Když něco nefunguje, udělej něco jiného🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.12
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	If it is not working, do something else
Jiné názvy	princip pružnosti jednání
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „když něco nefunguje, udělej něco jiného“ vyjadřuje v neurolingvistickém programování požadavek behaviorální pružnosti. Pokud komunikační nebo terapeutický postup nevede k zamýšlenému výsledku, nemá ho praktik opakovat s větší silou, ale změnit přístup. Učebnice NLP ho uvádějí v sousedství předpokladů o zpětné vazbě a o tom, že význam sdělení se pozná podle reakce, kterou vyvolá (O'Connor a Seymour 1990). Formulace je záměrně prostá a v obecné rovině se jí těžko něco vytýká: kdo opakuje neúspěšný postup a čeká jiný výsledek, jedná nehospodárně. Pro kompendium je princip zajímavý spíš tím, co v něm chybí. Neříká, kdo určuje, co znamená „funguje“, a nerozlišuje mezi situací, kdy selhává metoda, a situací, kdy druhý člověk vědomě a oprávněně odmítá. V prvním případě chrání před rigiditou a zbytečným utrpením. Ve druhém se může stát ospravedlněním vytrvalého nátlaku, který se jen převléká do nových podob. Celá obranná analýza principu se proto točí kolem jediné otázky: mění se jen prostředky, nebo je dovoleno změnit i cíl?

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka má několik kořenů, z nichž NLP čerpalo. Model TOTE, který Miller, Galanter a Pribram navrhli jako alternativu k jednoduchému reflexovému oblouku, popisuje jednání jako smyčku: organismus porovná stav s cílem, jedná, znovu porovná a buď pokračuje, nebo smyčku opustí (Miller, Galanter a Pribram 1960). Rané NLP model převzalo jako kostru pojmu strategie a odvodilo z něj, že účelné jednání vyžaduje průběžné testování a zásobu alternativ (Dilts a kol. 1980). Druhým kořenem je kybernetická představa, že systém s větším repertoárem odpovědí lépe zvládá proměnlivé prostředí; NLP z ní udělalo samostatný předpoklad, kterému se v katalogu věnuje stránka zákon požadované variety. Třetím kořenem je strategická a krátká terapie. Watzlawick, Weakland a Fisch popsali, jak se problém udržuje právě pokusy o jeho řešení: lidé dělají „víc téhož“, protože jim dosavadní postup připadá jako jediný rozumný, a tím problém prohlubují (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Změna podle nich často nepřichází zesílením úsilí, ale opuštěním rámce, v němž se dosavadní řešení zdálo samozřejmé. Bandler a Grinder v raných seminářových textech opakovaně zdůrazňovali, že praktik má sledovat odezvu druhého, ne lpět na teorii, a že potřebuje širší repertoár reakcí než člověk, se kterým pracuje (Bandler a Grinder 1979).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně princip spojuje tři prvky: cíl, test a výměnu postupu. Cíl je stav, ke kterému mluvčí směřuje; test je pozorování, zda se k němu situace blíží; výměna nastává, když test ukáže, že ne. Podstatné je, co v této trojici není. Princip neobsahuje čtvrtý prvek, revizi samotného cíle. Ve smyčce TOTE se smyčka opouští tehdy, když stav odpovídá cíli (Miller, Galanter a Pribram 1960). Pokud je cílem souhlas jiného člověka, nemá v takto zjednodušeném schématu místo výstup „druhý nechce“. Odmítnutí se nezapisuje jako informace o cíli, ale jako signál, že je potřeba zkusit jinou cestu k témuž.

Watzlawick a spolupracovníci rozlišovali změnu prvního řádu, která se odehrává uvnitř systému, jehož pravidla zůstávají stejná, a změnu druhého řádu, která mění pravidla samotná (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). V tomto smyslu lze říci, že princip „udělej něco jiného“ může vést k oběma druhům změny. Terapeut, který přestane přesvědčovat klienta a začne zkoumat, proč je přesvědčování v jejich vztahu vůbec potřeba, provádí změnu druhého řádu. Mluvčí, který po každém odmítnutí jen vymění argument, provádí změnu prvního řádu, protože pravidlo „druhý musí souhlasit“ zůstává nedotčené. Pozorovatel proto u principu sleduje, zda se mění jen prostředky, nebo i to, k čemu mají sloužit.

Sociální psychologie popsala několik postupných sekvencí žádostí, ve kterých se mění podoba požadavku, zatímco jeho směr zůstává. Souhlas s malou prosbou zvyšuje pravděpodobnost souhlasu s větší (Freedman a Fraser 1966). Ústup od odmítnuté velké žádosti k menší působí jako ústupek, na který má druhý odpovědět ústupkem vlastním (Cialdini 2009). Tyto výzkumy nejsou součástí NLP a princip o pružnosti je nepopisuje. Ukazují však, že střídání podob téže žádosti není neutrální: každá změna může využívat jiný sociální mechanismus.

Detekční znaky🔗

Manipulativní podoba principu se pozná podle toho, že po odmítnutí se žádost vrací v novém obalu. Mění se argument, citový tón, osoba, která žádost přednáší, čas nebo rozsah prosby, ale nikoli to, co má druhý nakonec udělat. Typicky se střídá racionální zdůvodnění, apel na vztah, vyvolání viny a nabídka „aspoň malého kroku“, často v rychlém sledu nebo rozložené do dnů a týdnů. Odmítnutí se v řeči mluvčího neobjevuje jako výsledek, ale jako technický problém: „ještě jsem to asi neřekl správně“, „zkusíme to jinak“. Druhý zažívá, že rozhovor nemá konec a že jediný způsob, jak ho ukončit, je souhlas. Sociálněpsychologický výzkum postupných žádostí vysvětluje, proč tato vytrvalost bývá úspěšná i bez nových informací (Cialdini 2009). Dalším znakem je asymetrie pružnosti: mluvčí je velmi pružný v prostředcích, ale zcela nepružný v cíli, a od druhého naopak očekává pružnost v postoji.

V seminářích a v terapeutických kontextech se objevuje institucionální varianta. Když technika u účastníka nezabere, nevyvozuje se z toho nic o technice, jen se nasadí jiná. Metoda tak nemůže selhat, protože každý neúspěch se převede na pokyn k výměně postupu; obdobné zacházení s negativními výsledky studií popsal přehled výzkumu NLP (Sharpley 1987). Tento mechanismus souvisí s tím, co kompendium popisuje jako imunizaci proti falsifikaci, a s příbuzným předpokladem, že neexistuje selhání, jen zpětná vazba.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití obrací princip především na vlastní postup a nechává otevřený cíl. Učitel, který vidí, že jeho výklad nepomáhá, zkusí jiný příklad, a když ani to nepomůže, nabídne konzultaci jindy. Terapeut, kterému nefunguje zvolená intervence, mění přístup a zároveň zvažuje, zda klient vůbec chce to, k čemu intervence směřovala. Motivační rozhovor chápe narůstající nesoulad mezi poradcem a klientem jako signál, že poradce má změnit vlastní způsob vedení rozhovoru, nikoli zvýšit tlak, a výslovně respektuje autonomii klienta rozhodnout se jinak (Miller a Rollnick 2013). Princip je užitečný i jako sebereflexe: člověk, který léta opakuje neúspěšnou strategii ve vztahu nebo v práci, z něj může vyčíst oprávnění zkusit něco jiného, což odpovídá klinickému popisu udržování problémů pokusy o jejich řešení (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974).

Manipulativní užití aplikuje princip na cizí odmítnutí. Prodejce, náborář skupiny, partner nebo příbuzný chápe „ne“ jako informaci, že dosavadní taktika nefungovala, a nasazuje další. Rozhodující rozdíl mezi oběma užitími tedy neleží v pružnosti samé, ale v tom, zda má druhý člověk právo ukončit hru výsledkem, který mluvčí nechtěl. Pokud ne, slouží pružnost k obcházení souhlasu. Pro pozorovatele je užitečné všímat si i toho, zda mluvčí dokáže vyslovit, za jakých okolností by snahu vzdal. Kdo takovou podmínku nemá, nepoužívá princip k učení, ale k vytrvalosti. Tosey a Mathison upozorňují, že předpoklady NLP fungují spíš jako rétorické a postojové rámce než jako ověřené poznatky a že jejich hodnota závisí na tom, k čemu je kdo použije (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Samotný princip je praktická heuristika, nikoli empirické tvrzení, a jako takový nebyl předmětem kontrolovaného výzkumu. Klinické popisy toho, jak se problémy udržují opakováním neúspěšných řešení, vycházejí z kazuistik a z teorie systémů, ne z experimentů (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Empiricky dobře podložené jsou naopak mechanismy, které se v manipulativní podobě principu uplatňují: postupné sekvence žádostí zvyšují pravděpodobnost vyhovění (Freedman a Fraser 1966; Cialdini 2009). O technikách NLP, které se na princip odvolávají, platí obecné hodnocení oboru. Sharpley v přehledu výzkumu upozornil, že zastánci NLP vysvětlovali negativní výsledky studií nedostatečnou dovedností experimentátorů, čímž se teorie vzdaluje testovatelnosti (Sharpley 1987). Princip „udělej něco jiného“ k tomu může přispívat, protože každé selhání lze přečíst jako výzvu k další variantě, ne jako doklad o mezích metody. Witkowski po přehledu dostupných studií dospěl k závěru, že empirická opora klíčových tvrzení NLP je velmi slabá (Witkowski 2010). Z toho neplyne, že pružnost jednání je špatná. Plyne z toho, že princip sám nic nedokazuje o účinnosti postupů, které z něj NLP odvozuje.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je chápat vlastní odmítnutí jako platný a konečný výsledek rozhovoru, nikoli jako jeho mezistav. Pomáhá pojmenovat vzorec nahlas, například tím, že člověk konstatuje, že jde o tutéž žádost potřetí v jiné podobě, a že odpověď zůstává stejná. Další obranou je předem si určit, kdy rozhovor skončí, a nevázat jeho konec na to, zda druhý odejde spokojen. Sociálněpsychologický výzkum ukazuje, že znalost mechanismu postupných žádostí a ústupků snižuje jejich automatický účinek, protože člověk rozpozná, že pocit povinnosti oplatit ústupek je vyvolaný strukturou situace, ne skutečným dluhem (Cialdini 2009). Užitečné je také přenést rozhodnutí z okamžiku nátlaku do klidu: odložit odpověď, poradit se s někým mimo vztah a teprve pak rozhodnout.

U lidí, jejichž odmítnutí byla ve vztahu nebo ve skupině dlouhodobě obcházena, se zotavení týká obnovy důvěry ve vlastní „ne“. Herman popisuje obnovu autonomie a schopnosti rozhodovat o sobě jako jednu z ústředních složek zotavení po dlouhodobém zneužívání moci (Herman 1992). Klinicky to znamená pracovat s tím, aby odmítnutí přestalo vyvolávat pocit viny a strach z nekonečného vyjednávání. Princip lze nakonec obrátit i ve prospěch obrany: pokud nefunguje argumentovat s člověkem, který žádá stále znovu, je legitimní udělat něco jiného, totiž rozhovor ukončit a hledat oporu jinde. Kompendium shrnuje obecné obranné postupy v oddílu Obrana a kalibrace.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Freedman, J. L., & Fraser, S. C. (1966). Compliance without pressure: The foot-in-the-door technique. Journal of Personality and Social Psychology, 4(2), 195–202.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Význam komunikace je reakce, kterou vyvolá – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The meaning of communication is the response you get)
• Neexistuje selhání, jen zpětná vazba – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, There is no failure, only feedback)
• Nejpružnější prvek řídí systém – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The law of requisite variety)
• Za výsledek komunikace odpovídá komunikátor – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The communicator is responsible for the communication)
• Model TOTE – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, TOTE model)
• Přerušení vzorce – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Pattern interrupt)
• Paradoxní intervence – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Paradoxical intervention)
• Falzifikovatelnost NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Falsifiability of NLP)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Obrana a kalibrace: obrana proti epistemické anihilaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Odpor jako znak chybějícího raportu – předchozí heslo rodiny
• Co dokáže jeden, lze se naučit – další heslo rodiny