Komunikace probíhá vědomě i nevědomě🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.18
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	Communication is both conscious and unconscious
Jiné názvy	dvouúrovňová komunikace
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad, že komunikace probíhá vědomě i nevědomě, tvrdí, že každé sdělení působí na dvou úrovních současně. Na vědomé úrovni posluchač zpracovává obsah, který si uvědomuje a o kterém může uvažovat. Na nevědomé úrovni na něj působí tón, rytmus, gesta, dvojznačnosti a souvislosti, které nezaznamená, ale které ovlivňují jeho prožitek a reakce. Neurolingvistické programování převzalo tuto představu z ericksonovské hypnoterapie a učinilo z ní základ takzvaného Milton-modelu, souboru jazykových vzorců, které mají působit právě na nevědomé úrovni (Bandler a Grinder 1975b). Předpoklad má rozumné jádro: lidé skutečně nezpracovávají všechno, co je ovlivňuje, vědomě. Kompendium mu však přiřazuje vysoké riziko zneužití ze dvou důvodů. Za prvé, na předpokladu stojí sliby skrytého ovlivňování, které jsou empiricky nepodložené, ale lákavé. Za druhé, odvolání na „nevědomí“ druhého dovoluje mluvčímu prohlásit vědomý nesouhlas za povrchní a nahradit ho svým výkladem toho, co druhý „ve skutečnosti“ chce.

Původ a souvislosti🔗

Milton Erickson pracoval s představou, že nevědomí je zásobárnou zkušeností a schopností, které pacient vědomě nemá k dispozici, a že nepřímá sugesce jim umožňuje projevit se, aniž by se jí stavěla do cesty vědomá kritika. Erickson a Rossi popsali řadu forem nepřímé sugesce, mezi nimi truismy, otázky, vazby a vkládání sugescí do širšího vyprávění, a vykládali je jako komunikaci, která se obrací k oběma úrovním současně (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Haley zpřístupnil Ericksonovu práci širšímu publiku a zdůraznil její strategický charakter, tedy to, že terapeut cíleně volí, co a jak sdělí (Haley 1973). Bateson, jehož výzkumný projekt o komunikaci se Ericksonovou prací také zabýval, rozlišoval úrovně sdělení a upozorňoval, že signály jedné úrovně rámují význam signálů jiné (Bateson 1972). Bandler a Grinder z nahrávek Ericksonovy práce odvodili jazykové vzorce, které vykládali jako způsob, jak sdělení na vědomé úrovni doprovodit odlišeným sdělením na úrovni nevědomé, například zdůrazněním určitých slov tónem nebo pauzou (Bandler a Grinder 1975b; Grinder, DeLozier a Bandler 1977). V pozdější knize o hypnóze tyto vzorce dále rozpracovali do podoby určené pro výuku (Grinder a Bandler 1981). Katalog se jim věnuje v rodině Milton-model.

Struktura vzorce🔗

Předpoklad má strukturu rozdělení posluchače na dva adresáty. Vědomý adresát slyší obsah a může s ním souhlasit nebo nesouhlasit. Nevědomý adresát vnímá vše ostatní a podle NLP s ním lze komunikovat odděleně (Bandler a Grinder 1975b; Grinder, DeLozier a Bandler 1977). Z tohoto rozdělení plynou tři pracovní tvrzení. Nesoulad mezi slovy a neverbálním projevem je informací o tom, že úrovně nejsou v souladu. Sdělení na nevědomé úrovni může mít jiný obsah než sdělení vědomé. A konečně nevědomí „ví“ a „chce“ něco, co vědomí nemusí uznat.

První tvrzení je v klinické praxi užitečné. Druhé a třetí vytvářejí strukturu, kterou je třeba sledovat obzvlášť pozorně. Pokud mluvčí tvrdí, že komunikuje přímo s nevědomím druhého, získává pozici, kterou nelze ověřit ani zpochybnit. Pokud dále tvrdí, že nevědomí druhého souhlasí s něčím, co vědomí odmítá, může vědomý nesouhlas přeznačit na povrchní odpor. Struktura tak umožňuje obejít to, co je v běžném pojetí základem souhlasu: vědomé rozhodnutí člověka. Příbuznou konstrukcí je vědomě-nevědomá dvojná vazba, v níž je každá odpověď vyložena jako projev nevědomé spolupráce. V uzavřených skupinách se stejná struktura objevuje v podobě tvrzení, že pochybnosti člena jsou hlasem jeho „nižšího já“, zatímco „pravé já“ chce zůstat, což odpovídá rozštěpení na skupinovou a autentickou identitu, které popisuje literatura o manipulativních skupinách (Hassan 1988).

Detekční znaky🔗

Vlivové užití předpokladu se pozná podle několika znaků. Mluvčí mluví o nevědomí druhého jako o samostatné osobě, se kterou je v kontaktu: „tvoje nevědomí už ví“, „hlubší část tebe souhlasí“. Vědomý nesouhlas nebo pochybnost se označí za povrchní, za hluk, odpor nebo strach. Mluvčí naznačuje, že jeho řeč obsahuje vrstvy, které druhý vědomě nepostřehne, a někdy se tím přímo chlubí. V řeči se objevují nápadné změny tónu u jednotlivých slov, neobvyklé dvojznačnosti a přeskoky mezi vyprávěním a oslovením posluchače. Ve skupinových a seminářových situacích se k tomu přidává stupňování emocí, rytmická hudba, únava a dlouhé souvislé promluvy, které ztěžují kritické zpracování obsahu; tyto okolnosti oslabují uvážlivé posuzování argumentů a zvyšují vliv periferních podnětů, jak ukazuje výzkum přesvědčování (Petty a Cacioppo 1986). Důležitým znakem je i dodatečný výklad: pokud se druhý později rozhodne jinak, mluvčí to vykládá jako ztrátu kontaktu s „hlubším já“, nikoli jako jeho právo.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití předpokladu se drží jeho prvního tvrzení. Terapeut, který si všimne, že klient slovy popírá obavy, ale tělem je vyjadřuje, může nesoulad pojmenovat a nechat klienta, aby ho sám vyložil. Erickson v terapeutickém rámci pracoval s nepřímou sugescí u pacientů, kteří o léčbu sami žádali, a jeho přístup se vyznačoval respektem k jejich způsobu prožívání (Haley 1973). Klinická hypnóza, jak se dnes provozuje v rámci odborných společností, stojí na informovaném souhlasu a na tom, že klient ví, že se hypnóza používá. V těchto podobách předpoklad slouží k rozšíření pozornosti, nikoli k obejití souhlasu.

Manipulativní užití staví na druhém a třetím tvrzení. V prodeji, v komunitě takzvaného umění svádění a v online obsahu se nabízí „skrytá hypnóza“ jako způsob, jak dosáhnout souhlasu bez vědomí druhého; katalog tyto praktiky popisuje na stránce konverzační hypnóza. Ve vztazích a skupinách slouží odvolání na nevědomí k tomu, aby se nesouhlas druhého nebral vážně. I tam, kde skryté sugesce samy nemají účinek, který se jim připisuje, protože kontrolovaný výzkum klíčová tvrzení NLP nepotvrdil (Witkowski 2010), škodí rámec, v němž se vědomé rozhodnutí člověka prohlašuje za druhořadé.

Stav důkazů🔗

Existence nevědomých vlivů na chování je dobře doložena. Lidé nevědomě napodobují postoje a gesta svých partnerů v rozhovoru a toto napodobování zvyšuje vzájemnou sympatii (Chartrand a Bargh 1999). Výzkum úsudku ukazuje, jak velká část rozhodování probíhá rychlými, automatickými procesy, které si člověk neuvědomuje (Kahneman 2011). Z toho však neplyne, že nevědomí je samostatný adresát, se kterým lze cíleně a odděleně komunikovat, ani že jazykovými vzorci lze spolehlivě vyvolat jednání, které člověk vědomě odmítá. Výzkum hypnózy se v posledních desetiletích posunul od představy zvláštního stavu, v němž je člověk ovladatelný, k vysvětlením, která zdůrazňují očekávání, motivaci a ochotu spolupracovat (Kirsch a Lynn 1995). Specifická tvrzení NLP o účinku vložených příkazů a analogového značení nebyla v kontrolovaném výzkumu potvrzena a kritické přehledy oboru nenacházejí oporu pro jeho klíčová tvrzení (Heap 1988; Witkowski 2010). Pro čtenáře z toho plyne střízlivý závěr: skryté ovlivňování je reálné v obecném smyslu, že prostředí, tón a sociální tlak působí na rozhodování, ale nikoli ve smyslu, že by existoval spolehlivý jazykový klíč k cizímu nevědomí.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na prioritě vědomého rozhodnutí. Co člověk vědomě řekne a rozhodne, platí, a tvrzení o tom, co si „ve skutečnosti“ nevědomě přeje, nelze ověřit, a proto nemůže vědomé rozhodnutí přebít. Je legitimní na takové tvrzení odpovědět, že o vlastních přáních rozhoduje člověk sám. Druhou obranou je kontrola podmínek, ve kterých se rozhoduje: únava, emoční vypětí, skupinová atmosféra a časový tlak oslabují uvážlivé posuzování a posilují vliv vnějších podnětů (Petty a Cacioppo 1986). Důležitá rozhodnutí je proto rozumné odložit na dobu, kdy tyto podmínky pominou. Třetí obranou je znalost. Kdo ví, že slibované skryté techniky nemají potvrzený účinek, ztrácí strach z toho, že je bezbranný, a může se soustředit na skutečné mechanismy vlivu, jako je sociální tlak, závazek a autorita (Cialdini 2009).

Pro lidi, kteří odcházejí ze skupin, v nichž byly jejich pochybnosti soustavně vykládány jako hlas nižšího nebo falešného já, je součástí zotavení znovuuznání vědomé pochybnosti jako legitimní součásti vlastní osobnosti. Literatura o odchodu z kultovních skupin popisuje, jak pomáhá pochopit, že rozštěpení na „pravé“ a „falešné“ já bylo vytvořeno skupinou, a že pochybnosti, které skupina potlačovala, byly často zdravou reakcí (Hassan 1988; Singer a Lalich 1995).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Grinder, J., DeLozier, J., & Bandler, R. (1977). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 2. Cupertino: Meta Publications.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Nelze nekomunikovat – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, One cannot not communicate)
• Trans – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Trance (concept))
• Milton-model – příbuzné heslo (Milton-model, Milton Model)
• Vložené příkazy – příbuzné heslo (Milton-model, Embedded commands)
• Vědomě-nevědomá dvojná vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Conscious–unconscious double bind)
• Konverzační hypnóza – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Conversational (covert) hypnosis)

V kompendiu

• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.3.1 Kahneman: Systém 1 a 2 – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Zkušenost je kódována smysly – předchozí heslo rodiny
• Změna má respektovat celek systému – další heslo rodiny