Lidé volí nejlepší dostupnou volbu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.10
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	People make the best choice available to them
Jiné názvy	nejlepší dostupná volba
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „lidé volí nejlepší dostupnou volbu“ tvrdí, že člověk v každé situaci jedná tak, jak se mu z jeho hlediska a s tím, co má k dispozici, jeví nejlépe. Pokud se chová škodlivě nebo nerozumně, není to proto, že je zlý, slabý nebo nemocný, ale proto, že jeho model světa mu v dané chvíli nenabízí lepší možnost. Úkolem změny pak není člověka odsoudit, ale rozšířit okruh možností, ze kterých vybírá. Bandler a Grinder tento postoj postavili do základu své práce s klienty: potíže lidí vykládali jako důsledek ochuzeného modelu, ve kterém chybějí alternativy, a terapii jako jeho obohacení (Bandler a Grinder 1975). Předpoklad má dvě složky, „nejlepší“ a „dostupná“. Pro kompendium je důležitý tím, že se v manipulativním užití zdůrazňuje první složka a zamlčuje druhá: z toho, že člověk volil, se vyvozuje, že volil svobodně, a z omezené volby se stává doklad souhlasu.

Původ a souvislosti🔗

Předpoklad vychází přímo z raného NLP, které chápalo lidské potíže jako ochuzení mapy, nikoli jako patologii. Podle tohoto pojetí lidé vytvářejí model světa procesy vypouštění, zkreslování a zobecňování, a pokud model nezahrnuje některé možnosti, nemohou je zvolit, i když ve světě existují (Bandler a Grinder 1975). Postoj, který se vzdává moralizujícího hodnocení klienta, sdílí NLP s humanistickou psychoterapií, která zdůrazňovala, že chování je pochopitelné z vnitřního vztažného rámce člověka (Rogers 1951). S předpokladem úzce souvisejí další položky rodiny: předpoklad, že každé chování má pozitivní záměr, a předpoklad, že mít volbu je lepší než ji nemít. Z jiného směru přichází k tématu výzkum rozhodování. Tversky a Kahneman ukázali, že to, jak jsou možnosti popsány a orámovány, mění, kterou z nich lidé zvolí, i když se objektivně neliší (Tversky a Kahneman 1981). Co je „dostupné“, tedy neurčuje jen svět ani jen mapa rozhodujícího, ale i ten, kdo možnosti předkládá.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o výklad volby ze dvou hledisek. Hledisko „nejlepší“ říká, že volba dává smysl zevnitř, z perspektivy toho, kdo volí. Hledisko „dostupné“ říká, že volba proběhla v určitých mezích: v mezích toho, co člověk věděl, co si dovedl představit, čeho se bál a co mu okolnosti dovolovaly; vnitřní meze tohoto druhu vykládal raný model NLP jako ochuzení modelu světa (Bandler a Grinder 1975). V ochranném užití se obě hlediska drží pohromadě. Člověk, který se obviňuje za dávné rozhodnutí, slyší, že tehdy jednal podle toho, co měl k dispozici, a že dnešní znalost nelze vztahovat zpětně na tehdejší situaci. Předpoklad tak mírní sebeobviňování a zároveň otevírá pohled na nové možnosti.

V manipulativním užití se hlediska oddělí. Zdůrazní se, že člověk volil, a zamlčí se, kdo a jak meze jeho volby určoval. Volba mezi podřízením a ztrátou bydlení, mezi mlčením a násilím nebo mezi setrváním ve skupině a ztrátou všech vztahů je formálně volba, ale její meze vytvořil ten, kdo nyní tvrdí, že šlo o svobodné rozhodnutí. Stark popsal, jak kontrolující partner systematicky omezuje možnosti druhého, jeho finance, kontakty i pohyb, takže zůstat se stává nejméně nebezpečnou dostupnou možností (Stark 2007). Výklad, podle něhož „to byla tvoje nejlepší volba“, pak slouží k přenesení odpovědnosti na toho, kdo volbu neměl. Příbuzný mechanismus popisuje katalog na stránce o iluzi volby, kde se volba předkládá v předem uzavřeném rámci.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití se pozná podle toho, že se předpoklad uplatní zpětně a ve prospěch toho, kdo podmínky volby určoval. Typickým znakem je věta „nikdo tě nenutil“, pronesená člověkem, který měl nad druhým moc. Dalším znakem je, že se z volby v nouzi vyvozuje souhlas s tím, co následovalo: kdo zůstal, souhlasil; kdo zaplatil, chtěl; kdo mlčel, neměl námitky. Ve skupinách s vysokou mírou kontroly se předpoklad objevuje jako argument proti kritice odcházejících členů: měli přece možnost odejít kdykoli. Singerová a Lalichová ukazují, jak takové skupiny postupně zužují možnosti svých členů, například izolací od rodiny, ekonomickou závislostí a strachem z vnějšího světa, takže formální svoboda odejít neodpovídá skutečné dostupnosti této možnosti (Singer a Lalich 1995).

Na straně člověka, na kterého je takový výklad uplatňován, se objevuje sebeobviňování („mohla jsem odejít dřív“), stud za vlastní „volby“ a neschopnost pojmenovat, že šlo o volby vynucené; nepřiměřenou vinu a stud u lidí po zkušenosti s nadvládou popisuje Herman (Herman 1992). Kompendium popisuje obecnou strukturu situací, ve kterých je volba nabídnuta tak, že žádná její varianta nevede ven, na stránce o paradoxu totální volby.

Výklad omezené volby jako svobodné nachází oporu i v tom, jak lidé sami se svými rozhodnutími zacházejí. Teorie kognitivní disonance předpovídá, že člověk, který učinil obtížné rozhodnutí, má sklon dodatečně zhodnocovat zvolenou možnost a podceňovat odmítnutou (Festinger 1957). Kdo o sobě opakovaně slyší, že volil svobodně, může proto snáze přijmout výklad, že setrvání ve vztahu nebo ve skupině bylo jeho vlastním přáním, a o to obtížněji pak pojmenovává tlak, pod kterým se rozhodoval.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je ochranné a vztahuje se k vlastním volbám člověka. Terapeut, který klientovi pomáhá přestat se obviňovat za rozhodnutí z doby, kdy měl méně informací, méně sil a méně možností, užívá předpoklad k realistickému posouzení odpovědnosti. Herman popisuje, jak lidé po traumatu často nesou nepřiměřenou vinu za to, co se jim stalo, a jak součástí zotavení je oddělit, za co skutečně odpovídají, od toho, co bylo mimo jejich moc (Herman 1992). Předpoklad zde slouží úlevě a nové orientaci, ne obhajobě těch, kteří možnosti omezovali.

Manipulativní užití se rozpoznává podle tří otázek. Kdo předpoklad uplatňuje: člověk na vlastní volby, nebo jiný na volby, jejichž podmínky sám vytvořil? Mluví se jen o tom, že volba proběhla, nebo i o tom, jaké možnosti byly skutečně dostupné? A vede výklad k úlevě toho, kdo volil, nebo k vyvinění toho, kdo podmínky určoval? Pokud se předpoklad používá k tomu, aby z volby v omezených možnostech vznikl doklad souhlasu, jde o zneužití, protože výklad zakrývá právě to omezování možností, které Stark popsal jako jádro kontrolujícího chování (Stark 2007).

Stav důkazů🔗

Předpoklad v doslovné podobě nelze testovat, protože je definičně uzavřený: pokud člověk zvolil určitou možnost, považuje se právě ona za tu nejlepší dostupnou, a žádná volba proto nemůže předpoklad vyvrátit. Takovou nevyvratitelnost řadí Lilienfeld, Lynn a Lohr mezi varovné znaky pseudovědeckých tvrzení v klinické psychologii (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Výzkum rozhodování navíc ukazuje, že lidé se systematicky odchylují od toho, co by pro ně bylo nejlepší i podle jejich vlastních měřítek, a že jejich volby ovlivňuje rámování, ukotvení a další heuristiky (Tversky a Kahneman 1974; Kahneman 2011). Tvrzení, že lidé „vždy“ volí nejlépe, je tedy nanejvýš terapeutickým postojem, nikoli popisem rozhodování. Witkowski shrnuje výzkum NLP jako převážně nepodporující jeho klíčová tvrzení (Witkowski 2010); jako heuristika proti moralizování klienta má však předpoklad obhajitelné místo, pokud se drží spolu s otázkou, co bylo dostupné.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je pojmenovat podmínky volby. Pokud někdo tvrdí, že šlo o svobodné rozhodnutí, je legitimní popsat, jaké možnosti byly skutečně k dispozici, kdo je omezoval a co by se stalo při volbě jiné možnosti: závislost, výhrůžky, izolace, ztráta bydlení nebo vztahů (Stark 2007). Druhou obranou je rozlišit volbu od souhlasu. To, že člověk v omezených možnostech zvolil nejméně nebezpečnou variantu, neznamená, že s ní souhlasil, ani že za její důsledky odpovídá. Třetí obranou je nevztahovat dnešní znalost na minulou situaci. Co je dnes zřejmé, tehdy zřejmé být nemuselo, a hodnocení minulých rozhodnutí podle současných informací vede k nespravedlivému sebeobviňování.

V zotavení je důležité, aby člověk mohl předpoklad použít ve prospěch sebe, nikoli proti sobě: tehdy jednal podle toho, co měl k dispozici, a dnes má víc možností. Herman zdůrazňuje, že obnova autonomie a schopnosti volit je jedním z hlavních cílů zotavení po zkušenosti s nadvládou (Herman 1992). Odborník, který s předpokladem pracuje, by se měl vždy ptát i po dostupnosti možností a nikdy nedovolit, aby se předpoklad stal argumentem pro vyvinění toho, kdo možnosti druhého omezoval.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Mapa není území – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The map is not the territory)
• Každé chování má pozitivní záměr – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Every behaviour has a positive intention)
• Lidé mají zdroje, které potřebují – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People have the resources they need)
• Mít volbu je lepší než ji nemít – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Having a choice is better than having none)
• Iluze volby – příbuzné heslo (Milton-model, Illusion of choice)

V kompendiu

• EA-5.4.30 Paradox totální volby – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Člověk není své chování – předchozí heslo rodiny
• Odpor jako znak chybějícího raportu – další heslo rodiny