Lidé mají zdroje, které potřebují🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.05
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	People have the resources they need
Jiné názvy	každý má potřebné zdroje
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „lidé mají zdroje, které potřebují“ tvrdí, že schopnosti, stavy a zkušenosti potřebné k žádoucí změně má člověk k dispozici už nyní, jen k nim v dané situaci nemá přístup. Úkolem praktika pak není dodat klientovi něco, co mu chybí, ale pomoci mu najít a přenést to, co už zná z jiných kontextů, například klid z jedné situace do jiné nebo odvahu z minulosti do přítomnosti. V NLP se s tímto předpokladem pojí pojmy zdrojového stavu a přenosu zdroje, které katalog popisuje na samostatných stránkách, a úvodní učebnice ho řadí k základním pracovním přesvědčením oboru (O'Connor a Seymour 1990). Jako postoj k člověku je předpoklad blízký tomu, čemu se v psychoterapii říká orientace na zdroje. Jako obecné tvrzení je ale rizikový: kdo má podle definice všechno potřebné, ten za svůj neúspěch nese plnou vinu a nepotřebuje vnější pomoc, léčbu ani změnu podmínek, ve kterých žije.

Původ a souvislosti🔗

Předpoklad má kořeny ve dvou terapeutických tradicích, které NLP modelovalo. Erickson pracoval s představou, že klient nese ve své zkušenosti mnoho naučených schopností, kterých si není vědom, a že terapie může tyto schopnosti zpřístupnit nepřímými prostředky (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Haley popsal, jak Erickson často stavěl na tom, co klient už uměl nebo dělal, místo aby ho učil něčemu zcela novému (Haley 1973). Druhým kořenem je humanistická psychologie. Rogers postavil terapii zaměřenou na klienta na předpokladu, že organismus má vrozenou tendenci k růstu a uskutečňování svých možností a že terapeut má vytvořit podmínky, za nichž se tato tendence může projevit (Rogers 1951). NLP spojilo tyto vlivy do pracovního předpokladu a doplnilo ho technikami, které mají zdroj vyvolat, ukotvit a přenést; jak jsou tyto techniky strukturované a co o nich víme, popisuje stránka o zdrojovém stavu. Rozdíl oproti Rogersovi je podstatný: Rogers mluví o podmínkách, které růst umožňují, kdežto populární formulace NLP mluví o zdrojích, které už jsou přítomné, takže podmínky ustupují do pozadí.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o přesun problému z roviny „něco chybí“ do roviny „něco není dostupné“. Tento přesun má tři důsledky. Problém se lokalizuje uvnitř člověka, ne v jeho prostředí. Řešením je přístup k tomu, co už existuje, ne získání něčeho nového, ať už jde o znalosti, léčbu, peníze, čas nebo ochranu. A nedostupnost zdroje se vysvětluje vnitřní překážkou, kterou lze odstranit správnou technikou nebo správným rozhodnutím. V terapeutickém rozhovoru, kde se předpoklad uplatní jako jedna z hypotéz a vedle něj se zkoumají i vnější podmínky, je tento přesun užitečný: posiluje vědomí vlastní kompetence (Miller a Rollnick 2013) a brání tomu, aby se člověk viděl jen jako souhrn deficitů.

Rizikovým se předpoklad stává tehdy, když se uplatní jako obecné pravidlo bez výjimek. Pak se skutečný nedostatek, například nemoc, chudoba, izolace nebo nebezpečí, přeloží do jazyka vnitřní blokace a od člověka se čeká, že ho překoná vlastním rozhodnutím. Pozorovatel by měl sledovat, zda se v rozhovoru vedle vnitřních zdrojů mluví i o vnějších podmínkách, a zda má mluvčí z výkladu nějaký prospěch, typicky prodej dalšího kurzu, sezení nebo „pokročilého stupně“, který má zdroj konečně zpřístupnit; nabídku navazujících kurzů jako součást struktury velkých tréninkových seminářů popisuje literatura o manipulativních skupinách (Singer a Lalich 1995).

Důležitý je i rozdíl mezi zdrojem, který člověku chybí, protože ho nikdy neměl, a zdrojem, který mu někdo vzal. Ve vztazích s vysokou mírou kontroly bývá nedostupnost peněz, přátel, informací nebo času přímým výsledkem jednání druhého, který tyto zdroje cíleně omezuje (Stark 2007). Výklad, podle něhož má člověk všechno potřebné a jen k tomu nenašel přístup, takovou situaci popisuje nepřesně a odpovědnost přesouvá z toho, kdo omezuje, na toho, kdo je omezován. Rogers přitom spojoval růst klienta výslovně s podmínkami vztahu, tedy s přijetím a empatickým porozuměním terapeuta (Rogers 1951), a ne s pouhým rozhodnutím klienta.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití se pozná podle toho, že předpoklad slouží k odmítnutí jiné pomoci. Typickým znakem je tvrzení, že léky, lékařská péče nebo psychoterapie „jen oddalují“ to, co člověk dokáže sám, pokud se rozhodne. Literatura o pseudovědě v klinické psychologii upozorňuje, že nedoložené metody, které odvádějí od účinné léčby, škodí i tehdy, když samy nic nezpůsobí (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Dalším znakem je výklad neúspěchu jako nedostatku vůle, odvahy nebo „připravenosti“: když zdroje podle definice existují, jejich nedostupnost je vina toho, kdo k nim nenašel cestu. V prostředí velkých motivačních seminářů se předpoklad spojuje s vyprávěním o lidech, kteří „všechno změnili jediným rozhodnutím“, a s tlakem na okamžité rozhodnutí k další investici; strukturu takových akcí popisuje stránka o velkých motivačních seminářích. Ve skupinách s vysokou mírou kontroly se předpoklad může obrátit v nárok na výkon: kdo nepodává výkon, „nevyužívá své zdroje“ a zaslouží si kritiku.

U člověka, na kterého je takto působeno, se objevuje stud za potřebu pomoci, odkládání nebo přerušení léčby, sebeobviňování za příznaky nemoci a pocit, že vnější podpora je známka slabosti. U lidí se závažnějšími psychickými obtížemi může odklon od účinné léčby vést k nebezpečnému zhoršení stavu (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015), na což upozorňuje kapitola kompendia o práci se zranitelnými populacemi.

Lifton popsal, jak požadavek dokonalosti v uzavřených systémech udržuje u členů trvalý pocit viny, protože mu nikdo nemůže plně dostát (Lifton 1961). Předpoklad o všudypřítomných zdrojích může v takovém prostředí působit obdobně: jestliže je všechno potřebné k dispozici, každý nedostatek výsledků je osobní selhání, které je třeba odčinit dalším úsilím, a vedoucí nebo program zůstávají mimo kritiku.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je doplňkové. Psycholožka, která se klientky v zátěži ptá, co jí pomohlo v dřívějším těžkém období, a zároveň s ní domlouvá podporu, užívá princip k posílení sebedůvěry, aniž by popírala potřebu vnější pomoci. Motivační rozhovor obdobně stojí na vyvolávání klientových vlastních důvodů a schopností ke změně, ale nepředpokládá, že klient nepotřebuje nic dalšího, a počítá s tím, že informace a odborná péče jsou součástí změny (Miller a Rollnick 2013). Rozhodující je, že orientace na zdroje nevylučuje péči a že neúspěch nevede k obviňování.

Manipulativní užití se rozpoznává podle tří otázek. Slouží předpoklad k doplnění péče, nebo k jejímu nahrazení? Vede neúspěch k přehodnocení postupu a podmínek, nebo k závěru, že člověk „nechtěl dost“? A má mluvčí prospěch z toho, že se zdroj „ještě nepodařilo zpřístupnit“? Singerová a Lalichová popisují, jak skupiny a programy založené na osobní proměně využívají slibu osobní proměny a skrytého potenciálu k dlouhodobé vazbě účastníků (Singer a Lalich 1995). Takové užití je v kompendiu doloženo i kazuistikou zotavení z New Age sítě.

Stav důkazů🔗

Obecné tvrzení, že člověk má vždy všechny potřebné zdroje, není testovatelné, protože jakýkoli neúspěch lze vysvětlit tím, že zdroj nebyl správně zpřístupněn. Pro techniky NLP, které mají zdroje vyvolávat a přenášet, chybí kvalitní kontrolované studie. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek dokladů pro jeho používání ve zdravotnictví (Sturt a kol. 2012). Lilienfeld, Lynn a Lohr upozorňují obecně na riziko, které vzniká, když nedoložené metody odvádějí od účinné léčby (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Kritický přehled z oblasti koučinku doporučuje opatrnost a konstatuje nedostatek kvalitního výzkumu (Passmore a Rowson 2019). Orientace na silné stránky klienta je přitom běžnou součástí řady psychoterapeutických přístupů; z toho však neplyne, že by NLP pro ni poskytovalo ověřenou metodu, ani že by obecný předpoklad o přítomnosti všech zdrojů byl pravdivý.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, že posilování vlastních sil a vnější pomoc se nevylučují. Kdo je léčen pro psychické nebo tělesné onemocnění, by měl o jakékoli změně léčby rozhodovat s ošetřujícím lékařem, a ne na základě slibu, že potřebné síly už v sobě má. Druhou obranou je stanovit, podle čeho se pozná zlepšení, a nepřijímat výklad, že neúspěch je důkaz nedostatečné vůle. Třetí obranou je pojmenovat vnější podmínky, tedy finance, zdraví, bezpečí a vztahy, a nedovolit, aby se rozpustily v jazyce vnitřních blokací. Herman zdůrazňuje, že zotavení po traumatu nelze uskutečnit v izolaci a že vyžaduje bezpečné vztahy a podporu zvenčí (Herman 1992).

Pro člověka, který z takového prostředí odchází, je součástí zotavení oddělit stud od potřeby pomoci a znovu přijmout, že vyhledat péči není selhání, protože zotavení stojí na podpoře druhých, ne na osamělém výkonu (Herman 1992). Odborník, který s principem pracuje, by ho měl formulovat jako hypotézu o klientových silných stránkách, nikoli jako záruku, že klient nic dalšího nepotřebuje.

Literatura🔗

• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Lidé volí nejlepší dostupnou volbu – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People make the best choice available to them)
• Zdrojový stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Resource state)
• Přenos zdroje – příbuzné heslo (Kotvení, Resource transfer)
• Beznaděj, bezmoc a pocit bezcennosti – příbuzné heslo (Přesvědčení, Hopelessness, helplessness, worthlessness)
• Cíl pod vlastní kontrolou – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Self-initiated and self-maintained)
• Zdroje pro dosažení cíle – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Resources for the outcome)
• NLP v koučinku a rozvoji – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in coaching)
• Velké motivační semináře – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Large-group seminars)

V kompendiu

• 6.5 Práce s vulnerabilní populací – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Případ 51: Zotavení z New Age sítě – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Každé chování má pozitivní záměr – předchozí heslo rodiny
• Mysl a tělo tvoří jeden systém – další heslo rodiny