolávání emocí popisuje u latentní emocionální modulace a v rodině o kotvení na stránkách o nechtěných kotvách a o kotvení v kontrolujících vztazích. U lidí po traumatu se objevují spouštěče, tedy podněty připomínající traumatickou událost, které vyvolávají intenzivní znovuprožívání; Herman je popisuje jako jeden z charakteristických projevů posttraumatických potíží (Herman 1992). Kompendium s nimi pracuje v souvislosti s komplexním traumatem.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je především vysvětlující. Porozumění tomu, že reakce na určité podněty se naučily a nejsou známkou slabosti nebo „bláznivosti“, může lidem po traumatu i po kontrolujících vztazích přinést úlevu. Behaviorální terapie pracují s naučenými vazbami mezi podněty a reakcemi dlouho před NLP: systematická desenzibilizace postupně spojuje obávaný podnět s uvolněním, aby se naučená úzkostná reakce oslabila (Wolpe 1958). Také práce s tím, že si člověk sám vytvoří připomínku klidu, například určité dýchání nebo předmět, je běžnou součástí podpůrných a relaxačních postupů. Rozhodující je, že podnět ovládá sám člověk a že slouží jeho cílům. Manipulativní užití se liší tím, kdo podnět ovládá a komu vazba slouží. Pokud si vazbu mezi podnětem a stavem vytváří druhá osoba, bez vědomí a souhlasu člověka, a používá ji k tomu, aby vyvolala strach, poslušnost nebo pocit závislosti, jde o nástroj kontroly. Rozhodující otázky jsou: Kdo spouštěč ovládá? Ví člověk, že vazba existuje a jak vznikla? A slouží vazba jeho vlastním cílům, nebo zájmům druhé strany?

Stav důkazů🔗

Asociativní učení a podmiňování patří k nejlépe doloženým jevům v psychologii, a v tomto obecném smyslu má pojem kotvy pevný základ (Pavlov 1927; Wolpe 1958). Specifická tvrzení NLP jsou však na tom jinak. Tvrzení, že vazbu lze u člověka spolehlivě vytvořit po jediném spojení dotekem v přesně zvoleném okamžiku a že takto vytvořená kotva spolehlivě vyvolá požadovaný stav, nemají kvalitní empirickou oporu. Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP konstatoval, že naprostá většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). Přehledy výzkumu z osmdesátých let se soustředily hlavně na jiná tvrzení NLP, zejména na reprezentační systémy, a ani tam podporu nenašly (Sharpley 1987; Heap 1988). Systematický přehled studií NLP ve zdravotnictví nenašel dostatek důkazů pro jeho používání (Sturt a kol. 2012). Dobře doložené jsou naopak spouštěče u posttraumatických potíží (Herman 1992). Pro čtenáře z toho plyne, že kotvy jako jev existují, ale představa rychlé a přesné „instalace“ stavů, kterou NLP nabízí, je neověřená.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je pojmenovat vazbu. Kdo si všimne, že určitý podnět spojený s druhou osobou v něm vyvolává nepřiměřený strach nebo úlevu, udělal první krok k tomu, aby vazbu oddělil od jejího významu: reakce je naučená, ne důkazem, že člověk bez druhé osoby nemůže být v pořádku. Druhou obranou je všímat si, zda druhá osoba na takovou vazbu odkazuje nebo ji vědomě vyvolává. Pokud ano, jde o prostředek kontroly, který kompendium popisuje u kontrolujících vztahů, a je namístě hledat podporu mimo vztah (Stark 2007). Třetí obranou je postupné vytváření vlastních zdrojů klidu a bezpečí, které nejsou vázány na jednu osobu nebo skupinu: vztahy s blízkými, místa, činnosti a rituály, které člověk ovládá sám. U lidí po traumatu je práce se spouštěči úkolem odborné péče. Klinická literatura zdůrazňuje bezpečí, stabilizaci a postupné, dávkované zpracování, nikoli rychlé „přepisování kotev“ (Herman 1992). Zavedené terapeutické přístupy, které kompendium shrnuje v přehledu terapeutických přístupů, s naučenými reakcemi pracují s oporou ve výzkumu. Bývalým členům skupin pomáhá vědět, že silné reakce na hudbu, hesla nebo rituály skupiny jsou známým jevem a že s časem a podporou slábnou (Singer a Lalich 1995).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Kinestetický reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Kinaesthetic representational system)
• Čichový a chuťový systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Olfactory and gustatory systems)
• Synestezie v NLP – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Synaesthesia (NLP sense))
• Stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, State)
• Zdrojový stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Resource state)
• Asociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Association)
• Kotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring)
• Kinestetické kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Kinaesthetic anchors)
• Nechtěné kotvy a spouštěče – příbuzné heslo (Kotvení, Unintended anchors and triggers)
• Kotvení v kontrolujících vztazích – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring in controlling relationships)
• Kotvení v NLP a efekt ukotvení – příbuzné heslo (Kotvení, NLP anchoring versus the anchoring heuristic)

V kompendiu

• Komplexní trauma (complex trauma) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Metaprogramy – předchozí heslo rodiny
• Vypouštění – další heslo rodiny