Mysl a tělo tvoří jeden systém🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	Mind and body are one system
Jiné názvy	jednota mysli a těla
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „mysl a tělo tvoří jeden systém“ tvrdí, že myšlení, prožívání a tělesné procesy se vzájemně ovlivňují a nelze je oddělit: změna v jedné oblasti se projeví v druhé. V NLP má předpoklad dvě praktické podoby. První je pozorovací: vnitřní stavy člověka se projevují v dechu, svalovém napětí, barvě pokožky, hlase a postoji, a praktik se má naučit tyto projevy rozpoznávat. Druhá je intervenční: protože jde o jeden systém, má být možné ovlivňovat tělesné stavy prací s představami, přesvědčeními a pozorností. Úvodní učebnice uvádějí předpoklad mezi základními pracovními přesvědčeními oboru (O'Connor a Seymour 1990). V obecné podobě je předpoklad blízký tomu, co dnes uznává psychosomatická medicína i výzkum stresu. Pro kompendium je důležitý tím, že se snadno rozšiřuje na tvrzení o přímé příčinné souvislosti mezi přesvědčeními a nemocí, z nichž plyne vina pacienta a odklon od léčby.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka jednoty mysli a těla má v teoriích, z nichž NLP čerpalo, několik zdrojů. Bateson odmítal karteziánské oddělení mysli od hmoty a chápal mysl jako vlastnost systémů, ve kterých obíhá informace, takže mysl podle něj není uzavřena v hlavě, ale zahrnuje i tělo a jeho vztahy s prostředím (Bateson 1972). Gestalt terapie, kterou NLP v raném období modelovalo, kladla velký důraz na uvědomování si tělesného prožívání v přítomném okamžiku a na rozpory mezi tím, co člověk říká, a tím, co dělá jeho tělo (Perls 1969). S tímto důrazem souvisí i pojem kongruence, tedy souladu slovního a tělesného projevu, s nímž NLP pracuje. Bandler a Grinder ve svých seminářích zdůrazňovali smyslovou ostrost a schopnost kalibrovat tělesné změny druhého (Bandler a Grinder 1979). Pozdější proud NLP rozšířil předpoklad do oblasti zdraví: Dilts a spolupracovníci popisovali přesvědčení jako činitele, který ovlivňuje zdraví a uzdravování, a navrhovali práci s přesvědčeními jako součást péče o zdraví (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Tento proud popisuje katalog na stránce o přesvědčeních a zdraví v NLP.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o tvrzení o obousměrné souvislosti, které se v praxi užívá ve třech různě silných podobách. Slabá podoba říká, že psychické stavy mají tělesné projevy a tělesné stavy ovlivňují prožívání; tato podoba je v souladu s běžnými poznatky o stresu, emocích a spánku. Střední podoba říká, že prací s pozorností, představami a významem lze ovlivnit tělesné prožívání, například vnímání bolesti nebo napětí; i tato podoba má v psychologii oporu, ale jen pro omezené účinky. Silná podoba říká, že nemoc je výsledkem přesvědčení nebo nezpracovaného konfliktu a že změna přesvědčení nemoc vyléčí. Tato podoba nemá oporu v kontrolovaném výzkumu (Sturt a kol. 2012) a právě v ní se předpoklad stává nebezpečným.

Pozorovatel by měl sledovat, ke které podobě se mluvčí posouvá a zda se posun děje mlčky. Typická struktura je taková, že se nejdřív uvedou nesporné příklady slabé podoby (stres zhoršuje spánek, strach zrychluje tep) a pak se z nich bez dalšího zdůvodnění vyvodí silná podoba (nemoc vytvořila mysl, mysl ji také odstraní). Druhou strukturou, kterou je třeba sledovat, je čtení těla jako zdroje pravdy nadřazené slovům: „tvé tělo říká něco jiného než ty“, ačkoli neverbální projevy jsou slabým vodítkem k pravdivosti výpovědi (Vrij 2008). Pozorovací podoba předpokladu se tak mění v nárok na to, že mluvčí ví lépe než sám člověk, co prožívá. O tom, jak spolehlivé je takové čtení, pojednává stránka o čtení řeči těla v NLP.

Výzkum emocí přitom ukazuje, proč je čtení těla jako zdroje pravdy problematické. Emoce mají v obličeji a v tělesných reakcích charakteristické projevy, ale z projevu emoce nelze vyčíst její příčinu: strach z obvinění a strach z odhalení vypadají stejně (Ekman 2003). Kdo z tělesného projevu vyvozuje konkrétní obsah, například potlačenou vzpomínku nebo skrytý postoj, přidává k pozorování vlastní výklad a vydává ho za pozorování.

Detekční znaky🔗

Manipulativní nebo rizikové užití se pozná nejsnáze podle tvrzení o příčinách nemoci. Mluvčí tvrdí, že konkrétní onemocnění vzniklo z určitého přesvědčení, emoce nebo traumatu, a z toho vyvozuje, že léčba spočívá v jejich změně. Na to navazuje zpochybňování lékařské péče („operace bude zbytečná“, „léky jen potlačují“) a vysvětlování neúspěchu nedostatečnou vnitřní prací pacienta. Dalším znakem je nárok mluvčího číst z těla druhého skryté pravdy: lež, potlačenou vzpomínku, „skutečný“ postoj, přestože kontrolované studie nepotvrdily ani nejznámější z těchto nároků, čtení lži z pohybů očí (Wiseman a kol. 2012). Takový nárok bývá spojen se ziskem autority, protože člověk se pak musí spolehnout na výklad mluvčího, ne na vlastní výpověď.

U člověka, na kterého je takto působeno, se objevuje vina za vlastní nemoc, odkládání nebo odmítání léčby, úzkostné sledování vlastních tělesných projevů jako „důkazů“ nezpracovaných problémů a nedůvěra k vlastnímu popisu prožitku. Odklon od účinné léčby patří k hlavním rizikům nedoložených metod v klinické praxi (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Kompendium popisuje, jak se zásahy do tělesného prožívání mohou stát součástí rozkladu identity, na stránce o somatické rekodifikaci.

Hlavním dokladem silných tvrzení bývají vyprávění o lidech, kteří se „uzdravili změnou myšlení“. Gilovich ukazuje, jak snadno se u obtíží s kolísavým průběhem připisuje spontánní zlepšení zákroku, který mu náhodou předcházel, a jak málo se přitom berou v úvahu případy, kdy zlepšení nenastalo (Gilovich 1991). Jednotlivé příběhy úspěchu proto nemohou nahradit kontrolované srovnání, a kdo je předkládá jako důkaz, přenáší na posluchače riziko, které sám nenese.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití stojí na slabé a střední podobě předpokladu a doplňuje lékařskou péči, nenahrazuje ji. Psychoterapeut, který s klientem sleduje, jak se dlouhodobý stres projevuje ve spánku a trávení, a zároveň ho posílá na lékařské vyšetření, užívá předpoklad správně. Tělesně zaměřené přístupy v léčbě traumatu pracují s tím, že traumatická zkušenost se projevuje v tělesných reakcích a že bezpečná práce s tělem může být součástí zotavení; kompendium je popisuje na stránce o rámci van der Kolka. Kognitivní terapie obdobně pracuje s tím, jak výklad událostí ovlivňuje emoce a tělesné reakce, a přitom netvrdí, že výklad je příčinou tělesných nemocí (Beck 1976).

Manipulativní užití se rozpoznává podle tří otázek. Tvrdí mluvčí přímou příčinnou souvislost mezi přesvědčením a konkrétní nemocí? Odrazuje od lékařského vyšetření nebo léčby? A činí si nárok číst z těla druhého pravdu, kterou nadřazuje jeho vlastní výpovědi, ačkoli výzkum detekce lži takové čtení nepodporuje (Vrij 2008)? Kladná odpověď na kteroukoli z nich je varovným znakem bez ohledu na to, jak laskavě je sdělení podáno.

Stav důkazů🔗

Obecná teze o propojenosti psychiky a těla je v souladu se současnou psychologií a medicínou a sama o sobě není sporná. Sporná jsou tvrzení NLP o tom, jak lze tuto propojenost využít. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních dokladů, které by používání NLP ve zdravotnictví podpořily (Sturt a kol. 2012). Tvrzení, že tělesné signály, jako jsou pohyby očí, spolehlivě prozrazují vnitřní procesy nebo lhaní, kontrolované studie nepotvrdily (Wiseman a kol. 2012), a výzkum detekce lži obecně ukazuje, že neverbální projevy jsou slabým a nespolehlivým vodítkem k pravdivosti výpovědi (Vrij 2008). Witkowski shrnuje výzkum NLP jako převážně nepodporující jeho klíčová tvrzení (Witkowski 2010). Pro silnou podobu předpokladu, tedy pro léčbu nemocí změnou přesvědčení, neexistují doklady, které by obstály v kontrolovaném výzkumu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozlišit tři podoby předpokladu a nepřijmout posun od slabé k silné bez dokladu. Tvrzení, že stres ovlivňuje zdraví, neopravňuje k závěru, že konkrétní nemoc vyléčí změna přesvědčení. Druhou obranou je trvat na lékařském posouzení tělesných příznaků a o léčbě rozhodovat s ošetřujícím lékařem; psychická podpora může být cennou součástí péče, ale nikoli její náhradou. Třetí obranou je odmítnout nárok druhého číst z vašeho těla pravdu nadřazenou vaší výpovědi. Vlastní popis prožitku je legitimní zdroj informací a jeho zpochybňování „tělem, které mluví jinak“ je třeba brát jako tvrzení mluvčího, ne jako pozorování, protože z tělesného projevu emoce nelze vyčíst její příčinu (Ekman 2003).

V zotavení je důležité zbavit se viny za nemoc a obnovit důvěru k vlastnímu vnímání těla bez úzkostného hledání skrytých významů. Herman popisuje, jak zotavení začíná obnovou bezpečí, včetně bezpečí ve vlastním těle, a jak k tomu patří i péče o tělesné zdraví (Herman 1992). Odborník, který s předpokladem pracuje, by ho měl formulovat v jeho slabé podobě a výslovně odmítat jeho užití jako náhrady léčby.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Změna má respektovat celek systému – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Change must respect the whole system (ecology))
• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, State)
• Kongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Congruence)
• Kinestetické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic submodalities)
• Alergický vzorec – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Allergy pattern)
• Přesvědčení a zdraví v NLP – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs and health in NLP)
• Čtení řeči těla v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Body-language reading in NLP)
• Neurožargon – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Neuro-jargon)

V kompendiu

• EA-8.2.9 Rámec van der Kolka: tělo a trauma – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.2.9 Body-oriented therapy protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Lidé mají zdroje, které potřebují – předchozí heslo rodiny
• Nejpružnější prvek řídí systém – další heslo rodiny